Ivanhoe
Walter Scott
Ivanhoe je nejznámější historický román skotského spisovatele sira Waltera Scotta z roku 1819, který je jakýmsi mytickým obrazem vzniku anglického národa ze staré anglosaské šlechty. Autor v románu vypráví romantický příběh ze života statečného rytíře Wilfreda z Ivanhoe odehrávající se ve středověké Anglii na sklonku 12. století za vlády krále Richarda Lví srdce v období jeho návratu z třetí křížové výpravy. Walter Scott ve svém díle dokázal skvěle popsat spory mezi podmaněnými Sasy a zpupnými potomky normanských dobyvatelů a dokonale vystihnul ovzduší tehdejší doby, v níž na jedné straně panovala vzpoura, zvůle a násilnictví a na druhé straně kvetlo hrdinství a statečnost psanců, kteří neváhali obětovat vše pro znovunastolení statečného krále, za kterého po dobu jeho nepřítomnosti vládl jeho bratr Jan (pozdější král Jan I. Bezzemek). Román měl obrovský ohlas a stal se autorovým nejznámějším dílem. Roku 1891 byla podle něho dokonce zkomponována anglickým skladatelem sirem Arthurem Sulivanem opera. Získal si však i řadu odpůrců. Tak například roku 1850 napsal významný anglický spisovatel William Makepeace Thackeray, který se vůči soudobé tvorbě historických románů negativně vymezoval, na román parodii s názvem Rebecca a Rowena (Rebecca and Rowena). Román byl také několikrát zfilmován, poprvé již roku 1913. Nejznámější je filmová adaptace amerického režiséra Richarda Thorpeho z roku 1952.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1989 , Albatros (CZ)Originální název:
Ivanhoe, 1819
více info...
Přidat komentář


Dle mého úsudku nejlepší Scottovi dílo. Krásně popsané historické období, zakázaná láska a tajemný Černý rytíř, ze kterého se vyklube Richard I. Lví srdce.

Tato klasická rytířská romance zasazená do středověku mě rozhodně nezklamala. Udatní rytíři, krásné dámy, padouši vychytralí i naprosto tupí, až za hrob oddaní nevolníci a dokonce i veselí, ale i nebezpeční zbojníci mě přenesli do téměř pohádkové říše snů, kde vždycky všechno dobře dopadne. Ale více než o středověku mi Ivanhoe prozradil spíše o období, kdy byl sepsán. Romantické příběhy z ještě polodivoké krajiny byly v obrovském protikladu k šířící se industrializaci a mechanizaci 19. století, a mnohým asi sloužily jako jakási forma útěku, případně jako změna prostředí. Místo dusivého kouře z nových továren jste mohli aspoň na chvíli dýchat svěží vzduch středověkých hvozdů, místo továrníka vám aspoň pár hodin vládl statečný Richard Lví srdce. Dokážu si představit třeba nějakou takovou Elizabeth Bennetovou, jak za deštivého odpoledne nad otevřeným románem sní o svém statečném Ivanhoeovi, než ji večer možná vyzve k tanci pan Darcy.


Našla jsem ji v knihovně ještě dřív než se mohla stát mým "postrachem maturity":))
K maturitě jsem ji nakonec ani nepotřebovala a zážitek byl dokonalý! Dodnes s láskou vzpomínám. Přesně jak píše Anatone - dny byly delší a my opravdu měli čas snít :)))


Každý čtenář má občas potřebu sáhnout po nějaké odpočinkové, méně náročné knize. Já jsem ve svých 30 letech sáhl po Ivanhoeovi, kterého jsem naposledy četl na střední škole. Z pohledu čtenáře 21. století by se dala knize vytknout spousta věcí, které uvedli někteří čtenáři - určitá naivita, nelogičnosti - např. že hlavního hrdinu v převleku poutníka na začátku příběhu nepozná ani vlastní otec, ani jeho milá, atd. atd. Já jsem bral v potaz to, že čtu historicko-dobrodružný román, který byl napsán v 19. století, a knihu si užil. Užíval jsem si příběh, nádhernou češtinu překladu pana Krause, krásné černobílé ilustrace, zažloutlé stránky, které knize dodávaly punc starobylosti. Zkrátka a jednoduše, tahle je kniha je buď pro staromilce, nebo pro pamětníky dob, kdy mladý čaroděj s kulatými brýlemi v literatuře pro mládež dosud neexistoval.

Romantický pohled na anglický středověk, šlechtu a mocenské intriky.Jako dítě jsem s knihou trochu zápasil, ale obsahovala tolik lákadel jako byl zbojník Robin Hood, rytíři, templáři, král v přestrojení a kdy dobro vítězí a trestá zlo.


Četla jsem dost dávno. Romantickych knih jsem následně přečetla hodně, ale tahle se mi četla poměrně špatně. Moc se mi nelíbilo téma ani zpracování


Kdysi to musela být pecka, dneska už je to ovšem spíš jen obsáhlý a barvitě napsaný kýč. Postavy klaďasů jsou převážně klišoidní a oplývající nadlidskou silou, postavy záporáků jsou přehlídkou neřestí, ženské postavy slouží jen jako pasivní objekty vášně (snad s vyjímkou Rebečina léčení a její obhajoby před templáři). Dějové zápletky jsou občas jak z laciné operety (Ivanhoea při návštěvě v jeho rodném domě nikdo nepozná, ani když promluví; když leží zraněný v nosítkách při přepadení průvodu, nikdo z nepřátel kromě jednoho Normana neodhalí jeho totožnost; Rowenin snoubenec je prohlášen za mrtvého, po několika dnech obživne a zčistajasna se Roweny jen tak vzdá, atd, atd.) Kapitolkou samotnou pro sebe je pak chování Černého rytíře alias krále Richarda a zbojníků. Romantika prostě velí upravovat si jednání postav k obrazu tak intenzivně zidealizovanému, že se neubráníte dojmu, že z vás autor dělá pitomce (i když to jistě nebylo jeho záměrem).
Na druhou stranu ovšem odvedl celkem dobrou práci při zpodobnění nenávisti mezi Sasy a Normany, zoufalého postavení Židů v tehdejší společnosti, intrikaření šlechty a v neposlední řadě i jednoho pěkného rytířského turnaje a jednoho dramatického obléhání hradu, takže pokud překousnete ten patetický styl, se kterým je toto vše vylíčeno, snad vás tento román nudit nebude.


Další z knih,na kterých jsem vyrůstala. Pomalá,objemná-no ale co,tehdy byly dny delší a my měli tolik času...snít


Po Ivanhoovi jsme sáhla jako 13tiletá holka, no,tehdy běžel v televizi na ct2 seriál...oproti němu,mne kniha nudila, ale když jsem, ji cca za dalších 5 let četla znova, říkala jsem si,že někdy je to o věku čtenáře...tak se W.Scottovi omlouvám.....


Asi nejlepší Scottův román, přičemž ani Quentin Durward, což je druhé dílo autora, které mám a četl jsem ho, nebyl špatný. Středověk mně přes moji lásku k historii zas až tak nebral, ale fakt je ten, že se jedná o knihu, která byla napsána na začátku 19. století a z hlediska kombinace historického pozadí a reálií a historických a fiktivních osob je to dílo, které představovalo vzor a základ pro moderní historickou prózu, zahájenou obdobím romantismu. Prostě etalon. Jen mně tak vždycky napadlo, jestli tuhle knihu někdy četl slovutý mistr Jirásek a jestli si třeba na chviličku připustil, jak jsou ty jeho nekonečné opusy nudné, zdlouhavé a nějak tak přes tu záplavu slov - bez života.

Knihu jsem si vybrala z kánonu literatury k maturitě na doporučení známých. Upřímně řečeno, byla jsem v šoku, když jsem ji poprvé viděla, ale přečíst se to dá. Není to úplně top knížka pro mě, ale chvílemi jsem se do děje dokonce i začetla. Bylo tam několik zvratů v ději, ty jsem ale tak nějak už dopředu tušila. Pokud tedy váháte, co přečíst k maturitě a úplně vám nevadí vleklejší děj, tak si to přečtěte...


Četli jsme se synem. Kniha je to vskutku rozvláčná a na některých stránkách mě ta pomalost děje velmi rozčilovala, ovšem jako celek je to kniha vskutku neuvěřitelně barvitá. Knihy jsou báječný biograf ;o) PS: Vyplatí se, vědět něco o době, v níž kliha vznikala. Asi neexistuje mnoho lepších příkladů romantické literatury, než je tento... Celkový dojem: 85%


Takový návrat do dětství, trochu jsem přeskakoval, přeci jen v dětství mě to bavilo víc. Ale tak to má asi být.


Knihu zbožňuji. Četl jsem ji několikrát. V dětství, na střední škole, vysoké i v nedávné době. Nikdy mě nepřestane bavit. Historii mám rád a troufám si tvrdit, že kniha může zaujmout každého.
Mann


Dle mého názoru člověk musí mít na tuhle knihu klid a hlavně náladu. Všeobecně knihy z "rytířských časů" mají své kouzlo,jen ne každého baví.Za mě ale ok :-)


Ivanhoe - kniha se mi ze začátku četla poměrně těžce, nedokázala jsem se dostat do děje, ale po několik úvodních stránkách mě příběhl vtáhl a já téměř nedokázala přestat číst. Nemůžu říct, která část mě asi bavila nejvíce, a která nejméně, protože celé dílo považuji za něco neuvěřitelného. Přesto bych ale asi řekla, že nejvíce napjatá jsem byla poté, co byla Rebeka se zraněným Ivanhoem a dalšími přepadena a unesena na hrad Torquieston templářem Brianem de Bois-Guilbertem.
Od začátku se mi strašně líbila postava Rebeky, Židovky se vzděláním v lečitelství. Když se kvůli ní začal Brian měnit (alespoň mně to tak připadalo), vážně jsem si přála, aby ho dokázala přijmout a aby spolu zůstali. Doufala jsem, že se mu podaří vydobýt si místo po jejím boku tím, že se rozhodně bojovat o její záchranu před upálením, ale jeho přítel mu to zkazil a já měla chuť ho za to uškrtit. Zemřel ale s vědomím, že Rebeka nezemře jako čarodějnice, a to je na jeho smrti nádherné.
Naopak postavu Roweny jsem ráda neměla a byla bych mnohem radši, kdyby se Ivanhoe nakonec rozhodl pro Rebeku a ne pro ni.
Richard Lví Srdce je jednou z mých oblíbených historických postav, a rozhodně mě v příběhu nezklamal, stejně tak i lučištník Locksley (= Robin Hood), který mě zaujal především během turnaje v Ashby-de-la-Zouche.
Knihu jsem četla kvůli maturitě, a jsem strašně ráda, že jsem si ji vybrala, protože příběh je to neuvěřitelný a Sir Walter Scott, je ,díky ní, můj hrdina.


Rytírna jak má být, máme tu houf zlejch cápků, máme tu pár tajemných postav, které během děje odhalí svou totožnost, je tu blázen, pasák vepřů, normani i sasové, křesťani, židé a muslemíni, najde se i jedna postava, kterou bych tipoval na pohanku. Všeho všudy mne nejvíce bavila první třetina (Turnaj v Ashby), mělo to rychlý spád. Bohužel kniha jde časem kvalitou jen dolů (ne o moc, ale znát to je, ztrácí dech). Druhé dvě třetiny ztratily už to prvotní kouzlo, které příběh měl, Ivanhoe se v nich skoro nevyskytuje, a když už, tak nemá valnou úlohu, ale budiž, i tak je to stále zajímavé čtení. Scottovi se také musí nechat, že do příběhu zakomponoval tolik známých postav (i když doba vlády a vyhoštění Richarda bylo na postavy vždycky bohaté období). Určitě doporučuji.
Štítky knihy
Anglie středověk rytíři romantismus Richard I. Lví srdce šlechtické rody turnaje rytířské historické rományAutorovy další knížky
1969 | ![]() |
1962 | ![]() |
1935 | ![]() |
1985 | ![]() |
1947 | ![]() |
Vůbec bych se nedivil, kdyby Scottovo dílo (obecně) mělo nepřímý vliv na nešťastný turnaj v Eglintonu, který se konal 20 let po vydání Ivanhoe a zapsal se do historie, sic ne tak skvěle jako právě Walter. Tahle knížka je jednoznačně jedna z nejlepších, ne-li nejlepší, co jsem od skotského básníka měl dosud tu čest číst.
Jistě, romantikou - místy až lehce naivní - autor rozhodně nešetřil, ale i dnes má mnoho co nabídnout a čtenáře uchvátit. Ono je příliš těžké odolat kouzlu dávných časů, kdy se Sasové s Normany do krve nesnášeli, Anglie se rozpadala vnitřními spory, lesy opanoval Robin Hood se svými přáteli a Richard Lví srdce kryl svou totožnost pod černou zbrojí. Když k tomu Walter přidal ještě postavičky jako Wamba, u něhož nevíte, zda je skutečně blázen nebo rozum tak dobře skrývá, Izáka z Yorku, nejchudšího lichváře, Cedrika toužícího znovu pozvednout Saský národ, pokrytecké templáře a další, pak je o zábavu postaráno.
Příběh je to opravdu bohatý, ale nenudí, a nemá smysl tu vypisovat skvělé scény. Která mě ovšem opravdu dostala, byl závěrečný rozhovor lady Roweny s ubohou Rebekou. Přičemž zvlášť ta druhá je adeptkou na královnu nejednoho rytířského srdce, vzdor jejímu vyznání.
Za zmínku taktéž a opět stojí Walterova předmluva a poznámky na konci knihy, kde mimo jiné vysvětluje, proč a jak došlo k násilnému oživení Athelstana. Ivanhoe jednoduše znovu potvrzuje mé přísloví "nevíš-li co číst, vezmi Dickense nebo Scotta".