Hranice impéria
Jan Kotouč
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535856/bmid_hranice-imperia-6612b9171a8b8.jpg
4
145
145
Centrální impérium série
1. díl >
Vítejte v Centrálním impériu. V impozantní říši obývané několika mimozemskými rasami, v níž po předchozích brutálních mezihvězdných válkách doputovalo pomyslné žezlo do rukou lidí. Daniel Hankerson je geneticky vylepšený příslušník císařské rodiny, ale raději než na rodinný vliv a peníze se vždy spoléhal na svou schopnost odhadovat lidi, která mu pomáhá jak při práci pro rozvědku loďstva, tak při hraní karet. Díky ní pozná, že něco visí ve vzduchu, když se ho pokusí při loupežném přepadení zabít, a ani z nadcházející mise na okraj Impéria nemá dobrý pocit. Čím víc se mluví o tom, že jde o rutinní test nové komunikační lodě, tím je to podezřelejší. Centrální impérium je příliš velké, příliš křehké a pohromadě drží díky příliš mnoha kompromisům. Vnější nepřátelé si z něj chtějí ukrojit svůj díl, ale ti vnitřní jsou ještě nebezpečnější. Jak praví čínské přísloví, Impérium čekají zajímavé časy.... celý text
Přidat komentář
Vynikající sci-fi space opera od českého autora. Napínavé, překvapivé, hrdinské. Ještě, že jsem si půjčil najednou z knihovny všechny čtyři díly. Tento první díl je výborný, hned přecházím na druhý díl. Vřele všem sci-fi fandům doporučuji! Howgh
Po přečtení zatím vyšlých dílů série Nad Českými zeměmi slunce nezapadá, jsem zkusil první díl Centrálního impéria a jsem nadmíru spokojen, Jan Kotouč má opravdu fantazii která mne baví, trochu mi to připomíná The Expanse, jejímž jsem seriálovým fanouškem, až na to že v Expansi se zatím nevyskytují jiné inteligentní druhy.
Pokud jde o popis mimozemských druhů Protektorů a Silmanů, tak bych raději potkal v lese tlupu Bigfootů než je.
Kniha trpí typickým nešvarem knih, kdy autor sleduje více dějových linií. Rozdílná atraktivnost dějových linií. Jak předpokládáte, nejatraktivnější je ta "alienská". Na knize mi dále dost vadí časté a zdlouhavé zabředávání do rutinního popisu životů a úkonů posádek, což mě ale fakt nezajímá. Tyto pasáže já přeskakuji. Jako chápu, že je potřeba rozepsat nějaké to podhoubí pro následný děj, ale nejde to sepsat nějakou poutavější, okořeněnější formou? Snaha zapracovat, či spíše propašovat do děje nějaké mezilidské, mezipohlavní vztahy je úsměvná - tohle autorovi nikdy nešlo, zkrátka to neumí správně podat, tyhlety věci (a tím fakt nemyslím že by měl psát literární porno). Pozitivně hodnotím, že se autor nebojí děj rozhrát hned od začátku - nesnáším knihy, kde úvodních několik desítek stran autor ztratí "deklarací proměnných" - však určitě víte, co tím myslím.
Někdo tuto sérii porovnává se Ztracenou flotilou - sorry jako, ale Ztracená flotila je o level výše, sice nějaký ten díl Ztracené flotily sklouzává k repetitivnosti, ale "Black Jack" je zkrátka lepší.
Pomalu, ale jistě otáčející se Kotouč rozpohyboval vcelku zajímavý příběh, který mě osobně opět a znovu vrhnul do éry filmu "Hvězdná pěchota", seriálu "Hvězdná brána" a také hry "Mass Effect". Za což mu velice děkuji a běžím si pro další díl!
Jedná se o pro mě zcela typického reprezentanta žánru Military science fiction. V né až tak vzdálené budoucnosti se lidstvo již setkalo s několika mimo-zemskými druhy, které nás obohatily o nějakou tu technologii a zároveň nás zatáhli do různých galaktických šarvátek.
Děj sleduje příběh mladého příslušníka vládnoucí rodiny, který jak už to tak bývá se rozhodl vydobýt si nějaký ten respekt a pozici v armádě. Protože je to klaďas každým coulem, tak byť je z dobré rodiny a krapet vylepšený, má robotického sluhu (...pošli to Kevinovi...), přímou linku na císaře, tak se neustále snaží o něco, čemu sám říká "bigger picture".
Vše je zahlceno informacemi o tom, jak to v armádě chodí, z jakého materiálu je loď, kolik stupňů má Gertzův motor, kdo mačká jaké tlačítko v operačním centru bitevních lodí, ale to už k tomuto žánru patří a mně to tady vlastně docela vyhovovalo.
Záporák není zřejmý hned od začátku, za což jsem rád. Mělo to i pár překvapivých zvratů a konec se mi vysloveně líbil a krásně to člověka navnadí na další díl, protože teď bych doopravdy rád věděl, co bude dál.
Kniha je takový průměr co se téma týče. Myslím že asi už vše co se tu pouzilo zde bylo v jiných knihách včetně bran, tak nejde se divit že autor nepřijde s ničím novým. Co mi vadilo pomalý rozjezd a neustálé opakování toho samého. Zápletka poměrně jednoduchá i rozuzlení očekávatelné, člověk nesedí na zadku a není napnutý jak struna jak to dopadne. Co se mi líbí je že se toho autor nelekl a šel do toho. Přeci jen vytvářet svůj svět a vše okolo je náročné a v zahraničí se na podobných projektech podílí více autorů. Proto taky příběh logicky nedosahuje úrovně Válek s Kzinty a nebo Warhammeru to je úplně jiná liga. Zase na druhou stranu rozhodně čtivější než Ztracená flotila. Tak si rád přečtu domácího autora a před sérií o českém impériu si dám jeho sci-fi.
Analýza je jen
trochu sofistikovanější hádání.
Pokud to častokrát za sebou
uhodnete správně, tvrdí o vás,
že jste úspěšný analytik.
Knihu mám doma už přes rok. Stále jsem jí z nějakého podivného důvodu odkládal. Až teď na ní přišel čas. Bohužel, není to tak dobré, jak jsme očekával. Ve své podstatě se tam nic neděje. Jeden akční moment, kdy zemřelo pár rybiček, pak dlouho zase nic, pak jeden útok a dlouho dlouho nic. Protkáno moc povídání a politikařením. Příběh je hodně o slovech a opakování. Například druhá akce v knize, odehrávající se až někdy za půlkou příběhu. Po akci si jí slovně opakujeme ještě několikrát, až mě to ani nebavilo číst. Ke konci už mě to opravdu moc nebavilo, a dočítal jsem jen ze zvědavosti. Nakonec jsem zjistil, že příběh už má dvě pokračováním, ale protože mě tohle zklamalo, další knihy si odpustím. Hlavní hrdina Daniel, který je Vylepšený je takový podivný člověk, který se jen divý a sem tam provede nějakou akci. Humoru je v příběhu pomálu a snad jediný, kdo mě dokázal rozesmát je Danielův osobní hlídací robot Kelvin.
Malá ochutnávka:
Přistoupil k nim robot-číšník.
Dobrý večer, panstvo, co to bude?
Pivo, řekly Gaborová i Ebanová současně.
Také mě zklamal protivník, který se v příběhu objevuje. Podle již několikrát opakované osnovy, kterou se asi v poslední době spisovatelé řídí, je protivník vlastně známý z dob minulých a je jedno, do jaké hluboké minulosti spadá, a opět se vynořuje, aby lidstvo ohrozil. Tento systém příchozích známých a ohrožujících protivníků jsem už četl několik a nikdy jsem nepochopil, proč si spisovatel nevymyslí úplně něco nebo někoho neznámého a opravdu tudíž neočekávaného protivníka, který by čtenáře víc ohromil. Co mě také celkem unavovalo byla oslovení osob v příběhu. Jednu chvilku to tam bylo samý komendér, poručík, kapitán, komodor a kdoví co ještě. Z celého příběhu jsem vybral jen jeden citát. Což je také důkazem, že mě nic nezaujalo a nic
Slušný rozjezd a promyšlený svět, přesto kniha místy škobrtá. Mám stejný pocit i z následujících dvou dílů. Připomíná to dospívající dítě, kterému rychle vyrostlo tělo a ještě ho dobře neovládá. Druhá autorova série o českých zemích, je už dospělá a běhat umí.
Kotouč se ppmalu, ale jistě zlepšuje. Děj a postavy jsou jeho silnou stránkou, technika tolik ne ... ale ono to tak nevadí. Tak vzhůru do světů pana Kotouče..
Asi jsem udělala chybu, že jsem tuto kniha přečetla krátce po vynikajícím Poutníkovi z Mohameda. Byla jsem hodně namlsaná na českou sci-fi, a tak jsem možná měla příliš velká očekávání. Ale aby bylo jasno - rozhodně nemůžu říct, že by to bylo úplně špatné. Některé motivy mi sice byly povědomé z jiných knih, ale to mi zase tak nevadí, pokud jsou dobře využité, což zde bylo jakž takž. Asi nejlepším, patrně originálním nápadem je systém bran s morbidním způsobem jejich vzniku. Ne zcela obvyklé jsou zde metody totální likvidace některých velkých cílů či způsob vedení vesmírných bitev. Roztomilá je "postava" Kelvina včetně způsobu jeho aktivace. Ale dvě věci mi opravdu vadily. Zaprvé hlavní hrdina Daniel (že by českým autorům toto jméno připadalo obzvlášť hrdinské?) měl být údajně vynikající analytik. Když dokonce i mě byly důsledky vzniklé válečné situace nad slunce jasné, bylo s podivem, že to dotyčný hrdina naprosto neodhadl, což se vůbec s jeho charakteristikou nesrovnává. Zadruhé - zvláště v první třetině knihy mi některé části textu připadaly na tak zkušeného autora jaksi neobratné, jako by to byla první hrubá verze, která už dál nebyla dotažená a lépe propracovaná.
I když moje hodnocení dnes bude spíše průměrné (lepší 3*), další díl si rozhodně pořídím, neboť situace nastíněná v závěru této knihy slibuje zajímavý vývoj. Uvidíme.
Štítky knihy
space opera české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Nad českými zeměmi slunce nezapadá |
| 2019 | Hranice impéria |
| 2017 | Ofenziva českých zemí |
| 2009 |  Pokračování diplomacie |
| 2020 | Spojenci českých zemí |
S knihy Jana Kotouče je to jak s Vaším oblíbeným seriálem. U každé další knihy tak nějak tušíte co Vás čeká a nemine, přesto se těšíte. Po dočtení odkládáte knihu s jistým smutkem, že prozatím vše skončilo, a s jistým rozechvěním se nemůžete dočkat dalšího dílu.
Autor Vás opět uvrhne na šachovnici vesmíru, kde hráči pozvolna opouštějí tahy pěšcem. Série začíná okamžikem, kdy černí zahráli šach. Bílý král je zatlačen do kouta, kde se marnými tahy pokouší vyhnout matu.
Kniha vyprofilovala nepřítele, který pod maskou tajemna nosí známou tvář, o které se myslelo, že navždy zůstane skryta. Politika a intrikaření, krutost a nenávist je konfrontována s obránci, kteří vědomi si vlastních nedostatků musí učinit nemyslitelné, aby obhájili poslední šanci na záchranu svých životů.
Od knihy nečekejte nic nového a ani převratného. Podobných námětů jste mohli nejen v podání Jana Kotouče přečíst spoustu. Kniha se nevyhne tradičnímu scénáři vlastnímu tomuto žánru, boji dobra se zlem, někdy i plytkým rozhovorům, kdy hlavní hrdina morálně obhajuje své skutky před sebou samým. Přesto má ale dílo svojí šťávu. Štávu a náboj, který Vás zasáhne a nepustí do poslední stránky.