Hra
Neil Strauss
Průnik do tajné společnosti mistrů svádění Autorovo dobrodružství, které mu převrátilo život na ruby, začalo na internetu. Dostal jako pracovní úkol dát dohromady knižní brožurku "balicích" strategií, které obíhají na internetu a těší se oblibě. Strauss, kterého vždy zajímal víc James Joyce než sex na jednu noc, se nicméně velmi profesionálně vrhl do "hry", přestal se načas stýkat se svými kamarády, na rady svých nových učitelů si oholil hlavu, přestal nosit brýle, nechal si vybělit zuby a drasticky změnil šatník. Prošel několik seminářů a "škol", vystřídal několik mistrů onoho umění a pod přezdívkou Style (protože se spisovateli prý nikdo nechce spát) začal mít nebývalé úspěchy s takovými ženami, o kterých by se mu před pár lety ani nezdálo. Hra vypráví o skutečných událostech, a přestože působí velmi humorně, domyslit ji do důsledků není pro lidský druh zrovna lichotivé.... celý text
Literatura světová Romány Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
Game, 2006
více info...
Přidat komentář
Nebýt to tak dobře napsané, asi bych knihu tak nějak za půlkou odložil. Přece jen komparační čtení se dá užít tak do kroku 6 :-)
Strauss umí psát a vypadá, že to je celkem rozumný a citlivý člověk. Jeho přerod ve Styla a entré do světa pickuperské komunity tak dává naději všemožným PFU a hlavně jim dává víru ve Hru. (Ano také jsem po knize sáhl v mylném přesvědčení, že má cosi podobného s Fincherovým filmem.) Prvotní nadšení, rady, které mohou být pro mnohé (i mě, i vás) neocenitelné se v prvních kapitolách jen a jen vrší. Následné proplétání aktérů s Hollywoodskými (či hudebními) hvězdami (má nejoblíbenější pasáž a vrchol knihy - rozhovor s Tomem Cruisem) a přesunutí hráčství na jinou úroveň jsou skoro neuvěřitelné. S nástupem Tylera Durdena a blíže konci, Hra připomíná něco jako Klub rváčů light, s méně fatálními následky. Kytaristka pak v závěru ze Styla udělá zase Strausse a on dochází k závěrům, ke kterým já před několika lety. Což je velice potěšující a je i uklidňující o tom číst v podání někoho jiného. To nejlepší na tom je, že se Hra dá číst jako román, dobrý román, který vás i něco naučí. Pokud se chcete naučit jen něco, ženy kolem vás budou šťastné a budou si vás vážit. Pokud se naučíte všechno, stanete se sociálním robotem, který jako takový nemá šanci koexistovat s kýmkoliv jiným.
„Vokoun si objednal luxusní prostitutku a zaplatil ji 350 dolarů za hodinu. Jeho cílem bylo udělat na ni takový dojem, že za každou další hodinu, kterou spolu stráví, zaplatí ona jemu. Slušně si tu noc přivydělal…“
Neil Strauss aka Style, uznávaný novinář a ukázkový PFU (průměrný frustrovaný ubožák), penetruje tajnou společnost profesionálních svůdníků a pod vedením nejlepších „pickuperů“ planety se z něj stává mistr, jenž nakonec překonává své učitele.
Autor velmi čtivou a neuvěřitelně zábavnou formou (zajímavý mišmaš publicistického stylu, návodu a klasického vyprávění) seznamuje čtenáře s fenoménem „pickupingu“, líčí rychlý vývoj komunity z více méně podzemního bratrstva na gigantickou komerční mašinérii (nejednou jsem si při četbě vzpomenul na Klub rváčů), mapuje své pokroky v terénu („přísahám, že na mě sedí holka, když píšu tenhle odstavec“), a reflektuje změnu svého vnímání světa. Postupně však zjišťuje, že nový životní Styl, jemuž propadl, nevede k duševní spokojenosti („kde chybí závazek, chybí i hloubka“), nýbrž do horoucích pekel („zvenku jsme možná vypadali jako supermani, ale uvnitř jsme pomalu uhnívali“).
Dovolím si ještě postřeh k zde prezentovaným balicím fintám, o jejichž efektivitě nepochybuji (minimálně těch, kterými „pickuper“ pracuje sám se sebou), neboť mnohé z nich nápadně připomínají ověřené psychoterapeutické techniky (přerámování, časová tíseň a další).
VERDIKT: HRA nesmí chybět v knihovničce žádného řádného vošousta.
*Mystery má vlastní reality-show, ne úplně nezábavnou.
Ke knížce jsem se dostal velkou náhodou. Shlédl jsem film Hra s Michaelem Douglasem a po pár dnech jsem si v jednom z regálů místní knihovny periferně všiml knihy Hra. Nebylo času příliš knihou listovat, a i když mi již podle přebalu bylo jasné, že to nebude předloha známého filmu, rozhodl jsem se půjčit.
Vůbec jsem netušil, že jde o pickuping a ani, co vlastně pickuping je. I když po přečtení jsem se pickuperem nestal a příliš rad si mé srdce k sobě nevzalo, šlo o zábavně strávená odpoledne ve společnosti této knihy, a mohu ji doporučit, myslím, i dívkám, které také mohou u Neillových příběhů nalézt pobavení.
Štítky knihy
sex partnerské vztahy erotika svádění rozvoj osobnosti, osobní rozvoj návod na ženy flirtování, flirtAutorovy další knížky
| 2009 |  Dlouhá trnitá cesta z pekla |
| 2007 | Hra |
| 2008 | Mötley Crüe |
| 2014 |  Pravidla hry |
| 2017 | Pravda - Nepříjemně upřímná kniha o vztazích |
No zhruba po 150 stránkách mě to přestalo bavit. Neil psát umí o tom žádná (snad jen proto jsem knihu dočetl),Pravidla hry už ale asi nedám.