Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490874/bmid_jako-hvezdy-v-temne-noci-DRY-490874.jpg
5
1027
1027
Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
The Giver of Stars, 2019
více info...
Přidat komentář
Tohle byla krása. Užívala jsem si to. Margery s Alici mi připomínaly dvojici Nicole Kidman a René Zelweger z Návratu do Cold Mountain. U Margery je navíc trocha Scarlette O Harove a Erin Brokowich. Celé prostředí mi pak dokonale připomnělo Zemi bez zákona, kde nebyla nouze o ilegální paliče a venkovské křupany.
Pro mě je tahle Moyesová společně s Divkou, již jsi tu zanechal jedna z nejlepších, tím spíše po ne zrovna zdařilém Zakázaném ovoci. Pojízdná knihovna je poněkud neotřelé a neznámé téma, takže je román i docela poučný. A vlastně i chybě řazený. Vůbec podle mého nepatří do červené knihovny. Historické a společenské ano, ale místo v regálech vedle Shanon Drake nebo Steelové si nezaslouží.
Tak tohle je od Moyesové pecka. Ze začátku příběh nic moc, trochu jsem měla problém se začíst, ale potom? Fantastický! Těžko si představit jaká musela být nerovnoprávnost žen a rasová nenávist v dřívější době.
Když jsem začínala tenhle příběh číst, říkala jsem si, že to není nic pro mě. Jak jsem se jenom mohla tak mýlit! Hlavní hrdinky mi učarovaly, smála jsem se a vztekala s nimi. Tu pátou hvězdičku si to možná nezaslouží z nejmenovaných důvodů na konci (nebudu spoilerovat) a taky kvůli podobnému motivu jako v knize Kde zpívají raci, kterou jsem dočetla nedávno, ale pořád je to nejlepší, co jsem v poslední době četla. Dámy, co ještě váháte, zvlášť, pokud máte rády knihy obecně, neváhejte ;)! Je to příběh o lásce a nenávisti, předsudcích, emancipaci, segregaci a přátelství.
Jojo je mistr vypravěč, vtáhne Vás do příběhu, ani nevíte jak :) hlavní postavy se stanou Vašimi přáteli, krajina se Vám barví před očima a ani se nenadějete a nechcete se s tím vším ještě loučit..považuji tento počin za velmi neotřelý příběh, ostatně jako většinu příběhů od Jojo. :)
Tenhle příběh nečtete, ale jste jeho součástí!! Autorka si nejen zvolila exkluzivní téma, ale také ho tak uměla podat.
Postavy (možná ty mužské jsou lehce ploché, „čitelné“:o)) a prostředí jsou tak uvěřitelné, že se s každým dalším řádkem dostáváte z papíru do filmu, a na tom posledním řádku si snad nechcete připustit, že zítra se s nimi nesetkáte.
Je fajn získat příběhem informace o určitě nejen ve své době zajímavém projektu koňské knihovny, ale hlavně o reálném životě v USA ve 40.letech 20.století. Nevyhnete se srovnávání s Evropou té doby, ani s dnešním stavem vůbec. Omezenost, závist, moc na jedné straně a život v pravdě, svobodě a přátelství na druhé straně tady byli, jsou a budou.
Nejsem dojímavý člověk z knih, spíše z filmů nebo hudby, ale tady byl moment, kdy mne projevená lidskost úplně převálcovala. Možná budete mít takových okamžiků s knihou více, protože životní postoje jsou osobní záležitost a autorka se dostane v řádcích i „mezi řádky“ pod kůži. Tady se však nemusíte bát své city sdílet, prostě jen knihu zavřete:o)) ale brzy ji budete chtít otevřít a vrátit se do té drsné krajiny, nádherné přírody, čisté krásy, pokojného ticha....
Pěkný příběh. Dozvěděla jsem se něco nového o Koňských knihovnách o kterých jsem neměla ani potuchy.Sice to není na plný počet hvězdiček, ale i tak pěkné počtení.
Krásný příběh, opravdu krásný. Četlo se to samo. A prostředí pojízdné knihovny no krásny nápad. Topka doporučuju.
Moc krásné. Příběh o pevném přátelství žen a boji s předsudky. Knihu radím rozhodně do top 5 od Jojo M.
Hezký, zajímavý příběh. Ale tak nějak se to chvílemi zbytečně vleklo a já se občas nudila.
Autorka je mistryní dámského románu, tentokrát nás zavede do silně tradičního prostředí amerického venkova 30. let 20. století. Příběhy knihovnic Alice, Margery, Izzy, Beth či jejich černošské kolegyně Sophie sleduje čtenář na pozadí maloměsta, kde vládnou muži a ženy jsou spíše v pozici věcí, zatímco ty neprovdané se ocitají na společenském dně. Každá z hrdinek si s sebou nese nějaké to trauma z minulosti, ať už tyranského otce, těžké onemocnění či krutou výchovu, která se jim daří i pomocí zvířat a nádherné přírody hor překonat. Konají dobro, vozí knihy do zapadlých osad, předčítají, utěšují děti, stávají se posly dobra a naděje. Kniha stihla ekologickou katastrofu, kriminální případ, love-story i naději na lepší zítřky. Od druhé půlky bylo pro mě téměř nemožné se odtrhnout. Cítím velký obdiv k té poměrně ještě nedávné době a ještě větší vděčnost, že snad již žijeme v dobách lepších. Doporučuji k přečtení.
Od autorky jsem četla Než jsem tě poznala a tato kniha mě pohltila ihned od první stránky, což se u této knihy nestalo. Pravda je, že jsem se delší dobu nemohla pořádně začíst, každopádně po cca třetině se příběh “rozjel” a děj začal být konečně zajímavý, až mě kniha pohltila natolik, že jsem ji musela dočíst. Je to opravdu krásná kniha, Margery a Alici jsem si oblíbila a myšlenka Koňské knihovny byla opravdu ušlechtilým činem ve své době. Na závěr ukápla i nejedna slzička. Rozhodně doporučuji.
S autorkou to mám na střídačku, jak ostatně uvádí více čtenářek ve svých komentářích. Ale tady to byl čistý zásah: kniha o knihovnicích, čtenářích a knihách, navíc v naprosto nezvyklém prostředí i provedení. Pro mě zcela nové téma, a i když bylo oděno do romantického hávu, vůbec jsem se nerozpakovala a knihu jsem doslova zhltla.
Zaujal mě komentář Mi--LADA; těžko si to můžeme ověřit jinak než vydáním knihy té dotyčné poškozené. Ovšem vycházím z presumpce neviny a hodnotím velmi kladně. Určitě bych našla drobnosti, které mi úplně nesedly, ale ochotně jsem je přehlédla, protože už jen fakt, že něco takového fungovalo v Americe v letech po velké hospodářské krizi, je obdivuhodný. (I když s tím přišla ta episkopalistka E.R.)
Autorce se podařilo vytvořit zajímavé postavy - pro mě třeba paní Bradyová nebo Sophie, která jediná byla opravdu kvalifikovanou knihovnicí (!). Pánové tady opět trochu ostrouhali, ale jen co se týče ústředních postav; dělný lid si naopak vede skvěle. A výborné jsou také dobové úřední citáty v úvodu kapitol, třeba na s.114 nebo 237.
Takže já novinku Jojo Moyes našim čtenářkám určitě doporučím.
"(Bůh nenávidí plýtvání. Tyhle kalhoty jsou jenom čtyři roky staré, Alice. Ty ještě něco vydrží.)
Alice v duchu brblala, že kdyby Bůh musel sedět skoro potmě a spravovat někomu kalhoty, nejspíš by si zajel do Harmonova obchodu pro pány v Lexingtonu a koupil si nějaké nové, ale navenek se strnule usmála a mžourala na šití ještě usilovněji. Bennett se ovšem stále častěji tvářil jako někdo, koho napálili, ale on nedokáže přijít na to, jak a proč vlastně."
Prostě krásný příběh o přátelství, lásce, partnerství, nelehkém životě v zapadlých kentuckých horách, o síle žen na počátku 20. století které propojí koňská pojízdná knihovna. Téma založené na skutečných událostech a bravurně zpracované Jojo se mě moc líbilo.
Spojila je práce ve vznikající koňské knihovně, jejímž cílem bylo dostat knihy k lidem, kteří si pro ně sami do města dojít nemohou. Spolupráce přerostla v přátelství, které překonalo i odsouzení společností nebo vězení. Trochu více romantické, ale taková je Jojo.
Zamilovala jsem si hrdinky této úžasné knihy. Smála se s nimi, zpívala, držela jim pěsti.....ale i plakala, měla vztek, cítila jejich bolest a bezmoc. Tohle prostě paní Moyesová umí. A přiznávám- jsem vděčná za happy end. Ne za takový červenoknihovnický;-) Prostě za šťastný konec dlouhého trápení, po kterém můžou hrdinky začít žít docela príma normální život. Ta kniha mě povzbudila. Někdy je to, co musíme prožívat jako temná noc. Díky Bohu za hvězdy-když zasvítí i jen jedna hvězda, tma už nemůže říct "tady vládnu já"
Po Krasojezdkyni to byla asi nejhorší knížka od této autorky.
Trvalo mi, než jsem se začetla, prostředek mě bavil a konec se zase celkem táhnul.
Nejvíc jsem si oblíbila Margery.
Knihám od Moyes jsem se zatím vyhýbala, protože jsem viděla film Než jsem tě poznala a tak jsem tušila, že to bude sladké a srdcebolné zároveň. Zaujalo mě téma koňské knihovny, doba i prostředí, ve kterém se román odehrává. Do první třetiny jsem se nemohla nějak začíst a trochu jsem se u knihy nudila. Pak ale došlo k řadě dramatických zvratů a prakticky jsem zbylé stránky zhltla na jeden zátah. Dle předpokladu byly některé pasáže dost přitažené za vlasy. Nechybělo bohužel ani ježdění na koni v pokročilém stupni těhotenství, které mě tak irituje. Červená knihovna hadra, ale přiznávám, že jsem se na ten happyend hrozně těšila :)
Koňská knihovna - neskutečně ušlechtilý počin několika žen, které za jakéhokoliv počasí na koních vozily zdarma knihy, časopisy, komiksy. Lidem živořícím v horách, pro které byly knihy často jediným světlem v nekončící dřině obživy. Mezi tyto ženy vstoupí Alice, původem Angličanka, která se do Ameriky přivdá. Z podivného manželství utíká ke koním a knihám. Kniha je inspirovaná skutečnými událostmi třicátých let minulého století. Četla se skvěle, byla napínavá, dojímavá, dramatická, ale i červená :-)
Štítky knihy
přátelství koně pro ženy knihovny knihovníci, knihovnice světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost žen
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Super kniha, výborné téma, přečteno jedním dechem.