Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237071/bmid_jako-zabit-ptacka-HAd-237071.jpg
4
3209
3209
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 30 mililonů kusů…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Z této knížky si asi každý odnese něco jiného. Mě nejvíc zasáhl ten obrovský rasismus, který ve 30.letech panoval a který si už v dnešní době sotva někdo dokáže představit. Konec byl skvělý a velmi emotivní. Tohle je jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, stejně jako třeba 1984.
Nechápu jak jsem se mohla s touto knihou tak dlouho míjet. Je to silný příběh, pořad aktuální. Mám blízko k trestním obhajobám a moc dobře vím jak se při procesu cítil Atikus, protože i dnes často platí, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Ke knize se určitě někdy vrátím.
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem knihu nedočetla. Dostala jsem se na stranu padesát a vzdala jsem to. Nedokázala jsem se vůbec začíst, nebavilo mne to a silně jsem cítila, jak moc se musím do knihy nutit. Částečně je to asi dáno i překladem, který se mi dostal do ruky, jelikož mi ten text přišel velmi krkolomný. Nechci knihu odsuzovat, jelikož si uvědomuji, jak moc je nejen u nás, ale i v zahraničí (a asi hlavně v zahraničí) oceňovaná. Asi jsem knihu nečetla "v ten pravý čas" svého života, nevím. Možná dám časem tomuto románu ještě šanci, až budu ještě o něco starší, ale teď a tady ho číst bohužel nedokážu.
Atikus Finch je prostě hrdina. Díky jeho lekcím, které poskytuje svým dětem, mi ta kniha hodně dala. Jinak vidět, jak to chodilo v těchto letech v Americe, je opravdu děsivé a nechutné. Proto je tahle kniha lekcí pro tehdejší společnost, ale i pro tu dnešní a budoucí. Musíme se naučit chovat se jeden k druhému ohleduplně a s respektem, nehledě na rasu či společenské postavení.
Každopádně jsem měla trochu problém prokousat se první polovinou, chvílemi mě to moc nebavilo, ale vcelku je to roztomilá knížka s důležitým posláním.
Já toho zvládnu hodně, tohle na mě bylo hodně silný až jsem já ostuda, s knížkou praštila (za trest jsem si spálila ruce žehličkou). K takovému odsouzení hodnému činu mě dohnaly lidi. Lidi v této knize. Vyvolalo to ve mně emoce, byl to super zážitek číst tuto knihu. Rozhodně mám dalšího aspiranta na nejlepší knihu, co jsem četla za rok 2020 a to je teprve jaro. Doporučuji vřele. Lidem, kteří nevystojí nespravedlnost - asi se připravte, že to nebude lehké čtení
Ani nevím co mám napsat. Asi jednoduše :toto mě hodně nebavilo!!!Možná jsem si vybrala špatný čas ,nebo já nevím , ale bylo to pro mě čtení za trest!
Dala jsem hodně na recenze a nechápu jak z tohoto může být někdo tak nadšený .Mě to úplně znechutilo.
Sto lidí sto chutí apod.......
MY a ONI ... předsudky ... rovnost před zákonem ... zodpovědnost rodičů za výchovu dětí ... demokracie ... a mnoho, mnoho dalších témat. A to všechno viděno optikou několika dětí.
Je zajímavé, kolika zásadních věcí se autorka dotkla. A přitom je to kniha čtivá i dnes.
Pro mne jedno z nejlepších čtení nejmíň za poslední rok!
Čtivá, krásná oddechovka. Zajímavé téma se skvělými postavami na kterých mi celý příběh záleželo a zamilovala jsem si je. Bylo to napínavé, zajímalo mě jak příběh skončí. Kniha byla plná zajímavých myšlenek.
Doporučuji, za mě skvělá kniha.
Tato knížka mě neskutečně chytla za srdce. Svět dospělých, vnímaný dětskou nevinností. Krásný a dojemný příběh.
Príbeh zo začiatku 20. storočia prerozprávaný malým dievčatkom pôsobí stále aktuálne a dojemne. Okrem nespravodlivého súdneho procesu môžeme byť svedkami dospievania, vytvárania si morálnych zásad a boja s predsudkami rôzneho druhu, prevažne s rasistickým podtónom. Zaujímavé a prínosné boli rozhovory s Atikom, otcom oboch detí. Kniha sa však na začiatku čítala dosť ťažko a šlo to pomaly, som však rada, že som jej dala šancu a dočítala ju do konca.
Nebyl to můj šálek kávy, ve své době ale určitě silné téma. První polovinou jsem se prokousávala pozvolna, druhá půlka byla lepší a závěr mě z pomalého a nudného tempa dokonale vytrhl.
Uměla jsem se vžít do toho, že příběh vypráví malá holčička, to se autorce povedlo.
Téma morálky, vlastního přesvědčení, americké reálie.
"Budeme úmluvu považovat za zpečetěnou bez obvyklých formalit," řekl, když viděl, že se chystám plivnout. :))
Klasika. V dobe vydani naprosto prevratna a oci otevirajici. Ale i v dnesni dobe stale aktualni a poucna. Moc jsem si oblibila hlavne postavu Attika.
Psano velice jednoduchym, lehkym jazykem, takze i kdyz jde o dost tezke tema, neni treba se ji bat. Misty je i vtipna a zahreje u srdce.
Osobne ale nemam rada v knihach a filmech soudni prostredi. Proto ta jedna hvezda dolu. Ale to je jen muj problem, kniha je to velice kvalitni a stoji za precteni!
Krásná knížka. Vyprávěno překrásným, půvabným stylem z pohledu malé holky, treperendy s dobrým srdcem. Její pohled na svět, na lidi v okolí a na dramatické události je svěží a obohacující. Skoro stejně jako hlavní dramatická linka se soudním procesem s obviněným černochem se mi líbily linky vedlejší - dětská fascinace sousedovic synem, který nikdy nevychází z domu, a z něhož dětská fantazie dovede vytvořit neskutečné legendy... linie s protivnou starou dámou ze sousedství, k níž děti chtě nechtě docházejí... báječná starší paní z domu odnaproti, která i když přijde o střechu nad hlavou, jen konstatuje, že ji ten dům vlastně štval a že je to tak dobře. Čiperu a jejího bratra světem provází tatínek Atticus, respektovaný právník, kterej je sice možná až moc velkej vzorňák a až moc velkej vzor všech ctností... ale je to pohled dítěte a které dítě nevidí své rodiče jako ty nej? :)
Všecko to je vyprávěno tak hezky, hladivě, optimistickou dětskou optikou... a do toho semtam přijde ťafka a srážka s realitou, jakou už čtenář ani nečeká. Celá ta hladivost a něžnost mu podvědomě slibuje happyend... a ono houby houby, zlatá rybko. A to je na téhle knize to báječný, že je uvěřitelná, skutečná a přitom nadějeplná. Do růžovýho dětství zasahuje drsná realita... a přitom svět jede dál, nezhroutí se, i ty děti dál mají svůj dětský pohled, jen už některé věci prostě vědí. Je to kontrast, ale je přirozenej a báječně vylíčenej.
Nádherná kniha, jejíhož poslechu jsem nelitovala. A když tak tu recenzi píšu a přemýšlím nad ní, tak tam nakonec dám pět hvězd. Není důvod šetřit.
Čekala jsem od této knihy více. Možná je to tím, že je kniha tak hodnocená. Nicméně věřím, že v době vydání to byl "trhák". Aktuální téma. Pro mě to není zrovna top žánr, ale nebyla špatná. Jsem ráda, že jsem si tuto "klasiku" přečetla.
Krásně napsaný a čtivý příběh, i přes témata, která se tváří jakoby tam byla náhodou (rasismus, zloba, násilí) je to příběh, který Vás chytne za srdce!
První polovina knihy je taková, že pokud nevíte, co od knihy očekávat, tak můžete být zklamaní a musíte se ji prokousat. I přes to, ale je první polovina velmi emotivní a milé vyprávění z pohledu dětí, které postupně v průběhu knihy dospívají. Mění se jim názory, povahy, ale stejně je to něco naprosto kouzelného! Takové knihy mám moc ráda a děkuji za ni!
Bylo těžké, prokousat se první polovinou knihy, než jsem se dostala k té pro mě zajímavější části - samotnému procesu. Za polovinou, mě příběh chytil za srdíčko, a po dočtení musím uznat, že bez toho "nudného" začátku, by to jako celek, nebylo to pravé.
Příběh z malého městečka Maycomb v Alabamě ze třicátých let 20. století. Hlavní hrdinka, osmiletá Čipera, řeší společně se svým bratrem jen to, jak si užít prázdniny a jak vylákat místního podivína z jeho domu ven.
Jejich otec, advokát Atikus Finch, v té době obhajuje mladého černocha, který byl obviněn ze znásilnění. Čeká ho marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.
Nádherně napsaný příběh, který je vyprávěn právě očima malé Čipery. Je zde nenuceně upozorněno na rasovou nesnášenlivost, vztahy mezi lidmi, morální zásady, zodpovědnost. Je zde vykreslena sourozenecká láska i respekt k otci.
Vše do sebe krásně zapadá. Chvíli se bavíte, smějete, chvíli budete vážní, někdy si možná i pobrečíte.
Tuto knihu asi nedokáži více popsat, je potřeba si ji přečíst. Je to zároveň milé i poučné a to nenuceně, ale přirozeně.
Když je podle dobré knížky natočen film, tak se na něj po dočtení taky podívám, ani tentokrát jsem neudělala výjimku. Film byl dobře zpracován a i přesto, že měl více jak 2 hodiny, tak si myslím, že v něm chybělo spoustu zásadních detailů. 100% doporučuji knihu.
Trvalo mi delší dobu, než se mi podařilo dočíst a vlastně nedokážu popsat proč. Musela jsem si knihu "dávkovat". Je v ní moudrost, smutek i smích. Spousta kontrastů - svět dětí a ten dospělých, dobro a zlo, zažité zvyklosti maloměsta se spoustou předsudků i touha po nespoutanosti, přátelství i nenávist... Pro mne i obrovská beznaděj...
nalezena tuším v knihobudce ( a jak asi tušíte, nevrátím ji tam ;))
konečně přečtena - nějak v této chaotické době nemám chuť ke čtení... ale o velikonocích na našem lesním azylu na chatě bez vody, zato s se spoustou zvěře kolem (no to bude možná i tím, aktuálně se více věnuju birdingu, stopaření a fotopasti ;))) dočetla...
a příběh mě dostal...zvláštní kolísání mezi pohledem dětí, které zároveň díky výchově svého otce nahlíželi na spoustu věcí "dospěláckyy" a pohledem dospělých... kteří jsou taky rozděleni na 2 tábory - na lepší, pokrokovější, "srávné" - dnešním pohledem řečeno "ty normální" a pak na většinový dav, strhávající kolikrát i ty váhající..jedoucí v léta vyšlapaných kolejích...jedoucí v rasizmu, nenávisti, kastovnictví..zabíjející víru, lásku, soucit..vždyť je to tak jednoduché..."jako zabít ptáčka"
Autorce se věrohodně povedl zachytit horkou letní atmosféru městečka, bublající city po povrchem..vztahy a přístup dospělých a dětské hry..kruté ve svém odrazu reality...(kterépak městečko či vesnice nemá svého Bubu Radleye ??? a kromě jeho taky nějakého toho pijana, bílou chátru jako Ewellovy, chudé i bohaté, věřící i nevěříci, agresory i pravé dámy s dobrou pověstí....)...Attikus stojí na straně práva. Stojí na straně lidskosti. A učí své děti stejnému pohledu. Ale ne vždy příběhy dopadnou, jako by jsme si přáli..obzvláště ne na americkém jihu v 30-40tých letech...
příběh nádherně gradoval...závěr se mi strašně líbil...netuše, do čeho se hrneme, jsem si užívala "akademii" s představením Čipery jako šunky - smála jsem se nahlas...aby přišlo kruté vystřízlivění...autorka mě dostala..žádná předtucha, žádné mražení...do slunečného tepla najednou bác, vichřice jako hrom...a parádní závěr. Tahle to mělo být...
ráda bych v příběhu pokračovala dál...a zjistila jsem, že ono pokračování i existuje. (pravda , má trochu sporné hodnocení, ale třeba jednou přečtu a uvidím sama).
Každopádně, děkuji Harper Lee za nahlédnutí do lidského nitra. Za dětskou bezelstnost, za odvahu. Za zdařilou směsici naivity a přemoudřelého předčasného dospěláctva. Za to horko Jihu. Za Attika, Čiperu , slečnu Maudie....za Kalpurnii a Toma Robinse...ba i za pana Dolphuse Raymonda a jeho papírový sáček s brčkem...
Nesuď nikdy nikoho předem, dokud nechodíš v jeho botách a nedíváš se z jeho úhlu...Howgh !!!