Temné hlbiny
Robert Bryndza
Inspektorka Erika Fosterová / Erika Fosterová série
< 3. díl >
Niektoré tajomstvá majú radšej zostať hlboko skryté... Keď dostane detektív šéfinšpektor Erika Fosterová tip, že by kľúčový dôkaz vo veľkom drogovom prípade mohol byť ukrytý v zatopenom lome na okraji Londýna, nariadi jeho prehľadanie. Z hlbín však jej kolegovia vyzdvihnú nielen dôkazy k tomuto prípadu, ale aj kostru malého dieťaťa. Pozostatky sú rýchlo identifikované ako Jessica Collinsová. Sedem ročné dievča, ktorého zmiznutie zapĺňalo stránky novín pred dvadsiatimi šiestimi rokmi. Erika musí začať spájať čriepky z minulosti so súčasnosťou a vnárať sa stále hlbšie do rodinných vzťahov Collinsových aj do života vyšetrovateľky Amandy Bakerovej, ktorá si neprestala vyčítať, že zmiznutie dievčatka nedokázala vyriešiť. Erika skoro zistí, že toto vyšetrovanie bude určite jedno z najzložitejších a najnáročnejších v jej kariére. Niekto si totiž nepraje, aby bol prípad vyriešený. A urobí všetko pre to, aby Erikine pátranie zastavila...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , CosmopolisOriginální název:
Dark Water, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla opravdu dlouho. A se třetím dílem série si potvrdila, že přes vysoké hodnocení jsem se já osobně nenaladila na stejnou vlnu. U prvních knih jsem si říkala, že se to poddá. Nu nestalo se. Detektivní zápletka je zajímavá - dávno odložený případ se znovu otevírá s objevením ostatků. A závěrečnému vyvrcholení určitě nechybí spád.
Vše ostatní, co jsem se snažila překonat čtením dalších knih série, ale zůstalo. Vztahy jsou pro mě neuvěřitelné, postavy se chovají chaoticky. Erika je přece tak dobrá, že si případ zaslouží, ale vzápětí se ve stále stejném scénáři potýká s nerespektováním nadřízených i vlastními pochybami. Jako osobnost mi k srdci nepřirostla, přišlo mi, že se k podřízeným nechová o nic lépe a "lítá ode zdi ke zdi" . "To je úžasné, že vidím sestru- uf už aby sestra byla pryč! " Samotné vyšetřování jakoby spoléhalo spíše na náhody. A podobně to vnímám skrze všechny stránky knihy.
To, že si další případ přečtu zřejmě až po čase a jen ze zvědavosti, hlavně díky vedlejším postavám, Mossové a Petersona, ale neznamená, že si kniha nenajde čtenáře. Ostatně o oblíbenosti svědčí i velmi vysoké hodnocení. Já se s postavami neztotožnila a hlavně jim jejich jednání vnitřně nevěřím, což u knihy považuji za velmi důležité- najít tu strunu, na které nám to bude vzájemně znít a vytvářet melodii. Mým hodnocením se nenechte odradit, vždyť životní melodie máme tak rozdílné !
Kniha přečteno jak se říká jedním dechem. Velice poutavý příběh s nečekaným koncem. Úžasná knížka. Snad nejlepší knížka jeho série. :)
Roberta Bryndzu absolutně zbožňuji, můj nejoblíbenější autor vůbec a tahle kniha ? Dovoluji si říct že nejlepší díl ze všech :-) Napínavé čtení, nedalo se od ní odtrhnout !
Považuji zatím za nejlepší díl, příběh mě velmi zaujal a na konci zaskočil. Nemůžu se dočkat, až si přečtu následující díly.
Na pokračování s Erikou Fosterovou jsem se neskutečně těšila. Další super díl, který baví až do konce. Má super dějovou linku, je to napínavé a stránky utíkají jedna za druhou.
Pro mě jsou Temné hlubiny zatím nejlepší ze třech prvních dílů případů Eriky Fosterové. Čtení zaujalo,zpočátku jsem si říkala,že po 26 letech řešit zmizení dívenky je masáž,ale tým Eriky právě tohle potřeboval. Celé se to pohnulo,jak jsem si při skončení předchozího dílu přála,a to i v osobním životě detektivů. Vivala,já jsem spokojená :) ... ale mohl víc času věnovat popisu Petersona,co :D :P
Pro mně od Bryndzy nejlepší díl. Velmi čtivý příběh, neslo mi odlozit. Erika trochu lidštější a sympatičtější .
Do třetice nejlépe a tady to platí doslova
Jak už jsem napsal v nadpisu tak tady platí doslova, že do třetice nejlépe. Nevím proč zrovna číslo tři je takové kouzelné. Do třetice nejlépe, tři oříšky pro Popelku, tři přání a další věci spjaté s tímto číslem. Bryndza nám představil třetí případ s Erikou Fosterovou a rozhodně zatím ten nejlepší. Tady nemám absolutně co vytknout a naopak budu jen a jen chválit tak se pusťme do toho a půl je hotovo.
Začneme tím klasickým. Takže Temné hlubiny mají 416 stran. Na nich najdeme opět skvěle vypracovaný příběh. Postavy se nadále vyvíjí a jedou si to svoje kolikrát. To obzvlášť platí u hlavní postavy. Erika si prostě do ničeho nenechá kecat a i za to ji čtenáři milují a já jakbysmet. Jak jsem psal už u Nočního lovce, tak vlastně celý policejní ansábl je jedna skvělá sebranka. Velice zajímavě pak působí i postava vyšetřovatelky Bakerové. Ta nám do děje často docela zásadně vstupuje a paradoxně je to taková Erika v jinačím podání. Protože si taky jede takříkajíc jen to svoje. Což není úplně ku prospěchu věci. K prostředí snad napíšu jen to, že se zase ocitáme v starém dobrém Londýně. No prostě mlha, deštivo a jen občas přívětivé počasí. Jednoznačně jak dělané pro kriminální příběhy. Zrovna jeden takový zapeklitý případ nám pak řeší Erika se svým týmem a nutno dodat, že zatím je to nejlépe zpracovaná autorova tématika. Příběhově nijak nevázne, vše má svou hlavu a patu, je vyřešen, napětí mu nechybí a rozhodně dokáže zaujmout. Hlavně se v něm řeší smrt dítěte a to člověka tak nějak víc zasáhne a zároveň se mu to i víc líbí. Pokud je to opravdu dobře zpracováno. Samozřejmě myšleno jen v té teoretické knižní rovině. Velkým plusem je i to, že v nás Bryndza dokáže vyvolat pocity. Zatímco některé příběhy čteme bez přemýšlení, tak tady Erice vyloženě fandíme, aby dopadla ty zloduchy a pomstila tak smrt malé dívenky. Líbilo se mi i zakomponování minulosti do děje. Bryndza jednoznačně neusnul na vavřínech a naopak nám předal zatím to nejlepší ze sebe a bude to mít vyloženě velmi těžké si tuto laťku udržet. Natož snad překonat. Tohle je jednoznačně literární majstrštyk a to už jsem přečetl mraky a mraky kriminálek a jen tak mě už tedy něco neosloví.
Je úžasné jak má Bryndzovo psaní kvalitativně stoupavou frekvenci a jestli to takhle bude pokračovat, tak nás s takovou snad čeká úplné literární veledílo, ale to nepředbíhejme. Naopak si řekněme, že Temné hlubiny by rozhodně byla škoda právě do Temných hlubin literatury navždy poslat. Protože by si to dílko, kterému uděluju jednoznačně 100 % rozhodně nezasloužilo. Bryndzo a Eriko už teď se neskutečně těším s čím se na nás vytasíte příště.
Za mě nejčtivější ze série. Jednoduché čtení, které má spád. Erika mi tady přišla nejsympatičtější. Čtvrtý díl si tak ráda přečtu.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Už v minulém díle mi byla Erika se svým sebevědomím nesympatická. Iritovalo mě už i neustále se opakující důraz na to kdo je superintendant, inspektor, detektiv šéfinspektor, konstábl apod. Asi to tak v Británii mají a mělo to takto působit autenticky, ale mě to otravovalo.. Taky mám pocit, že se autor v tomto díle zase o něco víc zabýval v popisování ošklivých až nechutných věcí. Hlavní děj knihy mohl být klidně popsán na menší počet stran.
Ach jo. Nic moc. Po dlouhe dobe jsem mela chut na detektivku, pricemz tohle nebyla dobra volba.
Oproti "Nocnimu lovu" mi to prislo jeste snadneji napsane, na muj vkus az moc. Kapitoly, co maji dve az tri strany, asi tisickrat zopakovane, ze tohle je Ericin nejtezsi pripad, hodne nerealisticke situace... na 2,5 hvezdicky.
Opět velká spokojenost. Další případ Eriky Fosterové byl napínavý, plný tajemství a zvratů. Bonusem tohoto dílu je, že nás autor pouští více do Eričina soukromí a ukazuje ji nejen jako chladnokrevnou vyšetřovatelku, ale hlavně jako člověka, který má city a silné vazby ke své rodině. Pachatele jsem tentokrát tušila, ale motiv a celkové rozuzlení pro mě byli překvapením a ke konci jsem knihu doslova hltala. Pátá kniha Roberta Bryndzy je venku a než si ji koupím, musím číst Do posledního dechu.
Štítky knihy
vraždy pro ženy napětí nevyřešené případy
Autorovy další knížky
2016 | Dívka v ledu |
2017 | Noční lov |
2019 | Kanibal z Nine Elms |
2018 | Do posledního dechu |
2017 | Temné hlubiny |
Napínavé čítanie až do konca. Doporučujem.