Imaginární přítel
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537797/bmid_imaginarni-pritel-66364fa3280f1.png
3
420
420
Napínavý hororový příběh od autora bestselleru Ten, kdo stojí v koutě. Kate Reesovou život naučil, že násilníkovi, co přísahá, jak se polepší, není radno věřit. A tak sebere uprostřed noci svého sedmiletého syna Christophera a společně se vydávají hledat nový život. Cesta je zavede až do malého městečka Mill Grove v Pensylvánii, které je tak odlehlé a zapomenuté, že by je tam nikdy nikdo nehledal. Jenže když necháte jedno nebezpečí za zády, neznamená to, že další na vás už nečeká. A přitom se z počátku zdá, že konečně našli klidné místo k životu. Jenže pak Christopher zmizí. Šest dlouhých dní po něm není ani stopy. Dokud zničehonic nevyjde z lesa na kraji města. Není zraněný, je na něm ale něco divného. Nevrací se totiž sám. V hlavě slyší hlas, který mu napovídá, co má dělat. Hlas, který pro něj má jasný úkol. Christopher musí do Vánoc v lese postavit stromový domek. Pokud to nedokáže, stane se všem v Mill Grove včetně jeho milované maminky něco nepopsatelně strašného... 3x CD MP3... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2020
,
Témbr
Originální název:
Imaginary Friend, 2019
Interpreti: Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Horory obvykle nečtu, protože ta správná atmosféra se dokáže dle mého názoru líp vytvořit za pomocí různých efektů ve filmovém zpracování. Když jsem ale viděla spoustu příspěvků s touto knihou, řekla jsem si, že ji tedy zkusím. Žádná velká očekávání jsem neměla a udělala jsem dobře. Na mě je příběh až moc nerealný, takže mě děj nezaujal, byl příliš protahovaný a zdlouhavý.
Vzdávám to po půlce, je to utahaný, nudný. Nebaví mě. Škoda. Na to jakou kniha měla reklamu, žádná sláva.
Pro mne zklamání. Pokud bych dala všechny hvězdičky , tak bych si připadala jako snob stojící před obrazem se třemi čárami a hýká blahem nad tou nádhernou, kvalitou a hloubkou myšlenky.
Anotace zněla velmi slibně a i začátek knihy celkem slibný byl. V průběhu čtení se ale něco pokazilo, děj byl nesmyslně natahován a měl tendenci se opakovat, přibývalo postav v různých vedlejších liniích. Na příběhu se mi nakonec líbí hlavně to, že věci nejsou takové, jaké se zdají na začátku. Jinak mám z knihy pocit zdlouhavosti a vidím tam překombinování děje v druhé polovině. V závěrečném poděkování autor přiznává inspiraci Stephenem Kingem. To je dobře, že to přiznává, protože ta inspirace byla v knize téměř hmatatelná, jsou tam podobné motivy a tendence. Třeba závěrečná "maloměstská apokalypsa" spojená s přemírou postav. Jenže tomuto autorovi to tak dobře nefunguje...
Horory jsou něco, co vůbec nečtu a rozhodně něco, co nesleduju... Jenže moje zvědavost byla v tomto případě větší... Bestsellerový autor, který napsal young adult fenomén, který se mi tedy moc nelíbil, přichází nyní s knihou z jiného žánru... S pořádnou bichlí... Rozhodně na mě zafungovalo i přirovnání k seriálu Stranger things, který miluju... A musím říct, že jsem byla mile překvapená... Děj gradoval, postavy byly zajímavé, zmíněnému seriálu to bylo podobné a opravdu mě to bavilo... Nejsem žádný expert v tomto žánru, ale jako neznalec knihu mohu doporučit...
Cim vic se blizil konec,tim zbesilejsi byl dej a stavala se z toho slatanina,jako kdyby tam autor za kazdou cenu musel vmacknout jeste trochu desu a bizarnosti..mne se ta divocina vlastne nelibila.
Celkem zajímavý příběh. První část se dost táhne, ale v příběhu to má svůj důvod. Četlo se mi to dobře.
Komentáře ke knihám si čtu vždy až po dočtení knihy, abych zůstala pěkně v nevědomí a vnímala dílo čistě vlastním pohledem a dojmy.
!A teď jsem se po sedmi dnech konečně probudila z noční můry!
- Za těch sedm dní vděčím práci - takže po ranní, když si sednu ke knížce a v tomhle podmračeném počasí, kdy se mi zavírají oči , jsem četla tak dlouho, dokud se dalo, abych se dopovala milovaným koníčkem, písmenky a stránkami. Ty dny mi taky daly možnost o příběhu přemýšlet.
- slovo konečně - protože obsah byl opravdu velký a místy vyčerpávající, pořád jsem se snažila udržet souvislosti a přelívající se světy, postavy a zmatek.
- noční můra - byl tak trochu dle mého názoru - kořen knihy, možná toho stromu... prostě fakt zlý sen, který ne a ne skončit,chcete se probudit, ale nejdříve, až pochopíte, co tím bylo myšleno, až se to vše vyřeší, až bude po všem.
-A vykřičníky asi k tomu, že to tam patří, že jich tam bylo tolik...
Nejsem moc dobrá kritička :-D ale tohle dílo bylo opravdu náročné, při tom tak krásně čtivé,toužila jsem se dočíst konce, abych odhalila autorovo pisatelské poslání..ale taky jsem si přála,abych z toho přemrštěného hysterického hororu utekla.
Na to, že po dvaceti letech Stephen ukázal světu novou knihu, mohla být né propracovanější (myslím, že se snažil až moc), ale naopak jednodušší ve svý podstatě..
K hodnocení - moc hororů jsem nečetla, ale když to srovnám se Stíny mezi námi, Řbitovem zvířátek, Psychosanatoriem.. tak 4 hvězdy dám.
V první řadě je třeba říct, že Imaginární přítel není další literární lahůdkou, jako byla Ten, kdo stojí v koutě. Stephen Chbosky se tentokrát pustil do „přízemnějších“ vod, kterým mainstream říká horor. Hodně se však spoléhá na postupy, nastavené Stephenem Kingem, ať už budeme mluvit o pozvolném rozjezdu zápletky nebo dokonalém prokreslení postav. Jenže naráží. Ne, že by dělal něco špatně řemeslně, jenom moc tlačí na pilu čtenářovy fantazie, když po něm chce lusknutím prstu akceptovat existenci snového světa, který se chystá ovládnout ten náš. Ne všechny detaily jsou přitom podrobně promyšlené a děj hapruje v uvěřitelnosti, především co se jednání protagonistů týče. Lépe na tom ale nejsou ani motivace záporáků, které zbytečně míří k náboženskému patosu. Přesto románu nemohu upřít čtivost. Problém je, že skvěle funguje v jednotlivých scénách, jako celek ovšem ztrácí na atraktivitě někde v polovině. Tomu pak nepomáhá ani obrovitánský rozsah, který příliš nenaplňuje očekávání od obsahu.
Tak jsem se dostala cca na stranu sto a odkládám toto dílo jako nedočtené, protože ten styl psaní mi absolutně nevyhovoval. Neumím si představit, že bych četla ještě dalších 500 stran v tomhle stylu (a ještě navíc 500 stran tištěných v tak bleším písmu), protože i těch sto stran bylo na mne moc. :-(
Nuda, šeď, strohé, strojovité, těžce odosobněné, těžkopádné. Tato slova mne napadají, když se snažím popsat, co mne na té knize vlastně tak moc dráždilo. Byť po 50 stranách začínal děj vypadat nadějně, že by mne to po obsahové stránce bavit snad i mohlo, ten styl psaní to úplně zazdil.
Vůbec mne to do knihy nevtáhlo a nijak nepřipoutalo. Což mne moc mrzí, protože jsem se celkem těšila. Nechápu, že tuto knihu napsal stejný autor, co napsal Toho, kdo stojí v koutě - což byla krásná, vřelá (byť melancholická) kniha, kterou miluju.
Takže bohužel, no. Nejsem cílový čtenář. Tento styl psaní, kterým se kniha vyznačuje, není můj šálek kávy.
Na tuhle knihu jsem se moc těšila! 600 stran příběhu a navíc bleší písmo? Paráda! Mohu zůstat v příběhu dlouho a to miluju, jenže je tu jedno velké ALE!....
Z prvních 300 stran jsem byla nadšená! Potom se to začalo trochu zamotávat, ale také se to ještě dalo. Ale těch posledních 200 stran bylo hotový utrpení (od Božího hodu tuším)! Jestli autor čekal, že z jeho odhalení záporáka padnu na zadek, tak to rozhodně ne! Trochu předvídatelné a prakticky zbytečné. O neustálém tahání z průšvihu Hodného pána ani nemluvím… Možná by osekání děje pomohlo, možná ne, ale já jsem spíše zklamaná. Je zde hodně zakomponované náboženství, což mě spíše odrazovalo. Navíc ta překombinovanost?
Co jsem si však užívala, bylo hledání významu v podtrhaných slovech (žádný jsem bohužel neobjevila) a v dopisech od Davida, mluvě Hodného pána, atd. Ta velká písmenka v kombinaci s těmi malými dávaly krásné stopy a symboly – jenže jsem je odhalila mnohem dřív, než postavy v příběhu…
Postavy v knize jsou skvěle vykreslené a nejde si je neoblíbit.
Navíc ta obálka? Je skvělá! Při bližším zkoumání se v ní dá najít spousta skrytých věcí.
Za mě průměr a mám pocit, že číst ji někdy znovu už nebudu…
Prvních 200 stánek mě nepustilo a myslela jsem si, že se bude jednat o naprostou bombu. Velmi rychle mě ale kniha začala nudit, vše bylo příliš utahané a dočítala jsem už jen více méně z povinnosti.
Ačkoliv má Imaginární přítel víc jak 600 stran, máte pocit, že se vše stane na prvních 50 stránkách. Mám pocit, že kdyby byla kniha o 100 stran kratší, tak se nic nestane, ale příběh se mi líbil. Je nutné do knihy jít s tím, že se jedná o mysteriózní horor. Chbosky je prostě velmi svůj, což dokazuje i Ten kdo stojí v koutě a buď ho rádi máte nebo prostě nemáte. Určitě se nejedná o nejlepší knihu roku 2019, ale určitě kniha uspokojila mé čtenářské já.
(SPOILER)
Bacha! Asi spoilery:
Kniha je takovou kombinací Constantine-a, Nezbytných věcí a Koraliny se světem za tajnými dveřmi. Líbila se mi, příběh byl dobrý, i když extra dlouhý, plný vřískání a zacykleného zachraňování hlavního hrdiny – už to vypadá, že je po něm a a zas ho vytáhne z kaše Hodný pán … nebo někdo.
Kniha určitě není pro každého a je třeba být tak nějak na ni naladěn, měli byste vědět, že je vlastně nábožensky laděna. Po dočtení jsem koukala po Bibli, možná by neškodilo oprášit si v hlavě některá témata, např. kdo byl Jób ... a tak.
Příběh Vám bude vyprávět o dvou světech: realitě, jak ji znáte a potom také o imaginárním světě, kterému vládne Syčící paní, která ubližuje Hodnému pánovi a snaží se o konec světa – jakousi apokalypsu. Jak to vlastně všechno dopadne a jakou roli hraje Christopher, jeho okolí a potažmo celé město, kdo je na straně dobra a zla...? To se dozvíte, pokud vydržíte toto více než šest set stránkové PEKLO plné vřískání. Tak good luck a pevné nervy .. Po dočtení si možná řeknete jako já, že to byl Očistec.
Právě jsem dočetla a... Jediné, co mě k tomu napadá říct, je: "Co proboha autor fetoval, když tohle psal?" Možná jen neumím luštit skryté významy, možná jsem slepá, hloupá nebo obojí, ale pro mě byla tahle knížka naprostá ztráta času a pohoršení. Opět jsem se utvrdila v tom, že jakmile má knížka na obálce "Světový bestseller", nepůjde se to dát číst.
Abych to shrnula, ze začátku to vypadalo slibně. Uvěřitelně. Chvílemi to bylo i lehce mrazivé. Ale od chvíle, co se Christopher vrátí ze svého šestidenního zmizení, jsem jen nestíhala valit oči nad tím, jaký to je nesmysl. Nic mi nedávalo smysl, výjevy byly jako z béčkového hororu smíchaného s myslí zfetovaného člověka bez nejmenšího smyslu. Pořád jsem čekala na to osvícení, které mělo podle recenzí na konci přijít, ale já knihu dočetla a pomyslela jsem si: "Konečně jsem to dočetla, sláva. Co to sakra mělo znamenat?" Kdyby to aspoň bylo celé nějak vysvětlené, ale kdepak. A tak to vypadalo lákavě... Absolutní ztráta času, nedoporučuji. A vracím se k Sarah J. Maas a románkům.
Na Imaginárního přítele jsem byla hrozně zvědavá. Když jsem prvně vzala knihu a začetla se, tak mě příběh neuvěřitelně pohltil, nutil mě otáčet jednu stránku za druhou, svou atmosférou a i tím stylem psaní to neuvěřitelně připomíná Stephena Kinga, děj plynul a s každou stránkou jsem byla zvědavější. Bohužel jsem z toho nebyla vystrašená a řekla, bych že označit to za horor je mimo mísu. Má to mnohem víc motivů, ale dle mého horor vypadá jinak. Mnoho lidí knihu přirovnává právě k TO od Stephena Kinga, ano jistou podobnost tam vidím, ale jak říkám u toho se čtenář dokázal vyděsit. Kdybych měla říct slovo, které by nejlépe vystihlo tuhle knihu, tak to bude nevědomost, protože naskočíte do příběhu a i když jste za polovinou, tak nejste o moc moudřejší a pořád vlastně tápete. Posledních 200 stránek byla neskutečná jízda, přišlo pár zvratů a celkově ten příběh je dobře promyšlený, jenže ten závěr byl pro mě neskutečným zklamáním, nicméně je to můj osobní problém.
Imaginární přítel nebude pro každého, kniha je dost obsáhlá a řekněme si upřímně, neuškodilo by pár stránek ubrat, postav je tam celá řada, jsou dobře vykreslené a jako celek to není špatná kniha, jen mi přišlo, že Chbosky si tak trochu hrál na Kinga a chtěl napsat další TO.
Děsně nerad sahám po knihách s označením světový bestseller, většinou jsou laciný a průměrný ... tady jsem musel, protože na nového Chobskyho jsem se fakt těšil.
Rozhodně nečekejte stejný vypravěčský styl jako v Kdo stojí v koutě (mimochodem první kniha je skvělá), ale že by to byla tak hrozná slátanina jak je mnohokrát zmiňováno ... za mě ne.
Chytil mě děj i nápady, zavedení do životů s trápením všech postav a poskakování v kapitolách dělalo knihu v celku napínavou.
Neřekl bych že je to nejděsivější z horrorů co jsem kdy četl, ale při kuřáckých pauzách (četl jsem poslední dvě noční služby) jsem se sám před opuštěnou nemocnicí na kraji města (fakt je na kraji města) kdy se z nedalekého lesa ozývá štěkot srnců necítil úplně nejlíp. Nedej bože aby vítr přivál bílou igelitku :)
Za mě lepší průměr. Ok, dlouhej, ale nepřijde mi že by ořezaní dílu pomohlo.
Naprosto skvělá kniha, co mne hodně chytla. Opravdu skvělé dílo, četla se mi velmi rychle. nedokázal jsem se od ní odtrhnout a v poslední třetině už děj tak nabral grády, že jsem ji už prakticky nedokázal odložit...Fakt parádní kniha, jedna z nejlepších, co jsem kdy četl a jedna z nejlepších, co vůbec mám....
Štítky knihy
přátelství americká literatura zrada rodina horory parta dětí nadpřirozené schopnosti dobro a zlo
Autorovy další knížky
| 2012 |  Ten, kdo stojí v koutě |
| 2020 |  Imaginární přítel |
Příšerná slátanina, musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla.