Nezabíjajte vtáčika
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276444/bmid_nezabijajte-vtacika-au4-276444.jpg
4
3203
3203
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
V tridsiatych rokoch dvadsiateho storočia zasiahne Spojené štáty hospodárska kríza, hoci ospalého provinčného mestečka Maycomb v Alabame sa dotkne len okrajovo. V tom období je najväčšou starosťou dvoch súrodencov Scout a Jema a ich priateľa Dilla to, ako vylákať z domu miestneho čudáka a čím si skrátiť dlhé chvíle. Keď však obvinia mladého černocha zo znásilnenia bieleho dievčaťa, udalosti naberú rýchly spád. Obhajoby sa ujme Scoutin otec Attikus Finch. Ten považuje právnickú pomoc za svoju morálnu povinnosť. Čaká ho však márny boj s predsudkami, strachom a nevraživosťou. Od obyvateľov mestečka poznačeného rasovou nenávisťou dostáva hanlivú nálepku obhajca negrov, čo sa negatívne dotkne aj jeho detí. Kultový román Nezabíjajte vtáčika nie je iba o rasizme a justičnej vražde, je to predovšetkým dojímavý príbeh o dospievaní, utváraní si vlastných názorov na svet, morálke, statočnosti a odvahe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
Laskavý otec - právník, dvě zvídavé děti, tajemný dům v sousedství, vztahy mezi bělochy a černochy někde na jihu. Krásný příběh. Jelikož jsem dříve viděla film, při čtení jsem měla před očima dokonalého G. Pecka. To pomohlo.
Z dnešního pohledu by byla kniha brána jako kniha o rasismu, ale to vás napadne až po dočtení. Při čtení se prostě jen setkáváte s tolerantními a netoleratními lidmi, s předsudky, lidskou malostí a primitivismem nebo naopak s vekorysostí a nezaujatostí, s laskavostí nebo s nenávistí. O rasismu toho tento příběh vypovídá a vysvětluje víc, než jakákoliv dnešní rádoby angažovaná literatura na toto téma.
(SPOILER)
Kniha jako cibule! ;D
Má tolik vrstev, a můžete je postupně sloupávat na jedno přečtení, nebo s odstupem. :)
První vrstva je román z pohledu malé Čipery, která mi velmi připomíná Lucii z Lucie postrach ulice :), která nám sděluje příběh o tom, jak si její bratr kdysi zlomil ruku a jaké události k tomu vedly. Je to roztomilé, hravé a dětsky naivní, prostě maloměstský život 30. let z pohledu chytrého, tvrdohlavého, ale sympatického děvčete.
Další vrstvou je černá a bílá, a tím nemyslím pouze barvy, ale zejména protiklady. Barva kůže, bohatství, vzdělání, etické zásady, stáří, inteligence, pohlaví, ... protikladů je zde mnoho a zakopáváte o ně na každé stránce.
Nakonec bych chtěla zmínit jednu speciální vrstvu. Když totiž oloupete všechno ostatní, zbyde Vám kniha věnovaná životem otesanému, moudrému, občas chybujícímu muži, který se, i přes veškerá životní úskalí, snaží držet svých přesvědčení a žít tak, aby na něj mohly být vlastní děti a vlastní svědomí hrdé.
Samozřejmě je kniha o velmi důležitých morálních otázkách, o lásce a nenávisti, o dospívání, o dilema a vlastním svědomí, prostě o životě samém. Ale zároveň je věnována Atikovi, ať už jím byl v autorčině životě kdokoliv. :)
Jako zabít ptáčka byla určitě jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla.
Ocitáme se v Alabamě, v době hospodářské krize a sledujeme vnímání života malým děvčátkem jménem Čipera, které není s to pochopit svět dospělých.
Tento výrazný kontrast provází celou knihu dětské nevinné vnímání světa, smysl pro spravedlnost a nepochopení dvojího metru versus svět dospělých, kteří si tvoří vlastní hranice, vlastní pravidla, která často nedávají smysl, ale zrovna se jim hodí.
Čipery otec je muž, který má srdce na pravém místě, stále věří ve své hodnoty a jako jeden z mála právníků se řídí srdcem a ne rozumem. To Čipeře vkládá ještě většího brouka do hlavy proč všichni dospělí nejsou féroví jako její otec?
Důležitá je zde i otázka rasové segregace. Například ve chvíli, kdy paní učitelka vysvětluje dětem, že to, co udělal hitler Židům bylo nesprávné, načež se ozývá Čipera a ptá se, jaký je rozdíl mezi Hitlerem a Židy a učitelčinou nenávisti k černochům.
Kniha je vcelku náročná ke čtení, ale nese tolik krásných myšlenek, že stojí za to si ji přečíst.
Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Pak mě to ale chytlo.Nadčasové myšlenky.
No, velkou část knihy jsem měla pocit, že je to nudné čtení, hodně mě vtáhnul do děje až soud, pak zase vlažné, ale ke konci to nabralo obrátky a až na úplném konci jsem pochopila smysl celé knihy.. takže nakonec palec nahoru :-)
Román má neskutečnou sílu. Ano,je zdlouhavější,ale o to víc se propojíte s postavami a uvidíte Maycmob jako na dlani. Po přečtení je o čem přemýšlet. A už jsem se bála, že nikdy nepoznám BuBu Radlyho , setkání s ním bylo velmi milé....
Někomu to přijde zdlouhavé, pochopitelně, kniha byla vydaná 1960. Literatura měla jiné tempo a mně je to takhle milejší, protože mi nepřebíjí myšlenky další a další a další akcí.
Kniha má velmi dobre hodnocení,ale mě až tak neuchválila. Sem tam jsem se ztrácela v postavách a začátek bych docela nuda, pořád jsem čekala na to velké soudní přelíčení. Co se mi na knize líbilo bylo vyprávění očima dítěte a ta dětská moudrost pro spravedlnost, jednoduchost života, nevinnost.
Tuto knihu jsem si dala za úkol přečíst, abych dohnala resty.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se mi povede se do knihy správně začíst. Ale povedlo, vyprávění dětskýma očima dodává knize takový barevnější rozměr - vidění dětskýma očima, otázky jak a proč, dětská naivita i v mnohé nevědomosti větší spravedlnost a moudrost. To vše se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o nespravedlnosti, rasismu, hašteření, společenských stereotypech i odlišnostech, to vše vyprávěné dítětem. Postavy jsou vykresleny moc hezky.
Z knihy mám pocit, že jsem tím dítětem asi zůstala napořád.
Naprosto skvělá kniha. Příběh vyprávěný dětskýma očima a snad proto v něm mezi řádky vykukují otázky a myšlenky, které bychom si pokládat měli, ale vlastně to už jako dospělí ani nedovedeme. Mravní síla, vztahy ve společnosti, společenské předsudky ve smyslu "nejsem rasista, ale... (doplň rasismus čistého zrna)", to je základ celé knihy. A pak je to, co děti dělá dětmi, a to ten dětský pohled na svět a na to, co je a není důležité. Z mého pohledu naprosto dokonalá symfonie a kniha, kterou mohu s klidným srdcem doporučit.
Tak upřímně, zklamání. Připadalo mi to spíš jako kniha pro mládež, o dětech a jejich světě, než jako soudní drama, které jsem čekala a které začíná až někde kolem strany 200. Předtím děj připomíná v podstatě něco mezi Astrid Lindgrenovou a Tomem Sawyerem - dětské dobrodružství. Chápu, že autorka staví atmosféru jižanského městečka a vztahy mezi postavami, ale dělá to zbytečně zdlouhavě a moc dětinsky. Kdysi jsem viděla film a mám pocit, že byl nějaký dospělejší. Čte se ale docela dobře a poslední třetina má i spád, závěr se mi líbil.
Čtenářská výzva 2023 - Kniha o boji za lidská práva.
Nějak jsem se do čtení nemohl pořádně zabrat. První polovina strašlivě unylá, začátek druhé poloviny měl náběh k dramatu, ale končilo to vlastně tak nějak... nijak. Neříkám, že to byla naprostá ztráta času, ale zkrátka se nejedná o nic, co bych mohl s klidným srdcem komukoliv doporučit. Škoda...
Četla jsem v rámci hodin angličtiny na SŠ a nemohu si knihu vynachválit. Čím více nad knihou přemýšlím, tím víc mám chuť ji cist zase znovu.
Kniha lehká i těžká, smutná i veselá, plná lásky, zla, nenávisti i naivity. Příběh odehrávající se ve složité době 30. let 20. století na jihu Spojených států vyprávěný očima dětí. Je fascinující sledovat jejich vnímání světa i to, jakým způsobem si kladou otázku Proč? a jak si na ni odpovídají. Autorka oprávněně získala za tento hluboký příběh Pulitzerovu cenu.
Skvělá věc ta čtenářská výzva. Díky ní čtu knihy, po kterých bych nesáhla, nebo o nich ani nevěděla, a tato by tam patřila. Nemůžu napsat, že jsem nadšená, ale příběh to byl určitě zajímavý a dobře se to četlo.
Tak jsem překvapena. Kniha mě zaujala, moc krásně se četla. Chytila mě od začátku až do konce. Ztrácela jsem se a ocitla se v příběhu. Krásný
Bála som sa tejto knihy, nemám veľmi rada knihy s černošskou problematikou, ale čítala som ju kvôli výzve a milo ma prekvapila. Je to veľmi pekný príbeh a príjemne sa číta.
Velice milé čtení o životě na americkém jihu ve 30. létech 20.století. Příběh vypráví osmiletá Čipera, kluk v sukních, tím je příběh prosycen dětsky nevinným smýšlením a city. Přecejen se našli i lidé se srdcem v hrudi a nejen s pusou plnou bílé arogance.