Ílias
Homér
Epos o trojské válce, zobrazující ve 24 zpěvech dobrodružství, válečné i milostné příběhy Agamemmona, Achillea, Odyssea, Parida, Heleny, Hektora aj. i svět olympských bohů, vychází v novém, moderním překladu. Na obálce barevná reprodukce řeckého talíře zdobeného malířem Epiktétem. Obsah: Příčinou války byl únos krásné Heleny, manželky spartského krále Meneláa, synem trojského krále Priama, kralevicem Paridem. Meneláos se svým bratrem Agamemnonem zorganizoval odvetné tažení řeckých kmenů proti Tróji. Epos líčí události posledního, desátého roku války, které vyjadřují hněv Achilleův. Řek Achilleus, jemuž je předurčena velká sláva a blízká smrt, se odmítá zúčastnit dalších bojů, neboť Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Uražený Achilles půjčí svou zbroj příteli Patroklovi, ten je však zabit trojským hrdinou Hektorem. V souboji Meneláa s únoscem Paridem Paris sice umírá, nakonec je však zachráněn bohyní Afroditou. Vyvrcholením eposu je vylíčení souboje Achillea, mstícího smrt přítele Patrokla, s Hektorem, který končí Achilleovým vítězstvím a potupou zabitého Hektora, vláčeného kolem trojských hradeb a nakonec vydaného králi Priamovi. 01-083-80... celý text
Přidat komentář
Toto vydání je velice reprezentativní:-) Pevná vazba s přebalem. Přebal je luxusní průhledný papír, který dodává výtisku jistou exkluzivitu.
Kto ešte nepočul o bájnej Trójskej vojne, o spupnom, mykénskom kráľovi Agamemnónovi, jeho bratovi spartskom, kráľovi Meneláovi, ktorého manželka, prekrásna Helena podľahla trójskemu princovi Paridovi, synovi Trójskeho kráľa Priamosa, ktorého starší syn Hektor padol v boji o Tróju proti najväčšiemu hrdinovi zo všetkých, slávnemu Achilleovi synovi Pélea.
Nuž, ale čo napísať o diele, o ktorom už písali mnohí a lepší? Aký by mal byť originálny príspevok k tomuto dielu? Asi najlepšie vlastný...
Homérova Illiada, teda Trójska vojna, je pomerne „ťažké“ dielo. Nejedná sa o dielo zábavné, ľahké či jednoduché. Skôr by mi pasovalo, že „hodnota tohto diela je bohatá“. Jej význam netkvie, len v jej umeleckej hodnote, historickosti, ale aj v určitej zvláštnej zmesi estetiky. Estetiky náboženskej, nakoľko Trójska vojna, nie je len vojnou ľudí, ale aj bohov, ktorí v nej sami bojujú, sú zraňovaní a sami v nej strádajú. Iliada nám ukazuje vnútorný náboženský svet gréckych bohov, ich hierarchiu, zvyky, ich silu ale aj slabosti. Tiež nám ukazuje „estetický“ svet vojny. Drsný a krutý svet, kde sa bojujúci hrdinovia uchyľujú k často, barbarským činom. V knihe je zaznamenaných cez 800 mien bojovníkov, a smrť našla mnohých z nich pri úteku z boja, prosbám pri nohách herojov o milosť, ale aj pri priamom boji, častokrát nerovnom, keď herojovia zabíjajú bojovníkov prebodávaním úst, hláv, krkov, hrudí a podobne. Homér vojnu ukazuje v jej drsnosti a krutosti, no zároveň ako najvyššej ozdobe mužov.
Ťažko povedať, či sa k Tróji VII. o veľkosti cca 250 km2 s predpokladaným počtom obyvateľov do 10.000, prepravilo 1186 vojnových lodí, z 29 krajov Grécka s cca 60.000 – 100.000 mužov, ťažko povedať, či Trójania so svojimi 50.000 mužmi a spojencami bojovali, tak ako to opisuje Homér. Možno však povedať, že hĺbka samotného príbehu je nesmierna. Neukazuje nám totiž len svet bohov, ale aj svet ľudí, s rôznymi, pre vojnu, ťažkými osudmi. Kto by sa nestotožnil so silným a chrabrým Achilleom, keď mu kráľ Agamemnón pre svoju spupnosť odňal Brísevnu? Kto by nebol na strane udatného Hektora, ktorý bojoval za záchranu svojej domoviny, manželky, dieťaťa? Je možné nechápať hnev a žiaľ Achilla nad telom svojho priateľa Patrokla, či smútok, ktorý cítila Andromaché manželka Hektora, ktorá sa s ním lúčila, varujúc ho pred jeho smrťou a jej ťažkým osudom? Možno aj v tom je sila Iliady, keď nám sprostredkuje pocity oboch strán. Trójanov, Homér opisuje ako silných, vznešených a bojaschopných. Nepovažuje ich za dobytok či barbarov. Ani Achájov nevykresľuje výrazne lepších, či horších. Všetkých ich vykresľuje ako ľudí, s celou povahou ľudskou. S dobrými a zlými vlastnosťami, skutkami, charakterom a osudom.
Úžas však pokračuje, ak si po prečítaní veľdiela uvedomíme, že hoci Trójska vojna trvala 10 rokov a samotný rozsah diela 24 spevov (471 strán, teda 15.696 veršov) vlastne predstavuje len 4 dni vojnové dni v posledných 51 dní samotnej vojny! Pritom samotná Iliada, prvým spevom začína už na pobreží Tróje a končí vydaním mŕtvoly Hektora otcovi Priamovi, teda pred jej samotným dobytím. Samotné popisovanie bojov môže byť pomerne nezáživné, rovnako tak ako aj súpis lodí uvedený v II. speve (asi najstaršia časť Illiady), či popisy konaní bohov, avšak silou Homérovho rozprávačského daru možno považovať tieto časti, vzhľadom na ich rozsah, za pútavé.
Homérovi sa podarilo vytvoriť naozaj hutný, nosný a podnetný, no stále otvorený príbeh. Nemám tým na mysli, že na Iliadu nadväzuje Odyssea či nepreberné množstvo ďalších diel (z umeleckých Thébsky cyklus, Trójsky cyklus, Aeneas) či množstvo ďalších autorov ako Herodotos, Thukydides, Platón, Aristoteles ( z hľadiska vecného) ale najmä tú základnú, ktorú si možno položiť aj dnes. Bola Trójska vojna? A ak áno, čo jej predchádzalo, čo sa stalo s jej aktérmi, čo so samotným mestom? Bol jej autorom Homér, alebo niekto iný?
V týchto otázka by sa dalo pokračovať ešte dlho, pričom ku koncu by sme sami zistili, že práve týmto dopytovaním sme sa aj my sami stali súčasťou príbehu o Illiade.
2019/39
Ílias je kniha pro ty, kteří ji chtějí číst - jak už to u klasik bývá. Takže jestli ji neradi máte někde jako povinnou četbu, radši si opište obsah z internetu a nedělejte si násilí a špatný obrázek o příběhu, který musíte číst v tom pravém rozpoložení. ;)
Mám ráda řeckou mytologii. Bohové se hádají mezi sebou, lidé se mezitím stávají hrdiny... :) A příběh Achillea, rychlého v běhu; Patrokla, nejlepšího z Řeků; moudrého Nestora, krásné Heleny a Bríseovny, Dioméda, Odyssea a všech dalších hrdinů z obou stran barikády je jeden z nejlepších.
P.S.: A o tom koni tam vážně není ani slovo, není to zvláštní? ;)
Pro čtenáře, navyklé na archaický, básnický jazyk je toto dílo přímo pastva pro slovní zásobu :) pro ty ostatní něco, o čem nikdy nepochopí, proč to ta druhá skupina vůbec čte :D Nicméně těžká četba, plná božských rozvětvených příběhů, květnatých popisů a plná úcty k hrdinům, podobajícím se bohům a samozřejmě také bohům samotným, která končí stejně nečekaně, jako začíná.
Četl jsem to asi půl roku, ale byl to vždy zážitek. Někdy se mi zdály sny ve verších. O tomto veledíle se nedá psát, jen je znovu a znovu vnímat a vracet se k němu. Překlad Otmara Vaňorného je důsledný a ke čtenáři nemilosrdný, ale jiný číst nemohu.
K přečtení tohoto Homérova díla by se měl odhodlat každý, kdo se chce pokusit porozumět počátkům evropské civilizace vůbec, protože v sobě skýtá stěžejní informace k pochopení dalších eposů, či pozdějších raně filosofických děl. Vydání Iliady z roku 1980 je opatřeno doslovem a poznámkami Ladislava Vidmana, které skvěle osvětlí některé náročnější pasáže a srozumitelně vysvětlí dějinný kontext Homérského básnictví.
Dále doporučuji k dosažení ucelenému pohledu spolupracovat při čtení s "Encyklopedií antiky" (Academia 1973)
Poprvé, když jsem četla před několika roky, mě zas až tak moc nezaujala. Teď podruhé je to jiné. Už dovedu ocenit její krásu a musím uznat, že rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Epický čtení a spousta úžasných přirovnání, co zaberou klidně stránku. Akční boje plný vyhřezlejch střev hrdinů střídaj skoro až romanticky poetický pasáže. Skvělá kniha :) (Četl jsem Šrámkův překlad, který mi přišel čtivější)
Taky mohu s klidným svědomím napsat, že ve výsledku byla Iliada úplně jiná, než jsem čekal. Ale taky úplně jiná, než se píše téměř ve všech anotacích (včetné té, která je uvedená tady pod titulem). Především popisuje vlastně jen velmi kratinký výsek z celé trojské války, pouze od výraznějšího zapojení Achillea do bojů, přes smrt jeho přítele Patrokla a Achillovu pomstu za něj (to je snad vůbec nejobsáhlejší epizoda a zabere téměř polovinu celého rozsáhlého textu), až ke konečné smrti Hektorově a Priamovu vykoupení synova mrtvého těla. Tím celý epos celkem nečekaně končí bez konce, stejně jako i začal bez začátku. Takže o Paridově soudu, krásné Heleně, jakož i o svatbě Pélea a Thetis, kterou to celé vlastně začalo, tu téměř nepadne ani zmínka (jen zcela sporadicky v občasných odbočkách a komentářích), no a snad nejslavnější epizoda celé války - Odysseova geniální lest s trojským koněm - tu není zmíněna vůbec, evidentně k ní mělo dojít až po skončení textu. Vzniká tedy tak trochu dojem, že přes až téměř olbřímí rozsah eposu jde jen o fragment, že musel existovat ještě nějaký stejně dlouhý první a třetí díl, který se nedochoval. Co jsem naopak čekal, to byly rozsáhlé a velmi zasvěcené popisy válečných akcí, vojenské taktiky, jakož i zásahů antických bohů do celé války - o tom se přece jen v anotacích celkem píše. Tady je pozoruhodný fakt, že snad vůbec nejdějovější částí celého eposu je popis Achilleovy zbroje, kterou mu zhotovil Héfaistos, a využil při její výzdobě motivy z jiných řeckých bájí, které tu Homér ochotně a podrobně převypráví. Při takové rozmanitosti vypravěčské úrovně jednotlivých zpěvu zcela chápu domněnky historiků, že Homér jako historická osoba nemusel vůbec existovat, a že jeho oba eposy jsou jen sebranými texty různých autorů z různých období. Nakonec to možná ani není vyloučeno, spíš to na mne ale dělalo dojem, že člověk jménem Homér sice opravdu existoval, ale byl přímým autorem asi jen několika částí svých eposů. Rozhodně byl ale jakýmsi "posledním redaktorem", který sebral fragmenty různých autorů různého stáří a spojil je (byť ne vždy úplně dokonale) v jeden celek, který měl alespoň trochu budit dojem, že je "z jednoho kusu". Tedy vlastně něco dost podobného tomu, co o pár století později udělal s textem Bible svatý Augustin.
Iliada.... byla naprosto jiná, než jsem čekala. Doufala jsem, že mi dá odpovědi na některé otázky, ale to teda ani omylem. Nebudu se tu zbytečně rozkecávat nad tím, jak je Iliada úžasná, protože to všichni víme a nevidím valný smysl v tom to opakovat. Radši sem napíšu pár svých postřehů, netvrdím, že jsou objevné, ale neskutečně mě dráždí, že na ně neznám odpověď (zatím... aspoň doufám :D). Mohou následovat spoilery, i když je otázka, na kolik jde spoilerovat Iliada...
Když si Agamemnon snaží usmířit Achillea slibuje mu hory doly, včetně jedné ze svých tří dcer, což je zajímavé ze dvou důvodů. Zaprvé je jedna z těch dcer mrtvá (no, technicky mrtvá není, ale on si to myslí...), kdo četli Ífigenii v Aulidě, tak vědí... Je možné, že tahle část legendy vznikla až později, známe ji od Euripida a ten každopádně žil později, ale... stejně je to trochu divný. Zadruhé Achilleus byl tou dobou už ženatý (podle jiných verzí zasnoubený) s Déidameiou se kterou už měl i syna Neoptolema. Takže... je tu něco očividně špatně...
Další zvláštností je, že při sporu Dia s Poseidónem je několikrát zdůrazněno, že Zeus je z nich ten starší... což ale, podle báje o Kronovi a Rheie není pravda, naopak, Zeus byl ze všech sourozenců nejmladší. Jen tak mohl zachránit všechny svoje starší sourozence, které už Kronos spolkl.
A do třetice by mě vážně zajímalo, proč se Apollón přidal na stranu Trójanů. U všech ostatních je jejich volba alespoň trochu odůvodněna, ale tady... To mě vážně frustruje :D.
Nesmrtelná klasika. Prvních pár odstavců jsem si musel zvykat na zpěvnou (básnickou) skladbu tohoto díla, kde je přece jen jiný slovosled, než na jaký je zvyklá moderní čeština. Po prvních stránkách jsem si na to však přivykl a text mě začal unášet a já jím volně plynul. Podotýkám, že jsem četl vydání od Rudolfa Mertlíka. Novější vydání od Vladimíra Šrámka je přeloženo jiným způsobem, a řekl bych, že o něco novější češtinou a pro někoho zřejmě i čtivější. Podle mě k této klasice antické literatury ale Mertlíkův překlad sedí lépe a působí lepším a vznešenějším dojmem.
Výčet vojsk je nejnáročnější pasáží na přelouskání a asi tak v jeho polovině jsem začal uvažovat, že bych jej přeskočil (přesto jsem jej dolouskal až do konce). Naštěstí je to jen část jednoho zpěvu a vícekrát se nic podobného v Íliadě už neopakuje.
Poměrně úsměvným dojmem působí situace, kdy se uprostřed bitvy na někoho řítí některý z hrdinů, a napadený nešťastník má čas k sobě najít druha, vysvětlit mu, kdo se to na ně řítí, vypovědět mu útočníkův rodokmen a jaké skutky vykonal, povědět mu legendu o tom nejslavnějším útočníkově skutku, vyzvat druha, aby se společně postavili k obraně proti němu, společně jej přemohli a tím si vydobili slávu, a nakonec ještě stihne nastavit svůj štít a zastavit tak útočícím hrdinou hozený oštěp. Člověk by nevěřil, co všechno se dá stihnout během letu vrženého oštěpu, dokud si nepřečte Homéra :D
Z bitev jsem také získával dojem, že většinu času tam vojáci nedělali nic jiného, než že stahovali z padlých jejich zbroj jako trofej, nebo postávali opodál a čekali až je někdo povzbudí. Při čtení Homérova popisu "bitevní vřavy" jsem si tak více představoval bandu hrbících se mužů nad padlými a svlékajícími jim jejich krunýře, zatímco zbytek vojska jen tak postává opodál a váhá jít do zteče s nepřítelem, než skutečnou bitvu, ve které se něco děje. Tvrzení, že starší doba nebyla tak uspěchaná, zde nabývá zcela nového významu. :-)
Osobní přítomnost bohů byla velmi zajímavá a dávala ději další rozměr navíc. Po pravdě, Héru jsem nesnášel už dříve, ale po přečtení Íliady nesnáším i Athénu. Pokud se pomáhá jen Řekům, je podle nich vše v pořádku, ale běda jakmile Árés nebo jiný z bohů začne pomáhat Trójanům. To mu hned začnou spílat, co si to dovoluje, a Athéna utíká k tatíčkovi Diovi fňukat mu na klíně a stěžovat si na ně. Takové potvory se jen tak nevidí. Připadá mi, že jejich prostřednictvím se Íliada snaží za každou cenu stranit Řekům - kdo pomáhá Řekům, je hodný, kdo Trójanům, je zlý. Od řeckého autora je to pochopitelné, ale u mě osobně tato křečovitost působila spíše opačným způsobem, a čím více se skrze Héru a Athénu snažila protlačovat správnost Řeků, tím více jsem fandil Trójanům.
Ještě musím říci, že mě hodně překvapil konec. Mylně jsem se domníval, že pověst o Trojském koni, pádu Tróje, a smrti Achillea jsou právě v Homérově Íliadě. Íliada však končí ještě před těmito událostmi, což je škoda.
Kniha se mi velmi líbila. Děj je plný zvratů, a Mertlíkův překlad mu dává vznešenost, kterou si Homérova Íliada zaslouží. Už se těším na Odysseiu.
Haha při čtení jsem si vzpomněl na film Trója a musel jsem se smát. Těžké, ale přečíst rozhodně povinnost!
Základní stavební kámen nejen antické, ale veškeré evropské kultury. K tomuto dílu nelze snad nic dodat. Tím čím je pro křesťany bible, tím je pro mě Iliada.
@woodward - škoda, že se pod to nelze podepsat - jelikož souhlasím.
Pro mne kdo nečetl Illiadu, Odysseu, Médeu, Orestea a Oidipa, ten jako kdyby nebyl. Anebo je - trochu - kulturní buran. Vzato od podlahy.
Děkuji za skvělou akci, kam se hrabe holywoodský akčňák. Má to úžasný Mertlíkovský jazyk (vydání 1980), který z toho pro mne dělá umělecké dílo vyššího řádu. Nelze jinak než za pět. A litovat, že Homér byl jen jeden.
Štítky knihy
starověk Trojská válka antická literatura eposy Trója bohové hrdinské eposy starověké ŘeckoAutorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
Klasika ke které se ráda vracím. Mám překlad z roku 1980 a čte se výborně. Každému kdo má rád historii doporučuji, je plná úžasných příběhů a ne jen těch "profláklých".
Mě osobně nejvíce baví právě příběhy těch méně známých hrdinů, realistické popisy bojů a když to člověk ještě doplní Dějinami od Hérodota tak je to o to úžasnější zážitek.