Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524899/bmid_jablka-ze-stromu-nepadaji-6533a5693781a.jpg
4
378
378
Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou – samozřejmě kromě naděje na vnoučata – nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo. A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a jež potřebuje pomoct, protože jí napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněně dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného – a ty zbylé dvě si myslí přesný opak! A čím více otázek si sourozenci Delaneyovi kladou, tím více jemných prasklin se na obrázku dokonalého manželství jejich rodičů objevuje...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2023
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Apples Never Fall, 2021
více info...
Přidat komentář
Bylo pro mě těžké se do knihy začíst, prokousala jsem se nakonec, ale za mě to autorka umí i lépe.
Ty kráso, asi bude ze mě odborník na tenis.
Děs a hrůza, zatím mě zaujala jen jedna její kniha. Zatím je to "na stejné brdo"
Kniha mi dle anotace přišla zajímavá a na četbu jsem se těšila. Zklamání přišlo téměř hned na začátku. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Plno věcí mi přišlo neuvěřitelných (jen tak si někoho cizího nastěhovat do baráku atd), něco se uplně zbytečně do detailů popisovalo (ač to s dějem nemělo nic společného) ale tak nějak jsem chtěla vědět, co se stalo s Joy. Na to, jak se kniha táhla, tak konec byl zase rychlý.
Napínavé, postupně se rozkrývají jednotlivé postavy a jejich pravá tvář. Chvílemi až moc zdlouhavé.
Stárnoucí manželé Joy a Stan, kteří celý život vedli tenisovou školu a teď už je čeká jen důchod, a jejich čtyři děti (dva synové a dvě dcery), kteří mají momentálně všichni tak trochu pochroumané životy. Do toho všeho zmizí Joy, která se o všechny vždycky starala a nyní po sobě nechala jen vzkaz, který nedává smysl...
Knížka postupně rozplétá rodinné záhady a mě moc bavila... Moriarty je moje oblíbená autorka, líbí se mi, jakým stylem píše, to, že střídá perspektivy vyprávění různých postav, to, jak vykresluje psychologii postav, všem vždycky rozumím a připadají mi uvěřitelné. Mám ráda i prostředí Austrálie...
Tady bych měla jen maličkatou výtku k trochu prodlužovanému závěru, jinak spokojenost, opět se potvrdilo, že Moriarty je pro mě sázka na jistotu...
Někde jsem četla, že v knize je příliš mnoho postav, ve kterých se bylo zpočátku těžké orientovat, tak s tím jsem problém vůbec neměla... A zadruhé jsem netušila, že se knížka váže k tenisovému prostředí, budu muset tedy trochu počkat s Carrie Soto, na kterou jsem se moc těšila, aby toho tenisu nebylo najednou příliš mnoho...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Knížka mě od začátku připoutala, do poslední chvíle jsem netušila, jak to celé bude pokračovat a rozuzlení a konec se mi taky líbily. Napsáno velmi čtivě a poutavě, nenudila jsem se a neměla jsem problém se začtením. Když příběh skončil, vlastně mě to zamrzelo :-)
Já jsem byla spokojená, tohle je Liane, jakou mám ráda - trocha tajemství, trocha psychologie i napětí. Líbilo se mi střídání časových rovin, vždycky to skončilo v nejnapínavějším. Pomalé tempo nevadilo, naopak, přispělo k tomu, že jsem chtěla pokračovat a vědět, co se vlastně stalo. Konec nutí k zamyšlení, rodinné vztahy jsou náročné.
Jen teda - Ikar opět „nezklamal“, tolik pravopisných chyb, to byl masakr, shoda podmětu s přísudkem redaktorovi nic neříká? Ostuda!
Tak bohužel, i když jsem se na knihu moc těšila, musím říct, že je to podle mě asi nejhorší kniha od autorky. Mám přečtené všechny a tato mě vůbec nenadchla, spíše zklamala. Četla se dobře, jako všechny ostatní, ale byla dost předvídatelná, takže mě nečekalo žádné napětí, jako to bylo u ostatních.
Scénář určitě zajímavý, jako krimi asi ne, ale spíše bych knihu zařadila jako rodinný román. V začátku jsem se do těch pětiset stran nemohla dlouho začíst. Vlastně, až asi od poloviny (kdy jiné knihy končí) začal děj celkem zajímavě eskalovat. Seznamujeme se s celou rodinou Delayneových, s jejich všedními problémy, zanícením, charaktery, úspěchy i pády, ale hlavně zradou a podezřelým zmizením Joy. Příběh z prostředí tenisového sportu byl vůbec mou první beletrií a Moriarty musela nasbírat hodně informací k sepsání tohoto rozsáhlého románu.
(SPOILER)
Do knihy jsem se pustila úplně bez očekávání, jelikož jsem ji dostala dárkem, tudíž jsem si předem vůbec nic nezjišťovala. Začnu obálkou, která se mně osobně moc nelíbí (a upřímně ani po dočtení moc nechápu tématiku jablek). Dle anotace mi přišlo, že to bude spíše thriller/drama.
Překvapilo mě tenisové prostředí, které se táhlo celým příběhem. Pokud však člověk není vyloženě fanda, bude to spíš považovat za takovou výplň celého příběhu. Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede, protože námět byl super. Neznámá žena zaklepe na dveře a bude u vás bydlet....z toho šlo tak moc vytřískat, ale alespoň pro mě to byl naprosto průměrný příběh, u kterého jsem se těšila, až ho dočtu a posunu se na jinou knihu. I přes neustálé popisy a charakteristiky postav si stejně žádnou neoblíbíte natolik, aby vám na ní záleželo. Nevím, jak ostatní, ale mě neskutečně štvala Joy. A na konci si nakráčí do domu....no ten konec byl snad nejhorší.
Za mě bych to úplně nedoporučila.
Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila a nezklamala. Za mě tedy napínavá od začátku do konce. Líbilo se mi tenisové prostředí, ve kterém se děj odehrával.
Na další knížku L. Moriarty jsem čekala docela dlouho, anotace vypadala lákavě, stejně tak i obálka. (Symbolika jablek z obálky je podle mě jasná = 4 děti Delaneyových + jablečný krambl jejich babičky) .
Bohužel, do knížky jsem se od začátku nemohla vůbec začíst. Vyprávění mi přišlo takové utahané a stejně tak i zdlouhavé popisování každé postavy, charakteru, situace a činnosti. Knížku jsem četla na etapy a těšila se, až ji dočtu. Přitom příběh hodnotím jako dobře propracovaný, rodinné drama opředené tajemstvím, místy napínavé, místy vtipné a místy smutné - typická L. Moriarty. 4*
Knihu jsem dlouho vyhlížela a konečně se dočkala. Já jsem s knihou spokojená, opět tajemství, které se táhne celou knihou a je vlastně jiné než se celou dobu naznačuje, stejně jako v jiných jejich knihách. Mě se příběh líbil, hezky se četl a byl napínavý a zároveň takový milý. Sice to nebude kniha, kterou bych měla potřebu brzy číst znovu, jako její jiné knihy, ale i tak jsem za ní ráda.
Moc jsem se na novou knihu těšila a ... ani bych neřekla, že to psala Moriarty. Zdlouhavé a místy nudné čtení.
Na novou knihu od Moriarty jsem se moc těšila, ale přišlo lehké zklamání. Kniha nebyla úplně špatná, ale rozhodně už jsem od autorky četla lepší příběhy. Začátek zdlouhavý, pro mě skoro až nudný, poté se to rozjelo a konečně jsem se pořádně začetla, posledních pár stránek bylo něco mezi, už jsem byla začtená, tak mi to až tak nevadilo, ale rozhodně by se to dalo zkrátit a nevadilo by mi to taky. Občas to bylo překombinované, především mi ale vadilo šíleně dlouhé popisování úplných blbostí a omáček okolo. Příběh a námět sám o sobě zajímavý, postavy super.
Miluju, jak Liane dokáže nahlédnout do duše každé své postavy a naservírovat vám přesně tolik z jejich vnitřního světa, kolik potřebujete pro pochopení celé zápletky i jich samotných. Vidíte vzpomínky rodiny Delayneových z pohledu každého člena rodiny, odhalíte jejich tajemství a zjistíte, jak to všechno souvisí se záhadnou Savannou. Postavy jsou přehledné, jasně zarámované a každá řeší své vlastní problémy. Já jsem se náramně bavila a až do konce jsem netušila, jak to dopadne. Bravo!
Strašně rozvleklé.
Překombinované. Přemrštěně utahané, každý (s prominutím) prd se tam rozebírá do nejmenších detailů, poslední stránky knihy mi přišly naprosto zbytečné, čtení mě mnohokrát unavovalo.
Přesto se jedná o docela zajímavé rodinné drama, spletité, se spoustou postav.
Příběh je to fajn, postavy se daly přežít ( akorát Savaně bych prostě dala pěstí mezi oči, tu jsem prostě ráda neměla i přes ten její osud).
Byla jsem zvědavá, co se stalo.
Ale knize by slušelo údernější vyprávění, takhle je tam strašně omáčky, která mě vyčerpala a řekla jsem si uff, sláva, konečně konec!! Četla jsem knihy s mnohem vyšším počtem stránek, které mě vtáhly a vůbec jsem si délku knihy neuvědomila.
Tady mě to už trápilo, méně je někdy více. Kladné hodnocení dávám za příběh, který se mi i tak líbil a byl slušně propracovaný.
“Panenko skákavá, to bylo dlouhé!
To by možná zvolala sama hlavní hrdinka Joy Delaneyová po dočtení tohoto románu.
Prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, dalších 200 mě bavilo a posledních 80 mi přišlo až zbytečných.
Autorka nás zavede do domácnosti ústředního páru, čerstvých důchodců Joy a Stana, kteří milují a celý život hrají tenis. Ten je i živí.
A tihle dva mají čtyři děti, ty mají bývalé i současné partnery, sousedy, spoluhráče z tenisu, kamarády. A všem je v knize věnováno více či méně stránek, včetně dvou dějových linek.
Jak už jsme u Moriarty zvyklí, její příběh je zajímavý, v něčem smutný a krutý, ale ukazující pevné a láskyplné manželství i problémy současných mladých párů.
Za mě mohla mít kniha o polovinu méně postav i stránek, to bych byla spokojenější.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
(SPOILER) Dívám se na hodnocení ostatních čtenářů a jsem překvapená tolika zklamanými komentáři, mně se kniha velmi líbila. Dokonce se mi podařilo s rodinou Delaynových strávit v kuse celé odpoledne, a vůbec nelituji. Mám ráda romány, kdy není nikdo černobílý, kdy osoby jednají a chovají se přirozeně, a kdy mi situace v ději někdy až neskutečně připomínají ty, které jsem sama zažila. A oceňuji i autorčinu snahu o happyend - ten v životě vždy nepřichází, ale aspoň naděje je tu vždycky.