Hranice
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514385/bmid_hranice-7pw-514385.jpeg
4
248
248
Hraniční trilogie série
< 2. díl >
Druhý díl tzv. Hraniční trilogie se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Pojednává o dvou bratrech dospívajících v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla, a překročení pomyslného prahu dospělosti. Knihu lze v podstatě číst jako western – jako příběh synů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče –, ale stejně jako v mnoha svých dalších dílech autor i zde překračuje žánrové omezení a nabízí čtenáři filozoficky založenou, barvitou a zároveň čtivou prózu, která precizně předvádí prastaré pravdy o lidském údělu.... celý text
Přidat komentář
Drsná kniha.
Možná. Spíš ponurá.
Těžko stravitelná.
To ten McCarthyovský styl.
Dobrý základní příběh.
A co to ostatní.
Nejsem blbej. Hojný balast.
Billy váhal. Dotkl se klobouku, obrátil koně a odjel.
Tak jako ve většině McCarthyho románech, i zde je v popředí cesta, putování s útržkovitými rozhovory o pravdě, spravedlnosti a snad i nesmrtelnosti. Billy by dost dobře mohl být i hlavní postavou předešlého dílu hraničářské trilogie Všichni krásní koně. Tušíme, že před sebou máme hrdinu, který si nenárokuje téměř nic na tomto světě, ale zanechává po sobě stopu tím více. Snad proto, že pochopil něco tajemného z lidského údělu, který se mu během putování vyjevil.
Román nese typické prvky McCarthyho tvorby. Třeba to, že hlavním hrdinou je dospívající mladík s jistým neidentifikovatelným smyslem pro čest a spravedlnost, ústředním motivem je putování pohraniční krajinou sonorské pouště, kde se potkávají poutníci nejrůznějších smýšlení a ras.
Část s vlčicí mi zpočátku do knihy jako celku moc nezapadala, dokud jsem ji nezačala brát jako takovou část, kterou rozděluje taky jistá hranice – ta mezi naivním dětstvím (odvezu vlčici zpátky do Mexika, kde porodí štěnata a bude je tam vychovávat) a krokem do dospělého života (smrt rodičů).
V knize bylo několik zajímavých myšlenek. Moc se mi líbila tahle část:
"Pravdu mohou přinášet i ti, kdo si ji sami neuvědomují. Nosí s sebou něco, co má váhu a tvar, ale žádné jméno, jímž by to mohli nazvat nebo pod nímž by se to dalo vyvolat. Chodí světem a nemají ani ponětí o svém stavu, tak je pravda zlomyslná a takovou strategii používá. A pak stačí jediné gesto, jediné odhalení, a nevědomky zaplaví nějakou duši takovými bědami, že ji navždy změní, zaženou ji z cesty, jež pro ni byla určena, a vyšlou ji na jinou, dosud neznámou. Takhle přeměněný člověk se většinou ani nedoví, kdy k přeměně dojde a co ji způsobilo. A přesto se mu jí dostane. Aniž to chce, aniž si to zaslouží. Získá však onu prchavou svobodu, po níž lidé tak zoufale touží."
Magický realismus v podání McCormacka, pro mě zatím autorova nejuhrančivější kniha, jedna z těch, která místy přechází až do polohy mysteriózního podobenství lidského údělu. Stejně jako předchozí Všichni krásní koně i tahle kniha spadá do kategorie románu zasvěcení a pro mě zcela jistě ten nej bildungsromán, co jsem kdy četl. Kéž by mou mladickou četbu tvořily svého času jen takovéhle knihy!
Bohůžel musím souhlasit s Kagmarou. Část s vlčicí byla super a vypadalo to na fajn knihu, ale pak jsem se už nudila a ani se mi kniha nečetla pohodlně, asi jsem moc pohodlná a nedokážu ocenit umělecký styl, ale uvozovky u přímé řeči by mi se mi líbily víc než nové řádky. A taky, ač většinou všem fandím, jsem v této knize prostě nikomu nefandila a nepřála si, aby pro něj všechno dopadlo dobře. Je mi líto, ale čekala jsem víc nebo něco jiného. Na druhou stranu k braku to má ještě daleko.
Zpočátku pomalejší rozjezd, ale celkově se jedná o jeden z těch lepších a záživnějších Mccarthyho románů. Osobně mi úplně neseděl příběh s vlčící a dost jsem se u něj nudil, ale od druhé části to začíná být starý dobrý Mccarthy. Vcelku se dá říct, že síla Hranice není ani tak v příběhu, ale ve vývoji hlavní postavy a vykreslení doby a zachycení mentality lidí žijících koncem 30. a počátkem 40. let na americkém jihu u hranic s Mexikem.
Mě nadchla ta část s vlčicí, ale dál už se mi to četlo čím dál hůř. Celkový dojem bohužel nic moc.
Kniha skvělá plná hlubokých filosofických myšlenek, ale mně víc seděl minimalismus první knihy, kde bylo řečeno hodně velmi málo slovy.@
Tento díl se mi zdál až velmi rozvleklý.Místy jsem se ztrácela
Taky mi vadily dlouhé dialogy ve španělštině.Neumím španělsky.
Mně ten začátek s vlčicí vůbec nepřišel únavný, ba naopak! Těch slz, co jsem za chuderu uronila...Cormac je zkrátka vynikající. Tečka.
McCartyho styl je typický a nezaměnitelný. Myslím, že typické je zejména to, jak barvitě dokáže vyprávět a do jakých detailů příběh vykresluje. Ta detailnost je ovšem někdy až únavná a to je případ právě této knihy, tedy její první části o putování s vlčicí. Jinak kniha nevybočuje z velmi vysokého standardu tzv. pohraniční trilogie.
Štítky knihy
americká literatura westerny dospívání USA (Spojené státy americké) Mexiko pomsta bratři
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Těžká, jako dusot koňských kopyt. Bez cíle, beznadějně beznadějné. Horké i ledové. Vleklé až za hranici, která vlastně neexistuje...