Jan Žižka
Petr Čornej
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418223/bmid_jan-zizka-bx1-418223.jpg
5
310
310
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje táborského hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století.... celý text
Přidat komentář
Tedy, je-li toto čtivá kniha, nechť toho lapku svatořečí (a našeho milého autora s ním!)... Nečekám od podobného díla čtivost, kterou žádám spíše od románu, avšak mně osobně přijde autor velice ukecaný. Věci, které by se daly sdělit jednou větou, líčí na několika otravných stranách (viz např. kapitola "Přerod", ve které se kupř. jedná o to, kterak náš národní hrdlořez šel na stará kolena do sebe, dle autora zřejmě ze strachu před plameny pekelnými)... Jsem teprve na začátku – asi na 120. straně, a bohdá se ještě vrátím...
Zastavení druhé (cca po 180 stranách): Tato kniha je rozhodně úžasná neřkuli dokonalá po stránce editorské či grafické... je to takový malý (ale těžký jak těžítko) artefakt.
Do třetice: Ne, číst to opravdu nejde – tedy míněno tak, že kategorie "čtivá kniha" značí něco úplně jiného... a taky něco úplně jiného je fakt, že autor je (podle všeho) jedinečný historik a badatel, ovšem to mně, jakožto sprostému čtenáři, houby pomůže, že? A co se týče jeho "nového" pohledu na onoho glorifikovaného lotra, tak přinejmenším Milan Knížák ve svých Adamitech kádroval soudruha Šišku podobně neřkuli stejně.
P.S. Co si tak vzpomínám, v kategorii historické faktologie mi přišel čtivý Josef Janáček... budu ho muset zas oprášit...
Je obdivuhodné jak komplexní dílo dokáže erudovaný odborník vytvořit o člověku o jehož životě existuje jen několik málo dokladů a dokumentů. Prakticky všechno co o Žižkovi víme, víme z informací jiných lidí jeho doby a jejich záznamů o něm. Pan Čornej napsal vyčerpávající monografii nejznámějšího válečníka naší země s dokonalým přehledem a lehkostí. Těch bezmála 600 stran uběhne jako voda a nikde nenarazíte na jediné hluché místo.
Kniha je nádherně zpracovaná, plná kopií dokumentů a kreseb dané doby.
Už jen ten vyčerpávající seznam literatury je obdivuhodný a dává tušit, že jde o léta připravovanou látku s obrovským rozsahem rešerší jež dílu předcházely.
Vůbec by mě nevadil druhý díl kde by se husitská revoluce obdobně rozpitvala až do doby Jiřího z Poděbrad. Ale od toho tu máme naštěstí Toulky českou minulostí
Vynikající kniha, velice čtivá, přitom po odborné stránce velmi pečlivě a fundovaně zpracovaná. Důkladný a přitom poutavý rozbor celého období husitství. Postava samotného Žižky je pojata se snahou o maximální objektivitu, což není snadné a velmi to oceňuji. Opravdu není co vytknout, jsem nadšená!
Skvělá kniha!
Po jejím přečtení jsem si řekl,na co mám další díla o Žižkovi,když tady je snad úplně všechno a podrobně.Pan Čornej miluje naši historii a je to znát.Zrovna tak je na knize vidět dlouhá a pečlivá příprava.
Počin desetiletí ,biografie mě naprosto nadchla!
Čornej je jeden z nejkvalitnějších autorů, které tato země má. Jeho erudovanost v problematice husitství a jeho důsledků, stejně tak jako láska k historii a schopnost přenést se přes nánosy tendenčního dějepisectví dob minulých se naplno ukazuje v tomto díle. Jde do hloubky, neopomíjí žádný detail a před námi se rýsuje plastický obrázek doby a člověka. Autor je velice důsledný, ale nedivme se – pustit se do takového díla a zrovna o této osobnosti vyžaduje stejnou míru pečlivosti, jako odvahy.
Za mě to není kniha, kterou bych chtěl zhltnout za týden dovolené nebo (optikou mladšího já) ji prolétnout kvůli eseji do dějepisu (byť i v tom obstojí), tohle je kniha, kterou kapitolu po kapitole vychutnáváte. Skvěle tomu nahrává i fakt, že nakladatel tady rozhodně nešetřil na výpravě a ta kniha je prostě skvostná na pohled. Přesně takový typ knihy, kterou jen tak nezařadíte do knihovny mezi ostatní, ta má samostatnou poličku (a vedle položíte repliku nějaké husitské zbraně). Magnum opus.
Výbornĕ zpracovaná a objektivní kniha o životĕ Jana Žižky. Po dřívĕjší návštĕvĕ Tábora jsem si doplnil znalosti a nelze před takovým dílem jinak než smeknout klobouk. Petr Čornej knihu nejen že napsal nezávisle a odbornĕ, ale hlavnĕ i docela čtivĕ takže musela zaujmout i všechny laické zájemce o naší historii. Jen více takových skvĕlých a poučných knih...
Přečteno a skoro nemám slov. Přednášky pana profesora jsem měla možnost vyslechnout i osobně a mám k němu nesmírný respekt, který ještě vzrostl s přečtením tohoto díla. Obdivuji mravenčí práci a pečlivost, s jakou je kniha napsaná, jak na jednu stranu poskytuje obrovské množství informací, mnohdy rozsáhlé přehledy jmen a míst, které jí však neubírají na čtivosti, díky níž potěší jak odbornou, tak širokou veřejnost. Děkuji za tuto knihu!
Petr Čornej nejen že ví, zná, umí dějepis, ale především umí psát. Občas nás sice zavalí dlouhým seznamem (třeba) staroměstských konšelů - faktografie je nutná!, ale nezapomene nás na zajímavé postavy upozornit.
Poučné, čtivé, zajímavé, spousta nových informací, které se v učebnicích nepíší.
Dorazil jsem tuto velkorysou monografii po nezdravě dlouhé době. Pan Čornej se v rozhovoru zmiňoval, že jeho žena ji četla poměrně dlouho - asi měsíc. To se musím zastydět, trvalo mi to z různých důvodů asi půl roku. Je to kniha, na kterou člověk potřebuje klid a je třeba se opravdu soustředit, aby z toho čtenář něco měl. Ale dostane za svou snahu odměnu maximální - řekl bych, že více se o Žižkově životě snad už dozvědět nelze. Šokující je popis slavných bitev: věcný, bez snahy o senzaci, střízlivý, ale výsledný dojem pravdy je příjemný. Představte si filmové bitvy bez úchvatné hudby, strhujících detailů a nasvícení, bez efektního hrdinství, snižte předpokládané počty účastníků na desetinu a slavná vítězství nahraďte radostí z přežití a máte realitu nejen z husitských dob. Jsem spokojen.
Tak tomuto pro mě fenomenálnímu dílu nejde dát naprosto jiné hodnocení. Hodně obsáhlá kniha, která se věnuje životu husitského hejtmana od dob, kdy jsou o něm první zmínky v dostupných listech, přes jeho bouřlivý život až k jeho úmrtí. Obdivuji způsob napsání toho díla, kdy autor zmapoval život Jana Žižky poměrně objektivně bez nějaké zjevné glorifikace anebo odsouzení. Co mě osobně zaujalo byl popis bitev s množstvím bojovníků. Vždy jsem se domníval (na základě filmů či jiných historických knih) jaké ohromné vojska proti sobě válčili, ale až zde se člověk dozvídá, jak určité počty byly nadhodnoceny a jak vlastně bitvy probíhaly, ať to bylo u Sudoměře nebo památná bitva na Vítkově. Co mě dále zaujalo bylo, kolikrát v té době ten který šlechtic změnil válčící stranu. Tuto knihu považuji za fantastické historické dílo a smekám před autorem.
Nedat plný počet hvězdiček monumentálnímu dílu, při jehož čtení se nelze ubránit úžasu, že může být dílem jednoho "starobního důchodce" a ne kolektivu autorů, by byla ostuda nikoli autora, ale zapšklého čtenáře hnidopicha. Bezpochyby se časem nějaký najde, ale já to rozhodně nebudu! Mistr Čornej erudovaně, věrně a plasticky líčí život a kontroverzní dílo svého hrdiny, jeho osobnost a dobu divokého kvasu a rozpolcenosti společnosti. Díky svému poučenému vhledu do myšlení lidí počátku 15. století velmi dobře popisuje duchovní rozměr husitství a křesťanské ideály i další motivy, které Žižku poháněly k tomu, aby jednal tak, jak jednal. Je to sice podáno hódně podrobně, ale zároveň je to psáno velice zajímavě, a tak není mrháním času se do jedné z nejzajímavějších etap našich pohnutých dějin na delší dobu ponořit.
Těžké hodnocení... Kniha primárně nepřináší nové vědecké poznatky, nýbrž přehledně summuje a hodnotí, doslova na lékárnických vážkách váží, poznatky už jednou k Žižkovi publikované. Jak obtížná práce to je, dokládá už nesmírně obsáhlý soupis literatury, a nutno přitakat autorovi že jde opravdu jen o práce úplně nejpodstatnější a seznam mohl být klidně mnohonásobně delší. Ještě průkazněji svědčí o obtížnosti tématu fakt který autor na daném místě příliš nepitvá ale který je evidentní, totiž to že kromě "našeho" Jana Žižky se v husitském Táboře pohyboval další muž téhož jména a že se tedy až do roku 1419 mnohé, historiky nalezené zprávy mohou týkat právě tohoto, patrně také jednookého muže. To se jistě týká především oněch pasáží z rožmberské Popravčí knihy. Jinými slovy, reálný Žižka před rokem 1419 je ještě méně hmatatelný, než jak jej Čornej velmi opatrně črtá... Tím nechci říci že by Čornej knihu napsal špatně, ba právě naopak, napsal ji skvěle, ale dané téma prostě má mnohá omezení.
Obrovský ohlas, který kniha vyvolala u laické veřejnosti je naprosto pochopitelný a taky zasloužený. Jedná se totiž o práci v nejlepším slova smyslu polarizační. Čtenář se při jejím čtení dozví mnoho o Janu Žižkovi, ale ještě více o metodě historického zkoumání, o naší minulosti obecně, o nečekané složitosti lidské duše i lidských dějin...
Jestliže mám knize něco vytknout, tak snad zbytečně spartánsky pojaté obrazové přílohy. Tu a tam mohl být samozřejmě obsáhlejší i text sám, jistou úsečnost sdělení ale chápu. I tahle je to obsáhlý knižní špalek. Celkový dojem: 95%
Obsáhlá a přitom stále čtivá kniha. Výzvou pro měl byly nekonečné seznamy různých šlechticů a měšťanů zúčastněných v té či oné události, radě, atd. Protože je kniha opravdu věnována Žižkovi, tak mi teď chybí ještě přečíst knihu, která se zabývá husitskou etapou bez Žižky.
Čornej je spolehlivá značka, píše dobře, čtenářsky přístupně, nikdy nikdo nezpochybnil jeho odbornost, plně ho respektuju a rád čtu. Přesto k aktuálnímu počinu jednu poznámku (přátelský šťouchanec) mám. Měl jsem chvílemi dojem, že čtu knihu o Janu Žižkovi bez Jana Žižky. Rozumím tomu, že chatrné zmínky o něm potřebovaly nějak zarámovat, obložit kontextem. Ale na můj vkus bylo té vaty příliš. Kniha mohla být stručnější, aniž by byl Žižkův příběh (či potažmo husitský příběh) nějak méně srozumitelný. A naopak: Žižka by tu více vynikl. Měla to přece být kniha o Žižkovi, ne detailní popis husitské doby.
Nedá se předpokládat, že toto monumentální životní dílo pana profesora se dá přečíst na jeden zátah, proto jsem si ho vychutnával několik měsíců s přestávkami. Dojem velkolepý, včetně závěrečného autorova vyznání. Žižka nebyl černobílá postava a velice oceňuji, ostatně jsem si to dovolil předpokládat, že vykreslení jsem pochopil spíše kladné.
Kniha je pro mne positivní překvapení...s autorovými závěry souhlasím + dověděl jsem se několik zcela nových informací.
Když Petr Čornej přebíral tento týden cenu Magnesia Litera za knihu roku, nadšenost pro husitství z něj doslova vyzařovala. Na pódiu prozradil, že je tématem pohlcen už od dětství, kdy si s bráchou hrávali na husitské války. Jeho sourozenec to vždy schytal, protože byl na straně křižáků :-) V závěru knihy se můžete dočíst, že se tyto hry odehrávaly na svahu pražského Vítkova, v místech jednoho z výrazných husitských vítězství. Od chlapeckých let uplynula delší doba a z Petra Čorneje se stal uznávaný historik. Začal jsem knihu číst kvůli osobě Jana Žižky, abych si obohatil suchá data naučená kdysi ve škole. Čím hlouběji jsem se však do ní nořil, tím více jsem zjišťoval, že mě baví nejen samotné téma, ale možná mnohem více pohled pod pokličku, jak celý tento moderní obraz slavného vojevůdce vznikal. Doslova mravenčí práce, protože z doby, které se to týká, se dochovalo minimum písemností. Bez autorova rozhledu a umění zasadit události do širších souvislostí, by toto dílo nikdy nevzniklo. Pro velký rozsah (je to pořádný špalek) bude muset v sobě čtenář najít stejnou odvahu, jako husita čelící za vozovou hradbou mnohonásobné přesile, tohle je ale kniha, která si to zaslouží. Je to kniha psaná ze srdce, kniha opravující chybné interpretace, nadzvedávající závoj dřívějších ideologií a poctivě nabízející více východisek tam, kde se nelze jednoznačně přiklonit k jednomu. Je to oslava práce historika.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jan Žižka |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české I. |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české II. |
| 1992 | Panovníci českých zemí |
| 2002 | Dějepis pro střední odborné školy - České a světové dějiny |
Brilantní práce, které není co vytknout. Petr Čornej potvrdil svoji pozici jednoho z nejvýznamnějších historiků a vytvořil dílo, které mohu bez nadsázky označit za jeho opus magnum. Já osobně historik nejsem, ale Jan Žižka a husitství obecně mě vždy přitahovali. Na knihu jsem se tak velmi těšil a moje očekávání bylo naplněno vrchovatě.
První, co bych zdůraznil je čtivost, která je pro historické dílo tohoto typu zásadní z hlediska širší přístupnosti. Autor se sice nebojí používat i archaičtější styl jazyka, ale v zásadě jsem neměl problém s porozuměním. Občas mi dali zabrat ty pasáže z různých kronik či listů psané tehdejším jazykem (avšak současným písmem), ale když se člověk soustředil zas takový problém to nebyl. Některé archaičtější obraty mě pak přímo bavili (např. místo "Žižka pobýval", "Žižka dlel").
Druhou věc, kterou bych chtěl zmínit je, že ačkoliv jsem věděl, že o Žižkovi zas až tolik zpráv nemáme, přesto mě taková míra absence dobových zdrojů překvapila. Kromě vojenského řádu a několika spíše úředních listin, navíc přepsaných jeho písaři od Žižky přímo nemáme nic a i zpráv od jeho současníků moc není a tak obraz nejslavnějšího vojevůdce té doby čerpáme spíše z interpretací pozdějších autorů, kteří svůj pohled často zkreslovali podle toho, na které straně sporu stály. Získat jakž takž objektivní a ucelený pohled na Žižku se tak zdá téměř nemožné a o to více oceňuji Petra Čorneje, který to v míře soudobého poznání dokázal.
Petr Čornej v jednom rozhovoru řekl, že tuto knihu psal s Biblí v ruce a je to vidět. Právě schopnost autora "vcítit se do doby" je dle mého největší předností tohoto díla. Většina autorů vyprávěla Žižkův příběh prizmatem své doby a většinou do něho promítala i své politické, náboženské nebo společenské představy. Žižka tak byl jednou zloduch a vrah, jindy zase národní hrdina nebo pro změnu revolucionář utlačovaného lidu. Čornej maluje Žižkův obraz barvami jeho doby, jeho chování a činy, stejně jako chování a činy jeho okolí hodnotí z pohledu tehdejší zbožnosti, tehdejší každodennosti a tehdejší logiky jednání lidí. Kéž by i řada jiných dnešních historiků byla tohoto přístupu schopna.
Jsem také rád, že autor zasadil Žižkův život do širokého rámce tehdejších událostí, neboť jen tak můžeme jeho činnost lépe chápat. O samotném vojevůdci by na základě uvedené mizerné zdrojové základny šlo knihu napsat možná na 50 stránek, ale právě kontext dodává jeho příběhu smysl.
Na závěr... Jana Žižku považuji za jednu z nejvýznamnějších osobností našich dějin. Přes jeho rozporný život a často kruté skutky se nesmazatelně zapsal do našeho povědomí a je pro mě zdrojem národní hrdosti. Osobnosti jeho formátu má každý národ a velké osobnosti vždy štěpí. Přijde mi však trochu nešťastně typické pro náš národ, že jsme schopni těmto osobnostem dávat nálepky podle právě převládající ideologické konstalace. Tyto nálepky ale nejsou nic jiného, než pocit méněcennosti před vlastní minulostí. Jsem rád, že Petr Čornej není historik, který lepí nálepky...