Imaginární přítel

02.01.2021

Málokterá kniha mě upoutá již od prvních stránek, nicméně tato patří k těm málo knihám. Autor dle mého věděl, co přesně chtěl knihou popsat. Výborná kniha

27.12.2020

Před padesáti lety zmizel v Apoštolském lese chlapec. Teď ho následuje Christopher, který se přistěhoval s matkou prchající před násilnickým partnerem a vzpomínkou na manžela, co spáchal sebevraždu. Christopher je nenalezen v lese šest dní a po návratu jeví známky geniality. Poslechne hezkého pána a s kamarády postaví domek na stromě jako bránu do paralelní reality. Má zabít syčící dámu a zachránit svět... Patřím k těm, kteří naskočili a poměrně dlouho se vezli na pozitivní vlně (i když souhlasím se všemi poznámkami o autorově pravidelném požívání houbiček a jiných halucinogenů před tím, než začal psát - což však někdy nemusí být na škodu). Přepracování kingovských motivů v první třetině mě bavilo, stejně jako postupné překlopení do biblické travestie, a výjimečně (fakt se mi to nestává často) jsem se i bála. Nelze autorovi upřít promyšlenost příběhu i jednotlivých motivů, zručnost při převracení jejich významů ("noční můra je jen sen, který se pokazil"), schopnost navodit atmosféru a udržet strhující tempo, ale marná sláva - vedlejší, ale nepominutelné postavy nejsou propracované natolik, aby člověk jejich příběhy se zájmem sledoval po celou dobu (paní Hendersonová je výjimkou) a nebezpečí různého druhu, ovšem významově stejná trvají bez oddechu příliš dlouho, takže se v množství informací, zvratů a slov ztratíte, ani nevíte jak; a pokud ne, začnete mít pocit, že všechny ty "šokující" pointy jsou stejného druhu a nejpozději od té druhé nudí. K tomu opakování stejné autorské metody (několikerý popis, co ten či onen dělá ve stejný magický čas, nebo akcelerující aktivita popsaná roztrhaně mezi slovy hypnotizujícího sloganu) a zmiňované miniaturní písmo a brutální počet stran... Na druhou stranu - pokud si chcete užít trip do pekla a bavit se dusnou atmosférou do bezvědomí, sledovat osudy minimálně tří pozoruhodných postav a opájet se výjimečnou autorskou obrazivostí, tohle je pro vás to pravé. Koneckonců - navzdory všem námitkám jsem Imaginárního přítele dočetla.

11.12.2020

Tak tady někdo baštil houbičky nebo nějaký jiný chemický molekuly. Páč to není jinak možný! :-) Abych se dostala alespoň na zdánlivě podobnou psychedelickou vlnu, šňupala jsem kafe, nitrožilně colu a polykala brambůrky.... Má fantazie však nenabrala ten správný efekt a začala se ztráceeeet v dění celého města. Pozitivum? Pěknej zlatej puntík na obálce. Ať nejsem jenom zlá, čtivý to je, nečekaně to odsejpá i když to děsí malinkýma pismenkama a množstvím stránek.

Příšerná slátanina, musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla.

25.11.2020

Horory obvykle nečtu, protože ta správná atmosféra se dokáže dle mého názoru líp vytvořit za pomocí různých efektů ve filmovém zpracování. Když jsem ale viděla spoustu příspěvků s touto knihou, řekla jsem si, že ji tedy zkusím. Žádná velká očekávání jsem neměla a udělala jsem dobře. Na mě je příběh až moc nerealný, takže mě děj nezaujal, byl příliš protahovaný a zdlouhavý.

24.11.2020

Vzdávám to po půlce, je to utahaný, nudný. Nebaví mě. Škoda. Na to jakou kniha měla reklamu, žádná sláva.

Slátanina....nic víc....

14.11.2020

Pro mne zklamání. Pokud bych dala všechny hvězdičky , tak bych si připadala jako snob stojící před obrazem se třemi čárami a hýká blahem nad tou nádhernou, kvalitou a hloubkou myšlenky.

13.11.2020

Anotace zněla velmi slibně a i začátek knihy celkem slibný byl. V průběhu čtení se ale něco pokazilo, děj byl nesmyslně natahován a měl tendenci se opakovat, přibývalo postav v různých vedlejších liniích. Na příběhu se mi nakonec líbí hlavně to, že věci nejsou takové, jaké se zdají na začátku. Jinak mám z knihy pocit zdlouhavosti a vidím tam překombinování děje v druhé polovině. V závěrečném poděkování autor přiznává inspiraci Stephenem Kingem. To je dobře, že to přiznává, protože ta inspirace byla v knize téměř hmatatelná, jsou tam podobné motivy a tendence. Třeba závěrečná "maloměstská apokalypsa" spojená s přemírou postav. Jenže tomuto autorovi to tak dobře nefunguje...

11.11.2020

Horory jsou něco, co vůbec nečtu a rozhodně něco, co nesleduju... Jenže moje zvědavost byla v tomto případě větší... Bestsellerový autor, který napsal young adult fenomén, který se mi tedy moc nelíbil, přichází nyní s knihou z jiného žánru... S pořádnou bichlí... Rozhodně na mě zafungovalo i přirovnání k seriálu Stranger things, který miluju... A musím říct, že jsem byla mile překvapená... Děj gradoval, postavy byly zajímavé, zmíněnému seriálu to bylo podobné a opravdu mě to bavilo... Nejsem žádný expert v tomto žánru, ale jako neznalec knihu mohu doporučit...

05.11.2020

Cim vic se blizil konec,tim zbesilejsi byl dej a stavala se z toho slatanina,jako kdyby tam autor za kazdou cenu musel vmacknout jeste trochu desu a bizarnosti..mne se ta divocina vlastne nelibila.

01.11.2020

Celkem zajímavý příběh. První část se dost táhne, ale v příběhu to má svůj důvod. Četlo se mi to dobře.

31.10.2020

Komentáře ke knihám si čtu vždy až po dočtení knihy, abych zůstala pěkně v nevědomí a vnímala dílo čistě vlastním pohledem a dojmy.
!A teď jsem se po sedmi dnech konečně probudila z noční můry!
- Za těch sedm dní vděčím práci - takže po ranní, když si sednu ke knížce a v tomhle podmračeném počasí, kdy se mi zavírají oči , jsem četla tak dlouho, dokud se dalo, abych se dopovala milovaným koníčkem, písmenky a stránkami. Ty dny mi taky daly možnost o příběhu přemýšlet.
- slovo konečně - protože obsah byl opravdu velký a místy vyčerpávající, pořád jsem se snažila udržet souvislosti a přelívající se světy, postavy a zmatek.
- noční můra - byl tak trochu dle mého názoru - kořen knihy, možná toho stromu... prostě fakt zlý sen, který ne a ne skončit,chcete se probudit, ale nejdříve, až pochopíte, co tím bylo myšleno, až se to vše vyřeší, až bude po všem.
-A vykřičníky asi k tomu, že to tam patří, že jich tam bylo tolik...

Nejsem moc dobrá kritička :-D ale tohle dílo bylo opravdu náročné, při tom tak krásně čtivé,toužila jsem se dočíst konce, abych odhalila autorovo pisatelské poslání..ale taky jsem si přála,abych z toho přemrštěného hysterického hororu utekla.
Na to, že po dvaceti letech Stephen ukázal světu novou knihu, mohla být né propracovanější (myslím, že se snažil až moc), ale naopak jednodušší ve svý podstatě..
K hodnocení - moc hororů jsem nečetla, ale když to srovnám se Stíny mezi námi, Řbitovem zvířátek, Psychosanatoriem.. tak 4 hvězdy dám.

29.10.2020

V první řadě je třeba říct, že Imaginární přítel není další literární lahůdkou, jako byla Ten, kdo stojí v koutě. Stephen Chbosky se tentokrát pustil do „přízemnějších“ vod, kterým mainstream říká horor. Hodně se však spoléhá na postupy, nastavené Stephenem Kingem, ať už budeme mluvit o pozvolném rozjezdu zápletky nebo dokonalém prokreslení postav. Jenže naráží. Ne, že by dělal něco špatně řemeslně, jenom moc tlačí na pilu čtenářovy fantazie, když po něm chce lusknutím prstu akceptovat existenci snového světa, který se chystá ovládnout ten náš. Ne všechny detaily jsou přitom podrobně promyšlené a děj hapruje v uvěřitelnosti, především co se jednání protagonistů týče. Lépe na tom ale nejsou ani motivace záporáků, které zbytečně míří k náboženskému patosu. Přesto románu nemohu upřít čtivost. Problém je, že skvěle funguje v jednotlivých scénách, jako celek ovšem ztrácí na atraktivitě někde v polovině. Tomu pak nepomáhá ani obrovitánský rozsah, který příliš nenaplňuje očekávání od obsahu.

Tak jsem se dostala cca na stranu sto a odkládám toto dílo jako nedočtené, protože ten styl psaní mi absolutně nevyhovoval. Neumím si představit, že bych četla ještě dalších 500 stran v tomhle stylu (a ještě navíc 500 stran tištěných v tak bleším písmu), protože i těch sto stran bylo na mne moc. :-(
Nuda, šeď, strohé, strojovité, těžce odosobněné, těžkopádné. Tato slova mne napadají, když se snažím popsat, co mne na té knize vlastně tak moc dráždilo. Byť po 50 stranách začínal děj vypadat nadějně, že by mne to po obsahové stránce bavit snad i mohlo, ten styl psaní to úplně zazdil.
Vůbec mne to do knihy nevtáhlo a nijak nepřipoutalo. Což mne moc mrzí, protože jsem se celkem těšila. Nechápu, že tuto knihu napsal stejný autor, co napsal Toho, kdo stojí v koutě - což byla krásná, vřelá (byť melancholická) kniha, kterou miluju.
Takže bohužel, no. Nejsem cílový čtenář. Tento styl psaní, kterým se kniha vyznačuje, není můj šálek kávy.

27.10.2020

Na tuhle knihu jsem se moc těšila! 600 stran příběhu a navíc bleší písmo? Paráda! Mohu zůstat v příběhu dlouho a to miluju, jenže je tu jedno velké ALE!....

Z prvních 300 stran jsem byla nadšená! Potom se to začalo trochu zamotávat, ale také se to ještě dalo. Ale těch posledních 200 stran bylo hotový utrpení (od Božího hodu tuším)! Jestli autor čekal, že z jeho odhalení záporáka padnu na zadek, tak to rozhodně ne! Trochu předvídatelné a prakticky zbytečné. O neustálém tahání z průšvihu Hodného pána ani nemluvím… Možná by osekání děje pomohlo, možná ne, ale já jsem spíše zklamaná. Je zde hodně zakomponované náboženství, což mě spíše odrazovalo. Navíc ta překombinovanost?

Co jsem si však užívala, bylo hledání významu v podtrhaných slovech (žádný jsem bohužel neobjevila) a v dopisech od Davida, mluvě Hodného pána, atd. Ta velká písmenka v kombinaci s těmi malými dávaly krásné stopy a symboly – jenže jsem je odhalila mnohem dřív, než postavy v příběhu…

Postavy v knize jsou skvěle vykreslené a nejde si je neoblíbit.

Navíc ta obálka? Je skvělá! Při bližším zkoumání se v ní dá najít spousta skrytých věcí.

Za mě průměr a mám pocit, že číst ji někdy znovu už nebudu…

26.10.2020

Prvních 200 stánek mě nepustilo a myslela jsem si, že se bude jednat o naprostou bombu. Velmi rychle mě ale kniha začala nudit, vše bylo příliš utahané a dočítala jsem už jen více méně z povinnosti.

24.10.2020

Ačkoliv má Imaginární přítel víc jak 600 stran, máte pocit, že se vše stane na prvních 50 stránkách. Mám pocit, že kdyby byla kniha o 100 stran kratší, tak se nic nestane, ale příběh se mi líbil. Je nutné do knihy jít s tím, že se jedná o mysteriózní horor. Chbosky je prostě velmi svůj, což dokazuje i Ten kdo stojí v koutě a buď ho rádi máte nebo prostě nemáte. Určitě se nejedná o nejlepší knihu roku 2019, ale určitě kniha uspokojila mé čtenářské já.

23.10.2020

(SPOILER) Bacha! Asi spoilery:
Kniha je takovou kombinací Constantine-a, Nezbytných věcí a Koraliny se světem za tajnými dveřmi. Líbila se mi, příběh byl dobrý, i když extra dlouhý, plný vřískání a zacykleného zachraňování hlavního hrdiny – už to vypadá, že je po něm a a zas ho vytáhne z kaše Hodný pán … nebo někdo.
Kniha určitě není pro každého a je třeba být tak nějak na ni naladěn, měli byste vědět, že je vlastně nábožensky laděna. Po dočtení jsem koukala po Bibli, možná by neškodilo oprášit si v hlavě některá témata, např. kdo byl Jób ... a tak.
Příběh Vám bude vyprávět o dvou světech: realitě, jak ji znáte a potom také o imaginárním světě, kterému vládne Syčící paní, která ubližuje Hodnému pánovi a snaží se o konec světa – jakousi apokalypsu. Jak to vlastně všechno dopadne a jakou roli hraje Christopher, jeho okolí a potažmo celé město, kdo je na straně dobra a zla...? To se dozvíte, pokud vydržíte toto více než šest set stránkové PEKLO plné vřískání. Tak good luck a pevné nervy .. Po dočtení si možná řeknete jako já, že to byl Očistec.