Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549/jak-jsem-vyhral-valk.jpg
4
1291
1291
Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání – válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , Naše vojskoOriginální název:
How I Won the War, 1963
více info...
Přidat komentář
Vynikající! Měla jsem trošku strach,aby to nedopadlo jak s Vejce a já a Tři muži ve člunu-kultovní "humorné" knihy,které jsem musela odložit,protože to byla neskutečná nuda. Goodbody mě ale dostal. Ty absurdní situace byly povedené a tuto knihu si ještě několikrát přečtu. Jsem naprosto spokojená :-D
“Kri-ket,” opakovala sexuálně vyspělá lisovačka oleje v blankytných šatech. “Co je to prosím kri-ket?”
Pecka. Kniha má sice pár slabších míst, o to lepší jsou pak ty ostatní. Kriket a Bitva o flašku jsou top!
Musím říct, že nápaditost příběhu o Goodboy je brilantní na začátku knihy je hezky vidět, že když máte vojáka blba, který to ale myslí dobře, tak vás dohání k šílenství. A co se s takovým člověkem budou zlobit, tak ho pošlou do důstojnické školy :-) .
Víte, že jsem si všimla, že se tohle dělá i ve velkých firmách v současnosti?
Máte člověka, který je neschopný, nepraktický nebo prostě komplikuje život na oddělení a nesmíte ho vyhodit... Tak ho prostě povýší, aby se ho na oddělení zbavili.
Je to neuvěřitelné, ale už jsem to zažila dvakrát :-D .
Nebo se mi líbilo, jak v důstojnické škole budoucí velitele učí techniku a vedení boje, který je už rozhodně zastaralý a nevhodný pro současnou válku. Zákopy, šavle...
Dokážete si představit, jak jdou Angličané s šavlí v ruce proti Němcům s kulomety?
Je to milá groteska, nicméně v půli knihy už to pro mne bylo trápení a nedočetla jsem ji. Přišlo mi, že se to táhne.
Nicméně každému vyhovuje něco jiného, není to špatná kniha, je jistě skvělá, hodně lidí se na tom shodlo, ale asi není pro mne. Nevadí.
Pociťuji nedostatek veselé četby, opakuji si tedy dávno přečtený román, na který mám pozitivní, ale jen matnou vzpomínku. Někdo tvrdí, že Goodbody je anglický Švejk, vidím jeden hlavní rozdíl: ten náš ze sebe blba dělá, ten anglický blb je, sociální blb přesně ve stylu plukovníka Nicholsona, který nechal stavět ten zatracený most přes - všichni víme kterou řeku. Výsledek jejich působení a smysl těch knih je ovšem velmi podobný: vtipné zesměšnění velitelů i celé armádní mašinérie, a navíc skrz humor přesvědčivá kritika války. Po druhém přečtení musím tu pátou, dosud schovanou, hvězdu přidat, chytře vypointovaných příběhů a bystrých myšlenek s dlouhodobou platností jsem tu našel nečekané množství.
90 % (zatím 1037 hodnotících dává průměr 87 %).
…
Veliký dojem na mne udělal sbor instruktorů. Byli to samí zakalení válečníci, kteří strávili na vojně celý život. Mnozí byli jako instruktoři tak cenní, že pro svou nepostradatelnost nikdy nemohli být uvolněni pro skutečný boj na frontě a zasvětili celou svou vojenskou dráhu přednášení o něm.
(SPOILER)
Tato kniha patří do mých TOP5 knih, u kterých jsem se nejvíce nasmál. Poručík Goodbody (takový anglický Švejk) je totální zmatkař, a ještě navíc naprosto oddaný službě britské armádě. Díky absurdním pravidlům armády se jako nezkušený zelenáč stane důstojníkem a ujímá se vedení. Ač si myslí, že je svými muži obdivován, ti by se ho nejraději zbavili. Jenže se jim to příliš nedaří, i když se celkem úpěnlivě snaží. A tak společně projdou celou válku až po její konec, kde se setkávají s Rusy.
Kniha je složena z několika historek, které se přihodí na různých místech. Vždy se ale původní rozkazy díky neschopnosti poručíka Goodbodyho nějak zamotají. V Africe se k boji proti nacistům ani nedojde, protože musí prchat před ziskuchtivými Araby. Kvůli špatnému stopování přivede Goodbody Brity jako první do Tunisu, tehdy ještě obsazeného nacisty. Chystá se se svou jednotkou 20 mužů celé město napadnout ještě před útokem Američanů, aby získal slávu. Naštěstí mu v tom zabrání bordelmamá se svými děvčaty. V Itálii zase sledujeme, jak ve městech mezi sebou bojují nepřátelské jednotky, které se usadily v jednom domě, ale v jiném patře tak, že si hlasitě zpívají a nenechají nepřítele odpočinout. Ale asi nejvíce je tu zesměšněna italská armáda, ta totiž dokáže střílet i po vlastních. V Řecku se Goodbody zapojí do řecké občanské války a to tak, že nakonec po něm střílejí rebelové i spojenci, když už po několikáté díky špatné navigaci přejíždí přes jednu a tu samou křižovatku, kde probíhají boje.
Asi nejvíc mě rozesmála scénka s Iásónem. Nesmyslný rozkaz, kdy vojenské cvičení mělo probíhat podle staré řecké pověsti o Zlatém rounu, sehrál sám Goodbody skoro doslovně. Když nepřítel sledoval zmateného vojáka a ten na něj pak křičel: „Já jsem Iásón a jdu si s kouzelnými bylinkami pro zlaté rouno,“ odrovnalo to jak jeho, tak mě.
Věřím, že když si knížku přečtete, také se u ní pořádně zasmějete.
Citát: "Naši generálové jsou vzácní a odpovědní lidé. Někdo musí mít odvahu dělat osudová rozhodnutí. Někdo musí dělat chyby.“
A podobných mouder je knížka plná - vše pojato s nadhledem a britským smyslem pro humor. I vojáci jsou jenom lidé - a válka nepřinášela jenom tvrdé bitvy, útrapy a vítězství, ale také spoustu "zážitků!" Ti, co přežili o tom vyprávěli a občas jsem se něco dozvěděl od přímých účastníků.
(SPOILER)
Tato kniha je jedna z mála děl, které popisují těžkou dobu 2. sv. války humorně a s nadhledem. Vypráví o poručíkovi Ernestu Goodbodym, který se za 2. sv. války rozhodne stát členem britské armády a pomoci tím své zemi. Hned na začátku příběhu však rozbije protézy důstojníkům a ti ho za trest na týden odloučí od roty. Je převelen do kanceláří, kde vypisuje výdejky žoldu. V této funkci si všimne nesrovnalostí, které nasvědčují tomu, že se nadřízení obohacují o část platu vojáků. Nic však nepochopí a je raději převelen do důstojnického kurzu. Kurzem projde a poté vede 12. četu do bojů 2. sv. války.
Celá tato kniha je složena z podobných příběhů a příhod, díky kterým je poručík Ernest Goodbody, coby popleta a zmatkář, který vše myslí naprosto vážně, ale vše vždy skončí jinak, než zamýšlel, odměňován, neboť jeho zmatky přinášejí omylem a shodou náhod úspěchy ve válce.
I když tento příběh vypráví o válce, bavil mě a ráda jsem si ho přečetla.
Britský mušketýr, vojenskou akademií vyškolený, nasáklý vědomostmi o válce z počátku století, s vojenským drilem o "nediskuzi", je v Africe a v evropských zemích v kontroverzních střetech s národnostním kolorytem uvržen do osvobozeneckého chaosu, ze kterého díky houževnatosti ve víru odvážné strategie nadřízených, je stupínek po stupínku povyšován v hierarchii, z důvodu jedinečnosti v případech, kdy se civilní osvobozovaný národ netakticky plete do vojenské ostražitosti britských osvoboditelů, tím, že zneužívá mužstvo, mimo jiné, k obohacování se, na úkor mravopočestnosti, zdolání met, za účelem degustačních orgií se v těchto případech hodnotí, jako vítězství bitev, po kterých "velín" je velení neschopný, čímž konflikty nabírají na velkoproblémovitosti a je třeba jisté vyhodnocení; díky chaosu se jeví posun na hodnostním žebříčku, jako odsun k vyšším metám.
Zážitky v pestrém kolorytu evropských národností jsou typické a nastalé střety by mohla opačná východní, ofenzivní armáda této západní jen závidět.
Audiokniha coby extradílo.
Další jedinečná paráda s cejchem "anglického humoru".
Válečné zhoubě navzdory.
číst tuto mešuge knížku v čase prezenční služby v naší lihově demagogické armádě, to bylo to pravé potěšení:)
nevím, jestli lze lépe vyjádřit absurdnost celého toho počínání vyznamenáním poručíka Goodbodyho za vzorný úhoz lopatkou.
opravdu povinná četba pro všechny, kdo by chtěli pochopit smysl světa a života v něm.
Až mi připadá, že všechen ten humor, rozpor mezi velkými slovy a nízkými pudy, je tu kvůli posledním kapitolám - zásah Britů v Řecku, setkání s vojáky a obyvatelstvem v Německu a setkání s Rusy. Ty kapitoly jsou sice také vtipné, ale při podrobném čtení z nich i mrazí. Nesmyslný zásah v Řecku jenom proto, že si Churchil se Stalinem rozdělili svět (třeba by z toho Řekové vyšly jako Jugoslávci, s nějakou soft verzí stalinismu). Po četbě jsem si uvědomil, že moc dobrých knih z druhé světové války není - tahle, Hlava XXII a pro mne ještě Mladí lvi. Ke čtení mne naladila audioverze s Martinem Písaříkem.
Kdo má rád trochu absurdní humor, toto je ideální knížka. A kdo by to chtěl zpochybňovat, pak mu musím říct, že takhle se prostě kriket nehraje (přečtěte a budete vědět, o čem mluvím).
Jsem jeden z těch, kteří se u této knihy pokaždé pochechtávají. Je tu velmi vtipně popsán systém vojenského uvažování. Sám jsem v mládí na vojně zažil naprosto absurdní situace a příhody, kterým civilista neporozumí. Románů z vojenského a válečného prostředí jsem přečetl více jak stovku, a tenhle považuji za jeden z nejlepších.
Tuhle knihu jsem četla na doporučení a dobře jsem udělala. U některých scén jsem se smála nahlas a radši jsem knihu nečetla nikde na veřejnosti. Pravidla kriketu to je to, co si vybavím při rozhovorech o této knize.
Už je to sice nějaký rok co jsem ji četla,ale je to naprosto skvělá knížka.Vřele doporučuji k přečtení.
Zase jsem se pořádně zasmál. Je to moc pěkně povedená a úsměvná sic válečná kniha.
Nejsem kdovíjakým milovníkem válečné satiry. Třeba Švejk jde mimo mě. Tady ale byla ta absurdita popsaná naprosto neodolatelně. Vypravěč je figurka zosobňující naprosto všechno - nebetyčnou oddanost, naivitu, hloupost a do toho má obrovskou dávku sebestřednosti (trochu mi to připomíná současnou politickou scénu, echm...). Byly okamžiky, kdy mi běžel mráz po zádech, ale naštěstí jich bylo pomálu. Většinou jen člověk kroutil hlavou. A někdy jsem se musela i nahlas smát - třeba scéna z řecké křižovatky je nazpomenutelná.
Nedočetl jsem a tak nehodnotím.
Kniha pro milovníky Švejka a černých baronů, tentokrát v britské uniformě, a s příliš okatou snahou pobavit. Pointa většiny humorných situací je známá již na jejich začátku a tak mi v hlavě často zněla parafráze slov Miroslava Horníčka: "Dobrý vtip je jako bonbón. Ovšem v této knize ho dostávám nejen už rozbalený, ale dokonce i předcucaný."
Pro mne tedy střela zcela mimo terč.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) smích absurdní humor světová literatura satirické rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Jak jsem vyhrál válku |
| 2008 | Jak jsem vyhrál válku / How I Won The War |
Po Hellerově Hlavě 22 další naprosto skvělá kniha.