Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454785/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-WNP-454785.PNG
4
1072
1072
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
The Giver of Stars, 2019
více info...
Přidat komentář
Asi nejsem úplně cílová skupina, knihu jsem dostala jako dárek, čte se dobře, je taková milá, ale četla jsem ji velice dlouho což už o něčem vypovídá...
Moc hezká kniha především o přátelství, soudržnosti a životě v nelehkých časech. Opravdu jsem se dokázala vžít do doby i prostředí, autorka píše velmi čtivě. Jen trochu škoda, že místy občas kniha sklouzne až do přílišné limonády. Ale někdy to člověk taky potřebuje. :)
Krásný příběh, přesně takové čtení, na jaké jsem se moc těšila. Jojo nezklamala.
Alice, která je v manželství nešťastná, se přidá jestě ke čtyřem ženám, založí Koňskou knihovnu a každý den vyráží na koních rozvážet knihy do samot i do hor. To by bylo fajn, jenže se to odehrává v roce 1937, kdy ženy ještě mají sedět doma, vyšívat a rozhpdně nemít vlastní názor. Jojo popsala krásu hor, přírody, život na malém městečku a všechna příkoří a nebezpečí, kterým sympatické knihovnice musely odolávat. Až jsem měla velký strach, že to nedopadne dobře, protože není bezpečné pošramotit nějakému muži jeho ego. Moc pěkné čtení a hlavně ať už Jojo Moye píše další.
"Možná nemůžeme chtít víc než to vědomí, že něco tak krásného existuje."
Když jsem do knihy pronikala a seznamovala se s nádhernou kentuckou přírodou, inspirativními ženami a celou tou okouzlující historií Koňské knihovny, byla jsem doslova uchvácena a toužila jsem v té knize bydlet.
Bylo to prostě jedním slovem nádherné…
Moyesová mě znovu dostala.
Hltala jsem příběh žen, které mě tentokrát zaujaly více než mužští hrdinové. Margery byla fascinující, Alice obdivuhodná a Kathleen tak přirozená… Mé srdce neodolalo ani korpulentní paní Bradyové. Zkrátka mě to malé městečko zaujalo. Bavilo mě s Margery a Alice vyrážet vysoko do hor, doručovat jejich obyvatelům knihy a objevovat zákoutí srdcí žen na koních.
Přesto ale právě cesty do jejich niter jsou tím, co mi nepřišlo dostačující. Autorka vše popisuje er formou, díky čemuž se nikdy pořádně nedostane pod kůži postav. Jejich myšlenkové pochody či emocionální turbulence nejsou nikdy dost hluboké. Je tam ten zátaras, který staví třetí osoba. Ale je dost možné, že tohle budu vnímat třeba jen já, neboť jsem rozmazlená bohatou ich formou.
Děj se od poloviny začal ubírat trochu jiným směrem a toho, čeho jsem si v první části tolik užívala, začalo ubývat.
Také mi nepřišla dostačující romantická dějová linie, která se v této knize od Jojo line opravdu jen tak mimochodem. Je tam, je vidět i slyšet. Je však na samém okraji událostí. Není příliš rozvíjená, a to bylo pro mou romantickou duši poměrně velké zklamání.
Přesto budu na knihu s láskou vzpomínat. Vděčná autorce za to, že pro svět objevila část lidské historie, o které se toho moc neví - pokud vůbec. Já o ní třeba neměla ani ponětí.
Užila jsem si ji.
A přeji si nikdy nezapomenout na to místo… Na chudé lidi v horách, které očekávají příjezd knihovnic na koních. Na dětské duše, kterým ke štěstí stačila kniha. Na radost z přečtených slov.
Jedna z těch knih, která má šanci, stát se čtenářovým domovem.
Krásný příběh, který mě potěšil. Přátelství, láska, vzájemná pomoc, příroda všude kolem a milé a odvážné knihovnice, díky kterým funguje tzv. Koňská knihovna. Moc jsem si celý příběh užila.
Tahle knížka je pro mě obrovské překvapení. Když jsem přemýšlela o tom, kterou audioknihu koupit a uviděla Jojo Moyes, nezaváhala jsem a ani jsem si nepřečetla anotaci. Ono moc romantických knížek jako audioknihy nevychází, takže jsem byla nadšena. Pak jsem se zaposlouchala do prologu a zjistila, že se knížka odehrává v minulosti. Z čehož jsem byla hrozně zklamaná, protože historické romantické příběhy nečtu, byť se jedná o nepříliš vzdálenou minulost. No ale co už…
Jaké bylo moje překvapení, jak mě knížka vtáhla. Je úžasná!
Knížka nabídla velké množství závažných témat a každému se zvládla s citem pověnovat. Některé scény byly natolik silné, že jsem je obrečela (Scéna, kde Margery předává Svenovi Virginii – byla šílená!).
Ze začátku jsem měla hrozný problém s většinou mužů. Pro mě nepředstavitelné žít v něčem takovém. A potom jsem se trošku bála, aby Moyes netlačila moc na pilu ve feminizace. Ale všechno se jí povedlo krásně vyrovnat.
Audiokniha je moc hezky namluvená paní Štvrteckou, jejíž hlas krásně ladí k atmosféře knihy.
Tuhle knížku doporučuji, kde chodím a jsem z ní opravdu unešená. Takže doporučuji!
Ze začátku mě děj úplně nechytil za srdce, Alice mi byla nesympatická, jediná Margery mi tam seděla. Ale postupem času jsem se propracovala k jejich oblibě, děj začal být zajímavější, atmosféra hor úchvatná, stejně tak boj za práva žen. Typy lidí jako Van Cleve by měli rovnou střílet, ale bohužel i v dnešní době takoví existují. Moc se mi líbilo, jak autorka čerpala z vlastních zkušeností a znalostí lidí přímo při výpravě do této oblasti.
Za mě opět super kniha od mé oblíbené autorky.Další nádherný příběh. Kniha se nedala odložit, jsem také knihovnice a tento příběh jsem opravdu živě prožívala. Dílo je napsáno tak úchvatně, že mi přišlo, že jezdím s nimi po horách, užívám si té nádherné přírody a dostávám chuť na horký čaj po "návratu do knihovny ve dnech, kdy venku mrzlo". PROSTĚ JOJO MOYES NEZKLAME
Pomalejší rozjezd a chtělo to, trochu se do knihy začíst, ale poté opět úžasný, strhující příběh. Další skvělá kniha od této autorky.
Život se nejlépe zvládá, když se člověk nevrtá v minulosti.
Žádné náboženství nemůže existovat bez lásky. Ať si lidé o svevire vykládají, co chtějí, ale když je neučí být dobrými lidmi, laskavými ke svým bližním i ke zvířatům, je to všechno jenom podvod.
Některé věci jsou veliký dar, i když si ho nakonec nemůžeme nechat. Možná nemůžeme chtít víc než to vědomí, že neco tak krásného existuje.
Dlouho jsem se nemohla do knihy začít, ale nakonec mě příběh neskutečně vtáhnul. Krásné napsaný smutný, ale zároveň velmi silný příběh odvahy a touhou za spravedlností. Zcela jiný typ knihy, neznacom jsem od Jo MO zvyklá, ale stejně to byla pecka.
Tak já nevím no....bohužel nesdílím všeobecné nadšení. Jako dobré čtení, skvělý příběh žen bojovnic, ale já teda měla problém se začátkem knihy. Ne a ne se začíst, kousala jsem se jím docela dlouho. Pojízdná knihovna, ale za mě super nápad na tu dobu. Klobouk domů. Od JOJO jsem četla určitě lepší knihy, ale tím nechci nikoho odrazovat od přečtení. Každý to máme jinak .-)
Tenhle román nebyl jen klasická zabíječka dlouhých chvílí, byť velmi příjemná, jak už to u Jojo bývá. Ale také uvědomění, kam až jsme to jako ženy dotáhly a jak svobodně si můžeme žít.. a nebylo tomu vždycky tak.
Díky za dnešní moderní dobu a Evropu.
Příběh knihovnic z Kentucky mě bavil, emoce se ve mně střídaly... Zatím čtvrtá knížka od Jojo, každá z jiného prostředí a všechny čtivé. Určitě se ještě do nějaké knížky teto spisovatelky pustím. Za mě 5*
Román o knihovnicích v živočišnějším, více strhujícím podání než oblíbené "Kroniky prachu" se mi líbil dost. Myslela jsem, že originální román "Než jsem tě poznala" už Jojo Moyes ničím nepřekoná, ovšem zdálo se, že autorka ještě může nějakým zajímavým námětem překvapit. Po přečtení jsem si o knize dohledávala nějaké informace na internetu.
Cituji z recenze na internetu: Román se odehrává uprostřed Velké hospodářské krize, přesto Moyes vytváří příběh, který je pozoruhodně moderní. Jedním z aktuálních témat, které se v celé knize táhnou, je důležitost faktů. Knihovníci představují znalosti - znalosti, o které se chtějí podělit nejen proto, aby lidem otevřeli nové světy a nápady, ale také aby je vyzbrojili fakty, které potřebují k potírání dezinformačních kampaní podporovaných bohatými a mocnými.
Dalším opakujícím se tématem je degradace životního prostředí."
Dojem trochu pokazil jiný internetový příspěvek ohledně dohadů o údajném plagiátorství. V květnu 2019 vyšla kniha od Kim M. Richardson, též o koňských knihovnách a jejích knihovnicích. The Giver of Stars od Moyes vyšla až v říjnu 2019. „JoJo Moyes byla obviněna z vydání románu s alarmujícími podobnostmi “s knihou jiného autora“ a porušením autorských práv.
Z tohoto důvodu strhávám hvězdičku, nechci být neobjektivní. (O kauze se dají dohledat informace v anglickém jazyce v několika článcích. Co je na tom pravdy, to je ve hvězdách, alarmující shoda nebyla jednoznačně soudně prokázaná).
Knihu si zařazuju mezi oblíbenější kousky, ale s vědomím, že autorka si u mě trochu pošramotila pověst (pokud je to podezření pravdivé), i když bezesporu píše velice čtivě a čtenářky si umí získat na svojí stranu. Pokud u nás vyjde i román od Kim M. Richardson, ráda obě díla porovnám a přečtu si na stejné téma další příspěvek.
Nádherná romantika, odehrávající se v horském prostředí Kentucky, kombinová s pro nás čtenářky tak oblíbeným, záviděníhodným knihovnickým povoláním. Musím souhlasit se záložkou knihy, že Jojo Moyes píše: „ romantické příběhy, které se však vyhýbají žánrovým klišé a za nimi se skrývá vážnější podtext.“ Tak je tomu i u této velmi poutavé knížky. Kromě peripetií s láskou některých knihovnic se tu řeší třeba i význam knih pro společnost, které se nedá zredukovat jenom na zábavu, rozptýlení a rozšíření obzorů a možností díky vzdělání. Že knížky mají velkou moc v hodně ohledech a sdružují lidi asi nemusím nám čtenářům zrovna zdůrazňovat. Nicméně vždycky mi potěší, když vidím, že jedu s ostatními milovníky literatury na stejné vlně lásky a okouzlení k psanému slovu. Stejně tak tu vidíme i sílu přátelství a potřeby pracovat, být užitečnými pro společnost, nejenom se někam povrchně začlenit.
Seznamujeme se tady s osudy nejdříve čtyř, pak pěti a nakonec dokonce šesti vynalézavějších knihovnic, které budovaly zdejší knihovnu. Musely být přitom nejenom kreativní, ale i odhodlané a odvážné. Každá je něčím handicapovaná a zároveň obdivuhodná, ono to asi u tohoto kdysi kuriózního zaměstnání v tehdejší době ani nemohlo být jinak. Největší prostor je daný silné vedoucí pobočky Margery, která má za sebou tragické zážitky z dětství a nedoceněné přistěhovalkyni z Anglie Alici, kterou neumí přijmout ani vlastní, zjevně homosexuální manžel, který k ženě cítí společně s tchánem až averzi. (Ženy, barevní, dokonce ani Evropané nebyli v USA rovnoprávní a mnohdy se s nimi jednalo špatně). Právě Alice s problematickým domovem však dává příběhu asi největší šťávu a vnáší do příběhu drama i jistou, spíš decentní psychologii. Nějaké větší psychologické rozbory ale tady nemůžeme chtít, příběh je oddechovej, takže to občas skřípe, třeba Alice se zvláště v ohledu ke svému muži chová až neuvěřitelně naivně a nelogicky (tato vzdělaná dáma ani netuší, co to je intimní kontakt a jestli bylo manželství vůbec naplněno), ale to nevadí. Neschází tomu všemu napětí, gradující děj, pocit, že je čtenářka skoro součástí příběhu, jak se dá do něho většinou vžít. A také nejednu zajímavost (kdo z nás věděl o projektu koňských knihoven, kdy knihovnice na koních rozvážely čtivo i do nejodlehlejších částí USA a sehrály tak významnou kulturní roli u chudých, někdy negramotných lidí?).
Že se vzdělávání prostých lidí všem nehodilo do krámu, je zřejmé. Konflikty s mocnými obchodníky, politiky i rodové roztržky mezi obyčejnými lidmi nás nakonec zavádí až do soudní síně.
Je to četba pro ženy, která patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem v poslední době v tomhle žánru četla. Trochu pohádková, trochu drsná, trochu dobrodružná, trochu realistická, každopádně okouzlující oddechovka. Jsem s ní spokojená, důstojně zastupuje svůj žánr.
P.S. Zvláštní, poetický název knihy pochází z jedné básně, kterou dá zamilovaný muž jisté dámě k přečtení.
"Osobní štěstí není to hlavní. Důležité je plnit své povinnosti a nalézat spokojenost v tom, že děláme, co je správné."
Jojo Moyes mám velmi ráda, i když jsem se ze začátku do knihy musela místy i nutit, nelituji, protože další část už mě pohlcovala a nemohla jsem se dočkat, až vezmu knížku do ruky a budu moct ve čtení pokračovat. Za mně všechny hvězdy. :D
Za mě pecka!:-) Ze začátku jsem moc nadšená nebyla. Jsem zvyklá od autorky na retrospektivní romány a tohle bylo něco úplně jiného. Ke konci jsem příběh hltala a líbilo se mi přátelství mezi ženami z knihovny. Doporučuji!:-)
Štítky knihy
přátelství, kamarádství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost ženAutorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Tohle bylo tak krásné! Musím říct, že Jojo Moyes je v nejlepší formě! Asi jsem to ani nečekala, protože její poslední knihy byly sice fajn, ale žádné wow...
Tato kniha mě dostala! Zamilovala jsem si to prostředí, postavy, koně... Vše se mi líbilo i proto, že jsem sama knihovnice. Kromě příběhu o knihách a koňské knihovně je ale tohle hlavně krásný obraz ženské emancipace, té opravdové, ryzé a tolik důležité. Dnešní podoba feminismu se ve světle takových příběhů stává úplně směšnou.
Hodně mě překvapilo, že se tohle všechno odehrávalo na začátku 20. století! Z příběhu, prostředí i chování postav jsem měla pocity, jako bychom se ocitli o sto let dříve. Ale ona je to i ukázka toho, jak se jednotlívé části USA od sebe lišily a stálé liší, v Kentucky (a navíc v horách) holt byli sto let za opicema.
Příběh mě velmi dojal, už dlouho jsem si takhle hezky nepobrečela :) byla tu i (pro mě) ideální dávka romantiky a já nemůžu jinak, než knihu doporučit!!!
Jen tu siluetu dívky s koněm na obálce bych upravila...