Hypersenzitivní děti - laskaví poslové univerza
Antje Gertrud Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195960/bmid_hypersenzitivni-deti-uyr-195960.jpg
3
18
18
Kniha Hypersenzitivní děti má vysoký potenciál stát se žádanou knihou o výchově dětí. Autorka nabízí netradiční pohled na výchovu přecitlivělých dětí, které tradiční pedagogika považuje za vývojově opožděné nebo s poruchou učení. Hofmannová tyto diagnózy posuzuje jako mylné, sama vyslovuje diagnózu syndromu HSC, tedy syndromu hypersenzitivního dítěte. Proč syndrom? V dnešním přetechnizovaném světě není pro rozvoj intuitivních schopností těchto jedinců příliš místa, ba nejsou žádané, dokonce jsou ve školách cíleně potlačovány, protože vlastnosti hypersenzitivních dětí neodpovídají dnešnímu ideálu výkonného a učenlivého jedince. Kniha Hypersenzitivní děti je psána laskavě a vstřícně vůči čtenáři, populárním jazykovým stylem, v samotném závěru publikace jsou uvedeny případové studie a relaxační cvičení pro přecitlivělé děti i dospělé.... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2014 , PráhOriginální název:
Hochsesible kinder, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha je značně ezo, reinkarnace, duše. I když odhlédnu od toho, v knize je spousta informací, bez odkazu, bez argumentace, prostě jen tak. Nutno dodat, že mnoho z nich znám, souhlasím, nicméně další vím, že jsou překonané, takže těžko usuzovat na pravdivost těch pro mě neznámých. Autor místy přechází do pluralis majestatis. Kniha se dobře čte. Nicméně celkově, kdybych ji nečetl, o nic bych nepřišel, naopak ztratil jsem čas čtením.
Citlivě napsaná kniha, která mi dost pomohla ujasnit si myšlenky. Najdou si v ní své jedinci, kteří se raději opírají o vědecké informace, ale i tací, kteří jsou duchovně založení.
Sama jsem hypersenzitivní a po mě tento dar/nedar zdědil i syn. Pro mě tyto řádky znamenaly podporu a pochopení událostí, které nám přišly do života.
(SPOILER)
Přestože mě toto téma zaujalo a bylo mi od začátku jasné, že jde spíše o abstraktní/duchovní/spirituální/alternativní knihu, jsem z ní zklamaná.
Základní myšlenky jsou snad platné pro všechn dětí, ne jen pro hypersenzitivní - potřeba lásky, hranic, výchovy. Podobně ideální škola - ta by prospěla i "normálním" dětem. Jediná kapitola, která mě zaujala, se zabývala dušemi dětí a tím, jak si vybírají rodiče.
Další myšlenky jsou ale jen nesourodou, nesouvisející změtí plnou oslích můstků, bez jakýchkoli vědecky podložených faktů. Rovnátka způsobující skoliózu? Bezproblémový dudlík? Posun klínové kosti?
Jednotlivé kapitoly na sebe logicky nenavazují, uvedené příklady nijak nekorespondují s probíraným tématem a vůbec nic nevypovídají. Spousta vět se v knížce opakuje pořád dokola.
Nejvíc mě snad pobavily chytrosti v závěru, které odsuzovaly rodiče, jejich hypersenzitivní děti mají problémy, protože mají doma mladšího sourozence, který pláče, je aktivní, hraje si...prostě je dítětem. Jakoby rodiče HSZ dětí neměli právo na více potomků.
Tahle kniha je opravdu zajímavá a hlavně neskutečně čtivá. Téma je dost kontroverzní a nutí člověka k zamyšlení, ale řekla bych, že něco na tom bude (i když ve škole by mi podobně alternativní knihy nejspíš omlátili o hlavu). Sama se řadím spíše k citlivějším jedincům, ale osobně si myslím, že každé dítě je citlivá bytost, kterou pak svět různým způsobem obrušuje, tvaruje. A celkově i přístupy, které autorka podporuje při výchově, bych zařadila mezi základy - tedy nejen u hypersenzitivních, ale prostě u všech dětí. Tzn. dostatek lásky, podnětné prostředí, pochopení, vedení k uvědomění si své vlastní hodnoty a zároveň i jasné hranice.
Hypersenzitivní děti - laskaví poslové univerza
Čekala jsem od knihy trochu jiný obsah, informace jdou spíš tak po povrchu, nicméně jsem se dozvěděla dost věcí a získala nový pohled na toto téma. Rodičům určitě může pomoct otevřít oči, když nejsou se svým potomkem úplně na jedné vlně.