Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV.
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459608/bmid_husitska-epopej-i-1400-1415-za-casu-OX6-459608.jpg
4
940
940
Husitská epopej série
1. díl >
Několikadílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rozvětvené rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví neúprosný osud proti sobě.První díl se odehrává v letech 1400 až 1415. V té době se rodina Prokopů rozdělí, část se usazuje v Praze, zbytek zůstává v rodných jižních Čechách. Kniha popisuje život na dvoře krále Václava, prostředí pražské univerzity, mládí Jana Žižky, bitvu u Grunwaldu a také počátky reformačního hnutí a upálení Mistra Jana Husa.... celý text
Přidat komentář
Pokud takto budou pokračovat i ostatní díly, už se těším na čtenářský zážitek.
O Husa jsem se začal zajímat už někdy před třiceti-čtyřiceti lety a byl jsem dost překvapen odlišnými hodnoceními. Byly to buď zjevné tirády, nebo přesný opak. Tak byl kacíř, nebo nebyl? Samozřejmě se výklady lišily podle vyznání autorů, na internetu jsem našel výčet Husových kacířských myšlenek a i když jsem některým hluboce teologickým problémům nerozuměl, některé omyly z toho byly zřejmé i mně laikovi. A pak jsem narazil na Slezákovu historiografii. Bylo vymalováno.
Jako sériový čtenář trpím, když mám mezi jednotlivými díly velké prodlevy a prokládám četbu jinými knihami a příběhy. Proto jsem čekal na vydání posledního dílu, a následně až se mi první díly vrátí, neboť jsem je mezi tím půjčil.
Za mě veliký palec nahoru. Pro Vondruškovu tvorbu řekl bych novinka co se týká příběhu kronikářů. Baví mě i tradiční čtivost, kterou si v zásadě ve svých knihách zachovává.
Vynikající, co říci. Autor je historik, takže na skutečnou kostru navléká jednotlivé postavy a příběhy, které odpovídají době a tehdejším reáliím (kde se zaměřil i ve svých vědeckých pracích). K tomu svižný a čtivý styl a já byl tedy spokojen. Moc.
Toto byl asi můj první historický román a vybrala jsem si ho kvůli výzvě, pan Vondruška je totiž o 22 let starší než já :). Jsem moc ráda, že mi takto čtenářská výzva rozšiřuje obzory a čtu knížky, po kterých bych nesáhla. Husitská Epopej se mi líbila. Měla jsem ráda postavy v knize, některé hodně, některé míň, ale i u těch méně sympatických, jsem chápala proč se chovají nějakým způsobem. Pan Vondruška hezky popisuje charakter postav, ale nehodnotí je. To se mi moc líbilo. Co se historických událostí, okolo Jana Husa např. tam to pro mé bylo trošku rozvlehlé a míň zajímavé, možná proto, že člověk ví, jak to dopadne, mnohem radši jsem sledovala osudy Prokopovy rodiny. Určitě zkusím i další knihy autora.
Kniha jako celek a začátek další epopeje byl dobrý ... i když ze začátku mi připadalo zvláštní, jak kniha byla rozdělena podle toho, co se dělo v každém roce ... ale pak jsem si na zvykla ... a docela mi to i vyhovovalo ... jen je zde více zobrazována situace na venkově ... až na konci knihy se příběh více obrátil na koncil a upálení Husa ... těším se na další díl ...
(audiokniha) Ač jsem člověk, který se o historii vůbec nezajímá, a o Husovi jsem věděl jen to, že byl upálen v Kostnici, tak moje první setkání s panem Vondruškou dopadlo překvapivě dobře.
Dokonce jsem si o jednotlivych historických postavách dohledával na Wikipedii další informace, což bych do sebe nikdy neřekl.
Před poslechem jsem byl varován, že někteří mají autorovi za zlé historicky nepřesný výklad. Těžko mohu posoudit věrohodnost, ale řekl bych, že strašně záleží na tom, kdo a jak jednotlivá fakta vykládá. Jde vůbec historii interpretovat objektivně? K tomuto bych rád ocitoval jeden rozhovor přímo z knihy:
„Víš, co je na historii neuvěřitelné? Že se na ni každý dívá jinýma očima. Pokud píše dějiny utrakvista, byl kostnický koncil vrcholem věrolomnosti a hanebnosti, pokud je píše katolík, musí objektivně konstatovat, že to byla záchrana víry."
"Nemohou být dvě pravdy! Jak by to pak vypadalo?"
,,Ale mohou. Je jich dokonce ještě víc. Záleží jen na tom, kdo hlasitěji křičí a kdo má víc mečů, aby donutil svou pravdu opakovat lid. Ale ani sebevíc mečů neznamená, že pravda vítěze je jediná a správná. Ač nerad, musím totiž souhlasit s vaším Janem Husem, že jediná skutečná pravda je ta Boží. Ta naše, lidská, je děvka prodejná!"
Pana Vondrušku mám všeobecně v úctě pro jeho nesmírný rozhled historických reálií, a protože mne historie fascinuje, tak jsem si objednal tuto knihu, ale nakonec jsem udělal kopanec do vazu, přišla mne kniha v elektronické podobě, poprvé, a můžu říci, že ne naposled, i když jsem na to čučel jako vrána. No, co se dá dělat, poslouchali jsme to cestou na dovolenou tam i zpět, cestou k babičce, cestou někam atd. Trvalo to půl roku, ale musím říci, že jsme se manželkou, ale i s vnukem, na další pokračovaní vždy těšili a za celou dobu, co jsme jezdili jsme ani jednou nezapnuli rádio a poslouchali Epopej. Rodinná sága na pozadí českých dějin mne nejen bavila, ale zároveň i poučila o věcech, o kterých jsem měl jen mlhavé pojmy. Jak vidno, přečteno poslechem.
Opravdu nadprůměrný historický román. Pro ty, kteří se chtějí přiučit něco o České historii je to ideální čtení. Bohužel knihy od Vondrušky jsou si obecně dosti podobné, takže nečekejte nic nového. Já ho mám ale rád a knihu jsem si užil.
Zajímalo mě to, konečně se mi podařilo si aspoň trochu živě představit tu dobu, v níž se příběh odehrává, ale kniha je napsána poněkud těžkopádně, jako by se autor zaměřoval jen na konkrétní typ čtenářů, který ale vlastně nedokážu zpecifikovat. Celý můj pocit z té knihy byl dost rozporuplný. Takto velkolepé téma, by se dalo jistě napsat tak, aby zaujalo většinu, což u knih nevnímám jako minus, naopak jo to je pro mě známka velkého umění, spočívající v perfektním vystihnutí člověka, jeho rysů, přemýšlení a tak. Tohle bylo prostě až moc okrajové, postavy upachtěné, podivné, nebyly plastické, a na dalších díly se určitě nechystám.
Skvělý první díl. Čtení, které je příjemné a nestresuje. Rozhodně lepší, než věnovat stejný čas čtení zpravodajství.
Hrozně jsem se na tuto ságu těšil, dlouho jsem si nepřečetl nic tak obsáhlého, a to byla chyba.
Podle mě to má obrovský potenciál, ale bohužel nebyl využit. Celé to na mě působí jako kdyby mi někdo vyprávěl film. Možná, že na přednáškách historie to může mít úspěch, ale pro knihu takovéto vyprávění asi není to nejlepší.
Všechno stylem: postava A udělala tohle a proto postava B udělala tohle.
No zkusil jsem to a snad bych to i dočet, ale v řadě čeká spousta dalších slibných titulů. Takže odloženo na neurčito. Z toho důvodu hodnocení jaké je.
Vondruška je z hlediska faktografie hodně zpochybňovaný autor. Já mám ale jeho díla ráda. Navodí mi atmosféru tehdejší doby, nezabředá zbytečně do detailů a dokáže vykreslit postavy tak, že si snad každý musí najít tu svojí oblíbenou. A jestli jsou díla po historické stránce správně sepsaná? Myslím, že většina čtenářů, kteří se nezajímají o historii si stejně po měsíci od přečtení ani nevzpomene, kdo tenkrát vládl.
Kniha je velice čtivá a člověk se díky ní dozví, jaká doba kdysi v naší zemi panovala.
Taková škoda, jak tady historie a fakta dostávají zabrat. Jinak je to čtivé a chytlavé.
Hektické životy vykreslené na pozadí hektické doby reformačního hnutí v zemích Koruny české. Co se týče reálií, je nutno vzít v úvahu, že všichni historici, byť vycházejí z dochovaných faktů, valnou část si domýšlejí a občas se někteří i shodnou. Objektivní a absolutní pravdy, existuje-li vůbec, nelze nikdy dosíci. Jak již řekli klasici: Dějepis je to, o čem si dějepisec myslí, že to tak bylo. (Fr. Vymazal). Nebo: Jinak voní seno koňům a jinak milencům (S. J. Lec). Či: Historie je jen hřebík, na nějž věším svůj vlastní obraz (A. Dumas). Jednu hvězdu strhávám za poněkud ploché charaktery postav a poněkud ploché výrazivo. Jinak mohu doporučit.
Velmi příjemně podaný obraz ze života běžných obyvatel Českého království na počátku 15. století. Vzorek zástupců z jednotlivých sociálních skupin byl dobře vybrán a plnil svůj účel. Ani vystupování skutečných postav mi nevadilo. Ale některá odklonění od historických faktů mi připadala zbytečná (např. Žižka nepřišel o oko v bitvě u Grunwaldu, ale již jako asi desetiletý). Trochu to degraduje důvěryhodnost, což je škoda.
Štítky knihy
15. století Čechy Jan Hus, 1370-1415 husité Václav IV. historické romány na pozadí skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
(K dnešnímu dni dočten I. až V. díl Husitské epopeje, toto hodnocení se vztahuje na všechny):
Tuto ságu bych nazval "dokumentárním románem". Dostáváme poměrně věrohodný popis jednoho z nejsložitějších (a patrně nejkontroverznějších) období našich dějin, a to nikoliv jako prosté líčení událostí, nýbrž skrz osudy a zážitky lidí žijících v té době. Historické postavy jako Jana Husa, Jana Žižku, Jana Želivského, Prokopa Holého, Zikmunda Lucemburského či Oldřicha z Rožmberka zde tedy poznáváme především zprostředkovaně jakožto osoby, s nimiž se fiktivní hrdinové této ságy nějakým způsobem setkali - ať již jako posluchači jejich kázání, jako účastníci jimi organizovaných pochodů, jako spolubojovníci ve vojenském ležení či jako rádci a důvěrníci. Přestože románových postav je poměrně velké množství, zpravidla mi nedělalo problém se v nich orientovat a většina z nich na mě působila uvěřitelně. Někdy se při líčení jejich osudů trochu klouže po povrchu a přeskočí se i delší časové období, ale celkově na sebe jednotlivé dějové linky docela dobře navazují. V tomto autor odvedl mnohem lepší práci než ve svých detektivkách s Oldřichem z Chlumu, a zcela nesrovnatelně lepší než v Kronice zániku Evropy (až si skoro říkám, jestli to opravdu psal týž autor?).
Velmi se mi líbilo, jak každá delší kapitola začínala rozhovorem dvou bratranců, kteří jsou každý jiného vyznání (jeden katolík a druhý kališník), ale již patří ke generaci narozené po husitských válkách a dovedou se na události dívat s odstupem a respektem k víře a názoru druhého. Zrovna u těchto částí jsem si říkal, že by si je autor mohl sám sobě občas připomenout, když píše/psal do MF Dnes či Práva komentáře, v nichž názorové oponenty šmahem odsuzuje jako levičáky, aktivisty, patolízaly Bruselu apod. Podobně mi nejde do hlavy, že pan Vondruška ve své Husitské epopeji líčí poměry Čech 1.poloviny 15. století jako jeden velký chaos a zmar (a činí tak velmi přesvědčivě!), ale zároveň je schopen v komentářích do médií téže období opěvovat jako úžasnou dobu, na kterou bychom měli být hrdí (zapomněl snad, o čem napsal sedmidílnou ságu?). A poslední rýpnutí do autora: V médiích opakovaně zdůrazňuje škodlivost genderu, ale přitom v Husitské epopeji stvořil postavy tak hrdých a sebevědomých žen, že nad tím musí plesat srdce každé manažerky pro rovné příležitost. Například románová Markéta či Barborka jsou charaktery, které by bez mrknutí oka prošly i sítem korektnosti v dnešním Hollywoodu (zejména druhá jmenovaná, která bojuje v brnění bok po boku s chlapama a mnohé z nich rytířsky předčí - v realitě 15. století něco nemyslitelného).
A tak si opakovaně říkám: Je autor vynikající Husitské epopeje OPRAVDU TATÁŽ OSOBA, která píše pseudohistorické komentáře do médií a která stvořila škvár typu Kronika zániku Evropy? Ať už je to jakkoliv, Husitskou epopej považuji - spolu s Přemyslovskou - za to nejlepší, co jsem od pana Vondrušky dosud četl. Pokud bych někomu měl poradit, co si od daného autora přečíst, tak TOHLE !