Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205937/hovory-s-t-g-masarykem-205937.png
5
683
683
Mimořádně ceněné dílo Karla Čapka vznikalo v letech 1928-1935 na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem T.G. Masarykem. Spis vypovídá o prezidentově životě od dětství po jeho vstup do vysoké politiky. Seznámíme se s jeho pohledem na svět, s jeho ideály demokracie a humanismu a jeho politickými, náboženskými a filosofickými názory.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno: 1938 , František Borový , Činvíce info...
Přidat komentář
Zaujala mě ta sexuální pasáž... neubránila jsem se škodolibému smíchu :-)) Celkově dobré
V první části bylo zvláštní pozorovat Masarykovo mládí. Druhá část obsahovala i mnoho napětí a sporů (ani nemůžu uvěřit tomu, že člověk, kterého ještě na přelomu 19. a 20. století většina národa neměla v lásce, se po vzniku ČSR stal prezidentem). Třetí část pro mě byla nejlepší, protože obsahovala mnoho myšlenek, které jsou aktuální dodnes.
Nesobecký, myslící v prvé řadě na národ, stmelující. Kam se tohle vytratilo u současných následovníků T. G. Masaryka? Tohle čtení by nemělo zapadnout v prachu regálů knihoven. Tenhle cenný Čapkův obraz by měl otevřít oči všem. Nechtějme v čele státu kreatury z laciného výprodeje "vládci aneb kupte si, co zbylo", chtějme toho, pod kým bude radost vytvářet společný demokratický a oduševnělý prostor. Hovory s T.G.M. jasně ukazují, že to není fikce ani dětinský idealismus.
"Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti."
"Dobrého je v řádu světa víc; ale to zlé člověk cítí silněji. Poctivě vyložit, k čemu slouží nedokonalost, utrpení a tak dále, nedovedu; ale vidím, že člověk a lidstvo mohou a mají nedokonalostem čelit. Bez přemáhání překážek, bez naléhavých a někdy i bolestných příčin k jednání by život nebyl životem plným."
"A věřte, nerad se ukazuju na veřejnosti. Kdybych byl mohl žít po svém, bylo by mně stačilo číst, študovat a psát třeba sám pro sebe; zkrátka poznávat... Jsem šťastný, mohu-li v klidu číst, a jsem podnes čtenářem. Nerad se seznamuju s lidmi, mám před nimi ostych; každé, i jen formální seznámení, je pro mne kus práce. To všechno mi dělalo politiku a veřejné působení těžší než jiným - proč jsem to tedy dělal? Protože jsem musel: to se ovšem snadno řekne, ale říkám-li to, není to výmluva, není to omluva."
Kniha plná mouder, úžasných myšlenek a námětů k přemýšlení. Byl to, jak sám říkal o jiných, krásný člověk.
Kniha čtená nepřetržitě, takže přečtena nemůže být nikdy. V určitých mne neznámých cyklech si ji bez okolků vytáhnu z knihovny a čtu. Stačí pár odstavců, pár vět, několik myšlenek. Například nedávno prožitý čtenářský okamžik při kapitolce Starý strom. Na malém prostoru tří stran mnoho podnětů k zamyšlení. Zde výňatek:
"A neztratit živý zájem: protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.
Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti."
A to byl jen letmý kuk a námětů ke kontemplaci přehršel.
Naprosto klíčovou částí knihy jest je třetí část: Myšlení a život. Několik desítek stran, které nenechají po hloubavých myšlenkách hladové čtenářstvo v klidu. Zde nastupuje tvůrčí čtenář, diskutující, odporující. Kontinuální čtení, které knihu nedovolí odložit s pocitem ukončenosti dává čtenáři šanci nahlédnout vlastnímu myšlenkovému vývoji. Souhlasím s čím jsem souhlasil před lety? Vyvíjím se? Nestojím dlouho na místě?
Klíčovou pasáží jsem ji nazval pro koncentraci zásadních myšlenek, s kterými se bytostně ztotožňuji. Na samém vrcholu ční věta z diskuze o zlu světě:
"Dobrého je v řádu světa víc; ale to zlé cítí člověk silněji."
Mnoho let tuto větu, či pasáž, stále dokola převaluji ve své hlavě, promýšlím, odmítám, přijímám....
Pokud bych měl doporučit nějakou knihu, její konkrétní část, tak tuto třetí. A co rozmluvy o poměru k náboženství, církvi; teorie x praxe; víra x věda; láska x sentimentalita; život prodchnutý tajemstvím?
Víří mi hlavou mnoho dodatků, které bych zde rád vypsal, můj kručící žaludek však velí končit.
Kniha je plná ušlechtilých a krásných myšlenek a tak je potřeba si na ní udělat čas a přemýšlet nad napsaným. Jak by byl svět krásný, kdyby takto smýšleli a jednali všichni, ale čistých lidí jako on je však málo, hlavně v politice. Nevadila by mi delší pasáž o jeho životě, který stojí za vyprávění.
Osud T.G.M, tak jak jej zachycuje vlastními slovy (zachycenými Čapkem), mne zásáhl. Ta síla, čistota a přímost, která z jeho vypravování číší, dělá v mích očích z Masaryka největší Osobnost, která v naší zemi byla. Děkuji Čapkovi, že si dal tu práci, díky které si i my můžeme po sto letech znovuprožít dobrodružný a naplňující život T.G.M Pro mne osobně kniha a její poselství znamená velkou životní motivaci a silný impuls k přehodnocení svého způsobu pohledu na sebe a na svět.
Vynikající kniha!
Výpisek: A jak tak běží řeč, začalo se mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo octl v nejhorší situaci. „Má nejhorší situace," začal pan prezident, „to bylo, když jsem za války přijel do Moskvy." A pak vypravoval, jak ho naši z revolučního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidněji. Vystoupil v Moskvě na nádraží — slyšet střílení. Jde pěšky do hotelu, ale před nádražím ho zastaví kordon vojáků, prý nelze dál, střílí se tam. Přece se dostal na náměstí, a tam se z obou stran pálí z ručnic a kulometů, na jedné straně kerenští, na druhé straně bolševici. „Jdu," vypravoval, „a přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já za ním, ale zatím mně zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám: ,Co to děláte, otevřte!' ,Jste náš host?' volal na mne portýr. ,Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno!' Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něho vykřikl: ,Nedělejte hlouposti a pusťte mne!' On se zarazil a pustil mne dovnitř." A tak dále; pan prezident se rozpovídal a vzpomínal na obléhání hotelu Metropol, na boje v Kyjevě a na „naše hochy", jak říká legionářům. Ale pisatele Hovorů upoutala jedna malá větička: to „nechtěl jsem lhát". Střílí se na moskevském náměstí, z obou Stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypravuje, jako by se to rozumělo samo sebou, jen suchou a malou větičkou: „nechtěl jsem lhát." To bylo všecko.
Tehdy poprvé zapsal a otiskl pisatel Hovorů slova pana prezidenta: jen pro tu jedinou malou větičku, aby nezapadla, aby si jí jednou někdo všiml, jak je krásná ve své prostotě a samozřejmosti.
První setkání s TGM, byť zprostředkovaně přes pana Čapka. Náhled filosofie našeho prvního presidenta zaujme, jeho vzpomínky potěší
Na tuhle knihu mi nestačí ani těch pět hvězdiček. Pro mne mimořádný duchovní i duševní zážitek. Když zmiňuji i duchovní, uvádím to s plným vědomím, že nemám s Masarykem plný zákryt toho, co chápe ve víře a skrze víru v Boha on a co já. Nicméně dle biblického: strom se pozná podle svého ovoce. A já zde vidím ovoce dobré; ale stejně to bude Bůh sám, kdo bude soudit každého člověka.
Asi jsem se na knížku moc těšila, nakonec jsem byla trochu zklamaná.
Sama jsem idealistka, nemůžu si pomoci, i Masaryk se mi zdá více idealistou než realistou...
Nečtu mnoho chytrých knih a nerada se nechávám v knihách poučovat, ale tady je tolik moudra, že se stále k hovorům s TGM vracím a hledám. Asi to bude znít divně, ale podle mého je to "bible". Nástupce bible. Byla bych ráda, kdyby se četla ve školách povinně.
Není to zrovna jednoduché čtení, ale je to četba na úrovni, při které si čtenář uvědomí, jak těžce si Masaryk vyšlapal cestu k vrcholu, a že post prezidenta republiky si vydobyl právem. Kniha má dobrý rozjezd. Kapitolu o dětství, studiích a o knihách jsem přečetl se zájmem, politika a filozofie mě už ve čtení poněkud brzdila. Osobní boje, pády a úspěchy v R-U byly velmi zajímavé (obdivuji Masaryka, že ustál mnohá obvinění, nařčení a z několika procesů šikovně vybruslil), válečná doba (cestování a diplomacie) mě pak doslova dostala. Tolik hrdinných činů a informací o jednáních, které směřovaly k vítěznému mírovému konci, jsem ani nevěděl. Závěrečná kapitola Starý strom pak překvapila i potěšila. A za celou touto knihou stojí skromný spisovatel Karel Čapek, který po devět let všechno to vypravování, vzpomínání a vyptávání poněkud mlčenlivého prezidenta pečlivě sepisoval a uspořádal do Hovorů s TGM. Zkrátka léty prověřená a dobrá kniha, ač místy nelehká, mě nadchla a přesvědčila. Po zásluze a bez delších úvah udílím plný počet bodů.
Mnoho lidí vnímá, že tu byla nějaká osobnost, která pomohla k utvoření Československa. Nějaký Masaryk, slavný a důležitý pán. Míním, že drtivá většina našeho národa avšak nezná jeho hlavní myšlenky, vize a vůbec kým byl a jak se dostal k politice.
Asi jsem barbar, ale lepší hodnocení dát nemůžu. První část, kdy Masaryk popisuje svoje dětství a následná studia a práci v politice, byla skvělá. Ale drhá část, týkající se jeho názorů na náboženství, vědu a politiku, mi přišla jako neustálé opakování téhož pořád dokola, takže vše podstatné se dalo vyčíst v první kapitole.
Knihu jsem několikrát četl více jak před 50 lety.Nyní jsem jí získal za pouhých 5Kč a znova přečetl.Někdy zábavné,jindy zajímavé a nakonec i poučné čtení. Pro mně má kniha i jinou hodnotu.V mém dětství se v naší rodině tradovalo,že můj děda legionář byl osobním řidičem T.G. Masaryka v Rusku.Moje babička procestovala s legionáři z Jaketěrinburgu do Vladivostoku a zpět,až přes Lešno do nově vzniklého Československa celé Rusko.Vyprávěla mnoho příhod o T.G.M. a z celé anabáze.Dnes je mi moc líto,že mi tenkrát vyprávění tolik nezajímalo,kromě příhod s medvídky.
Kdybych teď měla vytvořit seznam knih, které mě svým obsahem nejvíce zasáhly a ovlivnily, tak tato kniha by byla na prvním místě. Zcela jsem změnila svůj pohled na Českou republiku, její dějiny a získala velikou účtu k T.G.Masarykovi. Máme velké štěstí, že se v našich dějinách objevil.
Dnes velice často narážím na názor, že Češi si neumějí vládnout, měl by se vrátit protektorát Rakouska-Uherska, či Německa atd. Tento člověk vyvinul velkou snahu, abychom byli svobodní a samostatní a taková prohlášení pohrdají jeho památkou.
Citace z knihy: ".....Považte si, jak vzrušující jsou naše dějiny; vemte si Přemyslovce a jejich celou politiku k Německu, jak správně pochopili naši mezinárodní situaci; vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je ten celý zápas neobyčejně dramatický; a pak si vemte mapu a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi. To samo už stojí za to. Jen si pořádně uvědomit naše dějiny: já nevím, které na světě jsou větší.
... ale u nás je vidět jak se mladí lidé vrhají z extrému do extrému - každých pět let je nová generace, která popírá předchozí. Jedna příčina je ta, že jsme malý národ po staletí odříznutý od velikého světa kulturního - tož se pořád hledíme vyrovnávat se světem. Proto se chytáme každé nové myšlenky - jednou z východu, podruhé ze západu a potřetí nevím odkud; proto je náš kulturní vývoj tak nesouvislý. To je dobře, ohlížet se, co je. Říkáme, že musíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevřte okna všechna a všechny dveře! To se rozumí, malý národ je odkázán na kulturu národů větších, zejména národ náš, který byl osudem i násilím ve svém vývoji přerušován a zdržován. Ale máte dost příkladů malých národů, které kulturně vynikaly a lidstvu mnoho daly;v té příčině historikové a politikové ještě příliš podléhají vnějšímu názoru o hodnotě národů. I to je chyba, že zase někdy podceňujeme, co jsme a co je u nás. To máte lidi, kteří pořád vzdychají, že Amerika je větší než my a Paříž živější než Praha - pro samou cizinu nevidíme, co máme doma. Já vím, člověk by například neukojil svůj čtenářský hlad, kdyby četl jen literaturu českou; ale má jí znát skrznaskrz, aby věděl, co tu už je.....nikde na světě neuslyšíte tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího.... "
Téměř všechny jeho citace jsou aktuální dodnes. Mohly by se z fleku vzít a otisknout jako komentář k dnešní době:
"Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; z toho sám vidím, jak je mám rád. měli jsme dva velké novináře: Havlíčka a Nerudu; Neruda byl ovšem novinářem spíš nepřímo, fejetonistou a kulturním kronikářem. Z nich si můžete odvodit všechno, jak má dobrý novinář vypadat. Má být vzdělaný a dovedný, má umět pozorovat a hodnotit; nemá být k ničemu lhostejný, celý svět, celá přítomnost je jeho látkou. Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat současnost. Říkám pozorovat a poznávat: novinář, který všechno přeměřuje a stříhá podle lokte své politické partaje, jen káže nebo se hádá. To už lokálkář, který přesně popíše, co se stalo, dělá práci větší a poctivější. Ovšem novinář dobrý musí mít charakter, musí vydobýt svobody slova -- svoboda svoboda!"
Ať bych otevřela knihu kdekoliv, našla bych citaci, kterou bych tu chtěla sdílet, tak mohu dále pouze jenom doporučit si knihu přečist. Pro mě - jedna z nejdůležitějších knih.
Štítky knihy
rozhovory politika humanismus demokracie české dějiny rozhlasové zpracování Tomáš Garrigue Masaryk, 1850-1937 klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Pohled na kladné postavy historie se často průběhem času idealizuje. U pana Masaryka to ani není potřeba.