Hra na vraždu
Rachel Abbott
Stephanie Kingová série
< 2. díl
Ten den jsme tam byli všichni. A teď je jedna z nás po smrti...Před rokem, na den přesně, jsme se všichni sjeli na Lucasovu svatbu do jeho nádherného cornwallského domu s výhledem na moře.Toho dne si ale nikdo nikoho nevzal.Teď nás Lucas pozval znovu – na oslavu výročí. Ale výročí čeho? Svatby, která se nakonec nekonala, anebo tragédie, k níž došlo jen pár hodin před začátkem obřadu?Prý na dnešní večer naplánoval hru. Máme kostýmy, máme své role a každý se musí zúčastnit. Začneme prý každou chvíli.Co od nás Lucas chce? Co nám neřekl? A co se stane, až tahle strašná hra skončí?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2021 , KalibrOriginální název:
The Murder Game, 2020
více info...
Přidat komentář
Hra na vraždu se čte dobře, ikdyž je první půlka slabší tak to odsýpá. Nicméně ani mě nepřišly postavy moc zajímavé ani sympatické. Čekala jsem co z toho vyleze, něco se dalo asi trochu předvídat, ale za mě tedy ten hlavní důvod proč se Alex stalo to co se stalo přijde už trochu moc překombinovaný.
Detektivka, která se dobře četla, ale ničím moc nepřekvapila. V první půlce knihy se řešilo pořád dokola to samé. Až od druhé půlky knížky mě to začalo bavit a bylo to trošku napínavé. Zase konec bych si představovala trošku víc detailnější.
Na knihu jsem se těšila, mám přečtené všechny knihy od R. Abbott, ale tato patří k těm slabším. Začátek se pomalu rozbíhá, seznamujeme se postupně se všemi účastníky oslavy, nikdo tam není nijak zvlášť sympatický a nezaujal mě. Od druhé poloviny začíná být kniha napínavá, dostává spád a opravdu s netrpělivostí čekám, kdo je vlastně vrah. No a závěr tedy opravdu slabý, kdyby spisovatelka napsala, že vrah byl zahradník, vyznělo by to asi stejně. Škoda, ale stejně budu čekat na její další knihu, určitě bude lepší.
Kniha se mi líbila, maličko mi vadilo, že se ve skutečnosti hra skoro vůbec nehrála. Jinak ale považuji tuto knihu za fajn napínavou oddechovku :).
Na knihu jsem se těšila, anotace zněla zajímavě ale dostavilo se zklamání. Postavy byli nesympatické, pointa předvídatelná, detektivové hloupí a překladatel se na textu taky pěkně vyřádil.
Rachel Abbott je pro mě jedna z nejlepších thrillerových spisovatelek vůbec. Její sérii Detektiv Tom Douglas mám moc ráda, takže když ji u nás vyšla nová kniha, neváhala jsem. Do příběhu jsem se začetla téměř okamžitě, autorka umí psát opravdu chytlavě, takže se nemůžete odtrhnout. Je zde vytvořená skvělá atmosféra. Postavy jsou skvěle napsané, takže můžete skoro od začátku hádat, kdo, co a proč udělal. Hlavní zápletka je od poloviny dost okatě poznat, takže jsem si čtením dál spíš jen potvrzovala svou teorii, která byla přesná. Bohužel, co mě na knize nejvíce zklamalo byl otevřený konec. Jestli něco fakt nemám ráda, tak je to nedokončený závěr, a jestli to někde vyloženě nesnáším, tak u thrillerů. A jak píšu, i když jsem uhodla zápletku a částečného viníka, tak jsem si na konci chtěla potvrdit vraha a jeho motiv. a bohužel se mi tak nedostalo. Je zde sice něco naznačeno, ale zklamalo mě to. Za ten konec musím strhnout půl hvězdy, jinak je kniha dobrá a sama o sobě mě moc bavila. A moje chyba byla, že jsem si první přečetla tento díl, který je až druhý v pořadí, za Domem na útesu, takže to brzy plánuji napravit a přečtu si i ten.
Nejspíše jsem od knihy čekala něco trošku jiného a ne ve finále klasickou detektivku. Ale proč ne. Postavy mě až tak moc nezaujaly a lezly spíše na nervy, ale zase to zapadlo do knihy.
Název je opravdu zavádějící, hra na vraždu dostane v knize minimum prostoru, což je opravdu škoda, protože detailnější rozpracování tématu mohlo být velmi zajímavé. Příběh je vyprávěn v er-formě Emmou, jejíž psychologie je zpracovaná dost dobře, ale uvítala bych větší psychologickou diverzifikace, kdy bychom mohli nahlédnout do hlavy i jiným postavám, aniž by se prozradilo zbytečně moc. Příliš okaté indicie naznačující, co se před rokem doopravdy stalo, totiž napětí nesvědčí. V podstatě se po většinu děje čeká na odhalení vraha, které je nakonec nemastné neslané. Nápad dobrý, ale zpracování uvrhává knihu do sféry děl, na které se rychle zapomene.
Kniha se čte sama, stejně jako ostatní autorčiny knihy. Přečetla jsem ji za necelé dva dny. Na konci knihy přijde skvělý zvrat, jal to autorka umí. Přesto si myslím, ze u ostatních knih ji ten wow efekt šel lépe.
Očekával jsem něco jako Deset malých černoušků, ale chyba lávky. Text je zabahněný mnoha nezajímavými fakty a rozhovory, postavy s půl mozkem a naprosto nesmyslným konáním. Závěr také nestál za nic, prostě zklamání.
45%
Tušila jsem, že tam něco nehraje. Cítila jsem to od chvíle, kdy přijeli, ten dojem - jako tehdy před lety -,že se blíží temnota, že se něco stane, něco, nad čím nebudu mít žádnou moc. Znám ten pocit, poznávám ho. A už vím, že mám pravdu.
Dobrá detektivka, ale spád a napětí kniha dostala asi až od půlky. Vrah mě nenapadl, ale pointu jsem tušila. Bylo tam hodně tajemství a vlastně nikdo nemluvil vždycky pravdu. Vadilo mi velice rychlé ukončení knížky, mám pocit, že něco vysvětleno nebylo.
Kniha se četla dobře, hlavní pointu jsem odhadla hned na začátku, kdo je vrah jsem ale netušila. Každou chvíli jsem podezřívala někoho jiného. Každopádně hodně zvláštní přístup vyšetřovatelů.
Nová kniha od autorky mě hned zaujala anotací a nemohl jsem se jejího přečtení dočkat.
Co se povedlo skvěle je atmosféra. Tíživá nálada a bezmoc postav na mě z knihy dýchala a příběh to skvěle povzneslo. Autorka dokázala příběh perfektně zamotat, takže měly postavy co na práci.
Četla se moc dobře a rychle.
Problém nastal v tom, že úplně nesplnila, co nám slíbila anotace. Hra na vraždu se sice opravdu konala, ale trvala zhruba 30 stran, což pro mě bylo poměrně velké zklamání, když to byl hlavní důvod, proč jsem si knihu chtěl přečíst. Zvratů a napětí tam sice i tak bylo hodně, ale pořád to nebylo to, co mi bylo slíbeno a co jsem od knihy vyžadoval. Zapadla tak mezi většinu obyčejných krimi thrillerů, což je poměrně škoda.
S postavami do bylo trošku složité. Rozhodně měly zajímavé charaktery, ale nebylo by od věci, aby si s nimi dala autorka o něco víc práce. Informace o nich byly pouze povrchové, což v ději poměrně ublížilo.
Konec se ale povedl. Byl nečekaný a zajímavý, což dokazuje, že nápad měla autorka dobrý, ale nezvládla ho dostatečně zpracovat.
Čtení mě bavilo, ale ničím zvláštním mě neupoutalo. Pokud chcete nenáročnou detektivku s dobrou atmosférou a správně zamotaným dějem, tak můžu doporučit. Nic navíc to ve vás ale nezanechá.
začátek slibný, ale stopy a vodítka byly nějak moc viditelné, trochu podezíravější čtenář hned pochopí, odkud vítr vane, a autorka ho v tom do konce knihy jen utvrzuje. škoda, potenciál to mělo...
Hra na vraždu je poutavý, hravý a dobře promyšlený thriller, jehož děj se odehrává na jednom místě - v krásném domě bohatého Lucase na pobřeží Cornwallu. Na svou svatbu s Ninou si Lukas pozve staré přátele z mládí a hra na vraždu začíná...
Čtení jsem si vcelku vychutnala a na konci příběhu mě paní autorka i překvapila, no přesto si myslím, že na tento thriller brzy zapomenu. Nelituji přečtení, ale ani nejásám. Thrillerů odehrávajících se v podobných kulisách jsem přečetla spoustu a tento nebyl ničím mimořádný.
Autorku a její knihy mám moc ráda! Přesto mě tato kniha nebavila až tak na 100%. Námět se mi líbil, pohledy do minulosti mám velmi ráda. Jen se asi děj trochu vlekl - nebo nevím, co mi chybělo. Ale i tak - dobrá kniha - já jsem na rozuzlení tedy nepřišla /jako vždycky/ a byla jsem překvapená. Takže celkově - doporučuji.
Mám ráda příběhy, kde se řeší stará tajemství a které se odehrávají ve skoro poirotovských kulisách. Asi jsem se těšila příliš, příběh zdlouhavý a překombinovaný.
Docela fajn kniha, ačkoli děj byl celkem předvídatelný, žádné překvapení se v podstatě nekonalo. A rovněž by to chtělo lepší korekturu, ačkoli oproti jiným knihám těch chyb nebylo zase tolik. Příběh mě ale docela bavil, dobře se to četlo, jako oddechové čtení určitě doporučuji.
Autorovy další knížky
2015 | Spi sladce |
2016 | Zabij mě znovu |
2015 | Nezvěstná |
2016 | Ohrožená |
2019 | Dům na útesu |
Mně se kniha líbila o trošku víc než ta předchozí. Sice jsem odhadla vraha i zápletku, která se na konci rozplete, ale i tak mě bavilo číst dál a dozvídat se, že jsem měla pravdu. Líbí se mi tento druh příběhu, kdy jsou podezřelí na jednom místě a pak se jen řeší, kdo lže a kdo je nakonec viníkem. Přidávám se k ostatním, že té samotné "hře" mohlo být dáno víc prostoru, ale i tak jsem se u knihy bavila.