Jan Cimbura
Jindřich Šimon Baar
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394153/bmid_jan-cimbura-DeZ-394153.jpg
4
206
206
Vesnický román začíná tím, jak sedlák Kovanda hledá na svůj statek čeledína. Chce, aby se uměl postavit k práci a měl pro strach uděláno. Zalíbí se mu chlapec z okolní vesnice Jan Cimbura. Jan je chlapec, jak má být. Práce se nebojí, pro strach má uděláno a silný je jak nikdo jiný. Jediné, co sedláka trápí, je to, že Jan vůbec nechodí do hospody na pivo, ani se nestýká s místní chasou. Kovanda je s Janem náramně spokojený. Jan vozí pány do Prahy, ničeho se nebojí a brzy se proslaví svými siláckými kousky, takže si o něm každý vypráví. Jednou vytáhne koně z bláta, jindy se nezalekne ani pěti loupežníků a pomáhá i ostatním sedlákům ve vsi. Jan žije spokojeným životem, práce ho baví, ale jeho přítel, sedlák Piksa, se těžce rozstoná, a když umírá, Jan mu slíbí, že se po jeho smrti postará o jeho ženu Marjánku, syny Jana a Francka, dceru Verunku, i o celý statek. Sedlák Piksa opravdu brzy umírá a Jan nestačí sloužit u Kovandy a zároveň pomáhat na statku u Piksů, a tak se musí s Kovandou rozloučit. 20. října 1858 se Jan Cimbura ožení s Marjánkou. Jan žije šťastným životem. Marjánku má rád, i její děti přijal jako za své a statek jen vzkvétá. Po několika letech se Janovi a Marjánce narodí ještě dvojčata, Martínek a Vašík. Cimbura je znám široko daleko jako chytrý, silný a odvážný sedlák. Jeho statek patří mezi nejlepší ve vsi, se zvířaty to umí jako nikdo jiný, zvlášť koně má Cimbura v lásce. Když musí jít Jan s Franckem na vojnu, obstarává statek sám. Děti rostou a přibude k nim ještě holčička Marianna. Cimbura ale neprožívá jen šťastné chvíle, jeho synek Vašík mu umírá ještě jako malý chlapec a také se občas dostává do sporu se sousedy. Když děti odrostou, tak se všechny postupně ožení a provdají, a tak Cimbura s Marjánkou odchází na stáří na výměnek. Cimbura je na výměnku nadmíru spokojený. Vypomáhá dětem na statcích, radí jim, hraje si s vnoučaty, ale postupem času začíná ochabovat a stárnout. Sousedé ho začínají mít neradi, protože Cimbura lpí na starých zásadách a nelíbí se mu ty novoty, které se zavádí. Jeho děti mu marně domlouvají, aby si toho nevšímal, Cimbura se nedá zastrašit. Jak stárne, není už schopen žádné práce, a tak si hraje s dětmi. Děti starého Cimburu milují, protože je učí novým věcem a vymýšlí pro ně nové hry, ale časem už ani toho není schopen, a tak jenom sedí na lavičce, kouří dýmku a pozoruje krajinu. Zanedlouho Cimbura umírá. 10. vydání... celý text
Přidat komentář
Nádherný román (škoda, že už pro mnohé nezáživný) který zachycuje život jihočeského sedláka. Na příběhu Cimburova života je nám předkládán obraz venkova na konci 19. století s jeho tradičními hodnotami jako je silný vztah k půdě, přírodě a láska k bližním i zvířatům.
Krásný příběh. Četla jsem ho už v dětství a ráda se k němu vracím. Vždycky jsem obrečela, když armáda rekvírovala lidem koně. Pro sedláky to byla pohroma. Říkalo se, že pořádný hospodář se nejdřív postaral o zvířata, pak o lidi a nakonec o sebe. Proto mi bylo Cimbury líto. Někdo řekne, že takový "klaďas" ve skutečnosti nemůže existovat, ale znám pár podobných lidí a díky za ně.
Staročesky krásné ♥
Pokud mi vadí Babiččino neustálé poučování, tak tady ho beru. Tady totiž učí a předává, kdežto Bábina jen poučuje a všem chce vše měnit.
Líbí se mi tam i ta chuť zůstat vše při starém, ač doba prokročila a mladí již žijí prostě jinak - to zklamání, že už nic nebude tak jako dřív, z toho vcítím zcela hmatatelně.
Krásný člověk. Tak to má být.
Má kniha č. 1 - miluji jí už 35 let. Mám-li boule na duši, sáhnu po ní. Dnešní generaci se už líbit nebude, škoda.
Jako první jsem se s tímto dílem seznámil jako s audioknihou - vřele doporučuji (P.Soukup, J.Vlasák aj.). Zpětně si čím dál, tím víc uvědomuji, jak důležité je znát historii, resp. její krátkou epizodu z pohledu obyčejného, ale charakterního sedláka a nikoliv jen z učebnic, kde se to jen hemží psychopaty, smilníky a krvelačnými egoisty. Právě proto řadím toto dílo mezi naše klenoty. Tady opravdu cítím své kořeny.
Byla Božena Nemcová a její Babička a pak je tu Jindřich Šimon Baar a jeho Jan Cimbura. Kdo je to Jan Cimbura? Je to sedlák, který mi svým poselstvím připomíná muže, který sázel stromy. Je to doslova zapomenutý klenot literatury České. Člověk Cimbura v románu zvěstuje lásku, odívá se pravdou, váže v sobě čest, miluje spravedlnost, hledá mír a je šťastnou pomocí všem a všude, kde je tomu potřeba
Je zodpovědným čeledínem, spolehlivým hospodářem, vzorný m manželem, otcem k pohledání, dobrým přítelem, moudrým rádcem a hlavně nezapomenutelným hrdinou Jihočeského kraje a města Putimi. Kvůli této knize bych se tam i rád podíval na jeho rodný kraj.
Zidealizovaná podoba skutečného putimského sedláka Jana Cimbury, která nese typické znaky literatury národního obrození - tedy výchovný charakter, jasně určený vzor, ale rovněž i prvky nacionalismu a antisemitismu.
Život jihočeského sedláka.
Milá a čtivá kniha. Pokud někdo přemýšlí o návratu k přirozenému způsobu života, zde je popsáno, jak žili naši předkové na vsi. Po přečtení téhle knížky jsem cítil lásku k naší zemi, kultuře, půdě.
Moje zamilovaná knížka, poprvé jsem ji přečetla někdy v 16-ti a od té doby je jedním z mých favoritů.
Bohužel je to nezáživně čtení alespon pro mladé lidi. Jan Cimbura byl svět vesnice našich dědů popřípadě pradědů. Přiznám se že Cimburu jsem četla díky tomu že to byla oblíbená kniha mého dědy, moje už tak ne.
Výborná kniha, je škoda, že ve školách se o ni moc nemluví. Nejdá se o klasický realistický román. Autor líčí životní příběh jihočeského sedláka Jana Cimbury, který byl váženým člověkem a pro mnoha lidí i hrdnou. Čtivo spíše pro vytrvalejší.
Z mého pohledu velice poučné a zajímavé čtení o jihočeské vesnici Putim, kde se autor prostřednictvím Jana Cimbury, sedláka, koňaře, snaží přiblížit nejenom život na vesnici s pohledu vesnické střední vrstvy (sedláka) ale hlavně filozofii prostého českého muže, který je celým svým srdcem sedlákem, člověkem spravedlivých a skromným. Vše získal vlastní prací a dnešní měřítko života - peníze - nebyly pro něj nikdy důležité.
Náročnější čtení, nečekejte děj plný změn, ale klidné čtení u kterého se určitě, Ten kdo v něm bude pokračovat až do konce, bude muset zamyslet a chtě nechtě srovnávat s naši uspěchanou dobou bez cíle a mnohdy užitku.
V mnohém je i poučná. Kdo třeba ví, že meze, ne že pouze oddělovaly jednotlivá pole sedláků, ale byla určena jako místa kde mohla své zvířata pást chudina a bezzemci. V době žní obilí, které zde zasahovalo patřilo také jim.
Kniha o souladu člověka - sedláka - přírody jako takové - pěstovaných plodin - chovaných zvířat - koní a v neposlední řadě také víry.
To WEIL - přátelé i nepřátelé ... Cimbura podle mého nemá nepřátel v pravém slova smyslu
Štítky knihy
zfilmováno venkovské romány vesnice sedláci
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
Jan Cimbura není nějaký staročeský mýtický příběh, jako legenda o Kozinovi, Jánošíkovi atd. Jedná se spíše "historický popis/román" o obyčejném životu a událostech na venkově, prostřednictím Jana Cimbury, idealistické postavy sedláka.
Svou cenu má v tom, že z mého pohledu, úžasně zachycuje život na venkově a co sedlák jako takový představuje nebo má představovat. Když jsem tuto knihu četl, cítil jsem, že tak to skutečně vypadalo v oněch dávných dobých, i když jsem tam nikdy nebyl.
Což však v sobě nese i trošku negativ....
Protože se jedná o dílo své doby a idealizovaný popis života na venkově, můžete očekávat typickou povrchní kritiku městkého života, konzervativní společnost atd. takže pro mladou generaci a mně samotného se jedná o dílo trošku nezáživné jako třeba v částech která odsuzuje předmanželský sex, kořalku či pivo jako "hřích", nebot si těchto věcí užívám do sytosti.
Jak jsem zminoval, hlavní částí knížky, je titulní postava Jan Cimbura. Jedná se o ideální představu sedláka. Čestný, tělesně zdravý, nekuřák a nepiják, stoik, pracovitý, pobožný a konzervativní sedlák s klidnou povahou moudrého otce, který se vždy zastane slabších a cení si ideálu sedláckého života.
I když je velice zpátečnický, nikdy mi jeho postava nepřipadá jako typický protivný dědek co si akorát stěžuje na novou dobu a jak to za jeho časů chodilo.
Ba naopak, v některých svých výrocích je i trošku progresivní (jako třeba jeho výroky ohledně toho, že žádná ženská práce není nedůstojná pro muže a naopak).
Jeho postava představuje zajímavý pohled do ideálů minulosti a venkově. V mnohém se od něj můžeme naučit, jako třeba pracovitosti, dobrým mravům nebo vztahu s přírodou, ale některé věci, které jsou očividně produktem své doby a autorova smyšlení (zpátečnickost či nechvalné výroky ohledně Židů) by radši měly zůstat v minulosti.
Přesto však knížka představuje zajímavý historický náhled do života našich praprababiček. Podle mě by si toto dílo každý mladý člověk měl přečíst, i kdyby se mu toto dílo nelíbilo.