Hra s ohněm

Tato kniha není dle mého klasickou detektivkou, takže se v ní ,,notoricky známých, akčních scén" nedočkáme. Přesto jí nelze upřít jakési napětí a dramatičnost. Je v ní vystupňována zvláštní, psychologická ,,hra" s OHNIVOU SANÍ - sektou, která pod zástěrkou svého přesvědčení, koná jak koná...
Takže ani tentokráte pro Kate Shugakovou a jejího čtyřnohého parťáka, kamaráda nic lehkého. Aljašská příroda je sice na první pohled krásná, zároveň může být nesmírně krutá, stejně jako lidé, kteří v ní žijí...

S neohroženou Kate to mám trošku jako na houpačce :-) V jednom díle je tempo pozvolné, z dalšího zase adrealin vyložene stříká a další díl opět takový pozvolný vláčný, což je i v případě tohoto dílu. Nečekejte žádné akční scény, do kterých se bude Kate opět vrhat po hlavě, tady je spíše takové sbírání informací a dopátrat se pravdy, co se vlastně stalo, i když s tím vůbec nebudete souhlasit a budete zoufale bezmocní. Nechápu (vlastně ani nechci) náboženský fanatismus, nikdy se s tím nechci setkat a v tomto případě mě to zase jen utvrdilo, že ti lidé jsou úplně mimo realitu.
Jsem ráda, že jsme tu opět měli i více Bobbyho, ten chlap mě fakt baví :-)

Jak jsem již psala v předešlém komentáři, tato série skutečně nestojí na nějakém velkém napětí a tady bych řekla, že se ho nedočkáme vůbec. Vše si jede v takovém poklidném tempu, ta přitažlivost série je v popisech přírody, zvycích a kultuře domorodých obyvatel Aljašky.
Tentokrát si Kate s Obludou odskočila sbírat houby a náhodou v lese málem zakopne o ohořelou mrtvolu muže. Takové klasické vyšetřování tady ale nenajdeme a možná, že ani ten závěr se nám tak úplně líbit nebude. To téma náboženského fanatismu bylo již zpracováno v detektivkách mnohokrát a napínavěji, přesto je příběh chytlavý a na zamyšlení, jak se dá jakákoliv víra překroutit, zneužít a zfanatizovat...

Kam až může zavést víra náboženské fanatiky - nikdy mě to nepřestane udivovat. Knížku bych neoznačila jako thriller, i když je součástí vyšetřování spojeného s nálezem mrtvého těla. Vyprávění nás přenese na Aljašku, což je pro nás zajímavé prostředí, a autorka nás s touto zemí seznamuje a samotný děj je často potlačený, ale vyprávění to rozhodně nevadí.

Další díl s Kate Shugakovou je jiný, je zajímavý a velmi dobrý, jak je již zmíněno v ostatních komentářích, detektivní práce zde jde trochu stranou a příběh se zabývá prostředím, lidmi, vztahy a náboženstvím, i přesto je knížka velmi čtivá a líbila se mi, další pokračování s Kate a všemi oblíbenou Obludou si určitě nenechám ujít.

Velmi se mi to líbilo. Od minulého dílu už ani podrobně popsané vyšetřování nečekám a spíš se těším na "omáčku" okolo. A tak jsem si čtení opravdu užila. Navíc, na náboženské fanatiky mám stejný názor jako Kate, takže jsem neměla problém se do děje vžít.

(SPOILER) Tentokrát má kniha k detektivce opravdu daleko, ale vůbec to nevadí.

Vypravěčský um autorky mě naprosto okouzlil. Jsem vlastně ráda, že nejde o klasickou krimi, ale že má kniha velký morální a lidský přesah. Aljaška je jistě nádherná a divoká země, ale teprve lidé kteří tam žijí, jí dodávají tu pravou chuť. A jak už to tak bývá, lidská povaha je opravdu komplikovaná.

Škoda, že zlo není potrestáno, ale přesně takhle to občas dopadá.

Trochu odlišné, možná netradiční, ale na druhé straně jsme se o Kate dozvěděli více než obvykle. Plně souhlasím s Trudošem, přesto dávám hvězdiček pět. Za vystihující popis blbosti fanatismu, za poukázání na problémy, které se vyskytují ve všech končinách světa a napříč generacemi, za vystižnou charakteristiku povah lidí a samozřejmě i za popis krásné přírody a ještě musím dodat - za přístup k tradicím národa, ke kterému patříme.

Danu Stabenow mám moc ráda pro její popisy mně neznámé krajiny a činností na Aljašce. Tato kniha pro mně ale byla mírným zklamáním. Příběh byl velmi rozvleklý (prvních cca 50 stránek se jen sbíraly houby), neprobíhalo v něm žádné napínavé vyšetřování a rozuzlení přišlo z ničeho nic bez jakéhokoli napětí. Přišlo mi to spíš jako další vhled do duše hlavní hrdinky, ale vzhledem k tomu, jak málo je otevřená, postrádalo to pro mě v tomto ohledu hloubku. Těším se ale na další knížky autorky!

Ano, ano, můj knižní přítel Trudoš to napsal přesně. Lépe to ani nejde. Vyšetřování šlo v tomto případu zcela do úzadí a Dana Stabenow se zaměřila na popis mezilidských vztahů a vzala si na mušku náboženské fanatiky. Čtení to bylo chytré a zajímavé, ale určitě se nejednalo o tradiční detektivku. Moje oblíbená psí Obluda zde hrála významnou roli, takže jsem se ani na chvíli nenudila. Těším se na další aljašské případy !

„Náboženství je berla. Když se o ni opíráš dost dlouho, zapomeneš chodit sama.“
Kate Shugaková jde znovu do akce a tentokrát si bere na paškál náboženské fanatiky, přesvědčené o vlastní nadřazenosti vůči ostatním. Dana Stabenow ovšem pro jednou upustila od čistě detektivního románu a víc se zaměřuje na realistický popis mezilidských vztahů v místech, kam ruka zákona dosáhne jen sporadicky a spíš je nástrojem těch, kdo v lokalitě opravdu žijí. Ne vždy jsou však dotyční právě výkvětem té lepší stránky lidské povahy…
Přiznám se, že ta absence konstruktivního vyšetřování, jež by bylo zakončeno řádným morálním zadostiučiněním, mi maličko pokazila jinak celkově pozitivní dojem z celého příběhu. V tomhle ohledu bývám spíš staromilec a víc mi vyhovuje, když zápletka plní nepsaná žánrová pravidla. Na druhou stranu, autorka moc dobře ví, jak s málem odehrát velké věci a plně využívá podmanivého charakteru svérázné vyšetřovatelky a jejího naprosto fenomenálního psa. Takže rychle sem s další knihou.

Ve hře s ohněm se vše točí ne kolem ohně, ale kolem náboženské komunity, která se snaží žít podle starozákoních příkazů a opovrhuje vědou a vzděláním.
Nemám nic proti věřícím, ale tyhle náboženské sektářské fanatiky rád nemám, před časem u nás neustále otravovali Jehovisté a i když jsem jim vždycky zabouchnul dveře před nosem, tak vytrvale chodily dál, proto jsem jednou změnil taktiku a dal jsem si s nimi asi půlhodinovou besedu, kde jsem jim vyvracel všechny ty jejich plky, měl jsem v té době Bibli docela dobře čerstvě nastudovanou, a po té půlhodině si mně asi zapsali na seznam nenapravitelných hříšníků, protože jsem je od té doby neviděl.

Mimořádný zážitek: zprvu hlavně osvěžující čtení odhalující spoustu aljašských krás, ale i hodně o Kate a jejím životě "domorodky v civilizaci". Jenže atmosféra zhoustla s nálezem mrtvého, kterého nikdo rok nepostrádal...
A už šlo o život, jak se ukázalo nejen jeho, ale o skutečné životy mnohých. A vůbec se to netýkalo jen malé místní komunity, týká se to nás všech. Není to jen tak nějaká detektivka, kterých dnes vychází dvanáct do tuctu denně, je to pro mne jedna z nečekaně silných knih, v níž jasně zazněl autorčin hlas až apel přesahující nám vzdálené prostředí a způsob života a povzbuzující smysl pro spravedlnost a prověřování víry v Boha, u každého jednotlivce zvlášť, ne jako stádní zvíře, což může vést k zaslepenosti až fanatismu. I ve víře.
A náboženský fanatismus i v malé komunitě je naprosto děsivý, ochromující a zdraví škodlivý: kdo se nepodvolí, ten musí pryč nebo bude trpět. A to extrémně, fatálně. Tady to bylo podtrženo nejen motivací, ale zejména metodou provedení vraždy a osobou pachatele, který se samozřejmě žádným zločincem necítí, ani v nejmenším, ani před svou rodinou. A jak by se pak dal takový pachatel trestat, to zůstává zcela otevřenou otázkou.

"Mám vztek, že mi kostel stojí v cestě k Bohu."
"To je děsivé."
"Ještě děsivější, než si myslíš. Když tě takový fanatismus polapí, je to jako drogy nebo chlast. Čím víc máš, tím víc chceš, a čím víc chceš, tím víc to potřebuješ. Nikdy si neoddechneš a nikdy tě to nepustí."
...
"Na všechny formy organizovaného náboženství pohlížím jako na sněť, ohavnost a hnisající strup na lidské společnosti. Je to pátý jezdec apokalypsy. Nemluvím o chlápkovi, co drží slib mlčení nebo chudoby či celibátu a odejde strávit zbytek života meditováním na vršku hory. Ale jde mi o ty lidi, co ho na tu horu následují, pak se vrátí zpátky a vtloukávají jeho slovo do všech okolo, ti mě štvou."

"'Dokonce i ďábel může citovat Písmo, když mu to přinese prospěch.' ... Shakespeare má vždycky poslední slovo."

Suma sumarum: Krátké, zajímavé, napínavé a uvěřitelné, bez balastu. Nejen o náboženství, ale i o literatuře, školství a Aljašce. A jedné dospělé Aleuťance a její Obludě. Skvělé čtení s přesahem. 100%

Něco málo k Aljašce, ne nutně o jejích přírodních krásách - Kate se vydala autem po "dálnici" do 800 km vzdáleného Fairbanks a cestou zpět zastavila, aby se pokochala výhledem:
"... dívala se na stříbrného hada Transaljašského ropovodu, který jim dělal společnost po většinu cesty z Fairbanks. Tady se vyplazil ze země, jeho silueta se tyčila k obloze na vrcholu hřebenu, na povrchu pevný a klidný, uvnitř uháněl každodenní příděl milionů barelů nezpracované ropy z Prudhoe Bay od Čerpadla Jedna na pobřeží Severního ledového oceánu k ropnému terminálu ve Valdezu. Tisíc dvě stě osmdesát sedm kilometrů přes tři horská pásma, dva tektonické zlomy a téměř na každém kilometru potrubí kříží nějakou řeku nebo potok. Bylo to vítězství inženýrů nad terénem, svědectví lidské schopnosti ovládnout krajinu, a znamenalo osminový podíl na zisku, počítáno v miliardách dolarů ročně, pro stát Aljaška."

Aljaška je ale stále spíš přírodní divočina (snad se to příliš nezměnilo ani po někola desetiletích od napsání knihy), takže pár vybraných rad pro přespolní: nikdy se nepřibližuj k matce s mládětem, ať je to medvědice nebo losice, ta první má samozřejmě ostré zbraně, ale ta druhá má zase silné nohy a na nich kopyta... Na druhou stranu prý medvěd se nerad namáhá ani pro uspokojení svých chutí, takže miluje kořist, která nevyžaduje žádnou práci, a je jedno, jak stará mršina to je. Živý člověk představuje přeci jen námahu, takže s velkou pravděpodobností nezaútočí. A z dalších přírodních zajímavostí: na Aljašce se vyskytuje na 27 druhů komárů a na člověka pravděpodobně zaútočí všichni, bez rozdílu. A na spáleništích se daří smržům, které prý nejde pěstovat průmyslově...

Absolutně skvělý díl s perfektní zápletkou. Coby člověk z křesťanské rodiny jsem místy měla husinu, protože takovéhle fanatiky opravdu není problém potkat. Jen si vzpomeňte na nedávné pálení komiksů s Asterixem...

Tento díl mě námětem oproti minulému opět bavil, navíc jsem si tentokrát pořádně užila i stálou přítomnost Obludy a samozřejmě prostředí milované Aljašky.
Kate i Obluda se roztékají horkem a to tam mají jen 26 stupňů. Inu Aljaška - jak tam není teplota v mínusových hodnotách, padají vedrem jako mouchy ;-).

V 5. díle se zločin připletl naší hrdince tak nějak sám pod nohy a to doslova. Kate nemůže ani v klidu sbírat houby, aby nezakopla o mrtvolu, navíc pěkně uleželou. Celé to vypadá jako nehoda, ale Kate se to nezdá a tak se v tom začne šťourat...

Výborná zápletka, děj mě bavil, tento díl jsem si opět moc užila.
Detektivku hodnotím 4*, tu 5. přihazuji za Aljašku a Obludu :-).

Aljaška opět úplně jinak, v létě plná pitomých turistů, sběračů hub a náboženských fanatiků. trošku mrazí z toho, jak se za těch x let od napsání tohohle příběhu nic moc nezměnilo a proroctví, že tihle blázni zmizí, se nenaplnilo...

Tentokrát jen za tři, předchozí díly se mi líbily více. Pořád ale stojí za přečtení. Jo a Kate by měla pít raději vodu, než stále 7UP bez cukru.

Kate a Obluda! Vynikající čtení. Vtipné a zamotané, a bohužel i o fanaticích. Ale Kate je naše stará Kate...