Román o růži
Vlastimil Vondruška
Hříšní lidé Království českého (MOBA) série
< 9. díl >
Již devátý díl historických detektivních románů, které se odehrávají v časech panování krále Přemysla II. Otakara. Příběh se vrací do doby, kdy královský prokurátor a správce hradu Bezděz Oldřich z Chlumu zabil v souboji syna Hynka Berky z Dubé a uchází se o krásnou Ludmilu z Vartemberka. Kdosi zavraždí bezdězského purkrabího Jindřicha a vzápětí je Oldřich královským komořím obviněn, že zpronevěřil peníze na výstavbu hradu. Oldřich je nucen pátrat v přestrojení za obyčejného vojáka, zatímco jeho panoš Ota je omylem zajat, neboť věznitelé ho považují za královského prokurátora. A nutí ho, aby se oženil...... celý text
Přidat komentář
vtipné, bavilo mě to, konečně jsme zjistili, jak vlastně došlo k svatbě Oldřicha s Ludmilou.
Jen tedy vdavekchtivá Ludmila si tady moc nezadala s vdavekchtivou Rozálií... jestli takhle vidí muži všechny ženské, co se chtějí vdávat, tak potěš...
Knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Časově se vrací do doby, ve které se Oldřich z Chlumu seznamuje s Ludmilou a vlastně příběhově rozšiřuje třetí povídku z Vraždy v ambitu. Příběh je jednodušší, svižnější, místy docela i vtipný. Když to porovnám s jinými příběhy ze série, tak tento jsem bral hodně s nadhledem.
Už od začátku jsem věděl, že se budu bavit, protože jména jako bratr Cretién a komoří Buzic jsou prostě dětinsky vtipná. :-D
Příběh je pěkné doplnění Oldřichova života před svatbou.
Knihy čtu postupně podle číslování a ne podle událostí v nich, nebo nějak náhodně a velmi mě baví se vracet k věcem, které byly zmíněny v předchozích knihách.
Oddychový a humorný příběh Oldřicha z Chlumu a jeho panoše Oty, který se odehrává před svatbou Oldřicha a Ludmily.
Další pěkná knížka ze série s Oldřichem z Chlumu. Je dobrý, že se dají číst na přeskáčku, protože jsou i na přeskáčku napsaný.
krásná zápletka a nádherné rozuzlení, co k tomu asi tak mám víc psát, mnohem mnohem lepší než bylo Tajemství abatyše z Assisi
O tom, jak jsem si zamiloval tuto sérii a jak se mi Oldřich z Chlumu dostal pod kkůži se není třeba sáhodlouze rozepisovat. Jediné co mi je trochu proti srsti je, jak se každá nová kniha dějově odehrává ještě před tou předchozí. Vraždou v ambitu jsme nahlédli do samých počátků a Oldřichova útlého mládí. Olomoucký bestiář a Staroboleslavské mysterium nás vrací do "současnosti" dějové linie, Román o růži do doby bezprostředně po nezdařilém spojení rodů Vartenberků a pánů z Dubé.
Klasická autorova detektivka, okořeněná kapkou lásky - čím jiným taky, vzhledem k názvu - a trochou záměn a převleků. Ráda jsem si titul po letech zopakovala, je to příjemné počtení.
Román o růži
Jestliže si chcete příjemně odpočinout u prima knížky, tak neváhejte a sáhněte po knížce od Vlastimila Vondrušky... Série Hříšní lidé Království českého se čte skoro sama... ;-) Jsem moc rád, že na mě v mé knihovně čeká ještě dalších 12 kousků z této série... V pořadí již devátý díl se mi také velice líbil, obzvlášť osoba Hynka Berky z Dubé byla velice zajímavá... Docela úsměvné bylo věznění panoše Oty, kterého věznitelé považovali za královského prokurátora... Zkrátka, nudit se u této knížky nebudete...
Tenhle díl mi přišel o hodně slabší! Tak nějak ty milostný rozhovory byly hrozně klišoidní.
Četla jsem před týdnem, ale už se mi děj vykouřil z hlavy, protože zápletka je taková nijaká. Příběh se odehrává bezprostředně po Oldřichově souboji se synem Hynka Berky z Dubé, který je také hlavním padouchem a chce se Oldřichovi za smrt syna pomstít, což autor nijak neskrývá. Pachatel je tedy od začátku jasný a jen odstraňuje svědky a pomahače.
Úsměv vyvolá zápletka s Otou, který se vydává za Oldřicha a musí sexuálně abstinovat v zajetí s "nymfomankou", aby nepošpinil Oldřichovo jméno.
Slabé 3 hvězdy, Totálně prostá oddechovka s kostrbatou zápletkou. No, dobře, nebudu tak přísná. Beru, kniha funguje jako vyloženě odpočinková četba, která čtenáři zaměstná nepatrné množství mozkových buněk. Člověk se zasní nad čestným, chytrým a jestě navíc charismatickým hrdinou - Oldřichem z Chlumu, postavou podobnou lidem ve správě našeho státu - ve vládě, sněmovně... Pokud jste se náhodou začali bát o mé zdraví, přečtěte si znovu předchozí větu. Všimli jste si? Naznačila jsem: Zasnila jsem se.
Zatím jeden z nejlepších příběhů Oldřicha z Chlumu, které jsem četla. Vtipná, napínavá zápletka, román se četl velmi dobře.
Ukázkový příklad toho, čemu se říká "Na sílu vycucaný z prstu". Zasadit knihu mezi dva sepsané příběhy s tím, že mají na sebe všechny navazovat, je umění mistra, což pan Vondruška není. Přitom by si stačilo jen zpětně přečíst, co sám napsal, tedy co bylo před a po. Moje devátá kniha s Oldřichem z Chlumu v řadě a sedmé rozčarování. Autor se od první knihy nikam neposunul. Všechno zmatené, holky se malujou, stejné postavy mají v každé knize jiný charakter nebo dokonce jinou roli. V dokola opakujících se obratech se v románu o růži stává hitem "Poválel víno na jazyku a spokojeně mlaskl". Děj roztahaný zase po celých severních a středních Čechách. Občas mi to přijde, že postavy mají schopnost teleportovat se. Nechci působit jako odpůrce tohoto autora, ale slabá kniha je hold slabá kniha.
Jak píše kolegyňka cialexa, má v tom pan Vondruška pěkný zmatek. Chtělo by to, aby si autor pamatoval, co píše, resp. co napsal, nebo se aspoň ve známých faktech držel skutečnosti (byť zprostředkované prameny). Jinak z toho vycházejí podobné paskvily jako s Havlem nebo Havly z Lemberka a paní Zdislavou (k ní přidám podrobnější komentář ve "Ztracené relikvii"). Na tomhle detektivním příběhu (s poněkud slabší zápletkou) je sympatické, že se Oldřich konečně zachová, jak obvykle popisuje autor chování ostatní šlechty a duchovních v Českém království. Tj. využije výsledků pátrání ve svůj vlastní prospěch a (protože to stejně všichni vědí, tak to ani není spoiler) konečně získá Ludmilu...
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Na této knize je asi nejzajímavější to, jak málo skutečně dobře napsaných stran obsahuje. Je to jen řemeslo, ale velice odbyté. Vyprávění je strašně jednoduché, zločiny se vyřeší více méně samospádem, od první třetiny je jasné, jak vše nakonec dopadne, dialogy jsou otřesné (zejména scény "svádění" - náctiletí by se smáli), vztah mezi králem a královnou je popsán s až udivující neobratností. Při čtení se mi bezděčně připomínal film Muž z Acapulka, kde hlavní hrdina v kouzelném podání J. P. Belmonda musí denně napsat stanovený počet stran, aby stihl odevzdat rukopis včas. Dnes máme pondělí, tak to napráskám třicet stran. Hrdina filmu ovšem psal nekvalitní konzumní čtivo. Podobnost čistě náhodná.