Já nevím
Barbara Abel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449500/ja-nevimN6i2Da-AzM-.jpg
4
133
133
Zdánlivě obyčejný den a zdánlivě obyčejné osudy lidí, které spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát. Školka U pěnkavek vyjíždí na výlet, během stavění lesních domečků se ale ztratí malá Emma. Několik učitelů, včetně nepříliš oblíbené diabetičky Myléne, se ji vydá hledat. Po hrůzostrašné hodině strachu se holčička najde, ale co její učitelka? Myléne zůstala v lese, glykemický index nebezpečně klesá a pětiletá Emma opakuje jediné: „Já nevím“. Je to ale pravda? Ve skutečnosti toho ví víc, než by měla, což si uvědomuje především její matka, která má poměr s otcem zmizelé Myléne. A situace se začíná komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Je sais pas, 2016
více info...
Přidat komentář
Já nevím, z hodnocení této knížky jsem dost rozpolcená. Chtěla jsem ji odložit už po první kapitole! Styl jakým je román napsaný se skutečně nedá číst. Nevím, zda se to dá považovat za stylistickou chybu, či pro to existuje jiný název, ale autorka/překladatelka se za celou dobu psaní nerozhodla, zda bude psát v přítomném nebo minulém čase. Takže mezi časy přeskakuje i v rámci jedné věty či odstavce. Hrozně to ruší! Sama vím, že je těžké se při psaní držet zvoleného času, ale od toho tady jsou i redaktoři, korektoři, kteří mají za úkol na toto dohlédnout. Tím pádem to nevyčítám autorce ale spíš překladatelce a hodnotím výš, než by si text samotný zasloužil. Příběh byl fajn ale naplno se rozjel až v poslední třetině. Zvraty byly super ač jsem některé předpokládala.
Ani jedna postava tu nebyla sympatická! Emma - pořádný spratek, rodiče si s ní vůbec neporadí. O výchově tu nemůže být řeč a už vůbec ne v době a zemi, kde když matka v obchodě na dceru zvýší hlas, tak ji přihlížející obviní z napadení dítěte. Camille - matka "jak se patří", slabá žena, nevěrná manželka. Patrick - nesympatický, arogantní, ve chvíli kdy se postavil proti Camille v otázce výchovy a poštval dcerku proti ní, mi začal být krajně nesympatický. Étienne - milenec s temnou minulostí a nevyzpytatelnou povahou. Mylène - ztracená učitelka, nelíčená autorkou zrovna lichotivě a já jsem celou dobu tušila proč.
Výčet nesympatických postav asi nepředstavuje knížku v moc příznivém světle. Bylo tady ale hodně věcí k přemýšlení, hluboké myšlenky. Na konci se kruh uzavírá a všechno to tak nějak dává smysl a zapadá do sebe... Jediné nevysvětlené pak zůstává Ètiennovo chování nebo spíš jeden jeho zkrat.
Takže i když bych kvůli příšernému slohu chtěla hodnotit hodně nízko, nemůžu, knížka mě dostala, doporučuji!
3,5*
Ty jo, tak to byla fakt síla. Myslela jsem, že si přečtu knížku o pátrání po ztracené holčičce, ale vyklubal se z toho naprosto šílený psychothriller se vším, co k tomuto žánru patří - napětí, dějové zvraty, myšlenkové pochody jednotlivých postav... Místy mi až běhal mráz po zádech.
V této knize mi byly všichni nesympatičtí. Děj se trochu zbytečně natahoval a konec jsem nečekala. Pro mně trochu zklamání.
Príbeh sa až moc tiahol, všetky postavy mi boli nesympatické. Niektoré časti mi prišli zle vysvetlené. Celkovo sa to čítalo dobre, ale asi by som po nej znovu nesiahla.
Kniha se mi libila, dobre se cetla, velmi zajimavy pribeh se smutnym koncem
Já nevím, nejdřív jsem se musela prokousávat těžkopádným vyjadřováním autorky, kromě toho se mi zdálo těžko uvěřitelné chování Étienna v určité rozhodující situaci a nakonec i ten zvrat k závěru byl těžko uvěřitelný. A Myléne mi přišla taky úplně mimo, nechápu, jak osoba s takovým rozhodováním může dělat učitelku. Z hlavních postav nebyl vlastně normální nikdo.
Rozhodně se ale jedná o psychologický román s detektivní zápletkou, nejde o thriller.
Trochu mne zklamal popis diabetika, vím o čem to je... Proto trochu zavádějící informace a proto si také myslím, že v časovém horizontu to tak nemohlo nebo nemuselo dopadnout!!!
Na tomto příkladu je vidět, jak obyčejný motiv/téma dovedou rozehrát napínavý příběh, a to ani není třeba brutálně zmasakrovaných mrtvol, sériových vrahů a úchylů všeho druhu. Kniha drží své zajeté tempo a s přibývajícími stránkami nepolevuje, snad právě naopak – člověk má kolikrát chuť někým v knize zatřást nebo ho profackovat. Zkrátka typické lidské chování v krizových situacích, kde každý hraje hlavně za sebe.
Konec trochu moc tlačí na pilu a je, dá se říct, i nadbytečný, ale chápu, že se jím autorka snažila určité věci vysvětlit. Od Étienna jsem popravdě čekala trochu víc akce, ale co už... Za mě lepší 3,5*, ale vzhledem k tomu, že mě příběh opravdu vtáhnul a po dlouhé době jsem nechtěla knihu odložit, dávám 4 a dokonce odpustím i občasné překlepy.
Původně jsem knihu chtěla hned odložit, protože mi vadil vypravěčský sloh. Pak jsem se rozhodla jí dát šanci a "přetrpět" způsob psaní. A nelituji. Spíše než detektivní román je to příběh s nevšední a zajímavou zápletkou. Autorka představuje jednu odpornou toxickou rodinku, kdy se opravdu sešli tři dobráci a její propletení s otcem a dcerou, kteří sice moc sympatií také nevyvolávají, ale zde si vytáhli fakt Černého Petra. V zásadě doporučuji, pokud vám nevadí číst o notně pokroucených lidských charakterech.
Parádní čtení, ač pro mě nepochopitelně v modrých číslech. Už jsem se doslova prokousala jinými "trháky" z červenýho chlívku a zdaleka jsem si nechrochtala jako teď. Prostě jako prasátko nad plným žlabem :) Milenec, milenka a jejich děti. Protivný jak noc. Jednoduchý, přímočarý s pár osobami, ze kterých mám trochu naježenou kůži ještě teď.
Psychodrama o vztazích a povahách. Nenapsáno kvůli detektivnímu hledání a napětí, ale pro zamyšlení, že určité povahy nejsou schopné projevovat svou lásku aniž by ubližovaly. Soužití s nimi je zhoubou pro jimi milované. Bylo tomu tak kdysi, je tomu tak nyní a zřejmě se tento vzorec chování bude uplatňovat i v budoucnosti. Doporučuji těm, koho zajímá psychologie vztahů.
První strany a kniha málem letěla, nemám ráda popisy milostných hnutí aktérů rozepsaných na několik stran,nevyhledávám takové knihy a u této jsme to nečekala, navíc hned na začátku. Příběh je tak silně překonspirován, jako by se autorka snažila tak urputně zaujmout, až čtenáře otráví, mě tedy ano. Přemýšlela jsem, kdo je vlastně hlavní hrdinka/ka, a nějak jsem na to nepřišla, vlastně je to kniha o obětech, ale ne těch opravdových,ale vztahových. Knihu jsem dočetla jen proto,abych se dozvěděla, co je závěr, a i ten mne zklamal. Označení thriller mi nepříjde úplně správné.
Já nevím, ale mně se kniha docela líbila. Je to dobrý psychologický román s detektivní zápletkou. Všechny postavy v tomto příběhu byly zcela nesympatické, ale to mi vůbec nevadilo. Byl to kapku jinak napsaný příběh, nezvyklý, ale docela probudil mou zvědavost a chtěla jsem číst dál. Já nevím je mrazivým příběhem jedné zvrácené a šílené rodiny !
Dobre sa to citalo, ale chvilami sa mi zastaval rozum nad konanim hlavnych predstavitelov knihy napr ucitelka,ktora bez rozmyslu skoci do jamy za ziackou, namiesto aby zavolala daku pomoc .Tu malu som mala sto chuti vyfliaskat a jej mamku uz ani nehovorim.Napriek vsetkemu sa to lahko citalo, lebo som chcela vediet ako to skonci.
Kniha mě hodně bavila, ale určitý okamžik v chování Etiena, který nechci prozradit těm, co budou číst, byl podle mého nepravděpodobný, přehnaný a proto dávám jen tři hvězdičky. Jinak mám knihy tohoto typu ráda, je tam vidět běžný život běžných lidí, bylo to i napínavé, hrdinové nebyli pouze hodní a zlí, ale obyčejní chybující lidé, jen ta chvilička s Etienem mě nějak nesedla.
Tak za mě teda nic moc..
Knihu jsem dočetla, protože jsem furt čekala na nějaký wau! rozuzlení.. A ono prd. A navíc jsem neměla n čtení nic jinýho :)
Odehrává se to během 3 dnů a já měla pocit že se to táhne tak týden nebo víc.
Malá Emma mě neskutečně vytáčela. Ale její rodiče mnohem víc. Těm bych každýmu břinkla z jedné strany. Vychovali tak rozmazlenýho haranta že to není možný.
A otec zmizelé učitelky? To by bylo taky na dýl..Chápu, že se mu ztratila dcera, ale...
Co se týče stylu psaní.. Tak to šlo, četlo se dobře. Jen bohužel obsah pokulhával..
Jednoho dne se při školkové akci ztratí v lese pětiletá Emma. Všichni ji hledají, mezi nimi i její učitelka Myléne. Když se po nějaké době malá Emma najde, všichni si oddechnou. Ovšem jen na chvíli. Brzy zjistí, že se nyní postrádá Myléne. Vše nasvědčuje tomu, že se Myléne s Emmou v lese musely potkat - Emma má ruku ovázanou učitelčiným šátkem. Když se jí policie a rodiče ptají, zda se s učitelkou setkala, holčička odpoví:"Já nevím."
Čas neúprosně běží. Myléne je diabetička, která u sebe nemá inzulínové pero. Bez inzulínu má šanci na přežití max. dva dny.
Policie začíná pomalu skládat střípky událostí, které bezprostředně předcházely této tragédii. Stejně tak je skládá Emmina matka, která moc dobře ví, že její dcera něco tají....
Kniha se velmi dobře četla. Na knihy, kde není žádný z hrdinů sympatický, jsem si už zvykla a nevadí mi. Ovšem tady to byl pro mě extrém. S trochou nadsázky mohu říci, že to tu byl jeden psychopat vedle druhého. Ani s jedním z nich, malou Emmu nevyjímaje, bych se potkat nechtěla.
Z malé Emmy mi šel chvílemi i mráz po zádech. Šílená rodina. Drsný příběh, ale četlo se jedním dechem.
Aj u mňa je to čítavá kniha, dej pomerne napínavý a hoci rozuzlenie bolo predvídavé, zhltla som ju na dvakrát. Presne ako JessieEx, mala som aj ja problém so štýlom, akým je text napísaný. Zmena časov z minulého do prítomného v jednej vete, ako napr. : Když Étienne zavěsil, dává volný průchod své zlosti. - ma znechucovala, myslela som si, že je autorka jednou z píšucich investigatívnych žurnalistiek, ktoré sa rozhodli písať román. Na konci som si prečítala aj jej profil a ajhľa - autorka divadelných hier.
Ak teda dokážete odignorovať túto chybu, dá sa dobre zgustnúť na profiloch postáv.