Chladnokrevně
Robert Bryndza
Inspektorka Erika Fosterová / Erika Fosterová série
< 5. díl >
Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu. Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , CosmopolisOriginální název:
Cold Blood, 2017
více info...
Přidat komentář
Vraždy,únos,překvapení...dobrý čtení tenhle další případ Eriky.
Pro mě by mohl být víc rozveden psychologický obrázek Maxe,zajímalo by mě to.
Za mě ano, čtěte Roba.
Příjemná detektivka. Dobře se četla a děj hezky plynul. Určitě si přečtu další knihu od tohoto autora.
Už potřetí mám tentýž problém - v polovině knihy ztrácí detektivní náboj kouzlo, autor nám nabídne pouze jedno překvapení, a pak už je to jen napínavý thriller s řešením mezilidských vztahů, ale není to vyprávěno tak poutavě a přirozeně jako v románech Camilly Lackberg. Doufám, že se od Bryndzy dočkám aspoň ještě jednou klasické detektivky s otálením identity vraha do posledních stránek.
Robert Bryndza je u nás hodně populární a já se nedivím. Mám ho také moc ráda. Jeho série s Erikou Fosterovou je skvělá. Vím, že když vezmu jeho knihu do ruky, dostane se mi skvěle napsaného thrilleru. Zápletka je vždy originální, nevadí mi ani to, že velmi často již v půli knihy autor odhalí pachatele a zbytek knihy sledujeme již jen jeho postupné odhalování Eričiným týmem. Ráda se setkávám nejen s Erikou, ale i s jejími kolegy a vždy netrpělivě očekávám každý další díl, abych se dozvěděla, co se v jejich životech událo nového. Za mě pan BRYNDZA rozhodně ANO.
Čtenář už po páté dostane příběh, který nevybočuje z autorova standardu, neboť jeho styl psaní je nezaměnitelný. Od nalezení mrtvoly, přes průběh vyšetřování až po vrahovo dopadení - to vše autor vykresluje velice realisticky a čtenář mu vše věří. Stejně uvěřitelně vykresluje i byrokracii, která vyšetřování ztěžuje a zbytečně prodlužuje. Ve všech čtyřech autorových knihách spojení těchto složek funguje přesně tak, jak má, přesto mám tentokrát pocit, že tomu něco chybí. Začátek mě ihned vtáhl, ale jakmile byl vrah čtenáři odtajněn, jako by pro mě příběh ztratil na atraktivnosti a jakési motivaci pokračovat ve čtení. Nakonec jsem byla překvapená a autor si mě opět získal a já hltala stránku za stránkou. Konec mi přišel trochu přitažený za vlasy, ale to jsem ráda autorovi odpustila. Jsem zvědavá na další díl, kterého se dočkáme již v březnu.
Poslední dobou se setkávám se spoustou názorů, že knihy od Roberta Bryzdzy za moc nestojí. Ale podle mého názoru je to naopak. Jsou čtivé, nápadité, postavy jsou mi sympatické, kapitoly nejsou dlouhé a …. a prostě čtu je ráda :-)
A opět stejně jako u předchozího díla nám autor předloží jméno pachatele (v tomto případě pachatalů) a v tu chvíli mě ten příběh trochu přestává bavit. Pak už se příběh jen táhne a chybí v něm to správné napětí. Bohužel, protože autor psát umí.
Docela troufalost, nazvat knihu stejně jako slavnou americkou klasiku. Nejsmutnější na tom ale je, že obě knihy tady mají v podstatě stejné hodnocení, což je dost vypovídající o komunitě konzumních čtenářů :-( Tím neříkám, že Bryndza je špatný spisovatel, ale ... to nemá cenu.
Napínavé,nečekané zvraty, emotivní...O to víc, když člověk zná všechny postavy z předešlých dílů.Podle mě se pan spisovatel posunul dost dopředu, pokud to mohu tvrdit jako pouhý čtenář :)
Velkolepé. Čtivé. Ohromný spád. Žádná hluchá místa. Neustále se něco dělo.
SPOILER ( váže se i na jinou knihu )
Na Chladnokrevně jsem přešel ze Zabijáků od Olsena - v obou případech víme od začátku, kdo je záporák/vrah a tudíž jedeme po nějaké ose, kdy nás defacto nemůže nic překvapit. Narozdíl od Olsena ale Robert Bryndza dokázal mistrně udržet napjetí, pořád rozvíjel děj, přichystal i překvapení a dokázal gradovat napětí až do samého závěru. BRAVO
Mám ráda napětí až do konce, takže mi vadilo, že jsem od půl knihy věděla, co, kdy , jak a proč.
bomba. jako kazda knizka od Bryndzy on proste umi psat. je to ctive, hltala jsem kazdou stranku, kratke kapitoly, melo to spad, joo bavilo me to. tesim se na dalsi dil
Nechci opakovat postřehy psané přede mnou. Bryndza je čtivý a dovede čtenáře zaujmout. Těším se na další díl o Erice, Mossové, Isaakovi atd. Jsou mi za těch pět dílů blízcí.
Další Eriky případ, který mě moc bavil, i když mi místy stály všechny chlupy na těle... Docela masakr, zajímalo by mě, kde bere Robert inspiraci :-) Už se těším na další nový díl!
Hvězdičku ubírám jen za ,pro mě ,”odflaknuty” zbrkly závěr. Jinak velmi napínavá knížka -Robert patří mezi mé jednicky????
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány pro ženy napětí brutalita psychopati, sociopati krvavé obětiAutorovy další knížky
2016 | Dívka v ledu |
2017 | Noční lov |
2019 | Kanibal z Nine Elms |
2018 | Do posledního dechu |
2017 | Temné hlubiny |
První kniha ze série, která mě docela zklamala. V první polovině příběhu se prakticky nedělo nic pořádného, dějovou linii vyšetřování neustále přetínalo vyprávění ze života vrahů, drogové excesy forenzního technika a milostný život Fosterové a děj se nikam neposouval. Druhá polovina knihy o únosu dvojčat Marshových mi pak už přišla vzhledem k první části až příliš překombinovaná. I když jsem v příběhu i tentokrát objevila autorův příjemný a čtivý autorský styl, celkově na mě kniha působila dojmem, že si autor vytyčil až přespříliš komplikovanou zápletku, která ho nakonec převálcovala.