Jan Žižka
Petr Čornej
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418223/bmid_jan-zizka-bx1-418223.jpg
5
310
310
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje táborského hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímavá kniha o našem nejznámějším vojevůdci husitské revoluce ... Plus s obrazovou přílohou... Skvělé čtení ...
Kniha nepřinesla moc nových informací, které jsem už nečetl v jiné literatuře o Janu Žižkovi a husitství. Uznávám, v případě středověkých témat je často těžké přijít s něčím novým, dochované prameny bývají torzovité a je jich omezené množství. Nejvíce objevná mi přišla pasáž o pražských domech Jana Žižky a o jeho příbuzných.
Tak konečně jsem knihu po několika měsících dočetl. Na jeden zátah se to pravdu nedalo. Knížka je velmi zajímavá, detailní zpracování, odkazy a obrazová příloha.... úžasné.
Čtení trochu "těžší", ale ten koho to zajímá se všemi údaji a detaily rád prokouše.
Nemohl jsem se od knihy odtrhnout, a proto mi to ani netrvalo dlouho ji přečíst. Autor se tématem zaobírá velkou část života, a tudíž si myslím, že jeho kniha je naprosto seriózní historické dílo, které popisuje život jednoho z největších českých vojevůdců. Svědčí o tom jeho rozsáhlý poznámkový aparát.
Zatím nemohu hodnotit, protože za dva roky jsem přečetl pouze prvních sto padesát stránek. Kde Čornej sáhodlouze rozebírá, jaké všechny možné eventuality mohly znamenat dvě jednořádkové poznámky o Žižkovi ve starých kronikách. Pokud se tedy našeho Žižky vůbec týkají, což není vůbec jisté.
Uff. Kniha se nedá přečíst na jeden zátah, ale před autorem klobouk dolů. Je to Dílo s velkým D. Tolik jmen a souvislostí, p.Čornej snad musí být cestovatel v čase a v 15.století sám žil :-) Ale vážně - povedená věc, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka české historie. Nejen proto, že v knihovně ta bichle skvěle vypadá, ale hlavně pro její obsah.
Jedním slovem monumentální! Období vrcholného středověku v Zemích koruny české jsem v knihách nikdy zvláště nevyhledával. Až pan profesor Čornej a jeho tvorba dokázala opak.
Myslím si, že od dob Pekaře zde nebylo sepsáno nic srovnatelného, co by tak zajímavě a plasticky vykreslovalo dobu a život Jan Žižky z Trocnova (Kalicha). Za mě osobně je ohromné plus, že přestože jde v podstatě o vědecký text, stylistika a čtivost je srovnatelná se špičkovou beletrií.
Tak jak mě Karel Klosermann, svými více či méně smyšlenými příběhy, dovede přesunout sto padesát let na zpět do staré Šumavy, tak i pan Čornej díky své knize vyvinul dokonale fungující stroj času, jenž čtenáře přenese do této fascinující epochy českých dějin.
No, co k tomu napsat ? Knihu jsem četl skoro rok, přestávky jsem si dával, abych vždy část "strávil". Vše podstatné napsali (mnohem lépe) spolučtenáři přede mnou, za sebe jen mohu říci, že jsem po dočtení udělal "ááách". Naprostý majstrštyk, jedna z těch, kde si říkáte "ještě jednu stránku a jdu spát...no dobře, ještě jednu"´. Navíc, po dlouhé době jsem zase poznal, jak je čeština nádherná. Tolik skvělých obratů, perfektně padnoucích příměrů, encyklopedická znalost jazyka, včetně již pozapomenutých slůvek...opravdu živá voda. Z celé knihy doslova prosakuje autorova radost ze psaní, ne - tohle nebyla kniha napsaná z povinnosti. Doslov autora je opravdu již třešničkou na dortu. Vydavatelství rovněž na knize nešetřilo, díky.
Mordyjé, toť ale kniha! Dalo mi to zabrat jako křižákům pohyb v bahně u Sudoměře....moje první komplexnější setkání s husitskou historií, vyzbrojen znalostmi z Vávrových filmů a Oprásků sčeskí historje jsa při četbě u vytržení jak pravověrný katolík při Husově bohoslužbě. Naprosto famózní záležitost, měl jsem obavy jak se to vzhledem k rozsahu a spousty historických a dobových odboček včetně množství postav bude číst, ale obavy se rychle rozplynuly. Začal se objevovat poměrně plastický obraz zatuchlých středověkých uliček, obchodních cest a lesů plných lapků a desperátů, politické a církevní pletichy, atmosféra bojů, očekávání, zarputilé víry ale i totální destrukce a pach spáleného masa....a mezitím postava člověka, který musel mít neuvěřitelné charisma, který byl v mnoha směrech brutálnější než byla sama brutalita jeho doby a který tolik ovlivnil historii své doby i tu následující......
Historie podaná v podobě, která prostě baví a ať už si o husitství a Žižkovi myslí každý cokoliv, tohle zkrátka stojí za to.
Jestliže jsem si už v jednom z předchozích komentářů pochvaloval expertýzu odrážející výzor jistého tuzemského filozofa, pak vězte, že i tento bledne před naprostým uprdelizmem Petra Čorneje, jenž ve své bohorovnosti usoudil, že bude na pozvání do vysílacího primetimeu ČéTéčka k sedmistým narozeninám Karla IV. vhodné doplnit svůj olupený „zácuch“ mastného vlaso-vousu outfitem sestávajícím z trička, sepraných džín a epesně plstěného, infrastrukturou padlých civilizací molů vyztuženého a trio maturity-promoce-svatby nepochybně pamětlivého saka....načež se takto skutečně dostavil a bez nejmenšího uzardění nad sebou samým začal diváky bombit drby o Kájově postavě těžkého atleta, či objasňovat výtečný stav jeho chrupu pojídáním chleba z mouky s příměsí drtě mlýnských kamenů...eee, proč že to říkám? Jo, Petr Čornej patří k těm štěstěnou políbeným tvorům, co našli své volání, dokonale se v něm shlédli a podružnosti světa okolo neřeší. A že Čornej řádně zažraným expertem je, čiší přímo bytostně i z každé jedné strany jeho knihy, jíž svěřil obrovský kus svého srdce, aniž by mu však, byť jen cípem chlopně, svolil vstoupit mezi fakta nepřiznanou básnickou licencí na úkor co nejpřesnějšího, nejprofesionálnějšího a nejpravdivějšího možného obrazu...nakolik se tedy něčeho takového vůbec lze skrz kusé historické prameny a až kriminalisticky pečlivou dedukci dobrat; valící se proud jeho erudice je strhující a co víc; on zvládl celou tu faktogarfickou nálož sevřít natolik solidním literárním projevem, že mi vlivem informačního přetlaku nejen že co chvíli nehrozila z míst srostlých fontanel tryskat pára, ale naopak mi tímto, kloudností výkladu spoutaným, výbuchem znalostí nanejvýš důkladně a čtivě (v tomhle smyslu může být paradoxně na škodu samotný úvod; ten totiž lehce odstrašující je, ale už hned podkapitola druhá, „Jméno Žižka“, si mě získala a já se postupně stával závislejším a závislejším...že ze mě ta závislost postupně vysála veškeré iluze jak o zásadovosti a hrdinství, tak o zlatých Čechách éry Karla IV. a potažmo vlastně i veškeré iluze o potenciální dějinné velikosti/vznešenosti je věc jiná...faktem ale zůstává, že už ani nevím, kdy jsem si s takovou chutí něco naučného naposled početl) vyjevil povahu nejen Janovu a jeho současníků, ale, a to vlastně hlavně, i ducha celé jedné epochy (namátkou: nižšší šlechta plnila více méně úlohu místních gangsterů, kteří, ať už na objednávku šlechty vyšší, či na pěst vlastní, terorizovala s hrstkou ozbrojenců okolí; přepady, lapkovství, výpalné, únosy, vydírání; jestli vám dění Vláčilovy Markéty Lazarové přišlo ujeté, tak ne, ona to byla dobová norma...nebo třeba tenhle bizár; tři paralelní papeži na sebe v rámci schizmatu vzájemně uvalili klatbu a tak byla v klatbě de facto celá Evropa; rozuměj, veškeré udělování svátostí bylo neplatné = brány nebeské všemu lidu zavřené...nebo je třeba taky zajímavé, jak „demokraticky“ tvrdý chleba musel panovník pozdně evropského středověku skousnout; kdo chtěl tehdy imperátorovat, musel v tekutých píscích prchlivé geopolitiky uspokojovat enormní množství dokonale protichůdných nároků a požadavků; emacipující se obchodníci, města, šlechta x do světských záležitostí víc než dvacet prstů strkající církev, univerzity atd...připočtěte morové rány, přízrak Antikrista, středověkou realitu zázraků, evergreen blížícího se konce a posledního soudu; suma sumárum mám pocit, že takový Zikmund Lucemburský by si svou účelnou bezpáteřností, chladnokrevnou rozhodností, kultivovaným projevem {„naseruť jim dříve do rypáků, než ustoupil bych z Vyšehradu“...samozřejmě latinsky} šíří záběru, dlouhodobým strategickým plánováním, vizí skutečně kontinentálního formátu a osobním nasazením dal dnešní úhledné EU k snídani...i když kdo ví, třeba by nějakou sekretářku traumatizoval šilhnutím do rozpustilého živůtku a měl by po ptákách...no a konečně sám Žižka; osudově tragická postava nijak zvlášť prozíravého {vtip nezamýšlen}, zato charizmatického, slovo „více méně“ držícího, odvážného, rázného a okolnostem poplatného násilníka, zloděje a vraha {viz. lifestyle nižší šlechty výše}, jenž chtěl vražděním dalším, tentokrát ovšem hromadným a bohulibým {„zajatce v počtu 85 pak přivedli k Žižkovi, který je rozkázal napěchovat do sakristie farního kostela sv.Jakuba a upálit“} na sklonku života vykoupit svou hříšnou duši...zároveň nelze neustrnout na tím, že jej slepota nejenže nezlomila, ale naopak z něj svým trestně-káravým účinkem udělala ještě odhodlanější nástroj Pánovy vůle) jejíž dobovou ujetost nanejvýš skvěle ilustrující problém tkvěl v otázce, zda je kvůli zajištění si možnosti vůbec usilovat o posmrtnou spásu nutné, krom lidského masa, konzumovat také lidskou krev. Tomu říkám gotika!
A to nezmiňuju esteticky přiléhavý háv, jímž dílo zavila Paseka; jedním slovem rozkoš, tuhle fešandu doma chcete mít, slint. Každým coulem knižní událost loňského roku.
Sanici na zem, tady není o čem, hluboce smekám, pět ***** jak z kříže nosný trám.
Petr Čornej splnil svůj životní závazek a po téměř sto letech vznikla nová velká biografie Jana Žižky z Trocnova. Na knize je poznat, že Petr Čornej je nejen zřejmě největším odborníkem na husitství, ale také pedagog a popularizátor historie. Když se spojí stále atraktivní téma husitských válek s jeho lehkým a poutavým stylem, není se co divit, že se knihy prodaly desetitisíce výtisků a byla oceněna Magnesii Literou jako kniha roku 2020. Opravdu málokdy se mi stalo, že by mě odborná historická publikace takhle bavila a četla se tak lehce. Knížka samozřejmě není pouze biografií, na pozadí Žižkova života docela podrobně popisuje české dějiny před a v prvních letech husitské revoluce. V závěru se i trochu věnuje žižkovu obrazu ve starších historických dílech a jeho stopami v kultuře. Jako roztomilý bonus je v knize i pár nápadů na výlet v jeho stopách.
Čornejův Žižka je podle mě skvělé dílo, které asi zůstane několik generací nepřekonané a každý, kdo se alespoň trochu o toto téma zajímá, by ho měl otevřít.
Pana Čorneje si velmi vážím. Už kvůli tomu, co všechno musel prozkoumat, aby se mu vůbec mohlo podařit dát knihu dohromady, vím, co ta práce obnáší. Zatím nejobsáhlejší a nejpřesnější kniha o husitech, jakou jsem kdy četla, bez emocí, jak to má u historické literatury být. Víc než o Janu Žižkovi jsem se v ní však dověděla o husitech samotných, jak počáteční nadšení postupně upadalo, takový ten spirálovitý vývoj, typický pro každou válku, tam vyplynul z pečlivě vypracovaného kontextu událostí. Taky se tam bez nějakého přikrašlování Jana Žižky věnuje bitvě u Strauchova Dvora – ta o husitech vypovídá jako žádná jiná, zbavuje práce o nich toho fanatického přikrašlování, které způsobuje války. Přitom jsem o husitech četla skoro všechno a tuhle bitvu většina autorů přešla či se v porovnání s panem Čornejem vyjádřila poněkud nepřesně, asi aby nepoškodila obraz velkého válečníka a vyhnula se kritice.
Řekla bych, že se jedná o autorovo životní dílo, za které plným právem získal Magnesii literu. Jedná se o velmi obsáhlou monografii, která se snaží o objektivní pohled na postavu Jana Žižky, kterou ani nedémonizuje ani z něj nedělá národního hrdinu a navíc jej představuje v kontextu tehdejší doby. Domnívám se, že takováto práce, která by na jedné straně Žižku zcela nezatracovala, jak tomu bylo např. u Pekaře, ani nepřejímala výhradně pozitivní hodnocení jeho osobnosti z dob socialismu, u nás dlouho chyběla. Autor se rovněž zamýšlí nad prameny husitství a nad tím, co k němu Žižku přivedlo. Musím však přiznat, že jsem kvůli velké detailnosti knihu četla celý rok a výčty některých jmen mi moc neříkaly. Ale jsem laik a věřím, že pro historika i tyto výčty mají velkou informační hodnotu.
Neuvěřitelně detailní monografie, která se zároveň nečte jako vědecké dílo, ale jako poutavý příběh jedné z největších osob našich dějin. Žižka tu není "hrdinou", ale normálním člověkem se všemi svými slabými a silnými stránkami. Důležitou součást tvoří dobové souvislosti, které člověku pomohou pochopit motivace Jana Žižky. Vynikající kniha, ale vyžaduje tak rok na přečtení.
Tato vynikající monografie o významné osobnosti našich dějin z pera renomovaného historika skýtá ucelený obraz Žižkova života a doby tak, jak jen mohl být podán na základě maxima možných historických pramenů, které autor s obdivuhodnou pílí nashromáždil. Přestože jde o odbornou publikaci, je psána čtivým a velmi dobře stravitelným způsobem. Kniha je doprovázena rozsáhlým poznámkovým aparátem i bohatou obrazovou přílohou. Nutno hodnotit všemi hvězdičkami.
Kniha výborná. Ani by mi nevadilo, kdyby měla ještě více stránek, četl jsem to jedním dechem.
Na tuto "bibli" o Žižkovi jsem čekal hodně dlouho a když jsem se jí dočkal, doslova jsem si každou stránku vychutnal. Ona je to vedle historicko-vědecké práce i v určitém způsobu precizní detektivní práce, neboť pan profesor Čornej jde po každé Žižkovo stopě a to velmi důsledně. Řekl bych, že se mu to povedlo na výbornou. Splnil si svůj sen a zároveň přinesl všem zájemcům o tuto bezpochyby kontroverzní postavu českých dějin nezaujetý pohled.
Velkolepý literární počin p. Čorneje, jenž si ocenění plně zasluhuje. Krásně zpracovaná kniha jak po stránce informační, tak i výtvarného ztvarnění. Opravdu jedinečná kniha svého oboru.
Pro pana Čorneje to musí být obrovská satisfakce, pokud je jeho životní dílo o Janu Žižkovi téměř všemi čtenáři přijímáno s takovým uznáním. K nadšeným reakcím se připojuji, byl to pro mě jedinečný čtenářský zážitek. Samotná osoba Jana Žižky bude asi vždy vzbuzovat rozporuplné ohlasy, ale dílo Petra Čorneje by snad mohlo přispět k tomu, že Žižka nadále nebude českou veřejností vnímán jako nějaký primitivní hrdlořez a vraždící maniak, jak byl svými odpůrci nálepkován již od husitské doby, se zvýšenou intenzitou pak v posledních třiceti letech, kdy někteří "rádobyhistorikové" mají pocit, že postačí jen otočit znaménka (z hrdinů udělat padouchy a naopak...).
Věřím, že pozornějším čtenářům neunikl text papežské buly z března 1420 (viz str. 234), kdy papež Martin V., vycházeje vstříc žádosti krále Zikmunda, vyhlásil křížové tažení proti viklefistům a husitům, pročež pod příslibem odpuštění všech hříchů výslovně uložil všem světským vrchnostem i městským radám, aby přispěli k vyhubení (sic!) husitského kacířství. Neboli cílem křížových výprav bylo skutečné vyhubení husitů, ať už radikálů nebo umírněných... Janu Žižkovi podle mého názoru nelze upřít historickou zásluhu spočívající zejména v tom, že jako velitel tehdy ještě spojených husitských vojsk odrazil první dvě křížové výpravy (na Vítkově a následně u Kutné Hory, resp. Německého Brodu), čímž zabránil realizaci toho, co bylo proklamovaným cílem protihusitských kruciát.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jan Žižka |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české I. |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české II. |
| 1992 | Panovníci českých zemí |
| 2002 | Dějepis pro střední odborné školy - České a světové dějiny |
Wau. To muselo dát práce... a přitom.... Ne, ne tady to rozhodně neplatí. Knížka o Žižkovi, která je zaměřena na spíše vnitřní život historické postavy a zkoumá ji tak, jak by mohla přemýšlet, je výborná. Práce s literaturou musela být šílená a velmi obdivuju autora, že dokázal vše ukočírovat. Ano nečte se to snadno a ano nečetl jsem to krátkou dobu a proložil to jinými oddechovkama. Ale vždy jsem se vrátil a kochal se údaji i krásnou češtinou.