Hrobka
Howard Phillips Lovecraft , Ondřej Müller
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489483/bmid_hrobka-WXf-489483.jpg
4
741
741
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
1. díl >
Souborné beletristické vydání Lovecraftova díla Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury „kosmického děsu“, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem. Souborné beletristické vydání Lovecraftova díla v nakladatelství Plus je pro všechny příznivce moderní literární fantastiky událostí mimořádného významu. Vychází ve čtyřech svazcích, osu tvoří chronologie vzniku jednotlivých povídek, každý svazek je doplněn poznámkami editora a zasvěceným doslovem. Překladově se vydání opírá o odvážný editorský počin z první poloviny devadesátých let, kdy nakladatelství Zlatý kůň vydalo ve spolupráci s Českou speleologickou společností téměř celé Lovecraftovo dílo s ilustracemi Káji Saudka. První svazek Hrobka obsahuje 21 povídek, novel, črt a juvenilií, knihu uzavírá legendární stať Josefa Škvoreckého „Podivný pán z Providence“.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2021 , Kniha ZlínOriginální název:
The Tomb, 1922
více info...
Přidat komentář
Na H. P. Lovecrafta jsem všemožně narážel tak nějak po různu. Ať už to jsou filmoví Vetřelci / Prometheus nebo seriálový Stranger Things nebo například i herní série NieR, u níž jsem si povšiml, že by se tvůrce Yoko Taro snad mohl nechat Lovecraftem do jisté míry inspirovat. Hádám, že děl inspirovaných Lovecraftem v různých médiích bude však mnohem více. Škodou je, že se jeho povídek nechytil např. Netflix. Takové podání právě z pera bratří Dufferů by nemuselo být úplně k zahození...
Ke knize mohu říci, že každá z povídek má něco do sebe, každý si v tom najde to své dle vlastních chutí. Za sebe mohu jednoznačně doporučit. Nejvíce se mi líbily povídky se snovými světy.
Zakoupeno v rámci kompletu Sebraných spisů.
Bezpochyby mistrovské dílo své doby na poli sci-fi literatury. Tato kniha a celý svět, který nám autor vykresluje před očima, je tak originální! Je to ale opravdu specifická záležitost, která asi není pro každého, ve mně ale probudila skoro takovou fantazii, kterou si pamatuji z mých dětských let a to je zkrátka výjimečné!
(SPOILER)
Dlouho jsem si chtěl přečíst něco od tohoto zajímavého spisovatele. Již dříve jsem poslouchal mluvené slovo některých jeho děl. Už v té době mě zaujala Lovecraftova schopnost nadnést ve svých dílech tu pravou atmosféru. Dokážu si představit situaci a v hlavě si vytvořit obrázek, a to i když jsou Lovecraftova díla na popisy dosti chudá. Možná je to právě ten důvod, že má mysl není tolik vázaná fyzickým popisem objektů, a tak můžu se svou představivostí brát víc ohled na to, jak na mne tyto věci působí psychicky, čímž se mi daří se lépe vžít do děje. Všímám si, že se u těchto jednadvaceti povídek, které kniha obsahuje, chronologicky zlepšuje kvalita a propracovanost, což bylo pro mě jakožto čtenáře velmi uspokojivé. Mohl jsem se tak stále těšit na lepší a lepší příběhy. Z toho velkého množství povídek bych chtěl poukázat hlavně na ty, jež mi z nějakého důvodu utkvěly v paměti.
Dagon, například, je charakteristický svým prostředím: blátivými páchnoucími rovinami uprostřed moře a prastarou bytostí - rybím králem - jehož jméno jako jedno z mála z lovecraftovského univerza lze vyslovit lidským jazykem, a který tvoří zároveň podivně tragickou postavu. Vzpomínání na dr. Samuela Johnsona je takovou černou ovcí mezi ostatními příběhy. Neobsahuje téměř žádné fantastické prvky a na zápletku jsem marně čekal až do poslední strany. Povídka Paměť je ze všech nejkratší, ale za to velmi pěkná. Lovecraft zde nastiňuje budoucnost světa a pomíjivost lidí a jejich skutků vůči bytostem jiných světů. Dále příběh Z neznámého světa, který mě fascinoval myšlenkou, že nadpřirozená stvoření mohou být běžnější než lidé, že jsme jimi obklopeni ze všech stran, ale kvůli naším slabým smyslům je nemůžeme vidět. Hrůzný stařec pracuje sice s jednoduchými hororovými koncepty, ale je tak dobře napsaný, že nepůsobí příliš stereotypně. V povídce Chrám jsem se setkal s jednou z nejotravnějších a nejhorších hlavních postav, jakou jsem kdy viděl, je nepříjemně zatvrzelá, chladná, protivná a krutá, působí však jako vhodný element pro sdělení příběhu. Obrázek v domě je skvělou povídkou, ve které se však hlavní hrdina dostává do tak složité situace, že si autor asi nevěděl rady s rozumným zakončením, a tak to, co vytvořil, působí hrozně naroubovaně a celkem to kazí a utíná tok pocitů z příběhu (řekl bych takový deus ex machina). A nakonec Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny v sobě budují záhadu, která je velmi hezky rozluštěna až na konci knihy, a díky níž působí čin hlavní postavy věrohodně a i úměrně.
Ještě bych chtěl upozornit na určitý prvek, který se až příliš opakuje v autorově díle, počítaje až do konce této knihy, a to je podobnost mezi postavami: introvertní muži nad 40 let, kteří vyprávějí příběh o něčem, co si už moc nepamatují, ale co je tak hrozivé že je málem nebo opravdu přivedlo k šílenství, a o čem vlastně raději moc neřeknou.
Z tých 21 poviedok ma jedna bavila, dve ako tak ušli a zvyšok ma minul. Bolo to jednoducho príliš slabé a atmosféra to nezachránila. Minimálne jedna poviedka bola vyslovene blbosť "na entú" už neviem ako sa volala, niektorá z tých, kde bolo v názve priezvisko. Mnohé poviedky boli také, že po dočítaní som hneď zabudol o čom boli. Pre mňa bohužiaľ najslabšie poviedky od Poeho (veľkého vzoru Lovecrafta), čo som čítal, sú stále lepšie ako 20 poviedok z tejto série. Každopádne, hádam ďalšie diely sú lepšie a šancu ešte tým najväčším hitom dám, každý autor nejako začína a možno som mal začať iným dielom z tejto série alebo to jednoducho nie je autor pre mňa.
Kniha je pěkný úvod do Lovecraftova světa a časem si udělám čas na další díly. Jedná se o sérii krátkých povídek, kde se často prolíná současnost s minulostí (hrdina narazí na pozůstatky netušené minulosti, a ne vždy vymřelé). Některé povídky nejsou vysloveně hororové. Provádí snovými světy/jinými realitami. Někdy jsou střety těchto světů hrozivé pro celou realitu a někdy jen pro jednotlivce. V některých případech se jedná o příjemné prožitky.
Abych pravdu řekl, slyšel jsem na Lovecrafta tolik chvály, že jsem si rovnou koupil celou edici a upřímně..... po přečtení prvních pár povídek jsem byl vcelku.... zklamán, asi jsem očekával něco jiného.... nicméně po čím dál tím hlubším čtení jsem zjistil, že vůbec nejde o to, že už v dnešní době kolikrát odhadnete konec...ale o onu atmosféru. Abych pravdu přiznal, jsem člověk podléhající depresím v pravém slova smyslu....a rozumím prostředí v autorově "hlavě" natolik, že mne baví ona nepopsatelná temnota, pocity postav a záhady, kterým čelí, protože to cítím zrovna tak a dokáži se do jejich úzkostných pocitů vcítit......už čtu další knihu a upřímně...chci se v té temnotě a záhadách utopit.
Na Lovecrafta jsem se chystal už dlouho i když už jsem některé povídky znal samostatně.
Překvapuje mě nižší hodnocení než u dalších díl spisů.
Nutno podotknout, že i když se má jednat o kompletní sebrané spisy, spoustu povídek od Lovecrafta v této sérii chybí.
Ne všechny povídky byly skvělé, ale v každé bylo alespoň něco zajímavého.
Také jsem po přečtení necítil žádný velký strach až na výpověď Randolpha Cartera a rytinu v domě, u které mě mrazilo.
Ale jak se píše v doslovu, záleží kdy a kde si čtete.
Líbí se mi že autor odkazuje na další díla a že má obecně přehled a umí skvěle vyprávět a popisovat prostředí.
Na druhou stranu některé povídky jsem moc nepochopil a působili na mě jako nedokončené. V některých povídkách si můžete všimnout názorů Lovecrafta k různým rasám a národům, které se řeší dodnes. Také se nemůžu ubránit srovnávání s Poem, kterým se Lovecraft inspiroval.
Nevím jestli je správné hodnotit knihu podle těchto kritérií, ale moc oceňuji přidání doslovu a poznámek, díky tomu jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí ze života tohoto záhadného spisovatele.
90/100
První díl této série pro mě byl padesát na padesát. Některé povídky jsou opravdu povedené a některé mně přišli absolutně mimo. Ty lepší ale naštěstí převažovaly.
Pokud se do knihy chcete pustit, tak vám rozhodně doporučuji si ji co nejvíce rozkouskovat. Například pokud se chystáte do nějaké bichle, tak si jako odreagování čtěte i tuhle knížku. Číst spisy na co nejmíň zátahů není úplně nejlepší nápad, protože se v tom začnete ztrácet.
Jel jsem autobusem, četl si tuhle knihu a potkal jednoho známýho. Ptá se co čtu, já říkám Lovecrafta. A on proč? To už přece vyšlo dávno.
Nevím, zda to mělo bejt rejpnutí, že nestíhám být aktuální, nebo jen fakt, že je potřeba sledovat jen to nejaktuálnější. Pokud to druhý, tak to je velkej omyl.
První díl povídek H. P. Lovecrafta chronologicky posbíral to, co napsal před 100 lety, v rozmezí let 1917-1920. A i když mne hodně a naplno bavila asi třetina z nich, je radost to číst všechno a představovat si, jak tahle weird fiction musela na lidi působit na začátku minulého století.
Lovecraft byl dle toho, co se o něm píše, strašně zvláštní člověk, kterej se i díky všem životním okolnostem a útrapám zavíral do svejch podivnejch světů a dost možná mu ty světy otevřel už jeho otec, který velmi brzy (když byly Lovecraftovi 3 roky) skončil v léčebně pro duševně choré.
A tak jsem rád, že jsem se k němu konečně po všech těch komiksech (geniální Providence a Neonomicon) dostal. Vzpomínal jsem u toho mimo jiné na Jámu a kyvadlo, kterou bych si zas někdy přečetl (četl jsem ji cca před 30 lety).
Moc hezky udělaná kniha, krásný ilustrace, ke každé povídce faktografické údaje. Tak to má být. To se v Albatrosu povedlo.
Proč nezačít od začátku, že ano. Mam celej komplet v nádhernym boxu, ač Lovecraftem dosud nepolíben. Pár povídek bylo dost bizarních, ale nemyslim si, že by měly čtenáře odradit. Naopak hned titulní Hrobka hned na začátku se mi moc líbila. Spousta lidí píše, že Lovecraft umí vystavět skvělou a tísnivou atmosféru. Na pár stránkách - ano, umí. V několika povídkách, ač se jedná o začátek tvorby, mi celkem mrazilo. A musim říct, že mi dost bavily ty konce ve stylu "domysli si sám".
Za mě tudíž velká spokojenost, leč dávam jenom 4*, protože pár povídek mi přecejenom nesedlo. Líbily se mi povídky Hrobka, Chrám, Dagon, Hrůzný stařec, Jak bylo zahlazeno město Sarnath, Obrázek v domě, Starý poděs, Ulice, Výpověď Randolpha Cartera a Za stěnou spánku.
Ke spisům jsem se dostal v době, kdy už jsem měl něco od HPL načteno. Považuju se za fanouška i když jsem přečetl jen několik sbírek s víceméně nejznámějšími povídkami. Velkou radost mi proto udělala sbírka spisů v kompletním vydání v moc hezkém boxu, jímž jsem byl obdarován. Svět Lovecraftovi fantazie je vskutku obrovský a dnes již dalece přesahuje jeho samého. Ať už dalšími autory navazující na mýtus Cthulhu až k dalším zpracováním jako jsou v dnešní době hry, filmy nebo nádherné obrazové arty od umělců a fanoušků z celého světa.
V prvním díle spisů najdeme 22 povídek včetně titulní Hrobky. Zajímavé pro mě byli všechny, ale vypíchl bych Dagona, kterého jsem četl už poněkolikáte, protože se objevuje ve většině sbírek a dále například známější Hrůzný stařec, Ultharské kočky nebo Nyarlathotep. Záleží samozřejmě na vkusu. Osobně dost cenním například Za stěnou spánku. Co se týče celkového dojmu, většina povídek z ranného psaní HPL se věnuje tajemným a dalekým světům. Nenajdete tu ani tak moc přímo dějových textů, jako spíše jakési povídáni o snech a vzdálených zákoutích vesmíru či snad psyché autorova resp hlavních protagonistů jeho povídek.
Z mého pohledu výborné čtení a příjemně pomalé seznámení s autorovými počátky. Nicméně pokud Lovecrafta neznáte, doporučím nejprve vyzkoušet některou sbírku povídek sestavenou z oblíbených nebo jinak zajímavých povídek, jenž alespoň částečně definují HPL. Můžete se poté snáze rozhodnout, či je to pro vás to pravé a zdali se chcete ponořit hlouběji do světů, kde ten největší strach nemá tvář ani tvar, ba ani přesný rozměr, uchopitelný lidskou myslí.
Parádní příběh. Velice hezky a zvláštně na mně vše to tajemno působilo. Pěkné a zároveň hodně sugestivní. Za mně pecka.
Lovecrafta mám rád, ale v tomto svazku mi přišel jeho styl psaní ještě syrový, nevypsaný. Dokázal navodit dobrou atmosféru, ale v příbězích mi chybělo více děje, dialogů. Jde spíše o popisy. Nicméně další povídky si nenechám ujít.
Nejvíc se mi líbila Bílá loď a Chrám.
Lovecraftovo dílo znám pouze okrajově z počítačových a deskových her a to opravdu jen minimálně, nicméně mě fenomén Cthulhu láká již velmi dlouho. Proto jsem byl poněkud zklamán, že se povídky věnují něčemu jinému než podivným bytostem z hlubin moří a vesmírů. Jakmile jsem ale pochopil, že se jedná o spisy všech Lovecraftových povídek a upustil jsem od své představy jeho tvorby, náramně jsem si čtení užil. Je pravda, že některé povídky byly slabší, nicméně většina mě oslovila více než bych ze začátku řekl.
Nikdy jsem neholdoval hororové literatuře, nevím jestli bych tyto spisy tak označil. Vždy jsem žil v představě horor = strach. Při čtení jsem nepociťoval strach. Špatně se mi to daří uchopit, ale cítil jsem tajemno, neznámý a jakoby zvláštní přítomnost něčeho tajemného. Pokud je to to co definuje hororovou literaturu, tak tato kniha je ukázkovým dílem. Nikdy jsem při čtení neměl takovéto pocity.
Těším se na další díly a jsem zvědav jestli nějaká povídka splní mé počáteční očekávání nebo jestli všechny utvoří úplně nový názor na dílo pana Lovecrafta.
Ono to něco do sebe má. Moje první zkušenost s Lovecraftem končí v celku rozporuplně. Z knihy je cítit atmosféra, strach, tajemství a všechno. Celé to však ale působí spíše jako chvilkové bububu, které navíc mnohdy nemá příběh. Nebo alespoň ně takový, o který by se dalo stát. O to je to zajímavější, že toto je moje asi nejrychleji přečtená kniha v životě, protože mi to dalo jenom dva necelé dny, ale nic to nemění na tom, že drtivá většina příběhů je dosti plytkých a nic neříkajících. Mohu tedy mluvit o silném zklamání. I tak ale na umu spisovatele se moc pochybností nenajde a já sám bych rád věřil, že další kniha ukáže cosi lepšího. Hrobka zůstane hlavně obdivovaným dílem, protože má skvělý obal, grafiku a atmosféru. Kloudného příběhu by se však nedořezal jako krve mrtvém praseti.
Jsem moc rád, že tato kniha byla mým prvním setkáním s Lovecraftem. Horory mám vcelku rád a tak jsem se na knihu vcelku těšil. Formát povídek funguje, ale jelikož je obvyklá povídka vyprávěna někým, je jasné, že tato postava přežije a i když jsou tu výjimky, příběh mě moc nešokoval či nepřekvapil. Celkový děj je však skoro pokaždé zajímavý a finále skoro pokaždé funguje. Jelikož se jedná povídky z roku 1917-1920, musel jsem si zvyknout na to, jak je kniha psaná. Vydání je luxusní, krásně udělaný přebal z výborného materiálu, pevná vazba. Občas měl však tisk chyby a některé věty byly bezdůvodně tučné. Knihu jsem si užil a určitě jí doporučuji, celkové hodnocení: 8/10.
tohle je první věc od Lovecrafta co jsem četla (až na poslouchání několika povídek) a rozhodně mě to nezklamalo, bavilo mě jak je v několika povídkách patrný že se Lovecraft teprv hledal a ještě neměl úplně rozjetý vize a mýty o Prastarejch (teda až na Dagona a Nyarlathotepa), a taky cenim doslov díky kterýmu jsem se dozvěděla dost zábavnejch faktů se kterejma můžu machrovat na kamarády (věděli jste že jeho otec byl v lóži Egyptskejch zednářů?), overall skvělá sbírka bohužel ne tolik obecně známýho autora a moc se těšim až se otevřou knihovny a budu si moct zajet pro zbytek sebranejch spisů
PS: naprosto úchvatný ilustrace damn
Pár povídek bylo naprosto úchvatných. Lovecraft umí neuvěřitelně popsat tísnivou atmosféru. Část povídek byl ale spíš takový bizár. I přes to se nemůžu dočkat na další povídky.
Počáteční tvorba mistra horroru, znalce snových světů a otce Prastarých. V tomto prvním svazku lze najít takové krásné povídky jako je třeba Hrůzný stařec nebo jedna z mých oblíbených Výpověď Randolpha Cartera. Když chcete pochopit autora a proniknout do jeho díla, tak proč ne chronologicky a od počátku
Část díla
 |
Bílá loď 1919 |
 |
Celephais 1922 |
 |
Chrám 1925 |
|
Dagon 1917 |
|
Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny / Arthur Jermyn 1921 |
Proč je tahle knížka řazena do žánru hororu? Co je na nich hororového? Tak možná fantasy nebo satira. Jedině snad proto, že je horor to číst. Pro mě změť blábolů a celkově zklamání. Je to moje první seznámení s Lovecraftem. A vzhledem k tomu, jak je označován za mistra hororu, tak jsem měl asi příliš velká očekávání, která tato ubohá knížka nenaplnila ani kapkou.