Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Hříšní lidé Království českého (MOBA) série
< 27. díl >
Na královských statcích poblíž městečka Benešova u Ploučnice zakládá panovník hrad Ostrý. Od počátku však stavbu provázejí potíže, a proto je dohledem pověřen Oldřich z Chlumu. Jenže dříve, než se může svých povinností ujmout, dojde v Benešově ke vzpouře, jejíž okolnosti jsou velice nejasné. Co je však podstatné, její aktéři, tři bratři a sestra, jsou z rozhodnutí královského rychtáře oběšeni. Ráno však těla na šibenici nejsou a rychtář je zavražděn. Podle svědectví jeho ženy spáchali tento mord právě ti čtyři oběšenci. Lidé mají strach a s královskými úřady nechce nikdo z nich mluvit. Proto do kraje vyráží v převleku panoš Ota, jehož cesta však neproběhne tak snadno, jak si Oldřich z Chlumu představoval. Zlo jako by se vršilo a mrtví přibývají…... celý text
Přidat komentář
Tak jsem po několikerém odložení přeci jen dočetla a převládají spíše rozpaky a pocit, že to byla opravdu poslední kniha od pana Vondrušky, kterou jsem přečetla.
Když jsem před více než deseti lety sérii s Oldřichem začala číst, vtáhl mě příběh natolik, že jsem knihu přečetla na jeden zátah, hlavní postavy byly sympatické a dějová linka srozumitelná a napínavá. O této knížce nemohu říci ani jedno z toho. Konečný pocit je takový, že 300 stránek se jen někdo někam přesouvá a vůbec nic se neděje a na posledních 15 stranách jen padají mrtvoly ze skály, což je ale pořád zmiňováno jen jakoby mimochodem. Postavy jsou strašně vyčpělé až skoro ploché, celé mi to přijde podivně bez emocí.
Škoda, středověké romány mám ráda, ale budu muset najít a oblíbit jiné knihy a postavy.
Ani tento nový titul mne nijak nezaujal. Prostě v něm postrádám... základní příběh, vysledovatelnou dějovou linku, která by nebyla jenom vršením nepochopitelných dějů, které se pak autor pokusí na posledních patnácti stranách vysvětlit. Na charaktery postav, které nejsou konstantní (jako hlavní hrdinové) lépe rezignovat, protože buď nejsou, nebo nejsou moc věrohodné a slouží jen jako předpoklad k jejich roli v celém ději. Nemůžu říct, že to bylo oddychové čtení, musela jsem až moc energie věnovat pochopení autorových mentálních pochodů...
Moje první setkání s Vondruškou a jeho středověkou detektivní sérií. No, úplně nevím, co si o tom mám myslet. Líbí se mi kulisy a docela autenticky popsané reálie. Ale dialogy jsou příšerně šustivé a brutálně neuvěřitelné. Děj byl překombinovaný a zejména finále až nepřehledné. Úplně se utopily motivy, které tu jsou skoro až dosazeny, aby to alespoň nějak fungovalo. Doufal jsem v objevení nového literárního grálu, ale takhle vůbec nevím, jestli se k sérii kdy vrátím.
Čtu sérii s Oldřichem z Chlumu pěkně postupně od prvního dílu a mám ji moc ráda. První rozčarování z tohoto dílu přišlo hned na začátku po informaci, že se odehrává asi rok po svatbě s Ludmilou. Nebaví mě návraty v čase. No, bohužel to nebyla jediná věc, která mi vadila. Chápu, že Oldřich nemůže vyšetřovat do sta let.
Jak jsem ale četla dál, nestačila jsem žasnout nad neskutečnou propleteností postav, motivů, hypotéz a náznaků. Jsem zklamaná. Vím, že už vyšel další díl. Zkusím tomu dát ještě šanci, ale tentokrát kniha moje očekávání nesplnila, škoda.
Souhlasím s tím, že děj knihy je poněkud překombinovaný, navíc objevení ženských nindžů ve středověku v českých kotlinách zní krapet neuvěřitelně, jinak se ale kniha čte vcelku dobře... i když patří spíše ke slabším páně Vondruškovým románům v této sérii, řekl bych. Howgh.
Oldřich je zas ten nejspravedlivější, Ota se skoro nešťastně zamiluje, Diviše pro změnu zraní, ale vlastně to nic není, intrikují úplně všichni a nakonec se to i všechno vyřeší, i když trochu násilně a složitě a autor ani neváhá nechat jednoho odsouzence mlčet, čímž se jeden mord tak docela neobjasní. Když od knihy čekáte jen trochu toho napětí, mírně pokleslou romantiku a to, že se děj aspoň otře o středověk, tak zklamáni nebudete. Jinak možná ano.
Ušlechtilý Oldřich z Chlumu a panoš Ota, který se tentokrát snad opravdu zamiloval:-). Další Vondruškova výborná historická detektivka.
Knihy od pana Vondrušky mám ráda, odpočinu si u nich. Tato se mi zdála překombinovaná, příliš mnoho postav zapletených do zločinu (v dobrém i zlém) a té krve by se tam taky našlo dost. Myslím, že bych od autora našla lepší knihy, přesto jsem ráda, že jsem si tuto přečetla.
Opět čtivé odpočinkové čtení, kdy Oldřich z Chlumu pátrá po ztracených oběšencích a do toho odhaluje další neplánované vraždy i vysoce postavených pánů.
Kniha Spiknutí oběšenců byla pro mě první knihou od V. Vondrušky, kterou jsem četla a musím podotknout, že byla skvělá. Navíc z prostředí, které lehce znám. Děj byl poutavý a téměř do poslední chvíle jsem nevěděla, jaký bude konec. Rozhodně doporučuji. Zajímavé čtení a navíc se dozvíte i něco z historie.
Mnoho knih jsem od tohoto autora nečetla, ale vždy mě zaujmou. Děj má spád, od začátku není jasné, jak to skončí. Rozřešení je překvapivé.
4,5 *
První polovina jako by připomínala křížence Olomouckého bestiáře a Dračího náhrdelníku - dosti nepřehledný a roztříštěný příběh, mraky zrzavých postav a vlastně trochu málo děje. V druhé polovině se ovšem všechno řádně rozjelo tak, jak mám(e) u Vondrušky rád(i), a překvapivá pointa nechyběla - Spiknutí oběšenců dočtěte až do konce, zjistíte totiž, že název knihy je opravdu rafinovaně zvolený... ;)
Už tak preventivně ubírám jednu hvězdičku. Dlouho jsem si držel nadšení z celé série, ale v poslední době postrádám jakousi jiskru. Vím co od knih pana Vondrušky čekat, svou úroveň knih si stále drží, ale chybí mi tam takové to *lusknutí prstů*...
Tak nevím, knihu jsem, asi, četl, leč nijak mne nezaujala, takže jsem ji patrně neokomentoval a, na rozdíl od prvních knih páně Vondrušky nemám nějak touhu se k ní vracet.
Štítky knihy
vraždy 13. století česká literatura lupiči historické detektivky Oldřich z Chlumu (fiktivní postava) České královstvíAutorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Poněkud překombinované, dalo mi dost práce rozklíčovat, kdo, s kým a proč. Panoš Ota se překonává a nepochopila jsem, proč se řešilo, že Ludmila jela za Oldřichem, když z toho nakonec nic nevyplynulo.