Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137916/bmid_jako-bychom-dnes-zemrit-meli-Z6S-137916.jpg
5
313
313
Drama života, kněžství a mučedniké smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“ Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť.... celý text
Přidat komentář
Nejsem věřící, ale tohle byl pro mě zdrcující příběh. Příběh muže, který měl svou víru a i v posledních dnech ji neztratil.Nemohla jsem se odpoutat a měla jsem i slzy na krajíčku..
Zrůdnost komunistického režimu nemá obdoby - viz, číhošťský zázrak, struktura výslechů, mučení...
Dodnes nedokážu pochopit, jak se někdo může hlásit k tak nemorální straně jako je KSČM.
Opravdu velmi detailně propracovaná kniha, která ukazuje celistvý pohled na případ Číhošťského zázraku.
Autor se velmi podrobně zabývá osobností faráře Toufara, takže ve chvíli, kdy se dostáváte k vyšetřování samotného zázraku, máte velmi dobrou představu o tom co to bylo za člověka.
Část, kde se řešilo samotné vyšetřování mi už pak přišla vlastně až moc stručná vzhledem k té předchozí, kde se popisoval Toufarův život.
Autor také nikomu nevnucuje žádné vysvětlení zázraku, jen předkládá zjištěné informace.
A já sama se zkrátka přikláním k tomu, že se tam stalo něco opravdu podivného, snad i zázrak :).
I sám, jak uvažuje autor o sporu "zázrak" či ne, tak po celou dobu četby i já jsem nevěděl, jak se k tomu to postavit. Vím jen jedno, že páter Toufar byl silnou, laskavou, milou, hodnou a vůdčí osobností regionu Vysočina. Oceňuji autorův přístup, jako nahlédnutí na život Josefa Toufara, jako takový! Je to jisté spojení mezi silně věřícími lidmi a zároveň i otázka, jak k tomu přistupují ateisté. Ukázka krutosti doby, ještě ne tak dávno minulé a také života lidí na venkově v poválečném československu. Ať se stalo tehdy cokoliv, je to jistou inspirací dodnes a jsem rád, že to nezůstalo bez zájmu a odezva přišla! Přál bych si aby celé dovršení toho všeho byla kanonizace Josefa Toufara. Aneb jak z vesnického dříče se stal nebeský pán.
Tato kniha by se měla stát povinnou četbou v rámci vyššího studia. Není jen výpovědí o číhošťském zázraku a de facto umučení Josefa Toufara, ale autor v ní velmi podrobně mapuje celý inspirativní život tohoto jedinečného člověka a doplňuje ho množstvím unikátních fotografií. Přestože jsem ve smyslu náboženském ateista, je pro mě velkou inspirací v pevné vůli a snaze o pomoc druhým lidem.
Jedna věc je si číst o někom kdo zemřel mučednickou smrtí před tisícem let a druhá věc je si číst o člověku který je prakticky naším současníkem. Kniha se v žádném případě nesnaží potvrzovat a nebo vyvracet tzv. číhošský zázrak. Cílem knihy je zdokumentovat život člověka, který se až v pozdějším zralém věku rozhodl stát knězem. V neposlední řadě stojí za zmínku samotné zpracování knihy, tím myslím především fotografickou část = moc hezké. Osobně dávám plný počet hvězdiček, protože si myslím, že i když by se na téma života a smrti pátera Josefa Toufara nenapsala už ani řádka, tato kniha je dostatečným mementem.
„, Všechny živočichy, které v přírodě najdete, přiveďte nebo přineste živé. Usmrtíme je odborně až zde a uchováme pro sbírky.ʼ Měl samozřejmě na mysli všelijaké ty prevíty, kterých se v trávě potulovala hejna. Tahle výzva měla ovšem neobyčejný, i když poněkud jiný ohlas. Studenti se předháněli v nápadech, které svědčily spíše o jejich naivnosti či dokonce schválnosti, než o skutečné snaze vyhovět panu profesorovi. Všechny tyhle extrémy překonal však návrh studenta Oldy Línka. Bydlel totiž přímo u řezníka, a tak ho napadlo požádat ho, aby nám zapůjčil z důvodů pokusných jedno tele, které bychom bez úhony na jeho zdraví v pořádku vrátili. Nápad byl přijat s nadšením, pouze student Josef odporoval…“
Student Josef je v tomto veselém příběhu, který ještě dále pokračuje, o více než deset let starší než jeho spolužáci. Je tomu tak proto, že si jeho otec nepřál, aby šel na studia a mohl se starat o hospodářství. Když pak ale Josefův otec zemřel, rozhodl se Josef pro přípravu na kněžské povolání.
Příběh známého kněze Josefa Toufara spojeného s tzv. Číhošťským zázrakem se v knize odvíjí dál až k brutálním událostem, kdy ho Státní bezpečnost umučila. Předcházel tomu právě onen zázrak, neboť v Číhošti, kde byl tou dobou knězem, se pohnul několikrát kříž. On sám u toho však nebyl. I z jiných dalších důvodů, kvůli kterým již předtím nebyl zrovna v přátelském vztahu k tehdejší komunistické straně, se o něj začala více a více zajímat farnost, ale právě i StB.
Kniha rozhodně stojí za doporučení, a to nejenom proto, že seznamuje s jedním z velkých a silných příběhů zhůvěřilostí minulého režimu. Ona se zaujetím vypráví příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem, rozhodl se, že podnikne náročnou cestu, aby se stal tím, kým chtěl být. Pozoruhodným způsobem také vykresluje události předválečné, válečné i poválečné, neboť Toufar rozhodně nestál mimo ně, ale snažil se je do svého života začlenit, byl jich účasten (obzvláště během a po válce, když podporoval židovské obyvatele obcí, které spravoval, nebo po válce, když se stal členem Národního výboru, prosazoval zájmy Lidové strany atp.). Kniha může zaujmout i tím, že obsahuje kolem sedmi set fotografií, na kterých jsou Toufarovi spolužáci, učitelé, příbuzní, příslušníci StB a mnozí další. Rozsah je to na české knihy tohoto zaměření nevídaný. Možná i proto musel autor knihu nabídnout menšímu nakladatelství z Vysočiny, protože dvě velká jeho knihu odmítli. Přesto se kniha stala Knihou roku v prestižní soutěži Lidových novin.
(komentář vyšel již v únorovém čísle časopisu Roverský kmen)
Kniha, nad kterou zůstává rozum stát. Toto vše se dělo! A někdo si ještě troufá tato zvěrstva popírat? Opravdu, povinná četba pro ty, co mají krátkou paměť.
Štítky knihy
životopisy, biografie Československo 50. léta 20. století kněží mučednictví kněžství zločiny komunismu Josef Toufar, kněz Číhošťský zázrak oběti komunismuAutorovy další knížky
| 2012 |  Jako bychom dnes zemřít měli |
| 2022 | Jana bude brzy sbírat lipový květ |
| 2016 | Krok do tmavé noci |
| 2019 | Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu |
| 2020 | Do posledních sil |
Tohle by si měl přečíst každý kdo sympatizuje s komunisty či snad v dnešní době volí tuhle zrůdnou stranu. A nejen tuhle knihu, ale všechny, které vykreslují nelidské praktiky téhle strany. Nechápu a asi nikdy nepochopím jak někdo může pohrdat a nevážit si nejdůležitější věci na světě a to je lidský život. Zároveň děkuju autorovi za tuhle vyjímečnou knihu o životě faráře Josefa Toufara, díky níž se na jeho hrdinský a čistý život snad jen tak nezapomene.