Husitská epopej. V, 1450-1460 - za časů Ladislava Pohrobka
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346790/bmid_husitska-epopej-v-Lc8-346790.jpg
4
347
347
Husitská epopej série
< 5. díl >
Pátý díl začíná klíčovým zlomem v zápase mezi katolíky, kteří se snaží o návrat ke starým pořádkům, a kališníky, vedenými mladým Jiřím z Poděbrad, který obsadí Prahu. Doba klidu končí a rozhoří se domácí válka. Mladý Ladislav Pohrobek dospívá a ujímá se českého královského trůnu. Jenže záhy umírá a po složitém diplomatickém zápase se novým českým králem stává Jiří z Poděbrad. Proti Čechám se formuje nová nepřátelská koalice. V tomto prostředí postupně odcházejí ze světa pozemského příslušníci prvních generací rodu Prokopů a na jejich místo nastupují jejich děti. Vyprávění nás opět zanese do Prahy, na Tábor i Písek, do Plzně a dalších měst, ale také na rožmberská a poděbradská panství a rovněž do Horních Uher.... celý text
Přidat komentář
Stále mě tato sága baví, nicméně ale musím podotknout, že už se nemohu dočkat konce. Na události je kniha bohatá a příběhy jsou klasicky barvitě podány. Jak již nikdo ale psal, první generace je pryč a novější nezaujme, protože není možné dát každé postavě potřebné množství prostoru. Uvidíme, jak to půjde dále.
No,stále je to velice povedená kniha ale v porovnání s předešlými díly lehce zaostává.První generace rodu Prokopů postupně odešla na věčnost a jejich nástupci až na vyjímky už prostě nemají takový potenciál zaujmout.
Jak se postupně rod rozrůstá a přibývají další a další postavy,chybí zde prostor pro jejich detailnější vykreslení a je už docela obtížné se v nich vůbec vyznat,natož si k nim vybudovat hlubší vztah.Což je ale nedokonalost většiny velkých literárních počinů a nejspíš se jí ani nedá vyhnout.
Na závěr tedy solidních 4,5* z 5
Nejlepší čtení, které se mi dostalo do ruky za posledních deset let. Jsem velkou vyznavačkou pana doktora Vondrušky pro jeho schopnost pojmout historické souvislost, ale také úžasnou čtivost. Četla jsem všechno z beletrie, co napsal a mohu říct, že ani jedna knížka mne nezklamala. Zase budu netrpělivě očekávat další knížky. Tímto také pana doktora zdravím a přeji jen to krásné k narozeninám. Čtenářka Hana z Brna.
Dobře napsaný další díl epopeje. Škoda, že některé postavy bez vysvětlení zmizely, ale celkově je to stále dost zajímavé. Z potomků starého Prokopa jsou povětšinou rytíři a tomu odpovídá i děj. V tomto díle jsem poprvé přivítal rodokmen osob na poslední straně. V minulých dílech jsem se ještě orientoval, teď jsem se již ztrácel.
vyčítám autorovi snahu o přílišný záběr pokud jde o prostředí i přibývající počet postav, postihnout všechny aspekty doby a ještě do toho vměstnat smysluplný děj (v několika nezávislých liniích) je zkrátka složité, celkově je to ale výborné čtení
Pátý díl se mi líbil.Díky rodokmenu na konci jsem se začal zase v Prokopech orientovat.Spory mezi katolíky a kališníky už pozvolna utichají a místy jsou tam postavy,které mění víru,jak se jim hodí.Už se těším na další díl.
Není to už ta paráda z prvních dílů, ale pořád je to výborná četba a pan Vondruška má můj velký obdiv.
Další skvělý díl této série, i když je fakt, že rodinné vztahy mi dávají čím dál více zabrat.
Čtivou formou zpracováno další pokračování rodu Prokopů. Těším se na další díly.
Dojal mě slib, který dal Jiří z Poděbrad, když byl zvolen Českým králem. Možná i proto, že jsem ho četla v den svátku svatého Václava. Jinak mi bylo líto jaký konec potkal Markétu, kterou jsem si dost oblíbila.
Teprve pátý díl a já už jsem se lehce ztratila v rodinných vztazích a vůbec historické linii...proto jdu rychle na další.
Hodně nastavovaná kaše... První díly byly ještě o historii,tohle je už jen červená knihovna s minimem historických událostí. Tyto rodinné příběhy by se mohli odehrávat kdykoli. Chápu úmysl jít rok po roku, ale když se nic zásadního nedělo, tak je zbytečný se to snažit natahovat na 600 stránek a vyplňovat vatou.
Nejinak než audiočetba.
Tentokrát to bylo pestřejší o cestování za prací i válečné tažení po Evropě.
Zatím co se intenzivně dbá o nevymření rodů, vymírání na bojištích je pokládáno za čest a Boží vůli, takže moře lásky by mělo vyvažovat válečné choutky o moc. Bez poddaných, vazalství a roboty by to nešlo, takže nový král je nadějí na mír v zemi.
Je s podivem, jak víra může zaslepit trýznivou bolest a svědomí z válečných útrap. Pokřivená evangelia berou rozumu sílu, takže vysilující náboženské spory a bitvy budou s novým panovníkem konečně zažehnány?!...
Čtivě vykreslené vztahy na pozadi historickych událostí. Vzhledem k rozsahu celé epopeje nikdo nemůže očekávat lekce dějepisu, ale každý si z naší historie něco připomene.
A vzhled i tohoto dílu se opravdu povedl!
Stále velice dobré čtení, které je prokládáno historií naší země. Oblíbené postavy pomalu umírají ale jiné dostávají více prostoru. Musím se přiznat, že v této knize mě velice bavil Olbrámek, který dříve nebyl mojí oblíbenou postavou.
Tradičně opět výborná kvalita. Troufám si říci, že žádný jiný autor nám nepřibližuje toto období tak čtivým způsobem, jako Vlastimil Vondruška. Obyčejní lidé v jeho příběhu jsou nám velice blízcí, jejich očima můžeme prožívat i toto nelehké období našich dějin. A i politická situace tehdy, v některých aspektech trochu připomíná tu dnešní. Trochu mne zasáhla smrt některých hrdinů, kteří se mi už dostali pod kůži, ale to už bohužel k životu patří.
Opět docela dobré počtení o době, která pro náš národ (i když v té době byly Čechy tak kosmopolitní, že slovo národ je asi velmi nadnesené) byla velmi důležitá a volbou Jiříka z Poděbrad českým králem i důležitým mezníkem našich dějin.
Štítky knihy
středověk 15. století Vladislav Jagellonský II., král, 1456-1516 husité
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Jak sága pokračuje a postavy stárnou a odcházejí, dočká se čtenář i toho, jak jejich životy a činy hodnotí jejich vrstevníci i nadcházející generace.
Je to pohled řádně kritický, důkladný a všestranný, jen co je pravda!
Dozvíme se tak, že Prokop (zakladatel rodu) byl prý "slavný", Olbram (jeho syn) "výjimečný", Jošt (Oblbramův bratr) "velký"...
Proboha, čím?!?
Čím byli tihle panáci, slaboši, zoufale průměrní lidé, kteří nic velkého nevykonali, ale zato často kazili život svým blízkým, čím že byli "velcí", "slavní" a "výjimeční"?
Netvrdím, že uvedené hodnocení nalezneme právě v tomto díle. Je dost dobře možné se objevilo už dříve. Podstatný je onen nedostatek reflexe a sebereflexe. Že postavy nejsou schopny reflektovat samy sebe a své činy, tolik nevadí. Umí to málokdo a snad nikdo úplně. Že je nejsou schopni reflektovat ani jejich bližní je již podezřelé. Předznamenává to zásadní autorské selhání, totiž že Vondruška není schopen kriticky nahlédnout sám sebe ani své postavy. Ono to skutečně působí dojmem, že se si o sobě myslí, že popisuje lidi velké a výjimečné. A že se mu to daří. A čtenáři mu to, jak se zdá žerou. Ochotně přehlížejí zjevné rozpory a sypou hvězdy.