Hranice
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514385/bmid_hranice-7pw-514385.jpeg
4
248
248
Hraniční trilogie série
< 2. díl >
Druhý díl tzv. Hraniční trilogie se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Pojednává o dvou bratrech dospívajících v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla, a překročení pomyslného prahu dospělosti. Knihu lze v podstatě číst jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče –, ale stejně jako v mnoha svých dalších dílech autor i zde překračuje žánrové omezení a nabízí čtenáři filozoficky založenou, barvitou a zároveň čtivou prózu, která precizně předvádí prastaré pravdy o lidském údělu.... celý text
Přidat komentář
Dílo, kterým se McCarthy rozhodl zpracovat (jak název napovídá) téma hranice hned v několika rovinách (států, dospívání, zákona), k čemuž si zde bere na pomoc nemilosrdné téma ztráty, aby mohl vytvořit krutý western, který se čte náramně dobře. Ona krutost totiž k McCarthymu jižanskému stylu patří a umí o ní psát jako nikdo jiný, způsobem, který jsem si zamiloval. A v hraničářské trilogii se mu to dokonce daří s nenáročnou lehkostí tak, že dokáže jít i širšímu čtenáři naproti.
Četl jsem jí docela dlouho a hodně nad ní přemýšlel, je to opět dost temné čtení, ale taková asi byla doba.
Také se přikláním ke kladnému hodnocení, ale bohužel jen první třetiny s vlčicí. Ta byla jako bych se vracel do dětství, kdy jsem četl dobrodružné knihy a náramně si to užíval. Pak už mi to přišlo jako bezprizorní, úmorné pachtění se krajem sem a tam. Až jsem si říkal, sakra proč tohle musím číst? Co mě drželo při životě, byl filosofický přesah. Jinak jsem se asi nedokázal patřičně dostat pod povrch tohoto příběhu.
50%
Copo de nieve
Vykukuje z toho na vás krása, protože je to napsáno k zbláznění dobře, vnímavou rukou a bystrým okem. Zároveň v tom je znát jakási lhostejnost a tvrdost....a možná v tom tkvi síla skutečné empatie a porozumění....
Copo de nieve
Jestli si ta bestie uvolnila držku budeš litovat že radši neležíš ve vaně s aligátorem...
Napsat nějaký silný moment je těžké, protože ta Jestli si ta bestie uvolnila držku budeš litovat že radši neležíš ve vaně s aligátorem, je to blazírovaní na hranici a pomezí dvou světů, soumrak který rozzžíhá nové ohně a tu a tam s vámi hodí o zem či silně zatřese zážitek, který už neodezni..
Ano taková je celá pohraniční trilogie, za mě byla a je úplným veledilem v autorově tvorbě...
Je to corrido. Příběh. A jako všechny corridos nakonec vyprávěl jen o jednom, protože o ničem jiném se ani vyprávět nedá .
Tvrďák Billy Parham a jeho cesta hranicí Spojených států a Mexika. Příběh s vlčicí je krásně napsaný a čte se jedním dechem. Pokračování děje následně obsahuje řadu dílčích příběhů, které udržují čtenářovu pozornost, ale nijak nenarušují hlavní linku. Je to má druhá přečtená kniha od autora a nezklamala mě. Nejvíc bych ocenil dialogy postav, které mi přijdou strašně čtivě napsané a uvěřitelné.
Překračovaní hranic - skutečných i těch metaforických - toť téma druhého dílu tzv. Hraniční trilogie.
Nebudeme si nic nalhávat, není to lehká četba. Věčné, únavné putování z místa na místo bez většího úspěchu prolínající se s dlouhými filozofickými úvahami nad lidským údělem vyžaduje značnou dávku čtenářské trpělivosti a i mě to leckdy - přiznávám - až iritovalo. Jenže když si na to vyhradíte čas, ponoříte se do McCarthyho poetiky, dostane se vám velkého příběhu o samotě, ztrátě a (bez)naději s mnohými pohlcujícími pasážemi.
Jedná se o coming-of-age příběh (kdybych měl použít moderních termínů), jenže napsaný McCarthym. Obsahuje tak všechna témata, která můžeme znát z mnohých jeho románů - zánik starého světa (a čím tenhle svět vlastně byl?) a nástup modernity, cesta za poznáním, úvahy o Bohu, smrtelnosti nebo násilí. Dojde na archetypální souboj instinktů s vlčicí i na druhou světovou válku. Na bylinářky i na moderní lékaře jezdící v autech. A dojde také na mnohé ztracené iluze.
Byl to boj, ale stálo to za to. Těším se na zakončení!
Hranice,čáry,předěl,rozhraní,meze,území,linie.
Překračování něčeho.
O samotě i smutku,ano jistě,je to přeci McCarthy.
Ale od začátku až do konce se tu line bolestná především téma ztráty.
Tu se opravdu ztratí doslova vše.
Mladík se ocitá často v beznaději,kniha je doslova prodchnutá se smrtkou za zády a je neustále v patách.
Více důraz na jakýsi až romantický nádech,zrovinka na začátku,když se vidáváme na první putování do Mexika.
Na cestě vyhládne a i poutník dostane poté co vyprahne hlad i žízen.
Ve filmech na to není samosebou čas,ono i v jinších románech se toho moc nenají.
Přitom taková přirozenost.Pro mnohé otravná protahovací nuda.Tady doslova nutnost.
Tu už je taková doslova klasika.Tortilla s fazolemi.Spláchnout Mezcalem.Zastavit se na kus řeči ...
S přívětivými lidmi,kteří za pohostinost nic neočekávají.A právě v těchto pasážích problekují jiskřičky lidskosti,že to snámi není zase až tak zlý.Zubatá to nevzdává.
Překračovat meze a stále o něco přicházet.
Cormac nezklamal a po krásných koních,naopak ještě více nadchnul.
Na cestě a putování.Prozření - nic nebude tak jako dříve.
Překračování hranic,at už v sobě a nebo na mapě,abychom nezabloudili.
Ale my bloudíme.Tohle motto knihy nemá chybu.
Názvy v krajině neexistují,my si je musíme pojmenovat.
A konům je to jedno.
Ti ví své.
Úvodní část s vlčicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v anglickém jazyce napsáno. A závěr s výbuchem atomové bomby a zmrzačeným psem je neméně geniální.
Hranice je románem existencionální tíže. Pokud je člověk vyrván z kořenů, hrozí mu bloudění a odcizení, před čímž je také Billy důkladně varován. A románem o zemi, v níž svět ještě pořád drží pohromadě pomocí mýtů a příběhů, což má tu nevýhodu, že člověka svádí k jakési předmoderní fatalistické lhostejnosti vůči světu, což nás západníky tak nemile dráždí.
Všetky krásne kone ma zasiahli trochu viac. Miestami sa mi zdalo, že sa jednotliví cudzinci príliš otvárali, akoby sa chcel autor vyhnúť filozofovaniu, za ktoré by musel niesť väčšiu zodpovednosť. Ide však o dielo s neuveriteľnou, pridanou hodnotou, vďaka ktorej jej neškodia ani ukryté neduhy, ako zvláštne voľná forma, členenie textu a pod. Je to však čítanie pre pokročilejšieho čitateľa a amatérsky dovolenkár ju zavrie na 50. strane. Na druhej strane, veľmi jej tým svedčí zasadenie do trilógie, v ktorej prvá časť akoby mala čitateľa vychovať, a McCarthy počíta s tým, že čitateľ sa po prvej knihe dostal na vyššiu úroveň. Pôsobí to ako naivná dôvera, ktorá by nám však mala lichotiť.
Ani si netroufám hodnotit hvězdičkami. Knihu jsem odložil nedočtenu, to se mi zase tak často nestává, zvláště u takových autorů jako je McCormac.
Proč?
Hlavním důvodem byla beznaděj, která jak se mi zdálo prolíná textem. Žádná naděje nikde vůkol. A současné době opravdu nemám sílu na takové příběhy. Omlouvám se autorovi.
Druhý důvod souvisí s tím prvním. Zdlouhavé je to, často jsem nechápal, proč postavy jednají tak jak jednají, proč se rozhodují tak jak rozhodují i když je zřejmé že se rozhodují pro cestu ke zkáze.
Náročnější a temnější než Všichni krásní koně. Víc mluvnější s často dlouhými pasážemi příběhů z cest, života. Pochopit a vžít se do základního příběhu bratrů bylo čtenářsky lehké, vžít se a pochopit dlouhé příběhy s často skrytým a nejasným smyslem bylo těžší a pro mě asi ne vždycky úspěšné. Každopádně mě to vůbec neodradilo a knížku jsem si užila na max s tím, že se k ní třeba jednou vrátím. Pořád mě fascinuje Cormacovo styl, kterým definuje hlavní postavy a stejně jako v Koních John Grady tak i v Hranici mi Bill Pharman přirostl k srdci svým naivním smyslem pro morálku, jednoduchým vnímáním bytí a nepříznivým osudem (je něco jako osud?) Města na planině, here we go.
Bohužel - bohužel pro mě - jsem nevěděl, že je to druhá kniha Hraniční trilogie :-(
Ale nic to nemění na tom, že pro mě to byla nejlepší kniha z McCarthyových knih co jsem četl. Takových utrpení na jednoho mladého „kluka" je pro čtenáře až k neunesení...
Krutosti, kterých se musel „zúčastnit", jak jako divák i jako samotný účastník byla k nepřežití.
Příběh s vlčicí, návrat domů, ztráta bratra a jeho hledání, nemožnost vstoupit do armády, bodnutí koně, a nakonec setkání s toulavým psem jsou části, které musí čtenáři zůstat dlouho v mysli...
Ten pes na konci byl stejně smutná postava, se stejně smutným životem, jako Billy..je to až neuvěřitelný, že mu nic nevycházelo, nebo vlastně u McCarthyho klasika..co mě ale paradoxně nejvíc ranilo u srdce krom konce, bylo to, že mu nevyšla ani ta blbá armáda, už přesně nevím, jak zněla ta věta, ale bylo to něco typu: proč mě do té armády nevezmete, moje smrt Vám přece může dobře posloužit a je jedno, jestli zemřu tam a nebo tady venku....i když je někdy těžké porozumět všem McCarthyho úvahám o Bohu a životě, přicházím mu čím dál více na chuť
Druhá kniha z tzv.Hraniční trilogie se dost podobá té první/Všichni krásní koně/,je ale temnější a bezútěšnější.Samotný konec románu,poslední dvě stránky,které popisují setkání Billyho Parhama se zmrzačeným toulavým psem,jsou opravdu brutálním úderem na čtenářovu duši.
Málo akce a hodně filozofie, tahle knížka vyžaduje hodně času a stoprocentní pozornost.
I druhá část trilogie z mexické hranice je pořádně temný příběh. Oproti prvnímu dílu možná trochu méně akce a více filozofie, přesto (nebo právě proto) pořád kniha, od které se neodtrhnete.
Štítky knihy
americká literatura westerny dospívání USA (Spojené státy americké) Mexiko pomsta bratři
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Opět velká síla. Souhlasím s tím, že první část knihy je výrazně zajímavější než zbytek. Ale i vyústění je hodně působivé. Navíc celou knihu prostupuje skvělá, posmutnělá, nostalgická atmosféra, kdy se jeden svět, divoký a nespoutaný, pomalu vytrácí a nahrazuje ho nový, civilizovaný, upravený a tak trochu nudný.