Jakubův cestovní deník
Jakub Čech
Do svých čtyřiceti let byl Jakub gaučový povaleč. O dva roky později se postavil na hranice Mexika a USA a se šest a půl kilovým batohem na zádech vyrazil na sever. Šel pouští, kličkoval mezi chřestýši a jedovatými keři, vystoupal do hor Sierry Nevady, brodil se sněhem, bránil jídlo před svišti a mývaly, koupal se v oregonských jezerech. Po 121 dnech a 4 448 kilometrech dorazil na hranice s Kanadou a jeho život už asi nikdy nebude stejný jako předtím.... celý text
Přidat komentář
PCT mě hodně zajímá, takže Jakubův deník mě prostě bavil. Představovala jsem si všechny krásy i strasti celé Hřebenovky. Za mě je to v klidu čtivé, místy i vtipné. :)
Trochu netradiční cestopis, je to prakticky deník z každého dne zdolávání PCT (a přepis původního autorova blogu). Narozdíl od jiných tady, vůbec mě to nenudilo, zevrubný popis každého dne dává čtenáři aspoň trochu prožít autorovu situaci. Tedy že tohle "šlapání" nejsou jen samé úžasné zážitky a zajímavé historky, ale i spousta stereotypu, nudy, fyzických problémů a dnů, kdy se nedaří. Zároveň zevrubně popisuje organizaci, lidi a náladu na trailu, všechna zajímavá místa, zastávky v civilizaci... Povinná četba pro každého, kdo by se chtěl do podobného podniku pustit. Knize by slušela přísnější korektura a mnohem více (a větších) fotografií.
Kdo si nechce knihu kupovat, tak všechny deníky autora i se spoustou fotografií jsou tady: https://jakubuvcestovnidenik.cz/
Literární úroveň je diskutabilní, autor se nepouští do žádných větších úvah, téměř vůbec nevidíme do jeho soukromí, mysli, vzpomínek, vztahů – přestože si myslím, že rekapitulace života je nedílnou součástí 4448 kilometrů dlouhého putování. Nemá však cenu chtít jinou knihu, intimnější, když jako deníkový záznam cesty s příjemným společníkem to funguje dobře. Každý den s ním hledíte na krajinu, kontrolujete zásoby, omotáváte prošoupané boty tejpou, vybíráte místo na spaní. Podprahová motivace také vyrazit do divoké přírody je silná, záznamy vyznívají tak, že se to dá dát, že člověk vydrží víc, než si myslí, a že nepohodlí, vyvážené zajímavými lidmi na trailu i kolem něho, hezky rovná priority a charakter. Fajn čtení z první ruky, včetně praktických informací o vybavení na cestu. Akorát se mohlo vejít více fotografií z blogu.
Takový obsah bych si určitě nikdy nedovolil prodat. A když už, tak bych si takovou knihu nikdy nekoupil (knihu jsem dostal). Knihu jsem bez problému přečetl, protože mám rád cestování. Ale…
…ale takovýto obsah není hoden knižnímu provedení/prodeji. Byť se jedná o cestovní deník, i ten se dá podat jakkoli zajímavě. Jakubův deník obsahuje popis každého dne, který je opakující se, s absenci čehokoli zajímavého. Chcete barvitý popis krajiny? Chcete znát jakékoliv (alespoň trochu obsáhlejší) vlastní pocity z cesty? Chcete příběhy a zážitky s lidmi, které během cesty potkává? Nebo chcete alespoň brát knihu jako zdroj informací? Nic z toho zde vlastně není – respektive je, ale vše je tak povrchně a opakujícím se způsobem psané, až to zamrzí a naštve.
Představte si situaci, kdy se v horkém létě těšíte a máte chuť na vychlazenou litrovou limonádu a vy ji dostali skoro dopitou, bez bublinek, ale aspoň trochu vychlazenou. Budete možná trochu rádi za to malé osvěžení, ale stejně bude převládat pocit nespokojenosti.
Každý den v knize vypadá zhruba takhle (popis je lehce přehnaný, ale na druhou stranu ne daleko od pravdy): Vstávám v 5:30, jdu kolem Blue Lake. Potkávám „thru hikera“ Pepíka (35 let), pak ještě pár „day hikerů“. Dělám si přestávku na míli 1025,8 v 10 hodin, kde svačím. Míjím Big Mountain, klesám o 500 metrů. Potkám Johna (48 let) se kterým se hodinu bavím. Den končím na míli 1035,1 kde je jeden stan. Spím pod šikárem/stavím tarp, usínám v 10 hodin.
Byť jsem milovník jakýchkoliv cestovatelských knih a knih tohoto ražení, tuhle bych určitě nedoporučil. Úplně stejný deník totiž najdete zdarma na jeho webu (kde jsou i další Jakubovi cesty) a krom toho na stránkách nebudete ochuzeni o mnohem více fotek. Nevidím jediný důvod, proč si knihu kupovat, když už bych ji chtěl vůbec číst.
Dvě hvězdy za to, že autor má můj obdiv a také za to, že mám slabost pro přírodu a podobné dobrodruhy.
Upozorňuji, že jsem nečetl knihu, ale originální blog. Ten byl právě později zpracován jako kniha. Tzn. asi by mi u knihy dost vadilo, že tam nejsou fotografie.
PCT = Pacifická Hřebenová Tůra, jeden z nejdelších trailů na světě. Jakub ho šel v roce 2016 čtyři měsíce a z každého dne dělá zápis do deníku. Pokud má signál, tak ho rovnou dává na svůj blog. Je celkem stručný, takový civilní, nesnaží se nějak rozepisovat. Musí to být člověk s velkou vůlí, protože nejen prožívá každodenní těžkosti z takto velké tůry, ale je schopný ještě o tom každý den napsat. Řekl bych, že pokud chcete vědět o čem je thru hiking, tak tohle je jeden z nejlepších zdrojů.
Vydáním jako kniha, deník ztrácí jednu z nejsilnějších stránek a to, že blog čtete skoro každý den a jakoby online prožíváte situace s Jakubem: Podaří se mu dokončit trail? Jak si poradí s různými situacemi, atd. Proto a pro krásné fotografie, bych spíše doporučil blog než knihu.
PS: Jakub zrovna včera dokončil další, ještě těžší Continental Divide Trail.
Úvodní přípravy mě naladily na bezva čtení, které se však změnilo v monotónní popis kam, s kým a kolik kilometrů, což je vlastně podstata deníku při putování. Nicméně já čekala víc, větší hloubku. V průběhu čtení jsem zjistila, že autor svou cestu dával postupně na blog, věřím, že tahle forma sledování a čtení by mě bavila více. K menšímu zklamání z knihy patří i fakt, že Pacific Trail Crest je stále neskonalá výzva, ale zájem o jeho zdolávání a zázemí, poskytované při této akci je úplně jiné, než jsem si představovala... Tohle samozřejmě není autorova chyba, ale přesto to trochu kazí můj dojem z knihy.
Chybí mi ke každému dni fotografie... bez nich mi vyprávění nic nepřináší... nevím jak vypadají místa ani lidé, které po cestě potká. Raději jsem si přečetla celý blog, kde jsem to měla i s foto dokumentací :)
Kniha mě bavila. Autor mě bavil a líbilo mi se, že je to napsaný spíš formou deníkových zápisů. Jediný problém pro mě bylo, že jsem se občas ztrácela, kde se co dělo, koho potkal a na jaké míli právě je.Určitě si knihu někdy přečtu znova.
Skvělé čtení a hlavně velmi inspirující. Pro všechny, kdo se na PCT chystají, i velmi poučné. V knize mi celkem chyběly popisy pocitů, nějaké ty myšlenkové pochody, také bych ocenila pár vět navíc o lidech, s kterými autor větší část treku absolvoval a byli v knize často jmenováni (jméno a věk bylo pro představu dost málo... líbily by se mi třeba informace proč vyrazili oni na trek atd.). Ale jinak skvělé čtení a hned jsem začala pročítat i autorův blog. 4,5*
Že autor není žádný gaučový povaleč mi došlo hned na začátku knihy, kde je do detailu popsané vybavení na cestu. Díky tomu, že je Jakub zkušený trekař, ho cestou vlastně nic zásadního nepřekvapilo. Kniha je deníkový záznam trasy, kterou absolvoval, koho potkal, kde spal a co jedl. Chybí takové ty lidské pocity, které během podobné cesty na člověka přicházejí, únava, stesk po rodině, rekapitulace dosavadního života, proč se na cestu vydal...
Kniha je perfektní a detailní průvodce pro toho, kdo se na PCT chystá, je to vlastně blog, který autor během cesty psal.
Pro mne je lepší volba Divočina od Cheryl Strayed, sice nešla trasu celou a vynechala i nejvyšší partie, ale méně je někdy více. A díky tomu, že cestu absolvovala v devadesátých letech, neměla jak z cesty psát příspěvky na blog :D
Celkový dojem z jinak skvělého zážitku kazil pocit, že kniha snad vůbec neprošla korekturou.
Štítky knihy
cestování Mexiko hory a pohoří cestopisy Kanada české cestopisy Pacifická hřebenovka pěší turistikaAutorovy další knížky
2017 | Jakubův cestovní deník |
2019 | Jakubův cestovní deník 2 |
2021 | Jakubův cestovní deník 3 - Pěšky po hranici ČR |
2024 | Jakubův cestovní deník 4 |
Kniha mě vtáhla zpět do míst, která jsem si také prošla. V loňském roce jsem absolvovala část PCT a tuto knihu (a samozřejmě blog) jsem brala jako jeden informačních zdrojů. Rozhodně doporučuji přečíst tomu, kdo uvažuje, že by PCT šel.