Hrdinové táhnou do boje

22.10.2024

V tomto románě se opět setkáváme s galerií postav z okresního města. Postavy se mění před očima, jelikož díky válce se některým splňuje touha obléci uniformu a rozkazovat, ale jiným se naopak rozpadá pod rukama živnost a jenom samotná představa povolání do služby je zlomí. Vše psáno opět v charakteristické poláčkovině.

13.01.2024

Po dlouhé době jsem se pustil do ,,druhého" dílu tetralogie. Kniha začala první válkou, tou nejhorší co lidstvo zažilo, dle mého. A taky se děj tak odvíjí. Jako by rychle, roztěkaně, co nás (je, obyvatele okresního města) to čeká. Až dospěje do doby, kdy už není jiná možnost, a každý čeká co přijde...
Na díl třetí si dám trochu odstup, asi to nebude veselé čtení.

p.s.: Němčina byla přeložena v odkazech. Četl jsem e-knihu z mlp.cz.

11.02.2023

Kritizovaná němčina ... překladatelův nedostatek, že německé věty nepřeložil, když jsme v Čechách.
Ne, to je jen intelektuální lenost čtenářů, zvlášť v době Google Translatoru. Co s tím má společného překladatel? Poláček je český autor a knihu napsal jazykem své doby, což zanechává mimo jiné důležité dobové svědectví, včetně té němčiny, takže ani žádný překladatel neexistoval. Švejk je té vojenské němčiny také plný, to i ten by se měl přeložit? To snad budou čtenáři za chvíli chtít, aby se starší české knihy překládaly do moderní češtiny? Nebo rovnou do newspeeku?

29.05.2022

Příjemné čtení.

06.04.2022

Příjemné překvapení ze starší české literatury. V tištěné podobě mám k dispozici pouze tento díl tetralogie, takže jsem začal vlastně od prostředka, ale jak jsem se díval, zbytek se dá najít v eknihách zdarma. Což určitě ještě využiji.
Kritizovaná němčina, hlavně z vojenského prostředí, je ještě snesitelná - četl jsem vydání z roku 1937 a ani tam samozřejmě není po nějakém překladu ani vidu.

20.01.2022

Idylická, i když obyvateli okresního města tak nevnímaná, doba skončila. Začala válka a nikdo nevěděl jak bude dlouhá. Sice bylo dost názorů, že za pár měsíců je po ní a ve společnosti vládlo, až těžko pochopitelné a na veřejnosti často prezentované nadšení, přesto v skrytu duše ten temný stín něčeho zlého tu byl. Byl a byl čím dál větší a postupem doby nabýval čím dál tím větších a hrozivějších rysů. S prodlužující se dobou, po které boje trvají, aniž by se vítězství přiklonilo na některou stranu, se dostavuje nedostatek prakticky všeho, potravin, materiálu a také i nadšení a oslav války. Čeho se naopak dostává zpět jsou první ranění a zprávy o mrtvých.
Válka přináší i nejeden paradox. Ten co sloužil a neměl takřka žádného postavení, nyní velí a dokonce tomu, kdo mu před tím poroučel. Válka zasáhla i rodinu Štědrých. Na vojnu rukuje i nejmladší syn a tak zůstávají samy.
Pět hvězd a pokračuji dalším dílem.

12.04.2021

Přímé pokračování Okresního města si udržuje vysokou úroveň prvního dílu, ovšem kniha je vážnější a spolu s tímto zvážněním zmizela i jazyková hravost prvního dílu. Oproti Okresnímu městu už má kniha tu nevýhodu, že nemůže stát sama o sobě. Zatímco první díl tetralogie je i relativně samostatným dílem, čtenář není nucen číst další díly, pokud už není zvědavý na další osudy obyvatel okresního města, druhý díl už je část nějakého celku. Proto se i obtížněji hodnotí. Chápu také nářky čtenářů nad německými dialogy bez překladu. To je skutečně velký redakční nedostatek. Naštěstí těch pasáží není mnoho.

25.06.2019

Jednota místa a času, díky které byl první díl sevřený a hutný, se mění na mozaiku zážitků několika postav. Protože vojenský život v zázemí není tak dramatický, opakování téhož v drobných obměnách u tří bratrů se občas trochu táhne, navíc se nakonec pohled zaostří jen na jednoho a příběhy ostatních zůstanou nedopovězené. Pokračuje ironické nastavování zrcadla všem postavám, ještě důsledněji se každá naděje projeví pravým opakem a charaktery se obrací naruby. Natolik důsledně, že se dají snadno předvídat věci příští, což trochu oslabilo můj čtenářský zážitek a stejně jako v prvním díle mi to přijde přes míru - jeden, dva lidé, jistě, ale všichni jen stěží.
Ovšem pořád je to úžasný historický dokument schizofrenní situace, kdy už většina ví, že není možné vyhrát, ale prohra se ještě úplně neblíží, takže se dělá, jakoby nic. Doma se zapíjejí výhry Rusů, na cvičišti titíž lidé oslavují výhry našich chrabrých kamarádů ve zbrani, obojí stejně zaujatě nebo nezaujatě, jak to má kdo v povaze. V nic se nevěří, leda že bude k večeři kus masa, ale není to otupělost ze zoufalství, spíš naučený nezájem o „ty nahoře“.

Pro dnešního čtenáře může být problém značné množství německého textu (jakkoliv jsou to jen vojenské povely a nadávky, takže velká újma na porozumění celku nevznikne). Vydání z r. 1955 (Naše vojsko) a z něj vycházející elektronická verze pražské knihovny mají vysvětlivky, do kterých stačí zběžně nakouknout, aby i neněmčinář rozuměl kontextu.

Vůbec se nedovážím hodnotit toto dílo, protože nás ve škole neučili německy a bez znalosti tohoto jazyka nejsem schopna pochopit děj. Nemám nic proti němčině, ale překladatel by měl vzít na zřetel, že žijeme v České republice a zde se mluví převážně česky. Proto nehodnotím ani jednou hvězdičkou.

02.10.2016

skoda, ze to bylo od poloviny tak vlekle, jinak by to bylo za plny pocet. podle me by vsechny tyto knihy mely byt soucasti povinne cetby pro dejepis na stredni skole, bylo by mnohem zajimavejsi chapat souvislosti a ne jen bastlit do hlavy data a jmena. z dejepisu si nic nepamatuji, az polackovy knihy mi trochu pooteviraji lidskym pohledem na vec tu cast historie, ktera me zajima.
mimo tema... ted se mi vybavilo, jak jsme v dejepise hazeli vlastovky:)