Oko rudého cara
Sam Eastland (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80190/bmid_oko-rudeho-cara-HXj-80190.jpg
4
106
106
Inspektor Pekkala série
1. díl >
Inspektor Pekkala, známý jako Smaragdové oko, býval kdysi nejslavnějším detektivem celé Rusi a spřízněnou duší cara. Teď ho vězní ten, koho kdysi stíhal. Jako miliony dalších skončil na Sibiři v gulagu a v sovětském Rusku po něm zůstala jen legenda. Stalin ho ale po letech dočasně omilostní... Je totiž jediný, kdo by mohl vypátrat skutečného vraha carské rodiny a najít carův poklad. Pokud se mu to podaří, má být jeho odměnou svoboda a naděje na shledání se ženou, kterou mu vzala revoluce. Neuspěje-li, čeká ho smrt. Oko rudého cara představuje milovníkům kriminálních románů novou působivou postavu, nahlíží do temných dob bolševické hrůzovlády a zkoumá, jak pevný dokáže člověk zůstat v jejích mechanismech. Sam Eastland ale rozhodně není jediný, komu případ zavraždění Romanovců nedá spát. Autor svou přiznanou fikci porovnává se skutečným průběhem oněch posledních vypjatých měsíců. S postupným objevováním kosterních ostatků jednotlivých členů dynastie pokračuje vyšetřování dodnes - nedávno je znovu otevřel i moskevský soud. Pro českého čtenáře rozhodně nezůstává bez zajímavosti ani účast československých legionářů ve vývoji celé události.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2011 , XYZ (ČR)Originální název:
Eye of the red tsar, 2010
více info...
Přidat komentář
Líbilo se mi to. Až na ten konec, to jsem nepochopila. Ani jsem nevnímala hlavního hrdinu jako nějakého superhero.
No, jak již bylo níže zmíněno, fakta jsou víceméně odpovídající. Spíše více, ale okolo toho je vytvořen pohádkový příběh. Ale teda Pekkala mne na konci zklamal!!!
Moje již čtvrtá kniha z pětidílné série, ačkoliv se jedná o chronologicky první část. Na můj vkus je tento díl až moc pohádkový a bohužel nejslabší, ale i tak je to aspoň průměr. Prostředí a doba, ve kterém se celý děj odehrává, jsou zajímavé a vlastně i jedinečné a díky tomu 3 hvězdy.
Po přečtení asi třetiny knihy jsem se musela pousmát, protože (aniž bych to nějak zjišťovala předem) mi bylo jasné, že autor je Američan. Protože jen Američan může na prvních 100 stránkách narvat do příběhu - gulag, revoluci, Romanovce, Stalina, Lenina, Fabergého, Jantarovou komnatu, carský poklad, Potěmkinovu věznici, ruskou kadetskou školu, rudoarmějce, bělogvardějce a české legionáře. Nechybělo nic. A i když je autor částečně Brit, americký vliv je nepřehlédnutelný. I přes všechny myslitelné ruské "artefakty" jsem ale měla pocit, že se děj v Rusku tak úplně neodehrává. Celková scenérie a chování postav tomu prostě moc neodpovídají... Komisař Pekkala se zdá být sympatický, ale v ruských reáliích je moc kladný hrdina. Kladnější a přitom stejně schopný jako James Bond, a to i přes prožité roky samoty v Sibiřských lesích - těžko uvěřitelné. No, uvidíme jak se vyvine v dalších dílech.
Když tedy zapomeneme na značnou nerealističnost příběhu (a tím nemyslím jen fikci hlavní zápletky), která může dobře oklamat Američany, ale Čecha těžko, zůstane nám nenáročný, svižně ubíhající příběh. Řekněme čtení do vlaku, nebo do letadla.
Je to tak nepovedená kniha, až jsem užasl, že jsem ji přečetl celou. Chaos okolo různých fantastických verzí osudů posledních Romanovců vyplnil větší část knihy, o zbytek se postaraly bez nápadu napsané akční scény. Za zcela nejhorší však považuji reminiscence do posledních let vlády carského režimu, které rozvláčně popisují směšně úlisnou snahu cara Mikoláše vetřít se do přízně a skamarádit se s nýmandem Pekkalou. Podobně pak Pekkalovi do zadku v závěru knihy pokouší vlézt Josif Stalin, takže čtenář může nabýt dojmu, že inspektor Pekkala je nějakým univerzálním spasitelem lidstva. Špatný.
Asi mam nejaku slabost na knihy z toho obdobia. Tak ako po knihe Dítě číslo 44, som precital celu seriu, tak aj teraz budem pokracovat. Anglicania pisu knihy zo stalinskej ery zaujimajsie ako samotni rusi. Alebo mi iba lepsie vyhovuje ked dej ide svojim tempom a nie ako ked pise zadumana ruska dusa, kde je plno opisov prirody a zamysleni sa hlavnej postavy.
Autor zamíchal svou historicko-romantickou detektivku dílem z dramatických událostí kolem ruské revoluce a vyvraždění carské rodiny, dílem z osudů bájné tarzanovité postavy z finských lesů, z čehož vyšlo průměrné oddychové dílko. Celkem čtivé, ale přinášející minimum přidané hodnoty.
65 % (aktuálně 84 hodnotících s průměrem 79 %).
Svou recenzí, se pokusím velmi obecně, shrnout všechny tři díly série, které jsem zatím četl. Jak už někdo zmínil, knihy jsou opravdu psány tak trochu rodokapsově. Přesto že muže budit dojem jako detektivní, někomu kdo hledá krimi-detektivku bych ji určitě nedoporučil. Určitě to není vážné čtení, a to ani v rámci fikce. Příběh (všech knih série) mi v kontextu doby ve které se odehrává, přijde spíš jako pohádka pro dospělé. Někdy až nepatřičný, příliš zlehčován a plný klišé.
Hlubší děj, a příběh plný zvratů nečekejte. Nic z toho ovšem není překážkou k dobrému čtení. Co slibuje obálka, to taky dodrží. Kniha je úžasně čtivá, bez hluchých míst a ten kdo miluje prostředí stalinistického Ruska, ten si bude chrochtat. Právě prostředí, dělá tuhle sérii zajímavou, a troufnu si říct taky jedinečnou. Hodnotit jednotlivé díly se nedá. Já je beru jako kapitoly a celou sérii jako jednu knihu. No a protože jsem ve všech vytrval, a u žádného nebyl vyloženě zklamaný, hodnotím je všechny jako velmi dobré. Co už mi ale ve třetím dílu, lezlo vyloženě krkem, byly flasbacky s carem. Autorovi se nějakým kouzlem podařilo, vypěstovat mi na něj vyloženě alergii a to i když jsem ho chudáka v prvním dílu fakt litoval :(
Tak já tedy dávám hvězdiček pět. Líbí se mi svižný styl, jakým je fiktivní příběh carské rodiny podáván. Líbí se mi prostřihy do minulosti, vtipné dialogy i napínavé situace. Jízda na kole bez brzd... :) Hrdinný Pekalla je chlap se srdcem na správném místě, Stalin kupodivu přemýšlivý a mazaný. Nu, pobavila jsem se dobře.
Oddechovka, která se docela dobře čte, děj má spád, nad postavami není nutné moc přemýšlet a občas to autor obohatí střípky informací o skutečných událostech nebo skutečných lidech. Úroveň je průměrná - knížka neurazí, ale ani nenadchne.
Autor si vybral "bezpečné" téma zavraždění carské rodiny, které si z objektivních důvodů přímo říká o nejrůznější teorie, takže sázka na jistotu. Zaujalo mě ale, že oproti všeobecně známým teoriím o tom, že přežila princezna Anastázie, Sam Eastland si pro možné přežití vybral careviče Alexeje.
Je to kniha, ktorú stačí raz prečítať a druhé čítanie sa už konať nebude. Námet dobrý, ale kniha mi pripadala tak nejak rodokapsovo napísaná. A ten záver so Stalinom ma už úplne dorazil... No rád by som niekedy natrafil na knihu z rovnakým námetom, ale podanú z pohľadu československých legionárov...ktovie, či taký román vôbec existuje..
Na téhle detektivce je sympatické, že je od začátku přiznanou fikcí, přestože se zabývá historickou událostí, vraždou Romanovců. Čte se dobře, je poutavá, na zajímavosti jí přidává kdy a kde se odehrává. Hlavní hrdina vzbuzuje sympatie a obdiv. Na vyšší hodnocení u mě nedosáhla vlastně proto, že je na tak závažné téma až moc povrchní, chybí hlubší sonda. Tu autor částečně nahrazuje exkurzemi do minulosti, ale nevím, zda to naplnilo jiný účel než prohloubení sympatie k hrdinovi. Navíc mě celou dobu čtení napadalo, že kdo tančí s ďáblem, ušpiní se. Ale z děje není úplně jasné, zda si to autor uvědomuje a zda, zejména konec, vlastně není v jeho podání, když ne šťastný, tak uspokojující. Ráda si přečtu pokračování, které mi tuhle otázku snad zodpoví a třeba potom budu moci i téhle jinak velmi příjemné detektivce zvednout hodnocení. 70 %
Skvěle napsáno, napínavé rozplétání pozadi, až zarážející vykreslení tamější doby. Trošku mi vadilo, že Pekkala je "nesmrtelný Bond". Ale jinak skvělá kniha
Velmi, velmi dobré. Jak v takových případech píši - příjemné překvapení, určitě zkusím i další pokračování.
Úplná blbost to asi není, protože bych to asi jinak nepřečetl. Na druhé straně nechápu proč jsem to přečetl a proč čtu Rudou rakev....
Nicméně mám velká očekávání až od Rudé Sibiře a můry, takže to nějak přežiji...
Nedoporučil bych to, ale ani nezavrhl. Spíš mi sedí asi ruské prostředí než tenhle konkrétní příběh s polobohem Pekkalou a bohem carem. Taky jsem trošku alergický na slovo "lid", ale to k té době a zemi asi patří.
Je to takové pěkné podvečerní čtení, které ukazuje carskou a potom sovětskou historii. Míchání fikce s reálnýma historickými skutečnostma. I když je zase pravda, že v dalších částech Inspektora Pekkaly si trošku protiřečí
Žádná dokonalá beletrie to není. Není to ani moc věrné historii. Je to fikce, ale proč? Když se víceméně ví, jak to bylo a zvláště, když to autor v doslovu uvádí. Je to ale dobrá oddechovka. Každopádně zkusím celou serii doufaje, že se autor trochu polepší.
Celkem zábavné čtení i když v mnoha ohledech trochu přitažené za vlasy. Rozhodně to nedosahuje kvalit Dítěte 44 (bavíme-li se o detektivkách z komunistického Ruska), ale na druhou stranu to také nemá onu depresivnost a pochmurnost. Čili dobrá oddechovka.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rudá Sibiř |
| 2011 |  Oko rudého cara |
| 2016 | Rudá můra |
| 2017 | Bestie v Rudém lese |
| 2012 | Rudá rakev |
Dlouho mně trvalo, než jsem se do knihy dokázal začíst. Nakonec jsem knihu přečetl, za což jsem rád, ale třetí až pátý díl série (Rudá Sibiř, Rudá můra, Bestie v rudém lese) se mi líbily mnohem více. V případě románu Oko rudého cara se jedná o pozvolný úvod poměrně napínavé série z prostředí Stalinova Sovětského svazu.