Hovno hoří
Petr Šabach
Tři povídky s autobiografickými prvky zachycují autorovo dětství, jinošství i dospělost. V první povídce se dočteme o jedné pochybné hospodské sázce. Druhá podává tragikomický obrázek rodiny, žijící na vesnici. Třetí povídka je životním příběhem chlapce, který vyrůstá v rodině socialismu oddaného otce, flegmatického staršího bratra, mladší sestry a hodné maminky. Konfrontace odlišného vidění skutečnosti se děje s humorem a nadsázkou, jedná se o typickou moderní prózu nezatěžovanou hlubokomyslnými filozofickými úvahami. Některé motivy byly použity ve filmu Pelíšky.... celý text
Přidat komentář
Shrnula bych to tak: kdybych byla mužský, který prožíval dětství před revolucí, hrozně by se mi líbila první půlka.
Pelíškovské hlášky pozná asi každý čtenář a pelíškovskou maminku jsem viděla za všemi ženami. Očekávání ale byla větší.
Nejlepší český prozaik přelomu tisíciletí. Aspoň pro mě. A tento výběr je pro mě z jeho tvorby nejsilnější.
Myslela jsem, že se nebudu bavit, když už ty vtipné scény znám z filmu, ale byla jsem mile překvapená, když to nebylo úplně stejné a vtipných scén tam bylo více jak ve filmu. Takže nakonec to docela šlo.
Na počátku jsem byl lehce nepříjemně zklamán. Postupně jsem se začal usmívat a pak už jsem jen slyšel, čemu se tak přitrouble směješ? Určitě to stojí za ten smích.
Petr Šabach byl shodou okolností můj příbuzný (byť jsme se viděli jen párkrát a pouze letmo), tak snad proto mě jeho knížky vždycky tolik bavily. A Hovno hoří asi nejvíc. Petrův čtverácký humor nikdy neomrzí. Posílám pozdrav do literárního nebe ...
Skvělá oddechovka, která se čte sama. Jistě si v ní každý najde moment, kdy se za určité situace člověk sám pozná a od srdce zasměje o to víc :-)
Ani se mi nechce věřit, že to je předloha k filmu. Místy humorná, ale nijak mě nenadchla.
Šabachův styl psaní je prostě lahůdka. Vytvořil vlastní kategorii, vlastní přístup k próze a je v něm nedostižný. Samozřejmě ne všechny jeho věci jsou úplně dobré, ale Hovno hoří je jedna perla za druhou. Moje nejoblíbenější knížka tohoto autora.
Šabacha miluju a mám doma všechny jeho knížky. Hovno hoří je prostě klasika, ke které se i ráda vracím - stejně jako v televizi k Pelíškům, jejichž řada hlášek pochází z této knihy.
Že bych se smála, až by se za břicho popadala se opravdu říct nedá. Ale kniha se mi líbila a bavila mě.
Opravdu volná předloha k Pelíškám, to snad ani nelze srovnávat. Jinými slovy, velká část nezapomenutelných hlášek z Pelíšků pochází z této knihy, ale kontextově nic stejného nehledejte. Kniha sama o sobě mě nijak nenadchla, ale ani neurazila. Občas jsem se pousmála, ale neválela jsem se z ní smíchy. Vlastně by mě asi víc bavila, ve všech ohledech, kdybych scénky a hlášky neznala z milovaných Pelíšků. Pro mě průměrná povídková kniha.
Pro mě rozhodně nejlepší kniha od Petra Šabacha. Smála jsem se od začátku do konce. Parádní vyprávění, škoda, že ty knížky nejsou delší, vždycky mě to mrzí, že mám za chvilku dočteno.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2005 | Hovno hoří |
2006 | Občanský průkaz |
2010 | Opilé banány |
2012 | Království za story |
2009 | Babičky |
Dlouho jsem se u knížky tak nenasmál.. Doporučuji.
Za celkové nižší hodnocení zřejmě může fakt, že ji četli a hodnotili i některé slabší ženy.
Toto je typicky mužská záležitost..