Já, Claudius
Robert Graves
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281/claudius-ja-claudius.jpg
5
770
770
Fiktivní životopis císaře Tiberia Claudia, vnuka Marca Antonia a adoptivního otce Neronova, zachycuje jedno z nejzajímavějších období římského impéria. Prostřednictvím Claudia líčí autor neobyčejně poutavě i poučně celou galerii známých historických postav a rozporuplnost jejich vzájemných vztahů. Všemi opovrhovaný Claudius je nucen žít většinou v ústraní a opomíjený, ale stává se tak o to lepším pozorovatelem a komentátorem dramatických událostí až do okamžiku, kdy se proti své vůli stane za přispění svého přítele Agrippy císařem.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
I Claudius, 1934
více info...
Přidat komentář
Tohle je skvělá kniha. Příběhem podané dějiny jednoho národa, tedy část dějin. Jak málo se změnilo od dob Říma. Snad jen ten jed už tolik nefrčí.
Vůči této knize jsem byla poměrně skeptická, ale neprávem. Je vynikající, dobře napsaná a nemohla jsem ji odložit, dokud jsem ji nedočetla.
Kdysi jsem četla, nedávno poslouchala jako audio. Výborné, bohužel v některých věcech i teď aktuální.
Velmi poučné i zábavné.Jsem docela smutný,že jsem víc nedával pozor,protože ty pasáže jsou moc pěkně napsané a musel jsem hodně listovat v paměti,no byla to dřina,ale zdárně jsem ji přečetl a obohatil svou mysl.
Čtivý román, který ti na faktech připomene, že jsme se jako lidi za dva tisíce let nezměnili ani maličko ...
Teď mě docela mrzí, že mě ve škole nebavil dějepis. Kdybych tehdá bývala znala tuhle knihu, nebo třeba Quo Vadis, asi bych bývala dávala mnohem větší pozor :) Skvěle napsané, celý děj tak přirozeně plynul, opravdu doporučuju!
Už dlouho předlouho můj oblíbený historický román, společně s pokračováním Claudis bůh a jeho žena Messalina. Toto je pro mne klasika ke které se ráda vracím.
Tahle kniha je především dlouhá. Ale kolem stránky 150 jsem se začetl natolik, že stránky rychle ubíhaly.
Čtení bylo nejen zábavné, ale taky jsem si rozšířil povědomí o Římu, historických postavách a politických hrách. (Které jsou snad více-méně historicky věrné.)
Intriky, mocenské boje, touha ovládat Řím, potažmo celý svět. A do toho inteligentní a postižený Claudius... Čelí posměchu, nedůvěře, skepsi... Claudius je díky síle své osobnosti nesmírně inspirativní. Na slupce nezáleží, když není v hlavě prázdno...
Krásná kniha z historického období, které mám ráda.
Velmi doporučuji i namluvenou verzi :-)))
Perfektně čtivě napsáno. Robert Graves byl odborník na antiku, a proto se dá říci, že co se týče dohledatelných faktů kniha odpovídá historii. Díky ní si pamatuji posloupnost římských císařů od Ceasara (i když ten de facro císař nebyl) k Neronovi a ještě sem tam nějaké to jméno navíc :-)))
Zajímavé období.
Dlouhá hutná knížka, ale když se začteš, čte se hezky. Někdy jsem trochu tápala, kdo je kdo a s kým je jak příbuzný (moje chyba, ne autorova).
Moc hezká knížka.
Kniha je čtivá a současně zřejmě historicky hodně věrná (co do popisovaných událostí samozřejmě - záměry jednotlivých postav jsou do značné míry nepochybně autorovou konstrukcí). Z dobových pramenů popisujících dobu prvních císařů jsem měl příležitost přečíst jen Suetoniovy životopisy (i ty vznikly s nějakým časovým odstupem a jde tak zřejmě do značné míry o záznam vzpomínek dobrých i špatných včetně pomluv - pro zajímavost: v knize Dvanáct cézarů od M. Granta je hodnocení těch vládců méně příkré), ale inspirace (asi nejen) jimi je zřejmá.
Čtivé, poetické, historické, zdařile napsané, napínavé a zajímavé. Ano – někde jsou postavy možná až moc démonizovány, někde se autor pouští až moc na úroveň spekulací. Na druhou stranu nutno mu prominout. Nedělá to naschvál. Vždyť samotné prameny nejsou samy postaveny na jistotě a svá tvrzení uvozují řadou frází jako „vypráví se“ nebo „mezi lidmi se říkalo.“ Co na tom, že císař Caligula svého oblíbeného hřebce nejmenoval konzulem, že se pouze proslýchalo, že řekl, že to udělá? Změní to něco v odkazu Caliguli jako marnivého šílenče? Co na tom, že si místy autor ve jménu čtivosti vypomáhá oslími můstky fantazie? Jde o literaturu historickou, nikoli beletristickou. A zas tolik nepřesností v knize není.
Skvělý spletenec příběhů z období raného principátu. Četlo se to jedním dechem. Po dlouhé době opět kniha, kterou člověk vzal do ruky a neodložil, dokud nedočetl.
P.S. I mně přišel první díl zajímavější jak díl druhý.
Pro mne jeden z nejlepších historických románů. Perfektně vykreslený život římské smetánky. Skutečné postavy, intriky, politika...
Claudius Bůh. Císař Clau Clau Claudius, vlastně Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus, fyzicky hrubě indisponovaná a pro onen nejvyšší, božský úřad po mnoho let domněle zcela nepřijatelná osoba, byl mimořádně zajímavou a literárně plodnou osobností na svou dobu, i když asi ne moc šťastnou, až na výjimky. On to byl vlastně taky docela slušný zbabělec a slaboch. Ve srovnání s příslušníky své dynastie však svým vzděláním a morálkou čněl vysoko nad nimi. Občas i vtipné, jedna prostitutka Claudia zachránila před druhou prostitutkou a před jeho předčasným koncem, jedním z předčasných konců. Zajímavý paradox, ovšem ne ve starém Římě. Doba kolem roku nula ve starém Římě totiž hojně přála bratrovrahům, otcovrahům, vrahům manželů, násilníkům, smilníkům, pučistům. Hotová peleš lotrovská.
Dočetla jsem. V Římě jsem pár let žila. A přemýšlím, jak moc si dnešní Italové uchovali z dědictví svých předků... Robert Graves musel být v minulém životě alespoň konzulem ve starém Římě. Možná samotným Caligulou. Nebo některou z Claudiových milenek. Jeho znalosti a schopnosti do nejmenších detailů popsat život tehdejších historických postav a doslova stvořit více než poutavý životopis císaře Claudia, jsou totiž mimořádné. Ano ano, takhle by se měly psát učebnice dějepisu. Vzdělanost v oboru historie by bezesporu vzrostla.
Štítky knihy
zfilmováno císařové starověký Řím historické romány Claudius, římský císař fiktivní životopisy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Já, Claudius |
| 2004 | Řecké mýty |
| 1972 | Claudius bůh a jeho žena Messalina |
| 1948 | Zlaté rouno |
| 1948 | Hrabě Belisarius |
V mé duši zůstalo smutné prázdno po několika blízkých a mám jen omezené prostředky, jak si je připomenout. Když chci zavzpomínat na dědu, luštím křížovky, lámu si hlavu se sudoku, nebo vytáhnu šachy a nechám se manželem totálně deklasovat. Když se chci přiblížit mamince, sáhnu do police, kde mi po ní zbyly knihy - jen oblíbené, nemohla jsem se přestěhovat s celou její knihovnou. “Já, Claudius” mezi ně patří a teď už vím, že zaslouženě.
Ačkoliv jsou strohá dějepisná fakta všeobecně známa, dokázal jim Robert Graves svou dramatizací vtisknout jaksi osobnější rozměr. Takhle nějak se popsané životy mohly skutečně odehrávat, takto mohl Claudius přemýšlet, tímto způsobem mohl ušlápnutý chlapec, později učenec, ztratit vlivem císařské moci mnoho ze svých mladických ideálů i lidskosti. Občas příběh sklouzl k nepodloženému patosu, většinou však vyhlížel věrohodně.
Proč nedám plné hodnocení? Žádná z postav si nenašla cestu k mému srdci, vztah k historickým osobnostem kolísal od vlažného k chladnému, veškerá stručně podaná úmrtí mě ponechávala citově téměř netknutou... přičemž několik obětí by zasluhovalo hlubší účast a jiné (těch bylo víc) přinejmenším škodolibý úsměv. 80-85%