Podivná svatba na Lichnici
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119527/bmid_hrisni-lide-kralovstvi-ceskeho-moba-podivna-svatba-na-l.jpg
4
511
511
Hříšní lidé Království českého (MOBA) série
< 15. díl >
Při ústupu českého vojska z Bavorska se dostane v Mühldorfu zádní voj do obležení. V něm bojuje i Oldřich z Chlumu. Rytířům se podaří probojovat na svobodu, ale i když by měli slavit, jejich velitelé Smil z Lichtemburka a Vok z Rožmberka jsou nervózní.
Přidat komentář
Příběh se odehrává na dvou místech - v bavorském Mühldorfu a pokračuje po 3 měsících na hradě Lichnici, kam všichni zúčastnění dojedou, ani nevědí proč a co se tam bude dít. Jak známe příběhy Oldřich z Chlumu, dojde k vraždě, vyšetřování a zdárnému odhalení nejen pachatele, ale i souvislostí s Bavorskem.
Příjemné zpestření čtením za deštivých dnů
Další díl s Oldřichem z Chlumu za mnou a opět to byl fajn poslech, od kterého jsem dostala přesně to, co jsem očekávala.
Vondruška v některých ohledech jede takřka podle stejného schématu - Oldřich jako sečtělý intelektuál s vysokými morálním nároky, co na sebe klade, ale zároveň umí většinou přimhouřit oči, když se jeho panoš Ota zaplete s každou druhou sklepnicí, co potká... Tohle je už taková klasika, která kdyby tu nebyla, jako by něco chybělo a jako by to snad ani nebyla součást série Hříšných lidí. Ale tady se toho opět dočkáme.
Zápletka byla docela zamotaná a nějak jsem měla tentokrát lehce problém sledovat to Oldřichovo rozplétání toho, co a proč se děje. Ale to je možná chyba na mé straně, že jsem mohla být třeba jen nepozorná. Ale celkově to je taková Vondruškova klasika, na kterou jsme v téhle sérii již zvyklí.
Nakonec teda mé obvyklé 3 hvězdy z 5 a těším se na další díl...
Klasická historická detektivka, které mám moc rád. Tochu mě zarazil úvod knihy, ale vše se postupem děje vysvětlilo. Děj krásně zasazený do prostředí hradu Lichnice, ze kterého dnes zbývají už jenom zbytky, ale představivost během čtení byla vyšponována na maximum a jaky bych byl přímo tam. Závěr knihy mi přišel poněkud uspěchaný, takže vlastně nevíme, jestli to celé dopadlo tak, jak Oldřich z Chlumu plánoval...
Podivná svatba na Lichnici je tentokrát s dějovými zápletkami jako od Agáty Christie. Sice dějovou věrohodnost nehledáme, ale tentokrát se setkáváme
s nevídanou rotací osob a důkazů, jak tehdejší královský prokurátor Oldřich z Chlumu se svým pomocníkem Otou případ vražd Na Lichnici řeší. Knihu jsem si s teplotou na lůžku, v péči rodiny, vychutnal za dva dny a noci a vůbec mi nevadilo, že jsem se pro tu rotaci středověkých jmen musel opakovaně trochu v ději vracet a dělat si v nich pořádek. Smil z Lichtenburka, Petr Vok z Rožmberka, Purkart, Častolov, Dluhomil, Ojíř a další. A práce s důkazem dámského vlasu na místě vraždy je pro mě krásnou autorovou zápletkou. Nehledám v ní biologickou soudní stopu, kterou by byla dnes. Nechal jsem se jen autorem vést. Těšil jsem se i na špičkování Oldřicha z Chlumu se svým pomocníkem Otou, kterého zajištění této stopy stálo hodně sil.
Objasnění vražd v Mühldorfu a na Lichnici nesené v mírném erotickém duchu, ale opět s fantazií schovanou pro každého z nás, mi také nevadilo. Za mne to byl opět krásný středověký příběh, který ve mne ještě doznívá.
Zajímavý příběh ze středověku s detektivní zápletkou. Líbila se mi dějová linka boje s Bavory a situace se svatbou, kterou vlastně nikdo nechce. Postupně se rozkrývá, proč jsou přítomní právě účastníci boje.
Já jsem tradičně spokojen, historickou a dějovou věrohodnost nehledám. Je to pro mě knížka pro zábavu. A jako bonus dýchne celkem povedeně historií. Oproti předchozím poněkud delší dílko, což neberu jako plus, ale nevadí :)
Zápletky autorovi jdou. Zbytek občas kulhá.
Například když se to hodí, je Ota rytíř a když se to nehodí, tak není rytíř (protože rytíři služebnictvo nic neřekne, nedá se mu věřit). K jeho vyšetřovacím metodám a morálce přítomných žen a dívek je zbytečné se vyjadřovat.
Ta konstrukce s vlasem byla poněkud chatrná. Když se vlas správně zachytí či zapíchne do látky, může v ní vydržet i poměrně dlouho. Navíc bylo zdůrazněno, že v komnatě se zjevně nějakou dobu neuklízelo (což je také divné, když čekali hosty). Jiné stopy jsou zcela ignorovány - např. vražedná zbraň.
I kombinace dvou dospělých medvědů a jednoho medvíděte není úplně věrohodná a čekala bych, že vzhledem k počasí spíš zalezou a budou spát, byť to není 100%.
Házení kamínků přes hradby... co dodat.
Opět skvělá detektivka. Líbilo se mi, jak se prolnuly události z tažení v Bavorsku s těmi později na Lichnici. A pak samozřejmě taky medvědi! Popichování mezi Oldřichem a Otou mě moc pobavilo.
Můj druhý Vondruška. No... začátek v Mühldorfu byl celkem fajn. Chápu, že pro děj není důležitý popis bitvy, ale aspoň nějaký ten popis tam mohl být. Tedy, on tam byl, ale nezáživně napsaný. Je mi jasné, že důraz byl kladen na to, co se děje mezi českým osazenstvem, takže to pominu. Děj se pak přesouvá na můj oblíbený hrad Lichnice, tehdy ještě v celé své slávě, kde se rozjíždí děj. Opět je tam nepřeberná hromada podezřelých, že vás to nutí kreslit si mapky na papír, kdo je čí co.
Ota zase ošoustá, na co přijde, čímž posouvá děj vpřed. Tentokrát je tam i pár méně uvěřitelných dějových sekvencí, kdy jsem si říkal, jestli by to takhle v realitě skutečně mohlo proběhnout, ale co už, pořád je to fikce. A čtivá. Co mě ale nakrklo byl utnutý konec. Těšil jsem se na nějakou konfrontaci jako byla v Mstě písecké panny, a ono nic. Takže za 3*, ale tím neříkám, že se mi to nelíbilo. Líbilo, jen mě to nezvedlo ze židle.
PS: Taky je škoda, že ačkoli po přečtení znáte vraha, ale už zapomenete, jak se na něj vlastně přišlo.
Od první kapitoly až do samého konce napínavé, čtivé a zapeklité. Jen malinkou poznámku, zase je v tomto díle Oldřich vdovec a hned ze startu, truchlí po Blance. Tak si říkám, je to vůbec detektivní série, ve které by se úžasné hlavní postavy, měly stále vyvíjet? Ale, přesto, těším se na další díl.
Popis obléhání Mühlfordu v jakémsi praktickém duchu - to bylo zajímavé zpestření.
Ale ta jména: Smil, Purkart, Častolov, Ojíř, Dluhomil ... až mi to připadalo, jestli to není nějaká šifra.
Ota pokračuje v kariéře prostituta, kdy získává informace od vyslýchaných dívek výměnou za sex. A místo forenzní analýzy mu stačí ostříží zrak: v temné místnosti osvětlené svící a plameny z ohniště dokáže s jistotou určit že odstín hnědé barvy jediného vlasu, který s sebou nosí coby předmět doličný, je naprosto přesně shodný s barvou vlasů přítomné sklepnice.
Ale jinak mě to tentokrát moc nebavilo. Dočteno jen ze setrvačnosti.
Opět oddechové čtení.
Intriky proti králi vyšetřované při opravdu podivné svatbě a opět vraždění.
Tak jdeme na další knihu
Tuhle sérii "historických detektivek" jsem vždycky měla docela ráda, takové odpočinkové čtení. Jenže popravdě, tentokrát mě to vůbec nebavilo. Připadalo mi to strašně dlouhé, vůbec jsem nepochopila ten zločin a jeho vyšetřování... Jak Oldřich z Chlumu, tak panoš Ota, no ostatně úplně všichni mě štvali - samozřejmě za to může autor. Že je Vondruška takový "tradiční", to jsem věděla a štvalo mě to i v jiných knížkách, ale ve vskutku podivné knize jménem Podivná svatba na Lichnici toho na mě bylo nějak moc. Neustálé moralizování, následné vykrucování, naprosto nepřirozené... všechno. Na věrohodnosti se snaží autor dodávat tím, že panoš Ota takřka v každé kapitole spí s nějakou holkou, výměnou za informace. Protože ženy jsou v téhle knize (a myslím, že i v těch ostatních) vážně jen na sex a na drby. Docela mě to štve a uráží. Já chápu, že možná tak tehdejší muži mysleli, ale z tohoto nečiší nějaká snaha o spojení historie a psychologie, jako spíš autorův zjednodušený pohled na svět. Konec byl už trochu lepší, plus se mi líbila interpretace Jana Hyhlíka.
Tahle knížka je nejen špatná, ale i prokletá. Čtyřikrát jsem se pokusil napsat vyčerpávající komentář, čtyřikrát mi při tom chcípnul počítač.
Vzdávám to. Nač ztrácet čas rozebíráním toho, proč je ta knížka tak špatná, že zaslouží "odpad!"? Prostě je.
Jen snad pár glos:
- V mühldorfské části se Vondruška překonává v mistrovské kategorii "kterak dramatickou událost ztvárnit co nejnudněji."
- Když si představím, co by s mančaftem, jaký se pak sejde na Lichnici, udělala Agatha Christie, je mi teskno. A stačila by jí na to polovina stránek. Nanejvýš.
- Idiocie je zjevně nakažlivá. Nejen, že se posedne bez výjimky všechny vedlejší postavy, ona padne i na samotného Oldřicha Dokonalého! A on se pak třeba zarputile drží jednoho nalezeného vlasu a zcela ignoruje dýku, kterou vrah zanechal v ráně.
- Na druhé straně ale jeho dokonalost překonává snad všechny myslitelné meze. Na co forenzní tým? Na co zajišťování stop? Z nalezeného těla letmým pohledem pozná nejen přesný způsob provedení vraždy (mimochodem - nesmyslný), ale i profesi a sociální postavení vraha. Okamžitě si povšimne jediné maličké stopy, která jej k vrahovi neomylně dovede.
- Running joke, alternativní verze jednoho zvláště důmyslného plánu z knihy: Ota snaží dostat do hradu pomocí házení kamenů přes zeď (pro ty, co knihu nečetli - to tam vážně bylo). Uběhla noc a Ota stále hází. Děj pokračuje, Ota stále hází. Po nádvoří chodí lidé, občas některého kámen zasáhne, zasažený se zastavuje, kouká nechápavě na oblohu, natahuje ruku, jestli prší. Na nádvoří roste hromada kamení. Oldřich vyřešil zločin, Ota stále hází. Oldřich odjíždí, Ota se tím nenechá zmást a stále hází. Děj se posouvá o sedm set let. Archeologové objevili dokonale zachovaný hrad z třináctého století, zcela zakrytý kamením, malé české Pompeje. Trumfují se v teoriích, jak k tomu mohlo dojít. Vedle hradu je vykopána kostra muže, která v ruce stále svírá kámen.
- Asi jedinou pořádnou záhadou téhle detektivky je, proč se Smil píše z Lichtenburka, když jeho hradu všichni bez výjimky (snad i on sám) říkají Lichnice.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány aristokracie, šlechta středověk 13. století zrada intriky svatba bitvy historické detektivky české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Konečně z domova a zrovna taková slabota . . . ach jo.