Izba
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333903/bmid_izba-cHI-333903.jpg
4
957
957
Neraz sa hovorí, že deti majú vždy pravdu. Aj preto úlohou rozprávača svojho trpkého príbehu zverila Emma Donoghuová päťročnému chlapcovi. Jack je mimoriadny rozprávač hneď z niekoľkých dôvodov: vyrastá v prostredí izby, záhradného domčeka prebudovaného na nedobytnú pevnosť, izolovaný od vonkajšieho sveta. Od svojho narodenia nikdy nebol „vonku“ a pozná iba predmety, s ktorými prichádza do styku vo svojej nedobrovoľnej cele. Poznanie o svete nadobúda iba prostredníctvom niekoľkých detských kníh a detských televíznych seriálov. Všetko, čo je mimo izby, je televízne, jedine izba je skutočná. Jeho výlučným medziľudským vzťahom je vzťah k rovnako uväznenej a týranej matke. Pravdaže, tento nielen materský, ale aj priateľský vzťah mu umožňuje duševne dozrievať oveľa rýchlejšie, než dozrievajú jeho rovesníci, a tak nás nemôže prekvapiť, že hoci má iba päť rokov, vie nielen čítať, písať a počítať, ale vie aj prekvapujúco presne a hodnoverne svoj príbeh vyrozprávať. Donoghuová „vonkajší svet“ chvíľami paroduje – najmä televízne interview s chlapcovou matkou a úryvky z novín, ktoré nastoľujú krivé zrkadlo všetkým necnostiam bulvárnej publicistiky, ale aj nezrozumiteľné mudrovanie psychiatra či čudne usporiadané pomery v rodine chlapcových starých rodičov. Ani chvíľu však nenecháva čitateľa v pochybnostiach, že matka a syn po „veľkom úteku“ začínajú nový život s optimistickou perspektívou.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Room, 2010
více info...
Přidat komentář
Páči sa mi spracovanie témy, príbeh je rýchlo čitateľný v mnohom predvídateľný, no verím, že pre mnohých je to veľmi dobrá kniha. Ja som z nej unesená nebola, preto tie hviezdičky. Verím, že mnoho ľudí do deja zatiahne a už nepustí.
Tak tohle byla opravdu zajímavá kniha na jinak poměrně často zpracovávané téma. Ještě, než jsem ji dočetla, podívala jsem se i na film. Ten docela ušel, ale kvalit knihy nedosahoval ani náhodou. Ta je - jak to bývá obvyklé - o hodně lepší. A hlavně detailněji popisuje strasti malého Jacka a jeho Mami. Je sice pravda, že čtenář si na styl vyprávění musí chvilku zvykat, ale pro mne to byla jen taková malá drobnost, kterou jsem posléze přestala vnímat. Na tomto místě musím vyseknout poklonu překladatelce, která určitě neměla lehký úkol, se kterým se ale popasovala na jedničku ;-). Jinak příběh jako takový je čtivý a dobře napsaný, autorka ani jednou nesklouzává do laciného sentimentu - a přesto se vám dostane pod kůži. Pro mne osobně byla nejnapínavější scéna útěku, kdy jsem se doslova bála o Jacka a správně jsem hádala, že celá akce nemůže proběhnout tak hladce, jak si to Mami naplánovala... A potom život Venku, jak ho asi oba budou zvládat? Samozřejmě bylo od začátku jasné, že situace bude o dost těžší pro Jacka, který jiný svět než Pokoj neznal... Víc už však psát nebudu, zkuste si knihu přečíst sami - a možná budete stejně jako já ve skrytu duše doufat, že není více takových Jacků a Mami někde v našem okolí v nějakém takovém Pokoji, aniž bychom o nich měli sebemenší tušení...
Knizka se mi libila moc! Styl vypraveni ocima 5 leteho Jacka mi prisel uzasny. Myslim, ze prave v tomhle bylo to kouzlo jak prave on videl cely svuj svet v jednom malickem pokoji. A potom v tom svete...
"Vsimnu si, ze ve svete maji lidi skoro porad stres a nemaji cas. Dokonce i Babi to casto rika, ale ona a Neda nechodi do prace, tak nevim, jak lidi, co chodi do prace, delaji ty prace a jeste vsechno ziji. V Pokoji jsme ja a Mami meli cas na vsechno. Asi je casu hodne malo, kdyz ma vystacit na cely svet, na silnice a domy a hriste a obchody, vsude je jenom mala troska casu, a pak zase vsichni museji pospichat jinam."
Po docteni jsem si pustila i film, ale nebyl zdaleka tak dobry jako knizka. Doporucuji!
Zajímavý příběh. Viděla jsem i jako film. Vlastně nevím, kdy mě Mami a hlavně malého Jacka bylo víc líto, zda když byl v Pokoji, kde se cítíl bezpečně a nic jiného neznal nebo v prvních týdnech ve Venku, kde se bál, nic neznal, ale celou dobu byl bojotečný. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěný z pohledu pětiletého chlapce.
Úplně mi nevyhovovalo, že je celá kniha pohledem 5ti letého kluka. Ale téma bylo hodně zajímavé.
Bomba.! Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Pro čtenářku, ženu, matku, musí být tato kniha silná. Příběh jsem prožívala spolu s hrdiny. Skládám obdiv autorce i překladu. Je to druhá kniha této autorky v češtině. A vychází třetí! Myslím, že dokonce tento měsíc. Nesmí mi utéct.
Čteno v originále. Somehow I missed the hype 10 years ago, so I didn't know the plot was stolen from the news. I think, however, that 'Jack' definitely wins the title of the most annoying narrator of all times. How come he can read and write and knows all the difficult words (he even has hippopotami plural correctly!!) but he cannot use pronouns or past forms of common verbs (knowed, brung)? It was irritating enough after a few paragraphs but Donoghue imitated Jack for nearly four hundred pages. One more 'Can I have some?' and I would have started to scream.
Jackovy monotónní, ale relativně bezstarostné dny naberou spád, když si jeho maminka uvědomí, že pro dobro Jacka i svoje musí jednat, i když je tím oba vystaví velkému riziku...
Knihu jsem četla léta před vznikem filmu po náhodném výběru v knihovně a neočekávala jsem od ní moc a netušila jsem ani, o co v ní půjde. Trvalo mi asi 3 dny, než jsem se prokousala prvními 20 stránkami, jež pro mě díky naraci malého Jacka byly téměř neproniknutelné. Jakmile jsem si však přivykla dětskému vyjadřování a představám o světě a pochopila jsem, co se kolem něj vlastně děje, už jsem nemohla přestat. Zbytek knihy jsem přečetla za další dva dny a ještě jsem si přála, aby byla delší. Nikdy jsem nebyla tak ráda, že jsem se nenechala odradit nepropustným začátkem.
Postava Jacka je neuvěřitelně otravná, je moc těžké dostat se přes to, že je to psáno z pohledu 5-letého kluka, který nic nezná....
Knihu jsem četla až potom, co jsem viděla film a musím říct, že to byla lepší volba než naopak. Byla bych zkamaná. Jak už to tak bývá, film se ani zdaleka nepřibližuje ke knize.
Dávám pět hvězdiček, přestože se mi druhá polovina zdála trochu vleklá. Kniha si je zaslouží.Příběh vypráví pětiletý Jack, který pět let žil s matkou v uvězněný v malém pokoji, než se jim podařilo se zachránit.Stojí za přečtení.
(SPOILER) Nevím, jestli byl dobrý nápad číst zrovna tuhle knihu v 9. měsíci těhotenství, ale stalo se a nelituji. Klobouk dolů před autorkou, která dovede vidět svět očima pětiletého kluka, jenž nezná nic než čtyři stěny a svět stvořený maminkou. Klobouk dolů i před překladem. Proč tedy jen čtyři hvězdy? Asi proto, že v první části člověk tají dech nad tím, co Jack zažívá a neuvědomuje si to, zato druhá část "na svobodě" ztrácí dech a působí zbytečně rozvlekle (i když jsem postavám vysvobození moc přála a i když ve střetu s realitou bylo o čem psát).
Obdivuji autorku, jak tento neuvěřitelný příběh popsala slovy pětiletého kluka. Zároveň bych ráda věnovala poklonu překladatelce, protože přeložit takovou knihu byl určitě pěkný oříšek, některé věty by mě vážně zajímaly, jak jsou napsané v angličtině.
Na příběhu není strašný jen jeho obsah, ale také fakt, že je úplně reálné, že se něco takového děje pár metrů od nás a nemáme o tom tušení a nemůžeme pomoci...
Je to velmi smutný a bolestivý příběh, který je ale napsán tak, že jsem ho zhltla. Člověk si ani neuvědomuje, jak krásný svět kolem sebe má, jak je ale zároveň hrozně uspěchaný a nedokážeme si ho užívat, vstřebávat a vnímat.
Smutný príbeh. Ťažký život v izbe aj vo vonkajšom svete. Obdivuhodné, ako to mama zvládala v týchto podmienkach. Autorka užasne opísala pocity z pohľadu 5 ročného chlapca.
Četli jste někdy knihu, kterou jste strašně moc chtěli dočíst, protože vás zajímalo, jak to dopadne a taky vás neuvěřitelně bavila, ale zároveň jste měli odpor k tomu ji číst, protože jste se báli, co strašného by se v jejím příběhu mohlo stát? Přesně tohle se mi dělo s Pokojem od Emmy Donoghue. Kniha je napsaná neuvěřitelně čtivě a navíc celá z pohledu pětiletého dítěte. Z příběhu, který se postupně odkrýval, mi ale bylo přímo fyzicky špatně. Dítě zavřené s matkou několik let v jednom malém pokoji, který představuje celý jeho svět. Nevěří tomu, že "Venku" také existují jiní lidé. Byla jsem tak strašně moc naštvaná, že ani matka ani dítě nemohou se svou situací nic dělat a trnula jsem pokaždé, když přišli s nějakým nápadem, jak z toho ven.
Kniha byla úžasná, ale konec mi přišel zbytečně prodlužovaný.
Autorka krásně popisuje všechny detaily. Doporučuji přečíst!! :-D
Pre mňa super, rýchle, dala som ju za dva dni, s tým, že som musela nazrieť na ďalšie stránky, či sa z tohto dostanú....Zaujímavé bolo aj to, že je to vyrozprávané prostredníctvom 5 ročného chlapca a tie myšlienky a postrehy Jacka boli jednoducho super. Ide vlastne o thriller, ale to zmýšľanie chlapca myká kútikmi úst. :-)
(Možný spoiler!) Hodně zajímavý příběh o jednom malém vězení, o jednom velkém útěku a o jedné obrovské snaze začlenění se do standardního života.
Zatímco pro „Mami“ je život v Pokoji jedno neskutečně velké utrpení, pro malého Jacka je synonymem celého, šťastného a naprosto normálního světa.
Podobné příběhy - pokud mají šťastný konec - téměř vždy končí útěkem a šťastným shledáním s rodinou a blízkými lidmi.
Tento je ale trochu jiný, zde totiž útěkem velká část příběhu teprve začíná.
Zatímco „Mami“ se vrací do života, který kdysi znala, pro Jacka je to ztráta absolutně všech dosavadních jistot. Teprve teď začíná objevovat a bojovat s běžnými a nám naprosto přirozenými věcmi, jako jsou například schody nebo boty. Zjišťuje, zda všichni noví, neznámí lidé kolem jsou opravdu skuteční nebo ti „televizní“. Pokoj byl pro něho bezpečí, „Venek“ vnímá spíš jako nejistotu a důvod k ostražitosti.
Celá kniha je psána právě z pohledu Jacka, takže spolu s ním poznáváme jeho pocity a myšlenky, radosti i strachy. Příběh je vyprávěn jeho dětským jazykem a jeho vnímáním, kdy nic z toho, co se děje v Pokoji, vlastně není nenormální. Ve své dětské nevinnosti a neznalosti běžné „hmotné“ věci považuje vlastně za kamarády, přirozeně s nimi hovoří a dává jim téměř lidský statut (například „ahoj Židle“, nebo „jdu k Umyvadlovi“).
Druhá polovina knihy otevírá spoustu dalších otázek, pro koho je život mimo Pokoj vlastně těžší. Ani pro „Mami“ to totiž není konečná úleva a automatická vstupenka do šťastného života. Jizvy a prožitky z věznění nejde tak jednoduše vymazat a „Mami“ zjišťuje, že vůbec není jednoduché se se vším vyrovnat, automaticky se začlenit zpátky do společnosti a navázat tam, kde byl původní život násilně přerušen. Paradoxně je to pro ni možná ještě těžší než pro Jacka.
Nechci moc přemýšlet a spekulovat nad tím, jak moc byly některé úseky knihy nereálné a těžko uvěřitelné, kolik přímo pohádkových náhod se událo a nasměrovalo tak další děj (zejména situace kolem útěku), kniha mě totiž opravdu strhla. „Bojotečného“ Jacka jsem si prostě zamilovala.