Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275505/bmid_hovory-s-t-g-masarykem-NTO-275505.jpg
5
683
683
Věk mladosti. III.vydání. Prvých 50 výtisků tištěno na holandu a číslováno.
Přidat komentář
Nebýt čtenářské výzvy, po knize bych asi nesáhla. Není to zrovna jednoduché čtení, ale zajímavé to nezesporu je.
Karel Čapek se s TGM pravidelně vídali v klubu „pátečníků“ a pan Čapek byl často zvaný i na Hrad a na zámek do Lán a Topoľčianek, kde spolu pak ti dva často hovořili. Čapek tak příležitostně prožil s TGM vlastně „9 let hovorů a mlčení“ … z nich pak vznikla tato kniha.
Čapek se v této dlouhé „diskusi“ snažil TGM neovlivňovat, svoje myšlenky prostě nevyslovuje, jen se ptá, pokládá otázky a poslouchá odpovědi, jeho úkolem, jak říká, je dát příležitost, vyjádřit svoje stanoviska široké veřejnosti, a dát tak prostor čtenáři, aby si udělal názor sám. A tak pan Čapek svým vlastním stylem zachytil Masarykův život, …
„Já jsem nebyl horlivý učitel; přednášel jsem často nerad. Nerad veřejně mluvím, i do psaní se musím nutit. Nezajímalo mě vykládat těm hochům, co jiní už napsali a učili; říkal jsem jim, o tom jsou ty a ty knížky, pročtěte si je a basta. Raději jsem s nimi přemýšlel o konkrétních a přítomných otázkách; mně bylo milejší, když se mě na něco ptali nebo se se mnou přeli: aspoň jsem viděl, že myslí a jak myslí, a sám jsem se v ledačems poučil.“
… jeho politické názory i postřehy z kulturního života, …
„Politika mě zajímala vždycky. Už ty vesnické půtky mezi Slováky a Hanáky, později mezi námi českými a německými kluky v Brně byly politika v malém - musel jsem si uvědomit poměr Čechů a Němců. I ten můj úmysl jít na konzulární akademii byl zpola romantika, zpola neujasněný zájem politický. Můj vztah k politice byl nejdřív jen teoretický; to už Plato mě poutal tím svým filosofováním o politice, … i národní hospodářství mě poutalo; ve Vídni jsem poslouchal Mengra, v Lipsku Roschra, a jako universitán jsem se již prokousal druhým vydáním Marxova "Kapitálu". To se rozumí, že jsem vždycky reagoval na politické události.“
… jeho odpovědi na filozofické a náboženské otázky, …
„Říkáte, co bylo mezi mou padesátkou a šedesátkou... Nu, celkem nic... aspoň já měl spíš pokoj; ty zlé patálie byly za mnou. Byla kampaň pro osmihodinovou pracovní dobu, byla agitace pro obecné hlasovací právo - toť takové věci, to se rozumí, jsem dělal s sebou. Měl jsem přednášky na universitě, … dotýkal jsem se při nich našich poměrů, zejména v praktické filosofií - měl jsem v posluchárně plno ...
… A když už mluvíme o církvi: ani církev ani teologie mně není náboženstvím, totiž není náboženstvím celým. My intelektuálové se snadno zakousáváme jenom do učení, do teorií té oné církve; ale to není náboženský život. Já o náboženství neumím uvažovat abstraktně. Vidím podnes takovou neděli v Čejkovicích: celá obec se sejde, známí se pozdravují, hoši se potkávají s děvčaty, všichni hezcí a vyšňoření; voní kadidlo, hraje hudba, celá vesnice zpívá, všichni zároveň vstávají a klekají, starosta i pacholek; máte celé drama u oltáře, máte kázání, kterému rozumíte, a tajemnou latinu, které nerozumíte. Vemte si, co ta neděle člověku dá a jak ho to sdružuje … Katolická mše, to je taková lidová slavnost; … Církve vůbec mají vliv tím, že celý rok je nábožensky členěn a rámován: neděle a svátky - de facto svátky z dob pohanských a přírodní. Celý život člověka …“
… názory na jeho češství a demokracii a samozřejmě i jeho úvahy o dalším vývoji Československé republiky …
„Já jsem byl vlastně na půl Slovačiskem od malička; můj otec byl Slovák z Kopčan, mluvil slovensky do smrti, a i já jsem mluvil spíš slovensky - nějakého rozdílu mezi Slováky uherskými a moravskými, mezi kterými jsem jako dítě rostl, nebyl jsem si vědom. K nám chodívala z Kopčan babička … Neodmítal jsem nikdy právo takzvané historické, ale slučoval jsem je s právem přirozeným: předně je demokratičtější - právo není zděděná výsada, ale nárok každého národa i každého člověka na svůj život; a za druhé mně šlo o Slovensko - podle historického státního práva bychom musili Slovensko nechat Maďarům. A nakonec mně právo historické bylo nesympatické jako plod porevolučního reakčního Německa“.
Čapek k Masarykovi vzhlížel jako k určité autoritě, z textu je taky cítit dávka obdivu, a taky pokory, ale ještě spíš se dá říct, že se Masaryk a Čapek respektovali vzájemně (ve spoustě otázek se ve svých názorech shodovali, ale v mnoha taky lišili).
Co se mi líbilo, že Čapek Masaryka nijak nezveličuje, nedělá z něj legendu ani ho nestaví na piedestal a jeho myšlenky neprezentuje jako dogma, ale spíš jen prostě zachycuje „život a myšlení člověka z masa a kostí, protože při svých hovorech s ním ho tak i poznal“.
I Masarykovi je toho totiž spoustu vytýkáno, a určitě i více méně oprávněně (jako třeba dějinný optimismus … válka překonávající starý svět, válka jako přežitek, který se už nebude opakovat, lidstvo dosáhlo vítězství a nastoupilo cestu míru, demokracie a prosperity … to že už to nedopadlo, jak si představoval, dávno víme, na druhou stranu právě bylo po první světové válce, tragické události, která s člověkem každopádně zahýbe, je jasné že si mnozí přáli, aby se to už nikdy neopakovalo, … ovšem o lidech bych se tak optimisticky asi nevyjadřovala, a když se podíváte do budoucnosti … ani dnes tenhle pohled na budoucnost neobstojí … a zas to kazí lidi a lidi a lidi :-)), ale je toho samozřejmě daleko víc.
Což ovšem vůbec nic nemění na tom, že Masaryka je stejně dobré číst! … a o jeho názorech přemýšlet! A pokud bych si měla vybrat mě příjemné prameny, tak u mě jednoznačně zvítězí pak Čapek, … a taky Jan Patočka, jehož citací to moje „shrnutí“ asi ukončím …
„Tak se mi zdá, že Češi, tito sluhové osvobození akcí shora, propásli příležitost vybojovat si dostatečně samostatným rozhodnutím svou svobodu. Nevyužili procesu, … v první světové válce jsme povstali proti svým pánům, ale když šlo o to uhájit tuto situaci proti znovu se zvedajícímu panstvu, bylo naší odpovědí selhání – ovšem neodpustitelnou vinou jednotlivcovou, protože společnost byla připravena ve své většině k oběti.“ (Patočka, J., Co jsou Češi?, s. 103–104)
Skvělá kniha, ze které jsem se dozvěděla spoustu věcí, která jsem o Masarykovi nevěděla. Asi bych jí normálně nečetla, není to můj šálek, ale referát dítěte mě přiměl si k tomu sednout a musím říct, že předčila mé očekávání.
Skvělá kniha, která alespoň obnažuje nitro tohoto pseudofilosofa a politického intrikáře.
Dílo Karla Čapka vznikalo v letech 1928 - 1935 na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Vypráví o prezidentově životě a jeho názorech. I když se zde probírá politika, náboženství, filozofie, kniha je čtivá a přístupná.
Obsah knihy je rozdělen do 4 částí:
1. Věk mladosti (Dětství, Na školách, Mladý muž)
2. Život a práce (Do nových úkolů, V práci a v zápase, Válka, V republice)
3. Myšlení a život (Noetika - teologie poznání, Metafysika, Náboženství, Křesťanství, Takzvaný kulturní boj, Ještě o náboženství, Politika, Národ)
4. Mlčení s T.G. Masarykem - Jak vznikaly "Hovory".
Až po přečtení Hovorů jsem začala vnímat všechny ty historické osobnosti jako opravdové lidi. Ne jen jako jména a data někde v sešitě či učebnici. Na tuto knihu rozhodně nezapomenu a určitě se k ní vrátím❤️
Se vší úctou a pokorou DĚKUJI✨
Knihu jsem četla kvůli výzvě a překvapivě mě bavila mnohem více než jsem čekala. Rozhodně je lepší než stejnojmenný film.
Kniha mi pomohla začít vnímat Masaryka jako člověka a ne jenom jako historickou postavu, o které se učí ve škole.
Myslím, že některé myšlenky jsou nadčasové a dodnes aktuální. Kniha také krásně dokresluje atmosféru doby a měnící se společenské poměry.
Masaryk je velice inspirativní - myslím, že byl neskutečně disciplinovaný. Nemluvě o jeho nestárnoucích ideálech.
Je sice pravda, že filosofické pasáže mohou být pro laika náročné, přesto to za to podle mě stojí a je důležité se i takovéto literatuře vystavovat!
Na závěr musím ocenit Masarykovy střízlivé názory na ženy.
Začátek knihy je zajímavým vyprávěním o životě T.G.M., které jsem neznala nebo podrobnosti netušila. Když jsme se ale dostali k noetice, byla jsem dost ztracena. Tady čtení vázlo a musela jsem se k němu nutit. Závěr knihy je ale opět skvělý. U T.G.M. se mi líbí jeho neuvěřitelná sečtělost, správný a téměř vždy odborný názor na věc. Ať už s ním Čapek probíral cokoliv. A hlavně platnost jeho tvrzení až dodnes. Rozhodně je to kniha, kterou by si měl každý Čech přečíst, popřemýšlet, kam se za 100 let naše republika (ne)dostala a co bychom s tím mohli (ne)dělat.
Čteno v rámci čtenářské výzvy. A není to jednoduché čtení... Co dodat k tomu, co zde ještě nepadlo? Asi jen to, že to s námi - republikou a demokracíí - myslel dobře... možná až naivně - kam jsme si dostali, co jsme z toho udělali, co jsme si nechali vzít, vnutit a zničit - to už je jiná věc ... Z jeho poznámky ,,chtěl bych vidět republiku za sto let" mě popravdě zamrazilo.
Pokud chcete pochopit, co skutečně znamená heslo "Pravda vítězí!," pak si přečtěte Hovory s TGM. Poznáte pana prezidenta jako člověka obyčejného, jako filozofa, politika, hluboce věřícího, pravdivého a pro lásku k bližnímu neúnavně pracujícího jedince, který naplňuje své Bohem určené poslání. Pochopíte, co je za tím "kultem" osobnosti a že Masaryk je skutečný vzor a máme být na co hrdí. Je to krásné oživení ikonické osobnosti našich svobodných dějin a je škoda, že se nám nepodařilo vyvarovat se ononu politickému kocourkovu a hulvátsví, před kterým nás TGM varoval.
První část knihy tvoří Masarykovo vyprávění o jeho životě, názorech, práci při vytváření republiky, jeho životní filozofie a názory. Pak jsou zde pasáže, kde autor líčí, jak Hovory vznikaly a jak se sám k panu prezidentovi dostal - to velmi dobře dotváří celkový obrázek jeho osobnosti. Pouze bych ubrala výňatků z Lidových novin. Je sice dobré poznat, jak Masaryka vnímali jeho současníci, ale je toho podle mého názoru trochu moc. Stačila by tak polovina těch článků.
Hovory s T.G.M. je kniha plná hloubky a myšlenek. Myšlenek o tom, jak bychom se měli vzdělávat a vůbec poznávat svět okolo nás, o důležitosti individualismu ve vzdělávacím procesu, dnes tak stále aktuálním tématu. Člověk se může seznámit s filosofií konkrétismu a poznat Masaryka nejen jako politika, ale i jako pokrokového myslitele.
"Poznávat je právě tak důležité jako jednat"
"Není rozporu mezi teorií a praxí, nestojí proti sobě rozum a cit, nevylučuje se navzájem víra a věda, není konfliktu mezi politikou a mravností, nelze klást proti sobě tělo a duši, není dualismu mezi časným a věčným. Je nutno přijímat skutečnost plně a brát ji celou."
TGM je veliká osobnost své doby. Toto dílo to ukazuje v plné síle a kráse. V první části vypráví prezident o svém životě od dětství, až po jeho zvolení prezidentem. V druhé polovině knihy si můžeme přečíst spíše politický rozhovor Čapka s prezidentem, novinové články z doby Masaryka z Lidových novin, + Čapkovo vnímání našeho prvního československého prezidenta jeho očima. Myslím, že knihu by si měl přečíst každý Čech či Slovák, aby pochopil, jakého čistého a velmi mravního, velice inteligentního prvního prezidenta Československa jsme měli. Nebýt jeho, náš stát by nevznikl.
Jsem rád, že jsem se odhodlal k přečtení. Po shlédnutí (krásného) filmu. Chystám se i na dílo přímo od T.G. Masaryka a to jen díky této knize!
Masaryk nebyl bezchybným člověkem, ale zajímavou osobností ano. Někým, ke komu můžeme s odstupem času právem vzhlížet, protože dokázal něco neuvěřitelného. Vždycky mě bavilo si o něm číst, chodit do muzeí a koukat na filmy a seriály, kde hrál nějakou roli. Loni jsme s přítelem byli v kině na dokumentu "Hovory s TGM", kde Karla Čapka hraje Budař, a bylo to neuvěřitelně skvělé. První republiku jsem zpracovávala v seminární práci, fascinuje mě i přes mnoho svých much, a jen se dozvídat o té politice, myšlenkách a idejích, které před sto lety trápily českou inteligenci, to mě prostě baví. Masaryk žil v zajímavé, přelomové době a sám ohýbal dějiny. A dokonce žil v Lipsku, to jsem nevěděla! Jak říkám, Hovory s TGM stojí za pozornost, ať už v knižní, audio nebo filmové verzi. Není to úplně beletrie, protože ač Masaryk vypráví příběh svého života, hodně do toho plete politiku, náboženství a filozofii a tak, ale prostě jsem ráda za každou informaci, kterou o něm můžu zhltnout. Plus Čapek je prostě Čapek.
Uplynulo hodně vody, co jsem tu knihu četla. Není to příběh, jak by se na K. Čapka mohlo jevit, je to sbírka spisků ze života T. G. M., možná fejetonů; snad je kniha zařaditelná do literatury faktu. T. G. M. byl velikán z teorie a ze života, protože byl znalý mnoha oblastí zvláště ze společenských věd, ať již z věd státních, tak nestátních. Někde je snad kniha vedena rozhovorem mezi oběma, někde mně kniha vyzněla jako úryvek z časopiseckého článku a na některých místech se mi zdály být autorovy volné myšlenkové pasáže. Když jsem viděla, že rozhovor je veden mezi T. G. Masarykem a K. Čapkem, zvážněla jsem. Ne kvůli T. G. Masarykovi, jak by se mohlo zdát, protože tam je úcta především, ale kvůli K. Čapkovi. Já totiž na něho nahlížela vždy dětskýma očima, i když jsem věděla, že vedle spisovatele pro děti a mládež je to i novinář a fejetonista. Kniha pro mě znamenala zásadní obrat, protože díky ní jsem si uvědomila, že K. Čapek pokrývá i jiné zájmy a má tedy i ty jiné oči. T. G. Masaryk a K. Čapek je výborná kombinace a jak jsem zjistila, v mnoha ohledech si blízká.
Co napsat ke spojení těchto dvou velikánů... snad jen, že se jedná o mimořádné dílo, plné velkých a podnětných myšlenek, místy dost komplikované, místy zase velmi přístupné a příjemné čtení (to platí hlavně o prvních kapitolách), ke kterému má smysl se vracet.
Demokratické smýšlení a noetická filozofie Čapkova byla zřejmě převzata od profesora Masaryka, a o to je knížka právě krásnější. Tohle by si měl přečíst úplně každý, kdo je občanem ČR. Aby nezapomněl, co to znamená být v demokracii, a proč bychom si ji měli vážit.
Tak tohle bylo těžké čtění, ale určitě stálo za to. Četla jsem to dlouho a po velmi malých částech. Jinak to snad ani nejde. Musím T.G.M. obdivovat za jeho pokoru a vzdělanost. Kolik znalostí měl a jak je dokázal používat. A ty jeho myšlenky a filozofování. Takový poklad, co jsem objevila v knihovně. Věřím, že za pár let si knihu znova s radostí otevřu.
Štítky knihy
rozhovory politika humanismus demokracie české dějiny rozhlasové zpracování Tomáš Garrigue Masaryk, 1850-1937 klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Nádhera. Přečetla jsem v neschopnosti, když mě vzala záda. Je to kniha do postele. A uzdravila. Myšlenky pana prezidenta a jazyk K. Čapka = blahodárná kombinace. Taky film v rolích M. Huby a J. Budaře je kouzelný.