Italské listy
Karel Čapek
Italské listy jsou první z řady cestopisných črtů a fejetonů. Karel Čapek navštívil a čtenářům přiblížil hlavní kulturní a historická centra Itálie...
Přidat komentář
Věděla jsem, že Čapek byl takový renesanční člověk - zvídavý, se spoustou zájmů a chutí objevovat. přesto mě velmi překvapila jeho znalost v umění, kterou promítal do téměř každé kapitoly. zpočátku se Čapek věnoval hodně popisu měst, lidí a pocitů, zhruba v polovině otočil a vyjadřoval se zejména k architektuře a umění obecně. dokonce jsem nabyla pocitu, že pozměnil způsob psaní, později začal velmi používat apostrofy, personifikace a patos, což působilo o něco knižněji než první část knihy.
Pro mně je to zatím, asi jeho nejslabší cestopis. Má i světlé pasáže, kde Čapek popisuje více život lidí a píše o věcech, co se mu líbily a nelíbily, nebo o kráse žen, či vzpomínce na naší vlast. Ale to jsou většinou jen krátké odstavečky. Na můj vkus kniha je, až příliš přehlcená filozofickými monology o umění. Koupi, ale i tak nelituju, jazyk Čapka je pořád krásný a knížečka je navíc velmi útloučká.
Po Anglických listech jsem sáhnul po zápiscích z Itálie a musím říct, že mě tady starej dobrej Karel trochu zklamal. Zatímco atmosféru Anglie můžete na každé stránce téměř cítit, v Italských listech se dočkáte spíše popisu architektury a umění. Snad je kapitola V boží dlani by se dala číst pořád dokola, protože tak nádherně vystihnout podstatu cestování by dokázal jen málokdo a na třech útlých stránkách vám Čapek ukáže, jak výborným spisovatelem je. Právě proto je velká škoda, že svýho umění nevyužil k něčemu hlubšímu než jen k pouhýmu zamyšlení o italské architektuře.
Pro mě velký objev a překvapení. Jasně, stručně a výstižně popsaný Čapkův úhel pohledu na italská zákoutí. Ovšem ten bohatý jazyk, inteligentní humor a ironie, wow. Jeho znalost umění a architektury, respekt. Ta přímočarost Čapkových názorů a vnitřních prožitků mě velmi oslovila. A ačkoliv nerozumím umění ani architektuře, lidskosti a humoru ano :-)
Musím říct, že mě tento cestopis příliš nenatchl. Bylo to pro mě obtížné čtení z více úhlů. Myslela jsem, že mi pan Čapek trochu zpříjemní můj pohled na Itálii, ale ukázalo se, že se Itálie skládá výhradně z pojmů. Dvě hvězdičky kvůli kapitole V boží dlani, která se mi nejvíce líbila.
Nejde o soupis památek, které byste měli bezmyšlenkovitě obdivovat jen proto, že to někdo řekl. Jsou to místa vybraná srdcem. Nechte se inspirovat a vyberte si svoje ;)
Největší utopie jakou kdy Čapek napsal. Kam se hrabe R.U.R., Bílá nemoc a ostatní - Italské listy pojednávají o cestách Čapka po Itálii. Pocud v pořádku. Celý to však má jednu malou chybičku. V textu se ani jednou nevyskytujou špagety.
Nalejme si čistého vína. To je stejný jako psát třista stránkovou esej o Halině Pawlowský a nepoužít slovo chubby. Čiré šílenství, bláznovství a absolutní ignorace. Další cestopisy ani číst nebudu. Pochybuju, že ve Španělských listech bude cerveza, rock'n'roll, corrida Español
nandej mi to señorito por favor. Rád se ušetřím tohoto zklamání. 4/10
Od Čapka jsem četla povídky, romány a divadelní hry, ale z fejetonů byly Italské listy první. Bylo to příjemné překvapení a moc zajímavé povídaní nejen o Itálii, ale hlavně o pocitech, o lidech a o životě. Ohromily mě Čapkovy znalosti malířství a architektury a ač to v závěru knihy píše, tak ostudu si rozhodně neudělal.
Velmi krásná odpočinková knížka. Přelouskala jsem jí cestou v autobuse a bylo to velmi pěkné čtení. Skoro máte pocit, že si s autorem vyměňujete postřehy a své zážitky z Itálie. Velmi pěkné a příjemné čtení.
Čapek mě přesvědčil, že jsem udělala jednu velikou chybu - nechtělo se mi vracet přes celé město do padovského kostela Eremitani. Před rokem 1944 byly Mantegnovy fresky v kapli Ovetari ještě celistvé, ale i ty zbytky by stály za to (s malováním kaple začínal v 17 letech, jeho první freskové dílo!). Ach jo, no, na druhou stranu mám dvě výhody - 1. nemusím nadávat na italské svátky a bídnou Mantovu "... mizerné místo, kam jsem vážil cestu, abych se podíval na fresky velikého, přísného miláčka Mantegny!" Cameru degli Sposi se mi poštěstilo navštívit již dříve, avšak letos - za 2. jsem na bolognském bleším trhu (v ambitu gotického San Francesco) ulovila velikou Mantegnovu monografii za 5 euro! Pravda, jen pro její mnohé reprodukce, ale je to takový taháček ke studiu italštiny...
Štítky knihy
památky příroda Řím cestování Itálie cestopisy Sicílie církevní památky Benátky jižní Itálie Vicenza (Benátsko, Itálie)Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Italské listy, toť zklamání pro mě. Na rozdíl od Obrázků z Holandska mi tato kniha k srdci nepřirostla. Možná to bude tím, jak skepticky, místy pesimisticky, a dokonce si dovolím tvrdit, i sarkasticky Čapek popisoval italskou kulturu a umění. Z knihy sálalo Čapkovo přesycení z umění, jenž viděl v Itálii kolem sebe. Čekal jsem oplývání krásou a nešetření pozitivními přívlastky k italskému umění, s ohledem na autora jsem doufal v návaznost na tak opěvovanou renesanční italskou literaturu, bohužel marně. To mi však nezabrání, abych Čapkovy cestopisy už do rukou nikdy nevzal.