Já, robot
Isaac Asimov
Isaac Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace a hlavně: tři zákony robotiky. Jakže znějí? 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí sám sebe chránit před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Tvůrcem a otcem celé robotické etiky je právě americký spisovatel Isaac Asimov. V této dnes již klasické sbírce nacházíme jedny z nejlepších povídek, jaké kdy byly na toto téma napsány. A nelze jen dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou – spíše naopak.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2000 , TritonOriginální název:
I, Robot, 1950
více info...
Přidat komentář
Pan Asimov se trefil více, než asi sám tušil. V době , kdy psal tyto povídky, bylo pár let po 2. sv. válce, o počítačích nebylo vidu ani slechu... A on už řešil inteligentní roboty, které se nyní lidstvo snaží přivézt na svět. Ten jeho svět byl lepší v tom, že roboti byli na Zemi zakázáni, u nás to tak nebude a zřejmě nebudou k rozpoznání od skutečných lidí. Horší varianta :-( Filmové zpracování kompiluje řadu postřehů z povídek a samozřejmě jako základ ponechává 3 robotické zákony, které spisovatel zformuloval. Jinak si filmovou podobu neztotožníte s žádnou povídkou. I filmové zpracování ale hodnotím velmi vysoko.
Asimov zase nezklamal! Jeho knížky přečtu v rekordním čase a hned mám chuť jít na další.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, jako knihu starší než já. A přečetla jsem ji jedním dechem. Dokonalé a velmi čtivé.
Tak tomuto říkám Umění! Celou dobu jsem si říkal: ,,Vždyť ta kniha vyšla v roce 1950, kam na ty nápady chodil?" Výborná kniha, určitě to není poslední kniha od tohoto autora, kterou jsem četl.
autor se zaměřil na eticko psychologické problémy spojené s předpovídaným rozmachem robotiky, nejsou to tedy akční scény, které byste v knize našli, ale propracované (méně/více) situace, které reflektují možné problémy spojené s rozhodováním robotů na základě 3 zákonů.
Tak útla knižka, tak obrovský svet. Asimove zákony robotiky položili základy, na ktorých logike je vystavané celé univerzum. Ľudia versus stroje. Asimov opisuje obdobie obrovského technického pokroku, kde sa roboti čoraz viac stávajú nedielnou súčasťou ľudskej existencie, ba dokonca určujú smer, akým sa ich (už spoločná) civilizácia bude vyvíjať. Jednotlivé príbehy predkladajú čoraz komplikovanejšie "prípady", ktoré skúmajú nepriestrelnosť troch zákonov. Od jednoduchých problémov pri ťažbe surovín, cez otázky týkajúce sa úpravy zákonov robotiky, až po problémy, ktoré zasahujú do politiky a celosvetovej ekonomiky. Zbierka poviedok, história rozvoja robotiky a analýza a polemika na tému človek versus robot. Fantasticky premyslené, čtivé a nútiace čitateľa nad predloženými problémami rozmýšľať. Táto kniha je skutočnosť, ktorá sa stala v alternatívnom univerze.
Velmi čtivé, úžasná vize z před půl století. Nejzajímavější mi přišlo, jak si tehdy lidé představovaly budoucnost. Mrzela mě občas nelogičnost světa, ale možná je to způsobeno všechno tím, co víme dnes....
Bylo mi doporučeno, že je to vhodná četba pro ty, kteří jinak scifi moc nefandí. Příběhy se vždy řídí jasnými zákony robotiky, takže při několika posledních už celkem dokážete předpovědět pointu. Z toho důvodu mě kniha s postupujícím čtením bavila méně a méně.
Knihu jsem otevřel až po (několikátém) shlédnutí filmu. Byl jsem potom velice překvapen, když jsem zjistil, že si tvůrci z knižní verze vzali jen pointu, pár jmen a tři zákony.
Nutno dodat, že dobře udělali. Zatímco Já robot z hollywoodské produkce je jeden z nejlepších sci-fi počinů, se kterými jsem se setkal, o knize se to říct nedá.
Pokud jsou velmi vysoká hodnocení udělována kvůli smělým robotickým vizím, tak to chápu. Představit si potencionální problémy s myslícími stroji v době, kdy neexistoval internet a počítače se nedaly vyrobit menší, než šatní skříň (a zvládaly sotva násobení), nemohl leckdo. Rovněž nápady týkající se tří zákonů a způsoby, jak je obejít, bych označil za téměř geniální. Ale jak se ukázalo, bohužel to na dobrou knihu nestačí.
Soft sci-fi jsem nikdy nemusel, ale když už - tak jelikož v něm jde hlavně o dialogy - měly by za to stát. Zde tomu tak není. Konverzace mi přišly odfláknuté. Vysvětlující rozmluvy, které objasňují čtenářům co je potřeba tak, aby se to hodilo autorovi, ale ne postavám, bych čekal u amatérských spisovatelů. A právě postavy s tím vším souvisí. Nejsou lidské a uvěřitelné - např. všichni vědci se věčně dohadují a nadávají si jako malé děti. Stejně tak názvy jako Stroj nebo Mozek mě nepřesvědčily o nějaké vyšší propracovanosti.
Nejvíc mě štvalo asi to, že si autor vysvětloval, co se mu zrovna chtělo a ignoroval logické otázky, které se mnohdy přímo nabízely. Tohle je ale asi vinou toho, jak si myslící stroje Asimov představoval - jinak než pracují počítače dnes. Proto tohle jako chybu nelze označit a proto nevyčítám třeba ani to, že v budoucnosti psali ještě na papír, používali mapy a museli plnit pracovní plány. To však neznamená, že se to četlo o to lépe.
Shrnu to asi takto: Na svou dobu možná odvážné dílo plné nadčasových myšlenek, ale po literární stránce podprůměrné, a číst mě nebavilo.
Knihu jsem přečetla,chtěla jsem zkusit něco od tohoto autora ,ale nemůžu říct, ze by mě moc zaujala . Možnou výjimkou by mohla byt povídka Robbie, která se mi opravdu líbila,kde malá Glorie musí ubránit svého plechového kamaráda před pečující matkou. Pro někoho ovšem může být kniha velmi zábavná.
Já, robot je úžasná kniha. Rozhodně doporučuji. Myšlenka byla sice poté několikrát přepracována, ale varování zůstává stejné. Při pohledu na chodící robolidi, robokočky, robopsy, na robovýrobu, roboarmádu, robocookies hlídače, mi mrazí po zádech. Po přečtení knihy robosrdce zaplesá, ale já si jdu zakrýt wifi, vypnout elektrické hodiny, odpojit elektrickou ochranu, neboť s nimi se cítím ve větším nebezpečí než mezi lidmi, kteří mají aspoň to srdce a ty lidské emoce.
Přes půl století stará kniha, která i dnes - a možná zvláště dnes - nabízí spoustu zajímavých námětů k zamyšlení.
"Inu, jedna možnost, jak by robot mohl uhodit člověka, aniž by porušil Zákony, by tu byla. Jediná."
"A to?"
"Pokud je člověk, který má být uhozen, jen další robot. Sbohem, pane Bayrley."
Absolutně. Geniální.
Knihu jsem si po letech poslechl v audio formátu namluveném panem Nedělou, zvláštní, že z příběhů jsem si moc nepamatoval, ale myšlenka, že by nás nakonec mohli/měli řídit roboti se mi z prvního čtení zaryla do paměti - nejspíš pod vlivem krásně popsaných her Robieho s holčičkou z první povídky, a elegance, s jakou zabránili globálnímu konfliktu z povídky poslední.
Nicméně asimovy robotické zákony jsou bohužel scifi, první aplikace bývají výjimečně jinde než ve vojenství. Osobně nevěřím ve zlou vůli strojů, ale mám obavy, že v některých hrách je konflikt jediné matematicky správné vyústění - a nejspíš jenom strach z nicoty je ta tenká čára, která nás možná už párkrát zachránila - a nejsem si jistý, jestli jsou stroje tímhle strachem, na rozdíl od člověka, vyzbrojeny..
Zajímavá byla i povídka o robotovi, který jak se zdálo, dokázal číst myšlenky. Ten mechanismus vystihuje myslím úžasně metodu, jakou často používají podvodníci a šmejdi jistého druhu - jen jejich motivace bývá méně vznešená, než motivace nešťastného robota..
Po neuvěřitelně dlouhém čtenářském bloku mi tato kniha pomohla znovu si čtení zamilovat! Po pravdě jsem se zprvu bála toho, že kniha bude naivní, vzhledem k tomu, že je poměrně stará, ale nakonec mě příjemně překvapila. Doporučuji :)
Bohužel, čas se na knize podepsal. Povídky jsou napsány naivně s předvídatelnými pointami. Je to o to horší, že ve většině povídek, jsou hlavními hrdiny vědci, kteří nejsou schopni přijít na nějaký banální problém, jehož řešení celou dobu bije do očí.
Knihu jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy 2017 – kniha odehrávající se v budoucnosti.
Do tohoto bodu výzvy se mi nejvíc nechtělo, tak jsem si ho raději odbyla mezi prvními. Ve sci-fi žánru se moc nevyznám, takže jsem vybrala knihu, jejíž název mi zněl aspoň trochu povědomě. Navíc jsem si říkala, že když jde o povídky, tak to by v tom byl čert, aby mě aspoň jedna nebavila.
A byla jsem příjemně překvapená – Isaac Asimov píše čtivě, příliš nezabředá do technických detailů (naštěstí!) a děj docela odsýpá. Je opravdu zajímavé číst, jak si před 70 lety představoval naši současnost a jak bychom v této době podle jeho představ už měli mít vyspělé roboty, létat na Merkur a těžit na asteroidech.
Povídky většinou řeší nějaké dilema nebo problém, který se vztahuje ke třem zákonům robotiky, a vždycky jsem byla zvědavá, jak si s tím hlavní postavy poradí. Některé povídky jsem zhltla jedním dechem a jiné se mi četly hůře, ale skoro všechny obsahovaly zajímavou pointu. Nejvíc se mi rozhodně líbila povídka Malý ztracený robot, dále mě bavil Lhář! a Důkaz.
Štítky knihy
roboti povídky zfilmováno americká literatura sci-fi
Část díla
- Chyť toho králíka! / Najprv zabiť vlka 1944
- Důkaz / Dôkaz 1946
- Hra na honěnou / Kolotoč 1942
- Konflikt nikoli nevyhnutelný / Odvrátiteľný konflikt 1950
- Lhář! / Klamár! 1941
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Je pravda, že ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě a tomu, že zákony robotiky někteří moji známí často citují, nicméně pomalá četba této dneska již evidentní klasiky přináší spoustu podnětů k zamyšlení nejen o vztahu člověk-technika (případně lidský výrobek), ale i nad tím, kde jsou skutečné hranice a hodnoty lidské civilizace. Časem ráda sáhnu asi i po dalších autorových dílech.