Já jediná jsem přežila
Lauren Elder , Shirley Streshinsky
Autentický příběh mladé Američanky, která chtěla s několika přáteli v malém letadle přeletět pohoří Sierra Nevada. Stroj se však nárazem o hradbu skal zřítil a ona jediná zůstala naživu. V této knize líčí svoji strastiplnou cestu zpět k lidem.
Literatura světová Dobrodružné Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , DekonOriginální název:
And I Alone Survived, 1978
více info...
Přidat komentář
Knizka se cetla dobre, zadne zdlouhave pasaze ci popisovani. Smekam, za to co dokazala!
Naše městská knihovna konala akci, kde prodávali vyřazené knihy za pouho 1kč za kus. Mezi hromadou velice nezajímavých knih jsem našla tuhle krásku. V kapse jsem vyhrabala poslední korunu co jsem měla a s radostí jsem si ji odnesla domu a jsem za to velice ráda, nad knihou neustále přemýšlím a nedokážu ji dostat z halvy... respekt pro Lauren
Této knize dávám nejlepší hodnocení, i když si na ni vlastně vzpomínám jen matně. Četla jsem ji kdysi na střední a byl to pro mě silný zážitek, který mě nasměroval ve výběru dalších knih...pravdivé příběhy o překonávání ať už neštěstí nebo vlastního osudu...mě baví dodnes.
Můžu napsat "nezapomenutelná kniha", protože jsem ji četla tak před dvaceti lety a stále vím, jak jsem ani nedýchala napětím, kdy už se Laurem zachrání. A zachránit se musela, když to je autentický příběh. Obrovská vůle a snaha přežít je tak sugestivně popsané, že teď dávám pět hvězdiček.
Kdysi jsem viděla moc pěkně natočený film a tak jsem si přečetla i knížku. Má můj obdiv. Knížce bych dala 3*, ale Lauren 5*, takže za 4*
Kniha plná odhodlání. Napínavé, moc krásně napsané. Musí být těžké najít v sobě tolik síly přežít.
Knížku jsem četla již pětkrát. Pokaždé mě udiví obrovská vůle přežít, nevzdat se. Silný příběh.
Knížku jsem teď přečetla již potřetí. Opět úžasný zážitek. Jen mě trochu mrzí závěr - jednak reakce lidí v městečku, no nevím, nežiju v Americe - a jednak i popis děje po ošetření v nemocnici. Věnovala bych tomu o pár stránek víc :-). Ale jinak celkově knížka boduje.
Napínavé, lidské a napsané tak, aby to bylo maximálně přístupné všem, ale ne hloupé. Jedna z knížek, ke kterým se rád vracím, a třeba někdy dají v češtině také film z roku 1978. Citát: „Chci se svým životem naložit velkoryse!“ (Čteno v překladu Jaroslavy Moserové-Davidové.)
Skutečné příběhy čtu velmi ráda a vždy obdivuji a skláním se před odvahou, sílou a neskutečnou vůlí přežít a je úplně jedno, kdy se tato událost odehrála... Takové příběhy zkrátka nikdy nezestárnou a já jsem ráda, že jsem si mohla Laurenin boj o život přečíst a že ho pro nás sepsala... Je to ve všech směrech úžasná a obdivuhodná žena a doufám, že se jí i po těch letech stále daří velmi dobře.
Trošku mi vadilo, jak hlavní hrdinka opakovaně zdůrazňuje slabost a nevůli přežít u svého kolegy. Teprve v závěru se objeví poznámka, že měl velmi těžké vnitřní zranění, to mělo zaznít hned na začátku.
Jinak samozřejmě čtivé, napínavé, příběhy podle skutečnosti mají přeci jen silnější vyznění, než ty smyšlené. Sestup Lauren po ledové stěně v nevhodných botách, nevhodných ponožkách (a bez kalhotek!) ve mně dodnes vyvolává mrazení i obdiv...
Čteno v mých patnácti, tenkrát silný zážitek, možná bych si ho měla zopakovat. Nebo raději ne, abych nebyla zklamaná.
Když jsem ji brala do ruky a viděla jen pár stránek,skoro jsem neměla chuť jí číst.Říkala jsem si: nebylo o čem psát? Naopak,kniha mě nadchla,všechno mělo svůj smysl a Lauren má můj hluboký obdiv jak se se vším, co jí osud připravil,popasovala.Ne každý by měl v dané situaci tolik "zdravého" rozumu a tolik vůle k životu,tolik snahy vidět své milované živé a nepřipravit jim bolest,kterou očekávali.Budu jí číst znovu a zas.
Čtivě napsaná kniha o neuvěřitelné vůli a statečnosti, nejenže se dokázala s danou situaci poprat a zvládla neskutečně náročnou cestu zpět do civilizace, ale také událost pravdivě bez příkras popsala a přiznala, co přesně prožívala. Obdivuju ji.
Skvělá kniha, opravdu dobře napsaná... je až neskutečné, co se honí hlavou lidem ve chvíli, kdy jim jde o život, jak reagují a jak přemýšlejí... Kniha o velmi silné vůli jedné statečné ženy..
Jako dítě jsem si ji nenápadně vypůjčila z knihovny rodičů a pak ji četla ještě mockrát. Úžasně napsaná kniha!
Lauren měla vlastně štěstí, protože měla jakousi průpravu, ráda cestovala a nebyla hloupá. A také se na začátku moc nezranila.
Všechny tyhle okolnosti jí pak hrály do ruky, když sestupovala z hory. Jak to dokázala, jsem čučela. Váhala bych, jestli se vydat od vraku, pokud bych viděla cestu, kterou ona musela zdolat.
Otázky, jestli najde vodu, jídlo, kolik nocí stráví pod širákem, jestli někde uklouzne a spadne, jestli se ještě zraní, nebo jestli jí nehrábne, řešila za pochodu.
Realistické halucinace působily děsivě, protože jí mohly stát život. A ne jednou. Stejně jako některé úseky cesty, kterou prošla. A na konci i už skuteční živí lidé.
Uvěřitelně je popsáno i chování pilota po nehodě.
Chvílemi jsem měla problém se stylem, nebo možná spíš asi divným překladem, kostrbatými větami.
Musím obdivovat každého, kdo se v podobných situacích nevzdá.
Zajímalo by mě, jestli existuje člověk, jemuž v podobných situacích zachránily život znalosti "načerpané" z podobných knih :). To by byl fakt klikař.
Rade: Myslím, že kalhotky měla. Pod tou dlouhou sukní jí chyběly punčocháče, nebo elasťáky. Tak jsem to teda pochopila já.