Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3111
3111
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 40 mililonů kusů……... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
Interpreti: Martha Issová
více info...
Přidat komentář
Knížka plná odvahy a lidského pohledu na problémy ve světě plném nenávisti a "normálnosti". Dospívání Čipery i jejího bratra je uvěřitelné, kolikrát tolik podobné našim životům. Vztah bělochů a černochů je zachycen bez servítek a věrně dokresluje atmosféru tehdejší doby. V příběhu je vše - od pobavení, dětských lásek, rodinných vztahů, politiky i mysteriózního tajemna. Určitě další důležitý přírůstek do knihovny.
"... Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí. ..."
Přiznávám se, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh se rozvíjí pomalu a autorka precizně vykresluje atmosféru městečka Maycomb v Alabamě i charaktery jeho obyvatel. Pozvolna se seznamujeme s Atikem, Jemem a Čiperou a skrze ně vnímáme proces s černochem Timem Robinsonem, souzeným za znásilnění bělošky. Vše se odehrává ve 30. letech 20 století a Tim kvůli barvě své pleti nemá šanci na osvobození, ačkoliv je nevinný.
Je to příběh o morálce, rozumu a lidské odvaze čelit hlouposti, nesnášenlivosti a rasismu i s vědomím toho, že vítězství je nedosažitelné.
Knihu jsem si půjčil víceméně omylem, ale díky bohu za to. Příběh sice z dnešního pohledu historický, rasové vztahy už v sobě nemají tolik bílé povýšenosti jako v první polovině minulého století - problém se pomalu ale jistě dostává do opačného gardu, ale to je jiná pohádka. Naštěstí o to však v této knize zase tak moc nejde. Jako v nejlepších knihách klasiků zde jde o základní věci v lidském životě - hlavně pak o pochopení a toleranci k druhému, o ochotě se za svoje názory fyzicky postavit a vlastním příkladem se pokusit nesmysly kolem nás trochu měnit k lepšímu. Historické příběhem, trvale platné myšlenkovým obsahem.
O tejto knihe sa tu uz popisalo tolko, ze je tazke nieco nove k tomu dodat. Napadlo mi snad len to, ze kiezby sa mi podarilo raz vychovat take uprimne, spravodlive a vnimave deti. Aby zaplakali vtedy, ked nezaplace uz nik iny.
Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit.
O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni.
Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu...
Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*
Úžasná knížka. Skvěle se četla a každý si v ní nějaké to moudro najde. Doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.
Jak říká Jára Cimrman - fázi očekávání střídá fáze zklamání. A má očekávání u této knihy byla opravdu vysoká, bohužel však zůstala nenaplněna. Na přečtení jsem se chystala několik let, hned poté, co jsem s nadšením shlédla filmové zpracování, které je naprosto vynikající a člověk i chápe, proč je Atticus Finch považován za vzor amerických právníků. V knize však (v poměru k celému rozsahu knihy) moc prostoru procesu, v němž Atticus zastupuje černocha Toma Robinsona, dopřáno není, a i to málo, co se zde objeví, je ochuzeno o část, kdy se vypravěčka vzdálí ze soudní síně. Problém je, že teprve v okamžiku, kdy začne soudní proces, příběh nabere spád, a to takovým způsobem, že by to bylo na plný počet, jenže to už jsme za více jak polovinou knihy a bohužel ani silný závěr nemůže vymazat nezáživnost první části. A musím podotknout, že jsem měla ještě jeden problém ohledně toho, jak je kniha napsaná - má být vyprávěna očima malého dítěte, ale takhle se prostě malé děti nevyjadřují, a to mě vzhledem ke konceptu knihy hodně rušilo.
Knihu mi předložilo dítě. Chtělo si o ní povídat, ale já ji nečetla. Mezi doporučenou školní četbou má Lovce mamutů a Bílého tesáka. „Ptáčka“ si doporučilo samo, což mi přijde jako školně promarněná příležitost, neboť toto je čistý Bildungsroman. A tak mi nezbylo, než si doplnit vzdělání a „diskutovat“. Zatímco já jsem byla od začátku vysazená na učitelku Caroline a při každém „kontaktu“ jsem těžko ovládala touhu zadávit ji, dítě její existenci nejspíš ani nezaznamenalo. Pro pana otce a pana bratra od Bubu Radleyho bych měla zvláštní komůrku v pekle, dítě by ji mělo pro tetu Alexandru. Jednoranný Finch byl velký frajer, pro dítě byl trochu nudný, nicméně formát. Ewellovic rodiny mi defilují před očima jedna za druhou…. Po soudu nám z toho bylo nanic oběma, stejně jako Dillovi. Tedy soudím, že v textu si najde každý vrchovatě to své.
!!! Spoiler !!!
Kniha, ktora sa velmi prijemne cita...pribeh rozpravany detskymi ocami, z pohladu deti. Pre mna najsilnejsie boli dva momenty...veta, ktoru po prehratom sude povedal Atticus: "Urobili to uz predtym, urobili to dnes a urobia to zas, a ked to urobia, placu tusim len deti". Nadherne zhrnutie dospelackeho fatalizmu a zmiereniu sa s vecami, ktore nejako su a nejdeme ich menit... a detskeho idealizmu, cisteho pohladu na svet.
A moment na zaver knihy, ked sa serif s Atticusom dohodli, ze Bob Ewell sa sam nabodol na noz...lebo obvinit z toho Arthura Radleyho, by bolo ako zabit vtacika... a Scout opisujuca dej knihy Sivy vrch..."bol slusny, Atticus, velmi slusny"...."To je vacsina ludi, ked ich pozname".
V knihe vidime predsudky voci cernochom, predsudky voci Bu Radleymu, predsudky voci malemu chlapcovi od Stonerov (Sivy vrch).. a to ako odsudzujeme ludi, bez toho, aby sme sa ich snazili blizsie poznat. To je aj pre mna jedno z hlavnych posolstiev tejto knihy.
Kniha teda citatelovi prinasa nielen pohlad na rasovu neznasanlivost Juhu voci cernochom, ale ovela viac.
Nádherná poetická kniha, pod jejíž hlubší skořápkou se skrývá vážné až mrazivé téma. Příběh je vyprávěn osmiletou dívkou, která je moudřejší než většina jejích vrstevníků - proto se kniha příjemně čte. Autorka si pohrává se slovíčky, barvitě popisuje běžný každodenní život na americkém Jihu 30. let a zamýšlí se nad spravedlností a rovnoprávností na případu neprávem obviněného černocha. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala a ještě dlouho o ní budu přemýšlet.
Koncentrovaná moudrost podávaná tak jasně, jednoznačně a prostě. Číst takovouhle knížku, to je požitek! Díky, paní Lee, rozumíme si - i když svět není ideální, dějí se tu hrozné věci a lidi jsou všelijací , důležité je se k životu postavit čestně a zpříma!
Tuto knížku by si měl přečíst každý. Poutavý příběh kdy pravda a soud nebyli pro černochy na jejich straně.
Krásné vyprávění očima malé Čipery a jejího bratra.
Autor za tuto knihu získal Pulitzerovu cenu a to právem
Jednoznačně kniha, kterou by měl přečíst každý. Poutavě sepsaný příběh soudu s nevinným mladým černochem z dob, kdy soudy nebyly ani zdaleka spravedlivé, z pohledu malé školačky, dcery obhájce.
Není to trochu divný název? Jako zabít ptáčka. Toto pojmenování vzbuzuje pocit něčeho neúplného. Vyslovuje závěr nějakého tvrzení, ale my nevíme, co stálo na jeho začátku. Co je podobné, jako zabít ptáčka? Na to právě musí čtenář přijít sám a každý možná objeví trochu něco jiného. Podle toho, co je pro něj důležité.
Smysl názvu knížky objevujeme spolu s osmiletou Čiperou a jejím starším bratrem Jemem, kteří bydlí v malém městečku na jihu Spojených států. Jsou třicátá léta a velmi pozvolna se začínají objevovat první odvážlivci s novátorským názorem, že černoši by snad mohli být ve své podstatě stejní lidé, jako kdokoliv ostatní. Je to myšlenka neokázalá a příliš revoluční. Přístup lidí se mění velmi pozvolna. Právě tuto změnu se snaží kniha zachytit. Na zobrazení dětského chápání světa je vidět, že nová generace bude jiná a stará se už nezmění.
A co jsem si ze čtení odnesl já? Uvědomil jsem si, že v dětech je naděje. Naděje, že překonají naše předsudky, naše nepružné vzorce chování a zkostnatělé uvažování. Děti vidí věci, které my už svým zrakem nemůžeme postihnout. Děti po nás udělají ten další krok. Snad to bude krok správným směrem.
Při četbě jsem měl pocit, že na Pulitzerovu cenu to nestačí. Ale příběh časem zraje. Zvyšuji ze 3* na 4*.
Nestává se tak často, aby se v hodnocení knížky shodla literární kritika i široká čtenářská veřejnost. U téhle knihy k tomu došlo, proto jsem na ni byl jaksepatří zvědavý. Tím spíš, že v knihovně byla pořád vypůjčená s frontou několika rezervací. A musím říct, že mě nezklamala a přidávám se k řadě jejích obdivovatelů. Nejen ten silný příběh s až slzy do očí vhánějícím závěrem, postavy, které si člověk musí zamilovat, ale i způsob, jakým je knížka napsána (přes vážnost tématu jsem se mnohokrát musel smát), z ní činí opravdový klenot, který si časem pořídím i do své vlastní knihovny, ať se k němu můžu vracet.
Já udělala tu chybu, že jsem si nejdřív přečetla všechny ty báječné recenze a nechala si knihu půjčit od známého, který mi ji předával jako svou neoblíbenější. No a prostě - mě to nevzalo. Byl to fajn příběh s posláním a tak vůbec, ale na zadek jsem si z toho nesedla... Mrzí mě to, asi jsem měla příliš velké očekávání předem.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.