Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins

Hunger Games série
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Fragment (CZ)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
více info...
Přidat komentář


Povedený a čtivý prequel, skvěle zachycená proměna Snowa, výborné vedlejší postavy, podmanivý závěr a hlavně návrat do světa Hunger games! Milovník této série si nemůže tuto knihu nechat ujít. Jen nemějte očekávání, že hlavní hrdina je dobrák jako Katniss. Coriolanus Snow je rozporuplná postava a na konci příběhu se vám odhalí v celé své kráse.


Skvělé!!! Autorka zase ukazuje jak skvěle umí psát. Příběh Coriolanuse byl velice originální a opravdový. Balada o ptácích a hadech je knížka, která ve vás nechá spoustu emocí. Mohu jen doporučit.


Bylo osvěžující číst knihu s vypočítavou a zrádnou postavou, ale jak já ho nesnáším.. jo, to je asi dobře, asi se jí to povedlo. Děj mě sice místy nebavil, ale našly se i chvíle, kdy jsem nemohla přestat číst a byla zvědavá, co se stane, takže pro mě 50:50. :)


Do této knihy jsem šla s nízkým očekáváním, protože všichni víme, jak je to s prequely k úspěšným sériím. Nicméně jsem pro svůj mozek potřebovala lehkou četbu a svět, ve kterém se cítím pohodlně (tohle zní dost ironicky, vím). Nicméně styl jakým je kniha vyprávěna, introspekce hlavních postav, rozebírání situací a emocí, je naprostá paráda a je strašně milé vidět, že spisovatelka počítala s vývojem svých čtenářů a věděla tak, že si může dovolit hloubavější témata, čímž knížku vyšvihla na vyšší úroveň, se kterou jsem byla velmi spokojená. Ano, může se místy zdát trochu vleklejší a skok ve třetí části knihy byl trochu násilný a připomínal jinou knihu, ale podle mě všechno dopadlo tak jak má. I ten abrupt přerod do poslední části knihy měl na čtenáře stejný dopad jako vývoj děje na Coriolana. Kniha končí velmi otevřeně a byť se víceméně vše dá dovodit a uzavřít v myslích čtenářů, myslím, že většina se shodne na tom, že to nestačí a naprosto nutně potřebujeme další pokračování této série, kde se nám dovysvětlí děje vedlejších postav a pozvolný postup postavy hlavní, tedy Snowa. Doufejme, že se dočkáme!


(SPOILER)
Hunger Games před lety dobyly svět a dlouho stály na výslunní jako jedny nejikoničtějších young adult dystopií. A teď po letech přichází prequel. Pokud se obáváte, že se autorka jen snaží navázat na bývalou slávu, ale doopravdy už v téhle sérii nemá dál co předat, pletete se – Balada o ptácích a hadech má totiž příběh, který stojí za to vyprávět.
Dopředu je třeba počítat s tím, že i když jde o stejné univerzum, Balada o ptácích a hadech je od původní trilogie významně odlišná. Suzanne Collins se totiž rozhodla mnohem hlouběji ponořit do psychiky hlavního hrdiny i rozboru společnosti a samotné lidské podstaty.
Cílem Balady o ptácích a hadech není změnit váš pohled na neblaze proslulého prezidenta Snowa, ani odhalit, že on to byl vlastně dobrý člověk, dokud ho život nezlomil. Ne, cílem Balady ve skutečnosti je ukázat vám jeho cestu, dát vám možnost nahlédnout do jeho hlavy a pochopit okolnosti jeho prostředí i pohnutky, které ho ženou vpřed.
Coriolanus není milý kluk se zlatým srdcem, není ale ani úplně špatný. Je ctižádostivý, pragmatický a disciplinovaný. Ví, co chce a pevně si za tím jde. Především je ale loajální – ke své rodině, ke Kapitolu, ke svým cílům. V knize můžeme postupně sledovat, jak ho události v jeho životě proměňují, jak na ně reaguje a jak zpracovává dobu i Hladové hry a to je prostě skvělé.
Není to ale přitom jen o Coriolanovi – skvěle zpracované jsou i vedlejší postavy. Okouzlující splátkyně Lucy Gray, o jejímž příběhu bych toho opravdu chtěla vědět ještě o něco víc. Sejanus, s jehož vnímáním kapitolské reality se pravděpodobně dokáže ztotožnit většina z nás. Všichni do jednoho mají své příběhy a na jejich osobnost se podepsala válka i krutá vláda Kapitolu.
Suzanne Collins v Baladě o ptácích a hadech ukazuje Hladové hry, tak jak je neznáme. Jako nepříjemnou záležitost, která zatím nebaví ani Kapitol. V knize se přitom střetává soucit s povinností a odplatou. Pokud by vás nezajímal příběh Coriolana, ale patříte mezi fanoušky Hunger Games, už jen sledování Hladových her v jejich počátcích pro vás bude zajisté neuvěřitelně zajímavé. Kapitolská společnost se totiž liší od té, kterou známe z příběhu Katniss, tolik, až to snad není možné.
Tempo knihy je kvůli důkladnému ponoru do hlavy protagonisty poměrně pomalé. Corionalus totiž hodně přemýšlí a analyzuje své okolí. Autorce se přitom povedlo naprosto skvěle stylem psaní a jazykem vystihnout jeho povahu, za což jí patří velká poklona.
Každopádně to není tak, že by se v knize nic nedělo, právě naopak. I přes pomalejší tempo se toho v knize stihne stát opravdu hodně. Příběh ve čtenáři dokáže zas a znova vzbuzovat napětí i překvapovat, takže ve výsledku jde o neuvěřitelně záživné čtení.
Balada o ptácích a hadech se neskutečně podařila a já jsem moc ráda, že se autorka rozhodla do něčeho takového pustit. I když jde stále o young adult, kniha je oproti původní sérii vyspělejší a hlubší, skvěle pracuje s psychologií postav, precizně vykresluje soudobou společnost a výborně pracuje s otázkou morálky.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.


Právě jsem dočetla a jako cože?! Upřímně ze začátku jsem Coriolanovi fandila a Lucy Gray jsem si oblíbila a ten konec....a co si budem, písnička Oběšencův strom byla skvělá, v hlavě jsem slyšela hudbu.???? Pokud očekáváte něco tragického, jako výmluvu, proč je Snow takový jaký je, není to kniha pro Vás...


Zpočátku jsem měla trochu strach se do Balady vůbec pouštět, protože jsem si říkala, jestli třeba jenom autorka nechtěla vyždímat peníze na její úspěšné sérii, ale to se nestalo a Balada byla fakt výborná. Jako samozřejmě to na tu hlavní trilogii Hunger games nemělo, ale i tak to mělo své kvality a moc se mi to líbilo. Příběh sám o sobě byl dobrý, ale mně se na tom nejvíce líbilo to, že jsme mohli sledovat celý ten vývoj Hladových her, jako například proč někdo něco tak vymyslel, koho to byl nápad, atd. Taky mě hrozně moc bavilo sledovat ty souvislosti s Katnissiným příběhem a asi nejlepší moment byl pro mě ten, když v Baladě zazněla písnička The Hanging tree. V Baladě celkově najdete spoustu zajímavostí o Hunger games, které jste třeba předtím nevěděli, a jestli vám nebylo něco jasné v příběhu Katniss, tak tady naleznete odpovědi. Trochu jsem se teda ze začátku bála co se týče charakteru Snowa, protože jsem si myslela, jestli Balada není kniha toho typu on byl padouch, protože se mu v minulosti stalo něco hrozného, takže za to, co pak dělal, vlastně vůbec nemůže. To se však nestalo a Snow byl takový parchant už od začátku. On přesně věděl, co chce, šel si za tím a vůbec nebral ohledy na ostatní. Lucy Gray byla skvělá postava sama o sobě, akorát mi v knize trochu chyběly kapitoly i z jejího pohledu. Trochu mě teda zklamal ten konec, který skončil otevřeně, a přijde mi, že po něm vyvstalo více otázek než odpovědí, takže vážně doufám, že se dočkáme i dalšího dílu.
5⭐/5⭐ Pokud máte rádi sérii Hunger games, tak je pro vás Balada o ptácích a hadech prostě povinnost a já vám zaručuji, že rozhodně nebudete zklamání.


Balada je úžasná kniha z pohledu Snowa jako hlavního hrdiny to tu ještě nebylo. Kniha se mi líbila víc než Hunger games Katniss jsem neměla ráda. Libil se mi vznik hladových her do podoby jak je známe z knih. Ze začátku byl děj pomalý druhá část měla rychlý spád. Velice se mi kniha libila a doporučuji všem co mají rádi původní serii.


I po tolika letech od vydání poslední knihy původní trilogie se jedná o důstojný návrat do světa Hunger games. Oba příběhy se proplétají jako živý organismus a postupně odhalují nečekané souvislosti. Kniha celou dobu jen tak líně plyne a proto je velká škoda toho uspěchaného konce. Vážně rád bych si celý příběh přečetl znova, ale z pohledu Lucy Gray, protože nejasný konec mě nutí pokládat si otázku - PROČ?


Balada - cekali jsme dlouho... :) S laskyplnou vzpominkou na trilogii a snahou nemit ocekavani jsem se nechala mile prekvapit pribehem o Korjovi. Jedna se o dobry pribeh, poctivy. Dlouhy, presto ctivy. Bavil me vyvoj Snowovi postavy (hajzlik od zacatku, vsechna drobna rozhodnuti, podtrzena navic jeho inteligenci a uvedomenim, ho krasne vykreslila), spojeni a odkazy na Katnissin pribeh a atmosfera deje, prostoupeneho starymi pisnemi a symboly. Suzanne Collinsova je Pani autorka, Balada to potvrdila. Vrele doporucuji :)


Balada o ptácích a hadech byla velmi očekávaná kniha všemi fanoušky původní trilogie Hunger Games. Jelikož i já patřím mezi fanoušky HG rozhodla jsme se dát Baladě šanci a nezklamala mě.
Bylo úžasné vidět Hunger Games z úplně jiného úhlu pohledu. Hladové hry zde nejsou takové, jak je známe z původní trilogie. Úroveň her je úplně jiná - hry nemají takový ohlas, splátci jsou zavřeni jako zvířata v klecích, kde se někteří z nich ani nedožijí her. V knize je spousta spojitostí s trilogii HG, ale i spousta nových otázek.
Coriolanus (do teď netuším, jak to jméno správně vyslovit) je jiný než ho známe, ale už v mládí byl ambiciózní, sobecký a vypočítavý intrikář. Druhou hlavní postavou je Lucy Gray, splátkyně z dvanáctého kraje, která vlastně není z dvanáctého kraje. Lucy je malá a křehká dívenka, která byla zároveň neskutečně silná.
I přes pomalý začátek, kdy jsem měla problém se začíst, se mi knížka líbila. Pokud patříte mezi fanoušky Hunger Games, tak si Baladu musíte přečíst. Jinak já doufám, že bude i knížka o Haymitchovi a o Finnickovi.


To byla jízda, ale upřímně kdo nemá rád Hunger games tak se mu toto také nebude líbit. Bylo super vidět, jak fungovali první Hladové hry. Kdo sakra tuhle nelidskou věc vymyslel, a jak se vůbec mohla ujat. Navíc bylo také zajímavé sledovat, jak se Snow dostal k moci
Celkově postavy byly větší tahák knihy než děj samotný. Bylo zajímavé sledovat Snowa, který sice rozhodně nebyl úplně dobrý a normální člověk, ale něco dobrého v něm bylo. Jak se z něj stává ten psychopat, kterého známe z trilogie. Lucy Gray je také velice zajímavá postava. Vztah, který se tam nachází je velice toxicky, takže žádnou romárťárnu. Taky nečekejte že tam budou nějaké vyloženě dobré postavy,


Řekněme si to na rovinu, původní trilogii se to nemůže rovna. Hlavní odlišnost vidím v postavách od kterých se následně odvíjí děj. V původní trilogii jsou hlavními lákadly postavy, bezmoc, nespravedlnost, vůle bojovat a v neposlední řadě i nějaká ta láska. Zde musím přiznat, že se Snowem jsem se nemohla nikterak sžít. Snow je sebestředný a prospěchářský zmetek, ale zase na druhou stranu alespoň se dozvíme co vedlo k jeho dalšímu jednání. V žádném případě ho nelze litovat.
Líbí se mi vykreslení vzniku hladových her a dokreslení spojitostí s původní trilogií. Oceňuji vložené texty písní a osvětlení vzniku písně o oběšenci.
Bylo to dobré, čtivé a napínavé čtení obsahují minimum nudný částí. Knihu doporučuji, prostě mi jen chyběla Katniss a Peeta.


No, co k tomu říct... Nevím co jsem čekala, ale bylo to úžasné. Hunger games miluju a v další knihu z tohoto světa jsem ani nedoufala. Bylo zajímavé sledovat vývoj toho, jak hry vlastně vypadaly původně a proč se to všechno změnilo. Velice doporučuji.


Jo! Na prequel k Hunger Games jsem se fakt těšila. Pak, když jsem se dozvěděla, že kniha bude z pohledu Snowa, mě napadlo, hm, tak to z něj autorka udělá chudáčka, oběť a nám nezbyde než ho litovat a říkat si, že on za nic vlastně nemůže. Opak je pravdou! Snow je zmetek už od mlada, je to prospěchář, všechno dělá jen pro vlastní blaho a pohodlí.
Knížka je rozdělená na tři části - první spíš taková rozjížděcí, u druhé jsem se na chvíli zasekla, třetí jsem zvládla na jeden zátah. Moc se mi líbily narážky a souvislosti s původní trilogií, to samé platí i o písničkách - sledovat vznik Oběšencova stromu.. A zkrátka celá ta třetí část? Chvilkama jsem koukala s otevřenou pusou. Pecka!
Možná bych ji o něco zkrátila; už tak jsem ji četla déle, než by mi bylo milo :).
Momentálně mám chuť přečíst si celou trilogii a všechno pěkně do detailu sledovat :D.


Vážně miluji Hunger Games, dokonce jsem si před vydáním Balad dala re-reading a ještě koukla na všechny filmy, ale tohle číst bylo pro mě utrpení. Ne že by byl příběh špatný, ale tolik té omáčky kolem mě natolik otrávilo, že jsem se nemohla dokopat ke čtení a mezitím jsem přečetla 9 dalších knih. Možná kdyby byla kniha o 200 stran kratší, tak by to mělo lepší spád, ale takhle jsem docílila jen čtecí krize.
Btw. dnes jsem zjistila, že bude kniha zfilmovaná, tak třeba to bude lepší zážitek.


Kniha je rozdělena na tři příběhové celky. První dva si u většiny lidí sklízí úspěch, zatímco třetí hodně lidí kritizuje. A já to mám, jako vždy naopak. První část, ta rozjížděcí, která nás dostala do děje mě tolik nebavila. Knihu jsem si začala doopravdy užívat až v druhé polovině. Třetí část jsem přečetla na jeden zátah. Nebudu Vám říkat, o čem byla, každopádně v této části najdete nejvíce odkazů na původní trilogii.
.
Postavy jsou zde moc dobře napsané, hlavně mladý Snow, ve kterém se v průběhu knihy začínají objevovat různé pokřivené názory a radikálnost, ruku v ruce se zahořklostí. Jeho charakter se rozhodně za tu jednu jedinou knihu posunul o hodně, což je v podobném žánru vzácnost. Tigris mi přišla jako úžasná žena a to, jaký vztah má s C.S. se mi neskutečně líbilo. Chápete, že v Síle vzdoru jí je 86 let? A třetí postava, o které bych se chtěla zmínit, je Lucy Gray Bairdová. Zpěvačka s nejasnými kořeny, která si okamžitě získá srdce všech, kdo ji pozorují. V prvních dvou částech jsem ji měla docela ráda, v té třetí už jsem začínala mít smíšené pocity. Nějak jsem tu postavu nepochopila a to, jak proplouvala životem ve dvanáctce jsem brala jako něco, co mi nesedělo k předchozímu příběhu, vyprávěným Katniss.
.
Na závěr bych knihu označila jako nutnosti pro fanoušky příběhu Katniss, a to zejména pro ty, kteří chtějí celý svět pochopit do detailů. Tato kniha totiž je nahlédnutí za oponu her a jejich samotného vzniku. Vypravěč vedl knihu dostatečným tempem a až na některé, podle mě zbytečně podrobné, popisy a prvních 150 stran byl příběh svižný.


Po zjištění ,že vyjde další příběh ze světa Hunger Games jsem byla nadšená. Pohled na život z mladých let prezidenta Snowa byl zajímavý, v části o Hladových hrách napínavý a občas nastal i nějaký nečekaný okamžik. Postava hlavní hrdinky se mi líbila a dala bych ji i více prostoru a akce a hlavně ne takový konec. Tím mě 3.část knihy trochu zklamala, přišlo mi, že autorka najednou odsekla v pár stranách Lucy a byl konec. Osud Snowa byl jasný i když z počátku jsem s ním trošku soucitila, ale postupně se jeho postava vyvíjela směrem k jeho povaze jak ji známe. Přistupovala jsem k této knize s tím, že původní Hunger Games už nic nepřekoná a tak se i stalo, ale ráda jsem se vrátila k této sérii, jen nečekejte Hry na které jste zvyklí. Stejně se budu těšit, jestli v budoucnu autorka napíše další příběh z Panemu a Kapitolu :-) Není konec představení, dokud nezazpívá Reprodrozd :-)


Hodně očekávaná knížka pro všechny fandy Hunger Games. Já se jí taky nemohla dočkat a musím říct, že mě Collinsová nezklamala. Bavilo mě být u začátků a vývoje Hladových her a nahlédnout tomu více pod pokličku. I když mi přišlo, že se autorka snaží Snowa trochu přikrášlit, pořád jsem v něm viděla toho bídáka z původní trilogie. Ale i vývoj této postavy mě hodně bavil. Postava Lucy Gray byla skvělá. Statečná, veselá a zároveň nevypočitatelná dívka s tajemnou aurou. Celý konec byl zamotaný a ponechaný s otevřeným koncem, aby si čtenář mohl trošku domyslet, co se vlastně stalo. I když nemám otevřené konce ráda, v tomhle případě mi to nevadilo :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) sci-fiAutorovy další knížky
2010 | ![]() |
2012 | ![]() |
2011 | ![]() |
2020 | ![]() |
2010 | ![]() |
Na knihu jsem nedočkavě čekala a odpočítavala jsem čas, kdy se mi dostane konečně do rukou. Rozhodně mi to čekání stálo za to. Kniha se čte v podstatě sama. Je to čtivé a napínavé. Nutí čtenáře ke čtení a nedá mu čas na její odložení.
Co říct o hlavní postavě? Všichni víme, že Snow je padouch. To je po přečtení série Hladových her jasné. Bohužel v této knize je úplně jiný. Je sympatický a čtenář je jim dokonce okouzlen a má pro něj pochopení. Tento stav trvá asi do cca tři čtvrtin knihy. Pak nastane naprostý chaos. Úplně mi to vyrazilo dech, jak se Snow ze vteřiny na vteřinu změnil. Byl to nakonec ten Snow, kterého jsem od začátku knihy čekala.