Hvězdy nad námi – Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo
Eva Slonim
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237369/mid_hvezdy-nad-nami-vzpominky-ditete-kt-chu-237369.jpg
4
200
200
„Tyto události, perzekuce mých lidí, se staly součástí souboru faktů, kterým dnes lidé říkají historie. Já jsem tyto události prožívala každý den. Jsou součástí mé paměti.“ V březnu roku 1939 roztříštila nevinnost sedmileté Evy Weissové německá invaze do její vlasti, na Slovensko. V průběhu následujících pěti let, s tím jak nacistická perzekuce evropských židů nabírala na síle, museli Evini rodiče své děti ukrýt, ona a její sestra se ale zajetí nevyhnuly. Eva ve svých pozoruhodných vzpomínkách popisuje zážitky z koncentračního tábora Osvětim-Březinka, kde byla svědkem nekonečných hrůz a sama se stala objektem mučení, nelidské ho strádání a lékařských experimentů nechvalně proslulého Dr. Josefa Mengeleho. Když sovětská armáda na počátku roku 1945 Osvětim osvobodila, Eva s Martou musely čelit nové výzvě: přejít napříč válkou rozvrácenou Evropou, aby se sešly se svou rodinou. Kniha Hvězdy nad námi, vyprávěná se srdceryvnou nevinností mladé dívky a moudrostí dvaaosmdesátileté ženy, je zprávou o přežití tváří v tvář nepředstavitelnému zlu a vyvrcholením Eviny celoživotní snahy vypovídat o holocaustu a zachovat vzpomínku na všechny, kteří v něm zahynuli.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2015 , Mladá frontaOriginální název:
Gazing at the Stars, 2014
více info...
Přidat komentář
Po přečtení přemýšlím, jak je možné, že děti bez rodičů v sobě najdou tolik vůle k životu, že dokáží přežít Osvětim i následné putování zpět domů. A zároveň mě to nutí přemýšlet, zda bych jako rodič v takové situaci od sebe oddělila všechny děti a nechala je napospas osudu a cizím lidem a zároveň přiváděla na svět další děti. Přečetla jsem spousty knih na toto téma a téměř ve všech naopak rodiny držely do poslední chvíle pospolu i s vidinou smrti. Nechci soudit, ale tato rodina měla zřejmě velké štěstí díky bohatství a proto přežila většina dětí, ale myslím, že to pro dětské duše musela být krutá zkušenost s následky do konce života. Chybí mi v knize alespoň krátké shrnutí, jak svůj život prožily ostatní sestry.
Velmi silný příběh vzpomínek na to, co musela Eva jako dítě prožít během II.sv.války.
Emotivní, drsné, smutné......ve mně to zanechalo velmi silný pocit.
Přečteno jedním dechem. Přestože Eva přežila Osvětim, psychické "peklo" ji pronásledovalo celým životem. Je smutné, že se jí nedostalo podpory od svých nejbližších.
Slohově jednoduchá, jako by to psalo dítě - to dítě, kterým Eva tenkrát byla. Možná o to autentičtěji na mě působí.
Byla to moje první kniha o holocaustu. Filmů jsem pár viděla, ale žádný film nedokáže zachytit a popsat pocity a myšlenky člověka. To dokáže jen kniha. Zanechala ve mě hluboký dojem.
Chtěla jsem připsat, že "doufám, že už se nic podobného nebude opakovat", ale nemůžu. Děje se to stále znovu a znovu, jen to není u nás.
Kniha se čte dobře a rychle. Je napsána jednoduše, ale příběh je určitě moc poutavý. Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst každý, aby se nezapomnělo.
Silné téma, která je potřeba neustále připomínat. Přestože chápu, že na hrůzy z koncentračních táborů se vzpomíná blbě, natož o nich psát, nemůžu kladně hodnotit formu knihy. Tímto stylem mě to vůbec nebavilo, a proto nemohu dát vyšší hodnocení.
Nejde ani tak o tu formu (ktera trochu pokulhava),jako o obsah knihy. Silny pribeh o statecnych zidovskych detech,ktery se cte temer sam.
Útlá knížka, čtení na jeden večer, ale příběh plný silných zážitků. Jak těžké muselo být vzdát se dětí a nevědět, zda je to opravdu pro jejich dobro. Židovské rodiny hodně drží spolu, mají k rodině úctu, ale mně přijdou až jako fanatici, kteří též žijí pouze pro svou víru a v této knížce je té víry hodně. Jsem ráda, že jsem ateista a žádná víra mě nesvazuje.
Kniha se mi líbila. Další skutečný příběh, který popisuje zážitky Evy Weissové z koncentračního tábora Osvětim - Březinka. Eva se dostala do spárů Dr. Mengeleho. V knize se také dočteme, že děti musely hrát kruté hry. Jedna z nich se jmenovala "Farmář chce ženu". Z Dr. Mengeleho mi běhá mráz po celém těle. :(
V knize je vykreslena Evina rodina a její příbuzní, je popsáno, jakým způsobem se pokoušeli zachránit děti před deportací do Osvětimi a jsou popsány další události, které prožila Eva během války a po válce.
V knize se nacházejí fotografie a v závěru knihy se nachází VYSVĚTLIVKY, což určitě oceňuji.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nikdy nebudu přesvědčená, že rozumím božím úradkům, ale pochybovat o nich a truchlit nad nimi není hřích. Teď si uvědomuji, že právě zpochybňováním Boha jsem si uchovala význam své víry. Pochybovala jsem, byla jsem zklamaná, často jsem se bouřila a zoufala, ale svůj dialog s Bohem jsem nikdy neukončila. Bůh nebyl nikdy mrtvý - vždycky jsem si byla jistá, že někteří z nás přežijí, a ti, kterým se to podaří, budou pokračovat v onom těžkém, bolestném dialogu mezi židovským lidem a jejich Bohem. Dívala jsem se na mrtvé dítě v matčině náručí, a přestože jsem z toho vinila Boha, uzavřela jsem s ním dohodu. Jestli přežiju, modlila jsem se, porodím spoustu židovských dětí.
Ano, chtěla jsem přežít. Zoufale jsem toužila zůstat mezi živými. Ale žít takhle? Stát se tím, čím oni? Vždyť už ani nevypadali jako lidé. Během pochodu jsem se modlila k Bohu. Neprosila jsem o přežití. Ne. Modlila jsem se: Bože, prosím, dej, ať si uchovám svou lidskost. Neproměňuj mě v jednoho z nich.
... další kniha o osudech dětí během války. A nejhorší asi bylo, že rodiče ani neměli tušení, co jejich děti prožily. A ani se neptali...
Knížka plná nedocenitelného svědectví a bolestných vzpomínek očima 13 leté dívky. Vždy po přečtení takových hrůz a takového utrpení, si říkám, jak v těch lidech mohla zbýt ještě nejaká naděje a víra??? Naděje možná, ta je asi v člověku zakořeněna tak nějak společně s pudem sebezáchovy, ale víra? Kniha je psána sice lehčí, čtivější formou, ale o to víc ve vás zůstane tížívý pocit na duši.
Mala som pocit ako pri Chlapcovi na drevenej debničke. Ľahko o ťažkej téme. Jazyk je živý, spomína v podstate dieťa, respektíve spomienky sú detské. Rýchlo sa to číta. A pritom to, čo musela dokázať ani nie trinásťročná dievčina... je strašné a obdivuhodné zároveň. Paradoxom je, že v tejto knihe sa píše vlastne o jednej z tých "šťastných" rodín.
Pre tých, čo to ešte nečítali - nebuďte hlúpi ako ja - na konci je slovníček židovských pojmov, použite ho! :-D ja som ho našla až po dočítaní knihy :-D
Ano, doba to byla hrozná. Každá kniha o této době nese v sobě hluboký příběh a varování.
Nicméně: zrovna tato knížka byla pro mě neuchopeným tématem. Slohově na úrovni slušného žáka 2.stupně základní školy. Plýtké vyprávění.
Tím nechci nijak zlehčovat prožitky autorky, chápu její bolest. Zde však hodnotím knihu jako takovou...
byla to hrozná doba, modleme-se at se nevrátí a prosme o svobodu vyznání, víry a lidské identity.
Pokud vás zajímá období druhé světové války, problematika holokaustu, určitě vám knížku můžu doporučit. Opět mi zůstává rozum stát nad odvahou mladých děvčátek. Pokaždé, když čtu podobné příběhy, říkám si, jak je možné, že dokáží mít děti, odtržené od rodičů, tak velikou odvahu a sílu čelit všem těm hrůzám. Opravdu je to pro mě neuvěřitelné.
Přestože jde o příběh velmi smutný, četl se mi poměrně dobře. Strávila jsem s ním dva večery a jsem moc ráda, že se ke mně kniha dostala. Velice zajímavá je i předmluva příběhu v podání Oscara Schwartze, se kterým Eva Slonim na svých memoárech spolupracovala.
Dala som ju za den, pribeh o zivote 13 rocneho dievcata (dietata?), ktore spolu s 10 rocnou sestrou Martou prezilo utek, osviencim, mengeleho i navrat domov. Je to pisane vo forme spomienok, od utleho detstva, rodinneho zivota az po zlom, ktory jedneho dna nastal. Mama, otec a 8 surodencov (po vojne sa narodili este 2) sa snazilo prezit za kazdych okolnosti, tak sa rozdelili. Eva putovala s Martou, nemala ziadne info o zvysku rodiny, na ktoru bola tak naviazana. Prezili Osviencim, rozne necakane nahody, vdaka ktorym sa vyhli smrti, kora vyzerala ako zachrana... je to pribeh podobny Mengeleho dievca (a tiez by sa tak pokojne mohla volat, kedze vztah Eva-Mengele tam zabera asi rovnaky priestor ako Viola Stern - Mengele), no nehra az tak na city, i ked je podany velmi citlivo a citovo. Detajly a krutosti su vsak vynechane.
Pribeh zachytava i pribeh po, o tom, co im kruty osud este pripravil, akoby toho mali malo... o tom, ako a ci vobec sa s tym, co prezili, vyrovnali alebo aspon zmierili.
Ocenujem vyklad zidovskych pojmov/zvyklosti na konci knihy.
Další silný a nezapomenutelný příběh z temného období holocaustu - odloučení dětí od rodičů, schovávání se, neustálý strach, násilné deportace do koncetračních táborů, zrůdnosti doktora Mengeleho.. Ne, na to se nedá zapomenout!!
Určitě bych také doporučila jako povinnou četbu do škol.
vždy jsem se zajímala o historii koncentračních táborů..
Velmi silná kniha, která nenechá člověka přestat ji číst.
O koncentračních táborech jsem toho už přečetla hezkou řádku. Tohle nebylo špatné, ale Souhlasím, že je to kniha spíš pro mladší čtenáře.
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) osudy lidí osobnosti Josef Mengele holokaust, holocaust
Hvězdy nad námi – Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo
Hrozna doba,jen doufam a pevne verim,ze lide nezapomenou... vice takovych lidi,kteri o tomto dokazi otevrene mluvit.