Jan Žižka
Petr Čornej
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418223/bmid_jan-zizka-bx1-418223.jpg
5
316
316
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje táborského hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století.... celý text
Přidat komentář
Velkolepý literární počin p. Čorneje, jenž si ocenění plně zasluhuje. Krásně zpracovaná kniha jak po stránce informační, tak i výtvarného ztvarnění. Opravdu jedinečná kniha svého oboru.
Pro pana Čorneje to musí být obrovská satisfakce, pokud je jeho životní dílo o Janu Žižkovi téměř všemi čtenáři přijímáno s takovým uznáním. K nadšeným reakcím se připojuji, byl to pro mě jedinečný čtenářský zážitek. Samotná osoba Jana Žižky bude asi vždy vzbuzovat rozporuplné ohlasy, ale dílo Petra Čorneje by snad mohlo přispět k tomu, že Žižka nadále nebude českou veřejností vnímán jako nějaký primitivní hrdlořez a vraždící maniak, jak byl svými odpůrci nálepkován již od husitské doby, se zvýšenou intenzitou pak v posledních třiceti letech, kdy někteří "rádobyhistorikové" mají pocit, že postačí jen otočit znaménka (z hrdinů udělat padouchy a naopak...).
Věřím, že pozornějším čtenářům neunikl text papežské buly z března 1420 (viz str. 234), kdy papež Martin V., vycházeje vstříc žádosti krále Zikmunda, vyhlásil křížové tažení proti viklefistům a husitům, pročež pod příslibem odpuštění všech hříchů výslovně uložil všem světským vrchnostem i městským radám, aby přispěli k vyhubení (sic!) husitského kacířství. Neboli cílem křížových výprav bylo skutečné vyhubení husitů, ať už radikálů nebo umírněných... Janu Žižkovi podle mého názoru nelze upřít historickou zásluhu spočívající zejména v tom, že jako velitel tehdy ještě spojených husitských vojsk odrazil první dvě křížové výpravy (na Vítkově a následně u Kutné Hory, resp. Německého Brodu), čímž zabránil realizaci toho, co bylo proklamovaným cílem protihusitských kruciát.
Krásne a monumentálne dielo (len poznámky majú 98 strán) zachytávajúce život a dobu Jana Žižku..pre mňa kniha roka..
Vynikající kompendium všech zpráv o Žižkovi, včetně těch pár z dob jeho mládí, a k tomu obsáhlé dějiny husitství v letech 1414–24. Hodně věcí je nejistých a Čornej se nesnaží sestavit nejpravděpodobnější scénář a prezentovat jen ten, naopak všechno shrnuje a posuzuje, rozebírá i starší žižkovské výzkumy a historické vnímání Žižky jako osobnosti. Text je přístupný a čtivý, byť znalost období a událostí je rámcově potřeba (k tomu se ideálně hodí Čornejova Husitská revoluce), především ale objektivní, nakolik je to možné. Právě srovnání různých dobových pojetí, ideologií, chete-li, které si Žižku upravovaly k obrazu svému, tvoří pro mě ojedinělou a cennou nadstavbu.
Autor si sice na závěr povzdechl, že kniha není úplně podle jeho představ, ale to je jen nutný autorský perfekcionismus. Pro čtenáře je to, i vzhledem k bohatému obrazovému doprovodu, dílo bezmála bezchybné.
Publikace nádherná formou i informačně bohatým obsahem.
S níže uvedeným komentářem Jackjelly se plně ztotožňuji.
Jen dodám, že po přečtení jsem dostal dojem, že Žižka je osobnost, která bude stále dělit lidi na jeho obdivovatele nebo protivníky, nic mezi tím i přes veškerá bádání.
Vděčím autorovi za vhled do myšlení lidí tehdejší doby,do vykreslení tehdejších politických "tanečků", výměny "stran" ve svůj prospěch a nakonec i za jeho úvahy a informace, jež mohou vést k přemýšlení o historickém bádání vůbec.
A mimo jiné, v popisu husitské revoluce, je popsán vzorec všech následujících revolucí se vším všudy, přesně se opakujících událostí. Na začátku bývá nadšená propagace tzv. "duchovního boje bez násilí", která se pak zvrtne v krvavý teror.
Asi je to dědičným "Kainovým znamením" na čele našich předků.
Čtěte!
Množství stran a jmen se nelekejte!
:-)
Tady už asi všichni snesli všechny zasloužené superlativy a ani já nezůstanu stranou. Podrobnosti mi nevadily, byť si je samozřejmě nezapamatuji, ale pro dokonalost vyznění díla byly dle mého názoru naprosto zásadní.
Nejlepší knihy o historii jsou ty, které jsou zároveň o naší současnosti. Alespoň já to mám takto nastaveno a v tomto směru je "Jan Žižka" dílo, které tento požadavek splňuje na minimálně 99,99%.
Prostě se v historii dovídáme o naší současnosti více, než by se nám líbilo. Protože historie není zrovna procházkou ozářeným rájem. I když o rájích je v ní více než je zdrávo.
A tak se dozvíme, že naší "hrdinové" nejsou lidé bez bázně a hany, že nekompromisní "zásadovost" přináší často pouze zkázu a že fanatické lpění na své jediné pravdě je cesta do pekel.
Citace na závěr? Nemohu jinak, ale zvolil jsem dvě pasáže. První, která popisuje hodnocení "našeho" království v oněch dobách pohledem cizince a trochu sráží českou sebestřednost a pocit výjimečnosti.
A druhou, která je dle mého názoru trvale platná v jakékoliv společnosti, i když se nám to nelíbí a máme potřebu názor v ní sdělovaný neustále zpochybňovat.:
"Poměry byly opravdu hrozivé a povšiml si jich též francouzský diplomat a básník Eustache Deschamps, který v roce 1397 navštívil České království, včetně Prahy, a jehož verše tvoří motto této kapitoly. Francouzskému poetovi se u nás nelíbilo. Nerozuměl česky, latinsky si popovídal jen s několika lidmi, francouzsky asi s nikým. Z pobytu vytěžil na čtyři desítky básní, jen jediná, popisující krásy Prahy, projevuje k českému prostředí přívětivost. Jinak mu vadilo všechno: špatné jídlo, zablešené a zavšivené noclehy, nedostatečná hygiena, barbarské zvyky, drobné zranění, které utrpěl jako divák při turnaji, a především fakt, že v zemi málokdo respektuje zákon. Poznal to na vlastní kůži. Dokonce ho přepadli a okradli. I když leckteré jeho nářky motivovala přezíravost člověka z kulturního centra Evropy vůči periferií západokřesťanského světa, bylo by chybou mávat nad nimi rukou. Nečteme jen běžná topoi. Podobných hlasů slyšíme celou řadu a z různých končin."
"Hus shromážděnou církevní elitu o své pravdě nepřesvědčil a ani přesvědčit nemohl. Proto jeho fyzický život ukončily 6. července 1415 plameny hranice určené zatvrzelým kacířům.
Důvody jsou zřejmé. Nespočívaly ani tak v rozdílném filozofickém východisku či ve věroučných odchylkách, někdy dokonce jen domnělých," nýbrž především v politické výbušnosti českého reformního konceptu. Již před zahájením koncilu bylo patrné, že jeho vůdčí osobnosti nemohou akceptovat Husovo zpochybňování institucionální církve, ani jeho výměr božího zákona, nadřazeného kanonickému a civilnímu právu.
Nejuznávanější tehdejší teolog Jean Gerson se už roku 1414 vyjádřil na adresu Husových názorů nekompromisně. Na celém světě, říká kancléř pařížské Sorbonny, se společnost spravuje církevními a světskými zákony, nikoliv morálními kategoriemi, které závisejí na subjektivních interpretacích. Pokud by taková vláda přece jen existovala, pak by byla krajně nejistá a labilní.
Právo prostě není (a ani nemůže být) totožné se spravedlností, kterou v dokonalé podobě nelze na pozemském světě uskutečnit."
Knihy Petra Čorneje čtu už dobře čtvrt století, jeho narace mi velmi vyhovuje, protože je (na poměry vědeckého textu) velmi čtivá i pro širší veřejnost. Prof. Čornej si na své vysněné dílo o Žižkovi počkal na důchod, aby měl na psaní klid, utřídil si myšlenky a zúročil své celoživotní badatelské úsilí. Výsledkem je Čornejovo životní dílo, které se zcela po zásluze dočkalo ocenění knihy roku v prestižní soutěži Megnesia Litera. Což - považte - je na historiografické pojednání pozoruhodný výkon.
Přesto musím dát za pravdu některým čtenářům, které sáhodlouhá pojednání o historických souvislostech a zvláště pak detailní popisy událostí, osob a majetkových poměrů unavovaly a připadaly jim příliš podrobné. Někdy to tak skutečně může být, inu nejedná se o dílo krásné literatury a prof. Čornej zcela zjevně místy nemohl nepropadnout své profesní deformaci směřující k vědecké popisnosti. Na druhou stranu - jak autor na závěr knihy sám poznamenává - kniha by klidně mohla mít dvojnásobný rozsah a poznámkový aparát by mohl nakynout dokonce na desetinásobek.
Žižkův život byl celými generacemi vědců mnohokrát prozkoumán a uvážíme-li, že počet listinných pramenů a archeologických stop je s největší pravděpodobností v relaci k Žižkově době již vyčerpán, musel prof. Čornej vyvinout takřka nadlidské úsilí, aby k tolikrát již recyklovanému tématu přinesl nějakou podstatnou vlastní přidanou hodnotu. V tom vidím přibližně polovinu Čornejova úspěchu. Druhá polovina pak je ta překrásná práce s jazykem, která je pro prof. Čorneje symptomatická, kdo kdy slyšel nějakou jeho přednášku, tak ví, že pan profesor dokáže takto krásně s češtinou pracovat přirozeně a spatra.
Ještě jednu poznámku. Na celé knize je patrné, že historik Žižkova života má nelehkou úlohu, když o jeho životních osudech musí nejednou spekulovat, domnívat se a usuzovat. Není divu, když se dočteme, že zprávy o Žižkovi zmizí z pramenů klidně na 20 let. Proto ve mně třeba nebudily moc velkou důvěru zprávy o jednookém bojovníku, které jsou známy z bojůvek stoleté války, účasti na konfliktu mezi Řádem německých rytířů a polsko-litevskou unií i odjinud (úřad na dvoře krále Václava).
A přestože si tím popularitu jistě nezjednám, dovolím si na závěr jeden kontroverzní hodnotící soud. Žižka a jeho činy mi byly odporné. Žižku (i s vědomím historických souvislostí a konsekvencí doby počátku 15. století) vnímám tak, jak to prof. Čornej nemá rád, totiž jako lupiče, vraha, nájemného zabijáka, žoldnéře, později na sklonku jeho života i jako primitivního náboženského fanatika a pachatele masakrů na nevinném civilním obyvatelstvu. Nevidím proto důvod, který je asi zřejmý mnohým jiným, proč je právě Žižka oslavován četnými pomníky, sochami a památníky i jinak. Žižka notnou dávkou přispěl k tomu, proč je středověk vnímán jako věk temnoty, ze kterého se řízení dějin pozvedávalo ještě dlouhá staletí.
Na odbornou literaturu neuvěřitelně čtivé dílo. Dvě magnesie Litery asi hovoří za vše a dalších komentářů netřeba. Užijte si četbu stejně jako já.
Uf, náročné to bylo čtení. Chvílemi jsem si myslela, že se utopím v záplavě jmen. Postupně jsem ale propadla popisované době, autor mě dokázal strhnout. Čtivou a pro laiky srozumitelnou formou působivě ukazuje souvislosti této důležité historické etapy, předkládá různé hypotézy a závěry svého bádání. Jako královéhradecký patriot posílám speciální dík autorovi za spoustu zajímavých informací o vztahu Žižky k našemu městu. Úctyhodný badatelský počin, i když zavilým čtenářům historických románů bude prostě chybět ten třetí rozměr, co se asi honilo Žižkovi hlavou a jaké vnitřní pohnutky ho vedly k jeho činům.
Téhle knize nelze dát nic jiného než 5 hvězdiček. Tahle má vypadat historická práce čtivá i pro laika. Co velice oceňuji je kritický přítup autora ke zdrojové literatuře, kdy ale své argumenty v knize předestírá, ne jen šmahem odmítá bez věcných argumentů. Nejsem znalec husitského období, ale něco snad znám, ale přiznávám, že mne v podstatě až šokovalo kolik toho vlastně málo s nějakou přiměřenou "jistotou" víme o dané části husitského období (to smrtí Žižky nekončí), protože kdyby se mělo ve škole zkoušet z Žižky jen to co víme, tak na to asi stačí jedna vyučovací hodina a kniha by se mohla klidně jmenovat JAN ŽIŽKA - moc toho nevíme.
Obdivuji toto dílo pana Čorneje. Že bude tak čtivé, jsem nečekala. Vůbec mně nevadila podrobnost, naopak, je dobré znát souvislosti. A ta krásná česká jména osob i míst! Napsala jsem si seznam a ukážu ho dětem. Vytesat do kamene by se měla věta ze strany 461– Už bychom měli dospět a smířit se s tím, že dějiny jsou jedinečné a neopakovatelné a snaha je změnit či retušovat působí směšně.
Nevím jak hodnotit a komentovat tuto knihu. Během četby jsem si několikrát vzpomněl na výrok, „Dějiny píší vítězové", protože to co nás (nebo lépe mě) učili ve škole se v této knize nepíše. Napsat takto obsáhlou knihu z dokumentů, částečně neúplných, chybějících, nepřesných a sem tam smyšlených, je věc více jak obdivuhodná...
Muselo to dát obzvláště mnoho úsilí, práce, trpělivosti, zanícení, splnění snu (jak autor píše), pátrání, badatelské nadšení a další a další synonyma, která už mě nenapadají.
Kdo se o tuto dobu či postavu zajímá, měla by to být pro něj „bible", a knihu by si měl určitě přečíst.
Hned jak kniha vyšla, koupil jsem si ji a nelituji. Četl jsem to dlouho. Chvilkami jsem v myšlenkách byl někde jinde, ve škole, co nás tam učili, ve filmu, co člověk viděl, a musel začít číst odstavec nebo list znovu. Ale tak to asi má být. Jenom jmen, o kterých nikdo nemá ani šajnu (jak se latinsky říká :-) ), je tam požehnaně. Ale je to skvělá kniha a autorovi patří ne jen cena Magnesia Litera, ale hlavně dík a úcta za jeho skvělou práci. Děkuji.
Velmi kvalitní kniha. V tomto oboru určitě unikátní, ovšem někdy až moc rozsáhlá
Souhlasím s komentáři, které staví tuto knihu jako vzor pro zpracování historických událostí. A přitom zůstává dobře čtivá. Jestli vás zajímá husitství, je zbytečné hledat cokoli jiného.
Skvělá kniha ,která čtenáři rozšíří obzory o době a životě Jana Žižky. Nikdy jsem o době husitství nečetl lepší knihu, jako je zrovna táto od Petra Čorneje. Je obdivuhodné jakou práci si s touhle knihou musel autor dát. Úžasné dílo naučné literatury.
Výborná kniha, která se velmi dobře čte. Rozhodně ji doporučuji i lidem, kteří, stejně jako já, nemají odborné vzdělání v historii.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jan Žižka |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české I. |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české II. |
| 1992 | Panovníci českých zemí |
| 2002 | Dějepis pro střední odborné školy - České a světové dějiny |
Na tuto "bibli" o Žižkovi jsem čekal hodně dlouho a když jsem se jí dočkal, doslova jsem si každou stránku vychutnal. Ona je to vedle historicko-vědecké práce i v určitém způsobu precizní detektivní práce, neboť pan profesor Čornej jde po každé Žižkovo stopě a to velmi důsledně. Řekl bych, že se mu to povedlo na výbornou. Splnil si svůj sen a zároveň přinesl všem zájemcům o tuto bezpochyby kontroverzní postavu českých dějin nezaujetý pohled.