Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237071/bmid_jako-zabit-ptacka-HAd-237071.jpg
4
3209
3209
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. Dosud se knihy prodalo ve světě 30 mililonů kusů…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Silný příběh. Nejde tam ani tak o hlavní hrdiny, jako popsání celé společnosti a doby. Zajímavá, ale zároveň celkem náročná knížka. Každopádně to nebyla ztráta času
Nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem hvězd. Příběh je krásně napsaný, téma zajímavé. Líbí se mi jak autorka pracuje s tempem knihy, nikdy jsem se nenudila, žádná část mi nepřišla moc krátká nebo dlouhá. To velmi oceňuji. Kniha mě na začátku vtáhla a nepustila mě dokonce. Mistrovské dílo.
Dávám pět hvězdiček, i když jsem místy byla duchem mimo, nemohla jsem se začíst. Zvlášť první část mě místy vůbec nebavila. Ale: hluboké myšlenky, nutnost přemýšlet a nich, podané prostě a jakoby mezi řečí... .Pravdivé postřehy ze života.
Jsem ráda, že se mně tahle knížka dostala do ruky. Vleze totiž do mysli.
Skvělá knížka, ve které si každý něco najde. Lidí jako Atikus by mělo být na našem světě víc. Rozhodně doporučuji.
To, co se ze začátku zdálo být strašidelným příběhem o dětech, které se snaží vylákat svého podivínského souseda z jeho dobrovolného vězení, se postupně stalo jedním z nejlepších románů, jaké jsem kdy četla.
Ač se děj odehrává ve 30. letech v malém fiktivním městečku Maycomb v Alabamě, hodnoty, které v sobě příběh nese a je na nich v podstatě vystavěn, jsou pro nás stále aktuální. Atikus je příkladem človeka, který nepotřebuje ostré lokty k tomu, aby si "prosadil svou". Stačí mu k tomu laskavý přístup, slušnost a respekt jak k vlastním dětem, tak k ostatním lidem nehledě na jejich pohlaví, rasu, věk či společenský status.
Usilovat o to, být tím nejlepším člověkem, jakým jen můžeme být, by mělo být ultimátním cílem každého z nás. Nestydět se za svá slova a činy a chovat se k ostatním s úctou a respektem, protože nikdy nevíme, co mají za sebou a čím si zrovna procházejí.
Já - cynik a idealista v jednom - na vzory až tak úplně nedám, Atikus ale ztělesňuje tolik dobrého a lidského, že není možné netoužit být alespoň trochu jako on. Atikus totiž nevěří, že by byl lepší než ostatní, nemá potřebu se povyšovat a s ostatními soutěžit.
Jako zabít ptáčka obsahuje samozřejmě mnohem víc než jen postavu Atika, ale na to už přijdete sami.
"Atikus říkal, že je zdvořilé hovořit s lidmi o tom, co zajímá je, nikoliv o tom, co zajímá nás."
"...důsledky vašich činů mohou přijít třeba až po desítkách let. Je dobré to mít na paměti zvlášť v dnešní rychlé době, kdy se zdá, že minulost a současnost spolu nesouvisí. A že s budoucností už minulost nesouvisí vůbec. Je to omyl." (Navara, L.)
Bezprostředně po přečtení ve mne zůstaly dvě věci:
- bezmezný odpor k rasismu, nesnášenlivosti, hulvátství a bezpráví
- chuť být znovu dítětem
Rozhodně doporučuji. Kniha je hlavně o rasismu v době kuklus klanu, ale je to vyprávěné pohledem 8leté holčičky. Dozvíte se více o životě a morálce, než od dospělých :)
Kniha psaná z pohledu dítěte se vždy čte trochu jinak, než z pohledu dospělého. Chvílemi mě ale právě tohle rušilo.
Rasová otázka očima dítěte. Moc v rukou davu, závisti a nenávisti. A o tom, jak sovy nejsou, čím se zdají být.
Poutavě napsaná kniha, která mě zaujala především svým autentickým popisem společnosti a vztahu bílých lidí k černých obyvatel města. Postupně, jak jsem četla jsem nedokázala pochopit logiku nesnášenlivosti bílých Američanů vůči černochům především v tom, že byli schopni o nich říkat a často jim i dělat opravdu špatné věci a přitom je nechávali vychovávat a starat se o jejich děti. Jak říká postava Atikuse v některých ohledech je jejich služka ve výchově dětí lepší než by byla jejich vlastní matka, kdyby byla naživu. Toto mi přišlo opravdu zajímavé. Mám v plánu si přečíst Černobílý svět tak mi snad dokáže odpovědět na mé otázky a víc přiblížit poměry. Hezké na knížce však je, že tento konflikt není hlavním tématem. Můžeme se kouknout na všechno očima bezstarostné malé holky, která vnímá věci a události jinak než dospělí a upřímně občas i mnohem lépe.
... příběh soužití bílých a černých očima osmileté ČIpery. Jestli je černý vinen nebo ne, pravda je to, co říkají bílí. Myslím, že oproti Černobílému světu a Velkých maličkostech je o trochu slabší, ale čtivý je stejně, a zase trochu jiný
Očekávání byla vysoká a proto musím přiznat, že jsem trošku zklamaná. Prokousávala jsem se tím dlouho, rychleji mi stránky ubíhaly pod rukama až ve druhé polovině, kdy jsem si k četbě pustila do sluchátek audio anglického originálu.
Čekala jsem, že mě příběh osloví a opravdu zaujme, jenže se tak nestalo, přestože k tomu měl potenciál. Snad jen Bubu Radley mě zajímal od začátku do konce. Ani Čipera mi jako hlavní hrdinka nesedla a mé sympatie si nezískala, naštěstí kolem ní bylo pár zajímavějších postav (ať už Aticus, teta Alexandra či jiní).
Váhám mezi 2* a 3*. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale... čekala jsem prostě víc.
Podle mě není diskriminace černochů hlavním tématem knihy. Je to jenom jedna z epizodek, které se mihnou v životě party dětí. V knize sledujeme tuto skupinku dětí a to, jak tráví svůj volný čas na vesnici. Vše je popsáno z jejich bezstarostného pohledu. Kniha je taková pěkná oddechovka, a to i přesto, že se tam mihne několik neveselých a závažnějších témat (vzteklina, požár, soud, rvačka). Dětské vnímání to přece jenom nebere tak vážně. Doporučuji.
"Předně si pamatuj, Čipero, že s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní."
"Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Pěkná, čtivá a poučná knížka, která má něco do sebe a moc mě bavila. Zbytek už napsali ostatní...
Konečně jsem si i já přečetla knihu mnohokrát zmiňovanou v jiných dílech a zjistila důvod, proč tomu tak je. Příběh vyprávěný malou Čiperou ukazuje svět na americkém venkově začátkem minulého století. Dětské vnímání výborně vykresluje atmosféru městečka i jeho obyvatel a hlavně soudní proces, kde jako obhájce vystupuje její otec Atikus. Poselství knihy je jasné, za spravedlnost stojí bojovat.
Kniha ve mně zanechala velmi silný a hluboký dojem. Lee Harper nám zanechala v tomto svém příběhu nefalšovanou upomínku toho k jakým negativním následkům může vést rasová segregace, avšak na postavě hlavního hrdiny Attika Finche rovněž to, že není možné ztrácet naději ani v těžkých situacích, neboť se vždy najdou lidé ochotní s bezprávím bojovat. Mně osobně příběh obyvatel městečka Maycomb velmi oslovil a pokud po této knize sáhnete, rozhodně neprohloupíte.