Hrozno hnevu
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232761/bmid_hrozno-hnevu-gsx-232761.jpg
5
1200
1200
Román Hrozno hnevu sa radí k vrcholný dielam Johna Steinbecka. Je to podmanivá freska z obdobia vynúteného veľkého sťahovania v Spojených štátoch amerických v 30. rokoch 20. storočia. Román získal Pulitzerovu cenu a v čase svojho vydania v roku 1939 strhával milióny čitateľov na celom svete, ba v Amerike mnohých dokonca poburoval. Rozvíja príbeh o vysídlenej rodine Joadovcov, čo putuje na západ do Kalifornie, v ktorej státisíce migrantov videli zasľúbenú krajinu. Z ich strastí a ustavičných tvrdých stretov s novou americkou realitou Steinbeck vytvoril prenikavo humanistické a monumentálne dielo, ktoré svojou tragikou a bojom o ľudskú dôstojnosť nenecháva ani v súčasnosti nikoho ľahostajným. Kniha vychádza vnovom preklade od viacnásobného držiteľa Ceny Jána Hollého za preklad.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The Grapes of Wrath, 1939
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem nečetl, jen zmíním komentář mého spolužáka, který ji přečíst musel: Pěkný příběh, ale mohlo to mít tak poloviční rozsah.
Pri tejto knihe si uvedomujem ako často som nas***ý a že by som mohol byť aj menej.
pani Joadová charakterizuje krk, hlavu aj ruky celej rodiny. Takto nejako môžme charakterizovať silnú osobnosť.
Celkovo bol tento príbeh opäť "Steinbeckovsky" ľudský, silný, záživný a majstrovský. Niet čo dodať.
Nádherný a silný příběh! První Steinbeck. A ne poslední. Už mám připraveno Na východ od ráje....
Strhující román a realistická výpověď o dopadech hospodářské krize v USA v 30. letech. Stovky tisíc zoufalých zemědělců, kteří přišli o domov a zdroj obživy, míří do Kalifornie za vidinou světlejších zítřků. Tam jsou bohužel využíváni jen jako podřadný zdroj levné pracovní síly a nuznost výdělku je uvrtává do ještě větší bídy a hladu. Rodina Joadů se také vydává na západ a jejich houževnatost a odhodlání přestát všechny útrapy je obdivuhodná. Nejvíce mi bylo líto malých dětí a vlastně i dospělých. Dřít se od rána do večera a přesto cítit bezmoc sebe a své potomky uživit. Historie to není zase tolik vzdálená, o což je tohle sdělení více zneklidňující.
Surový pohled na kus americké historie ( ale nejen americké ), kdy bohaté kasty dřeli lidi z kůže pro vyšší zisky (.
.. a raději broskve hnily a hrozny kvasily na keřích, než by platili vyšší mzdu... ) o bídě a bezmoci, když práci nešlo najít a děti umíraly hlady ( ... chudákovi nikdo nepomůže, jedině zase chudák....) i o tom, že svoboda je svobodou jen pro někoho (... svobody máte jenom tolik, kolik si ji můžete koupit...)
Literárně je to těžké čtení, nářečí chudých může někomu dost vadit ve čtení ( já si ho později rovnou překládal, páč mi vadil ) a některé pasáže, obzvláště ke konci knihy jsou až zbytečně zdlouhavé a únavné, ale jako celek a z historického hlediska, je to určitě cenná kniha.
Výborná kniha, která má zajímavý styl, kdy na nespisovný jazyk si musíte zvyknout, ale rychle pochopíte, proč autor a překladatel použili tento styl a jak výborně to kreslí atmosféru prostředí. Skvělá knížka co se týká sdělení, nebo výpovědi o době, ale hlavně výpovědi o nás lidech. O lidské touze jít dál, o lidské naději, že bude líp, o lidské odolnosti snést tolik ran a zkoušek. Je to mistrovský kousek a stojí za přečtení a označení klasika.
Začátkem se musíte prokousat, zvyknout si na styl a slova. Už tam jsem si říkala, že to bude průšvih, že se ti lidé ženou za vidinou. To jsem je ještě neměla pod kůží a nefandila jim. Ale časem už jsem byla na jejich straně a nakonec jsem ocenila i nespisovný jazyk, který je udělal skutečnými. Nezapomenutelná kniha.
Tato kniha je Legenda sama o sobě. Má úžasnou minulost, byla zakázána v Kalifornii, měla obrovský úspěch, rekordní prodeje, díky ní Eleanor Rooseveltová iniciovala nápravu situace a zavedení minimální mzdy. Steinbeck geniální spisovatel jako by byl bůh a stvořil živé lidi. Takové, pro které čtenář dýchá a má o ně strach. Je otázka, když bůh je krutý, tak jestli bude ke svým hrdinům krutý i spisovatel? Já se bála a doufala, že to dobře dopadne…
Hrozny hněvu definitivně patří ke knize, kterou by si měl každý přečíst. Stránky popisující neskutečné útrapy lidí toužící po lepším životě, jsou o to surovější pří představě, že všechno toto se opravdu dělo a přesto se jedná o poměrně zapomenutou kapitolu amerických dějin.
Hrozny hněvu jsou příběhem nekončícího zoufalství, touze po stabilitě, o fungování společnosti, kde bohatší se stávají bohatšími a chudí přestávají mít dostatek financí na uspokojení základních potřeb. Hněv visí jako zralé hrozny a čeká až všechno vypukne. Místo příběhu o povstání, které čekáte, že každou chvíli přijde však dostanete ukázku soucitu a pomoci od lidí, kteří jsou z těch dvou skupin v horší situaci a hněv přichází hlavně od těch jejichž největší strach je ten, co všechno by mohli ztratit. Celá kniha je proložena kapitolami popisujícími okolní krajinu, která postupem času upadá, stejně jako chudí lidé, do stále většího zoufalství. Prostě jak je napsáno na obalu - “A novelist who is also a true poet” (čteno v angličtině)
“Up ahead they's a thousan' lives we might live, but when it comes it'll on'y be one.”
“The quality of owning freezes you forever in "I," and cuts you off forever from the "we.”
“How can we live without our lives? How will we know it's us without our past?”
Tato kniha byla opravdu jízda, a to doslova, protože se jedná o strhující román, od něhož je těžké se odtrhnout. Zaujal mě styl psaní, kdy kapitoly popisující příběh rodiny jsou prokládány kapitolami, které svým popisem obecných dějů vyvolávají určitou náladu, čímž celý příběh rodiny Joadů naprosto přirozeně zasazují do kontextu doby a prostředí, v němž se odehrává. A skutečnost, že takových příběhů se skutečně odehrály tisíce, sílu celé knihy jenom podtrhuje. Jednoznačně doporučuji.
„Ale jsme přece ve svobodné zemi! No dobře, jen to zkuste s tou svobodou! Řeknou vám, že máte přesně tolik svobody, kolik si jí můžete zaplatit.“
Úžasné a strašlivé čtení zároveň. Příběh rodiny Joadů se mi dostal pod kůži a opravdu jsem prožívala celou jejich cestu s nimi. Na druhou stranu je hrozné číst o něčem, co se takto událo a postihlo mnoho lidí. A ještě děsivější, jak lidská existence závisí na někom jiném, úplně cizím.
Moja prvá kniha od Steinbecka a rozhodne nie posledná. Chvíľku mi trvalo,než som sa začítala, na túto knihu som si musela urobiť čas, nie je to na etapové čítanie na pol hoďku a potom knihu odložiť. Od začiatku putovania rodiny mi bolo jasné, že vytúženého cieľa nedosiahnu, ale predsa som im fandila a dúfala, že sa mýlim. Je to kniha zo skutočného života, drsná, tvrdá a neláskavá - presne taká, aký bol život v tom čase. Veľa smútku, trpkých chvíľ, ale aj tak ju pokladám za majstrovské dielo. Na konci som presmrkala kopec kapesníkov, nad láskavým činom inak nie moc sympatickej Ruže Sáronskej mi usadalo srdce...
Po skvělé knize Toulavý autobus jsem se pustil natěšeně s velkým očekáváním do dalšího Steinbecka, ale hned v začátku jsem to vzdal. Nelíbí se mě styl psaní, Jankoj,Časy,poudá... a taky se mě to zdálo dosti nudné. Zajímavou kapitolu střídá naprosto zbytečná nezajímavá se spoustou tlachání o ničem. Věřím, že celkový příběh je určitě pěkný, ale nemám čas ani náladu to číst. Mám rád knihy, které mě nutí otáčet stránku za stránkou a nepustí mě ven nebo sledovat napínavý seriál, k obědu apod., ne se nutit do čtení jen proto, že je to dobře ohodnocené a světové dílo.
Nejde jinak nazvat knížku něž literárním skvostem, Steinbeck byl prostě literární bůh. Vtáhne vás do děje a vy už sedíte na korbě starého nákladu a míříte si to na západ. Tak to byla teda jízda, to nechcete. A jak je pak člověk šťastný na konci, když vás to "vyflusne", za všechno co má. Knížka pro povinnou četbu jak dělaná.
Hrozny hněvu jsou románem o společnosti, a o tom, že největší zlo není to "pekelné", ale naopak to, které si vytváříme my sami tady na Zemi. Nad lidským neštěstím se tu nevznáší vševidoucí oko Velkého bratra ani to Sauronovo, ale "oko" odosobněných institucí zvaných banky, firmy a společnosti. Které diktují, škrtají a berou půdu zemědělcům, kteří pro ně nejsou než čísla na papíře. A zodpovědnost je jen pojmem ztraceným v čase a prachu cest, po kterých putují lidé vyhnaní ze svých domovů, aby našli nové místo ve světě.
Všichni jen "musí" kteří pro tohle jiní kvůli "něčemu jinému". A v příkopech podél cest umírají lidé na nemoci, hlad a naprostou beznaděj, kterou je prostoupená každá stránka téhle knihy.
Román Hrozny hněvu je děsivý nejen tím, jak snadné je vykořenit člověka z jeho prostředí, zlomit ho a nechat ho zemřít (daleko hůř, než byste nechali psa. Protože i o koně se někdo stará, když není čas orat, ale člověk není kůň - toho lze najmout a po práci vyhodit), ale hlavně tím, že jde o smyšlený příběh postavený na reálném historickém základu.
Za mě osobně jde o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Podařilo se mi sehnat to vydání, kde si ještě překladatelé nevěděli rady, jak přeložit mluvu a slang černochů na plantážích, a tak použili nějaké české nářečí. To je fakt lahůdka, u které se musíte smát navzdory tomu, co čtete.
Štítky knihy
Kalifornie zfilmováno 20. století americká literatura putování Pulitzerova cena hospodářská krize hladovění sociální romány OklahomaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
Od Steinbecka jsou "Hrozny hněvu" mojí nejoblíbenější knihou. I když jsem nikdy nezažil chudobu a nikdy nemusel cestovat do jiné části země, abych nemusel živořit, stejně jsem si všechno mohl prožít s hlavními postavami a zažívat s nimi jejich těžkosti, cítit kalifornská vedra a brát si k tělu urážky ostatních lidí. John Steinbeck je perfektní vypravěč, který - dle mého - nejvíce exceluje v tom, že umí perfektně vystihnout dobu a psychologii postav. (Takový americký Dostojevský.) Píše velmi lidsky a citlivě, ale zároveň se nebojí ukázat tuto ošklivou část historie takovou, jaká byla, aby si čtenář udělal dobrý obrázek. Vím, že i když je kniha dlouhá, stejně utekla velmi rychle a moc mě bavila.