Já, Claudius
Robert Graves
Ve svém historickém románu přibližuje Robert Graves čtenářům neobyčejně zasvěceně i poutavě, s vtipem a ironií, formou fingované Claudiovy autobiografie jedno z nejzajímavějších údobí světových dějin – dějiny rozmachu starověkého Říma.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1994 , GaudiumOriginální název:
I Claudius, 1934
více info...
Přidat komentář
Rozjezd knihy je pomalejší, malý Claudius se rozkoukává po světě a pasivně přijímá svůj úděl, postupně se však stává aktivnější a jeho postava se tak dostává velmi pomalu do popředí mnohých intrik ve starém Římě v první polovině prvního století n.l.
Líbí se mi, že si autor už ve jménu Claudia historika vytkl dívat se na historii faktograficky a tudíž nezabíhat do popisu chlípností a zvrhlostí té doby ale opřít děj o podstatné zvraty a události, byť někdy umně vytvořené, té doby.
Konec jsem už hltal a těším se na druhý díl!
No tvl, prokousat se jmény a časovými linkami byl boj... Bez rodokmenu v knize bych se ztratil a i tak jsem měl po ruce google a wikipedii abych se orientoval... Ale jakmile se dostanete do děje tak to stojí za to... Intriky, zrady, jedy, vraždy, orgie, popravy a nevěry... Proste pohodička starého Říma.. Je to napsáno až neuvěřitelně autenticky pohledem budoucího císaře Claudia.. Za mě skvělý, poutavý příběh.. Určitě si knihu přečtu znovu!!!!! Takže kdo má rád tuto tématiku, neváhejte!
Budoucí císař Claudius popisuje svoje zapojení v římských dějinách tak věrně a realisticky, že Robertu Gravesovi to stačilo jen hodit na papír. Všechny historické i fiktivní postavy v knize jsou velice živé, ovšem pouze do okamžiku, kdy je někdo otráví, uškrtí nebo propíchne mečem. Podle všeho nebyl život v kolébce evropské civilizace žádnou selankou a jediným spolehlivým receptem na přežití bylo vypadat a chovat se jako slabomyslný kretén. Mám Claudiovy vzpomínky moc rád, vzbudily můj zájem o římskou historii, a mít stroj času, vyrazil bych tam na dovolenou!
Nooo...tak trochu nejdelších pět set stránek mého života, ale tak od půlky mě to začali bavit :)
Knihu jsem četla v roce 1988. Líbilo se mi číst o té době. Bylo to velice zajímavé. I když to bylo těžké čtení a u někerých postav jsem si nemohla zapamatovat, v jakém poměru jsou k vládci a jakou funkci zastávají. Naštěstí je v knize zobrazen rodokmen. Tak jsem si rodokmen nakreslila zvlášť na papír a když bylo třeba, mrkla jsem na toho "pavouka" a hned jsem věděla, kdo je kdo.
A opět na sebe musím žalovat: Seděla jsem na chalupě na lavičce, bylo krásné léto, náádherně.
Užívala jsem si příjemné čtení a v tu chvíli přijel na chalupu i manžel. Knihu jsem odložila na lavičku a šla jsem mu naproti. Vynášeli jsme věci z auta a v tu chvíli se spustil šílený déšť. Ale to bylo jako byste řekli: teď! Bez nějaké předtuchy, bez nějakého varování. Jako.. že by se hnaly mraky, zatáhlo se, nic. Šílený déšť. Zachraňovali jsme, co se dalo. Prostě všechno, co bylo zrovna venku a nemělo by zmoknout.
Ááále na tu knížku, kterou jsem nechala na lavičce, jsem zapoměla!
Když jsem si na ní vzpoměla a šla pro ní ven a vzala jí do ruky, tekla z ní voda.
Bylo mi hrozně. Byla to úplně nová kniha.
Nepřiznala jsem to. Dala jsem jí na půdu, kde bylo takové vedro, že se tam nedalo vydržet. Kniha vyschla, ale jak vypadala! To si dovedete představit.
Pak jsem to s pokorou přiznala. A koupila novou.
Knihu jsem četla před více než 25 lety a byla jsem jí už tenkrát nadšená! ;-) A tentokrát mi ji přečetla paní Jiřina Krupičková jako audio z KTN. Příběh, který formou fiktivního deníku Claudius vypráví, je nejen výborně napsaný, ale také doslova strhující. Čtenář se dozvídá mnohé zajímavé skutečnosti z oné doby, kdy byla společnost sice hodně jiná než ta dnešní, ovšem určité paralely je zde i přesto možné nalézt. Na scéně se postupně objevuje velké množství postav, některé z nich nás doprovází po celou dobu, většina z nich však v průběhu vyprávění zemře, ale děj zůstává stále hezky přehledný. Claudius vše zachycuje s určitým nadhledem a často je i přímým účastníkem popisovaného dění. Určitě nejsympatičtější mi byl jeho bratr Germanikus, zato většina ostatních zúčastněných (například jeho babička Livie nebo samozřejmě později i neblaze proslulý Caligula) byla zlá, zkažená a intrikánská až do morku kostí. Román končí spiknutím proti Caligulovi, jeho zabitím a vyhlášením Claudia císařem. Pokud se tedy chcete dozvědět, jak to bylo dál, budete si muset přečíst i pokračování této knihy ;-).
naprosto skvělá kniha, přečteno velmi rychle. Poutavé, nadčasové. Doroučuji i Caludius bůh a jeho žena Messalina.
Klasika, v níž je skvěle vyobrazen císař Claudius. Líbí se mi styl fingované Claudiovy autobiografie.
Velká spokojenost a příjemné překvapení. Několik let jsem knihu měla doma a otálela s jejím přečtením (v obavě, že bude suchopárná), ale mohu jedině doporučit. Je napsána čtivě a lze říci že i s vtipem a nadhledem, zároveň však poskytne základní orientaci v jednom úseku dějin antického Říma a možná v leckom probudí zájem dějiny. Je zapotřebí zorientovat se v poměrně velkém množství postav a jejich příbuzenských vztazích, ale naštěstí je připojen přehledný rodokmen. Jakmile jsem začala číst, nemohla jsem se od četby odtrhnout.
Hodně zajímavá kniha z období starověkého Říma, při čtení lze jen konstatovat, že lidé jsou pořád stejní.
K této knize jsem se vrátil po letech a líbila se mi stejně tak jako když jsem ji četl poprvé. Příběh je sice fikce, ale i tak celkem dobře zobrazuje atmosféru raného římského císařství a osudy některých známých historických osobností.
Tato kniha ve mě před lety probudila zájem o období římského císařství. Autobiografie císaře Claudia je sice románovou fikcí, nicméně velmi věrnou a realistickou. Dovedu si představit, že vztahy mezi členy císařské rodiny i jejich chování se v realitě velmi blížily tomu, co je vylíčeno v knize. Pro Claudia coby člověka s tělesným postižením i vadou řeči muselo být psychicky náročné vyrůstat v prostředí zvnějšku "dokonalých" (leč vnitřně často zcela prohnilých) lidí z patricijské nobility.
Příběh však není jen o intrikách v císařské rodině, jak se v souvislosti s touto knihou často zmiňuje. Při líčení životních zážitků budoucího císaře autor popisuje i reálie všedního římského života z počátku prvního století - např. dětské zásnuby, život v konkubinátu s propuštěnou otrokyní paralelně s oficiálním manželstvím s římskou občankou, vztah pánů k otrokům a jejich propouštění na svobodu v rámci tzv. pecullia, hry a gladiátorské zápasy, poměry v legionářském táboře i preotoriánské gardě, vztahy se sousedními národy (velmi mě potěšil popis bitvy v Teutoburském lese, o němž Claudius vyprávěl zprostředkovaně).
Za mě jeden z nejlepších historických románů.
Oproti dobrému TV seriálu s Jacobim a ještě lepší rozhlasové dramatizaci byla kniha poněkud slabší. Což o to, četla se dobře, ale byl to jen jakýsi suchý výčet událostí (jako učebnice dějepisu). Navíc se kniha zabývá jen vládnoucím rodinou, potažmo nobilitou, čímž přibližuje jen malý výsek celé té doby. Pokud čtenář nemá povědomí o rodinných vazbách, nepomůže mu ani přiložený genealogický strom. Je to dost zamotané i pro pozorného čtenáře. Spíše u mne převládá zklamání. Kniha by se mohla spíš jmenovat Já, Livia; Claudius příběh jakoby "napsal", ale v ději se vyskytne jen velmi zřídka a okrajově. Mnoho příběhů a zápletek se vyřeší samo od sebe, zásahem náhody nebo přírodních vlivů... takže i když postavy udělají cokoli, vše stejně dopadne tak, aby to sedělo do konstrukcí pana Gravese (nebo doložené historie). A to vás vážně omrzí. Lepší děj a atmosféru stejné doby (Řím za vlády Oktaviana a Tiberia), navíc včetně života chudiny v chatrčích na předměstí, nabízí třeba Po nás potopa od Tomana.
Skvěle napsaná kniha o jednom z nejzajímavějších historických období. Přečteno jedním dechem. Rovněž taky vřele doporučuji dramatizaci této knihy s Viktorem Preissem v hlavní roli.
Výborný historický román z Říma v období počátku letopočtu. Kniha je velmi čtivá, jen místy lehce nepřehledná, protože množství postav, které knihou prochází, je enormní. Nicméně je zde krásně zachycena skutečnost, že lidská povaha se již více než 2 000 let nijak nemění.
Vzkaz pro Metlu:Deja-vu.Celý život mezi spoustou lidí a najednou během pár let téměř všichni odešli.Od nepřekvapivých(prarodiče)po naprostý šok(partner) a stejně tak si je připomínám neočekávaně a neplánovaně podle filmů,písniček,jídel a podobně.Claudius jako kniha i seriál byla srdcovka mého přítele.Narozdíl od Švejka,kterého hájím jen z piety k tatínkovi který ho miloval(a Muže se srdcem kovboje),knížku Já,Claudius jsem si zamilovala beze zbytku.Starověký Řím mě vždy fascinoval až šokoval krutostí,válkami,počtem vražd,zrad atd.ale teprve kniha Já,Claudius způsobila,že pro mě přestal být jedním z mnoha a vystoupil z davu.A díky seriálu,Dereku Jacobim (a Petru Haničincovi)mi ho začalo být i líto.Nedokážu říci proč ale Claudius bůh a jeho žena Messalina už mě tak nevzala.Takže jestli někomu nevadí velký počet postav a nenudí ho starověk můžu jen doporučit.
Celkem jsem se nutil se do této knihy pustit, ale jakmile jsem začal, tak jsem nemohl přestat. Nejsem žádný historik a ani nemám obsáhlé povědomí o římské historii, ale i přesto mě kniha velmi bavila.
Je směšné, jak moc věcí zůstalo v dnešní době, ctižádost a vypočítavost lidí. Navíc si osvojíte i nějaké základy z římské historie. Můžu jedině doporučit.
Štítky knihy
zfilmováno císařové starověký Řím historické romány Claudius, římský císař fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Já, Claudius |
| 2004 | Řecké mýty |
| 1972 | Claudius bůh a jeho žena Messalina |
| 1948 | Zlaté rouno |
| 1948 | Hrabě Belisarius |
Výborný historický román, který jsem přečetl jedním dechem, i když se tomuto žánru jinak spíš vyhýbám :). Claudius všem ukázal, co v něm vězí, a fakt to byl na svoji dobu dobrý císař. Jinak ale v tom Římě měli tenkrát hodně velkej binec (abych to vyjádřil slušně) a určitě jsem moc rád, že žiju tady a teď :))).