Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101126/bmid_jana-eyrova-101126.jpg
5
4396
4396
Mezi veliké autory anglické literatury minulého století patří beze sporu Charlotte Brontëová, jejíž Jana Eyrová, vydávaná u nás dříve pod názvem Sirotek lowoodský, se záhy proslavila po celém světě. Ubohý sirotek, Jane Eyrová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jane zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , Mladá frontaOriginální název:
Jane Eyre, 1847
více info...
Přidat komentář
Skvělá klasika, která stojí za přečtení. Krásný romantický příběh, který jsem poprvé četla před více než 30 lety. Viděla jsem některá filmová zpracování. Nejvice mě oslovil český černobílý seriál, kde Janu Eyrovou ztvárnila Marta Vančurová a pana Rochestera Jan Kačer.
Není to kniha na pár hodin, je to hodně popisné, ten jazyk je opravdu jiný, než jsme v dnešní době zvyklí, ale pokud se naladíte na autorčinu notu, tak si vás příběh získá a stane se z něho láska na celý život, aspoň tak to bylo u mě, když jsem četla knihu kdysi dávno poprvé. Charlotte naprosto dokonale zachytila atmosféru 19. století, bodejť by také ne, když v něm žila. A na té knize je to prostě znát. Pro mě osobně byla vždy Jana Eyrová jedním z nejkrásnějších milostných příběhů všech dob a už teď vím, že za pár let se k ní zase vrátím.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
V úvodu knihy, kde je popisováno Janino dětství jsem byl skeptický, ale ukázalo se to zbytečné, záživné čtení hned od začátku. Jako každý jsem čekal na setkání J. E. a pana Rochestera.. Pan Rochester o dvacet let starší, mnohdy přísný, náladový,divoký ale se srdcem na správném místě, Ona obyčejná, skromná, ale sebejistá, a vědoma co chce.... Dva rozdílní lidé, kteří k sobě našli cestu... Kniha, která vás připoutá a dá vašemu srdci rozměr. Návrat Jany po úmrtí jeji tety zpět do Thornfieldu.. To vášnivé láskyplné vzplanutí mezi oběma, když ji Edvard požádal o ruku, než do kaštanu udeřil blesk a zlomil jej v půli bylo úžasné a zaryje se mi do paměti.. Po nesnázích při svatbě, a dále při příbězích na Blatech a nechutném návrhu Jana Křtitele Riverse v kapitole 34.. přišel neuvěřitelný závěr, který i tvrdého chlapa opravdu dojme, protože ten závěr je naprosto krásně napsán.....
Pan Rochester byl zpočátku sobecký, namyšlený a hrubý a litovala jsem Janu, že musí snášet jeho manýry. Na jeho obranu byl ale Jan Rivera ještě horší - toho jsem držela v nelibosti až do konce příběhu. Jana mě překvapila. Ačkoliv se zprvu zdála být zamlklá a poddajná, postupně si získávala sebevědomí a uměla v potřebnou chvíli vzdorovat. Příběh byl tedy velice zdlouhavý a popisný, mě to ale nepřekáželo. Nakonec jsem vzala na milost i pana Rochestera. A dočkala jsem se svého oblíbeného šťastného konce.
Kniha od mých oblíbených sester Brontëových patří mezi světové klasiky a musím přiznat, že se mi líbila mnohonásobně více než film. Ukazuje, jak láska není nade vše ale je tu navždy. Zároveň je děj dost spletitý a zajímavý, že si to musíte přečíst.
Kniha se mi velmi líbila. Je v ní něžnost, zdvořilost i krutost lidského osudu se kterým se Jane pere jak nejlépe dovede. Někdo zde psal, že má kniha přeslazený konec, mně se však velmi líbil, po všem utrpení a těžkostech přišel velmi pěkný konec. Kniha mne nadchla, občas jsou některé popisy zdlouhavé, ale s knihou jsem více než spokojena. Určitě doporučuji.
Přiznávám se, že obyčejně nesáhnu po dílech která jsou ve škole považována za povinnou četbu. Nicméně u této knihy mě lákal nádherný ženský motiv moderního přebalu.
Přestože tento román byl poprvé vydán roku 1847, našla jsem v něm nepopsatelné kouzlo a nemohla se od něj odtrhnout.
Už v počátku čtení mi byl sympatický styl jakým je napsaný. Já oceňuji především vybavenost jazykovými prostředky, když popisuje chladnou a nepřátelskou anglickou přírodou, její vřesoviště a blata... Jsem fanda dlouhých popisů a zvukomaleb. Autorka píše v první osobě a sugestivně servíruje čtenáři Janiny toky myšlenek. Brzy se začnete do hrdinky vciťovat a prožívat její trápení a ústrky, posléze i radosti i malá vítězství. Kniha je dobová a byla mi moc příjemná atmosféra 19. století, která na mě z každé stránky dýchala. Některým rozhovorům jsem ale asi úplně neporozuměla, protože byly vedeny v duchu tehdy přípustných mravů - tedy že se nesluší říkat osobní věci napřímo a bez obalu. Stejně tak je v rozhovorech mnoho narážek na bibli a bez vysvětlivek které najdete na konci knihy by některé nedávaly smysl.
Na knize se mi nejvíc líbila myšlenka, že žena by měla najít a být si vědoma své hodnoty, mít vlastní zásady a svobodnou vůli, navzdory tomu co je společností obecně přijímáno jako správné a přípustné.
Sečteno a podtrženo = druhá nejlepší kniha, kterou jsem v životě četla. 9/10.
Kniha jako celek docela fajn, ale ten konec, ten se mi teda nelíbil, příliš pohádkový, příliš nepravděpodobný.
Vlastně i změna podmínek v té škole byla nějak moc ideální.
Příběh je výborný, bavily mě všechny části - malá Jana trápená u paní Reedové, Jana v lowoodské škole, Jana v Thorhfeeldu jako vychovatelka malé Adélky u pana Rochestera i Jana venkovská učitelka na blatech. Znala jsem jen film, a proto jsem byla místy i dost překvapená. Jen ti muži, s těmi mám poslední dobou v klasických knihách trápení. Nejsou to muži, kteří by mi imponovali. Jsou to nepříjemní morousové, pedantští fanatici. Já na panu Rochesterovi ani Janu Křtitelovi nic moc dobrého nevidím. Jak se teď říká, jsou dost toxičtí.
Uf, tak toto jsem nečekala. Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila, protože ve většině případě si klasická díla zamiluju a zanechvají ve mně trvalé pocity, narozdíl do většiny současné literatury. Tady to bohužel nevyšlo a knihu odkládám. Je tam spousta pro mě nicneříkajících popisů, ve kterých jsem se ztrácela, anebo mě zkrátka nudily. Dialogy jsou vedeny na styl filozofování, kdy se autorka za každou cenu snaží o nějaký přesah, ale stylem, který mě opravdu ubíjel. Děj se nekonečně vlekl a celkově mi postavy byly vzdáleny. Čekala jsem, kdy se to zlomí a ono nic...
Do knihy jsem šla po Větrné hůrce, kterou napsala její sestra Emily. Myslela jsem, že mě stejně tak bude bavit Jana Eyrová, ale bohužel. Charlotte podává své příběhy až moc intelektuálně a do popředí se hodně dere morálka, která je v tomto příběhu podle mě spíše na škodu. Jane chce být za každou cenu ta dobrá a z mého pohledu je to fakt otravné. Zato Emily svůj příběh podává syrově a dialogy jsou nejen geniální, ale i vtipné. Postavy skvělé vykreslné a tak nějak opravdové. Postavy Jany Eyre mi oproti tomu přišly umělé. Škoda, že Emily nestihla vydat víc příběhů, byla bych pravědpodbně spíše její fanoušek, než Charlotte.
Janu Eyre odkládám a zatím nehodnotím, třeba se k ní ještě někdy dostanu.
Bylo to fajn ale čekala jsem od téhle knihy opravdu hodně a nějak to tam nebylo. Možná jsem měla jen přehnané očekávání z těch všech skvělých recenzí.
Četla jsem již podruhé, poprvé jsem ji četla jako doporučenou četbu ve škole. Teď jsem si ji přečetla znovu kvůli čtenářské výzvě. Ač to není úplně typ mé oblíbené literatury, tahle se mi moc líbila.
KRÁSNÉ :-)
Procházela jsem se po knihkupectví a do očí mě praštila Jana Eyrová v hezkém novém obalu.
Krom toho, že se mi kniha hodí i do čtenářské výzvy 2022, jsem se už dlouho chystala tuto klasiku přečíst.
Nečekala jsem, že s knihou pocítím takové čtenářské souznění a lehkost s jakou se mi četla.
Příběh Jany se mi vryl pod kůži.
Bylo mi jí líto dokud byla u Reedových, pocítila jsem naději, když se jí začalo dařit ve škole jako studentce a poté jako učitelce a fandila jsem jí, když dostala místo u pana Rochestra :-)
Její nadání, vzdělanost, slušné chování, soucit, vytrvalost, trpělivost, životní postoj, neoblomné názory a občas něco malého rebelství, nám dalo příběh silné ženy, která neměla jednoduché dětství, ale i tak si stála za svým a nevzdávala se.
Někdy je 5 hvězdiček opravdu málo a tohle je ten případ :-) takže za mě 10*
DOPORUČUJI :-)
S chvilkovým odstupem od dočtení knihy musím bohužel říct, ze čtení Jany Eyrové pro mě bylo víc utrpením než radostí. Dala jsem jí šanci a celou jsem ji přečetla, ale kdyby byla o půlku kratší, o nic bychom. nepřišli a já bych určitě byla spokojenější. Po přečtení knihy jsem si s velkou úlevou oddechla. Holt tyto dlouhé popisné pasáže opravdu nejsou pro mě. :-(
Během čtení se mi v hlavě několikrát promítlo srovnání s Kvítkem karmínovým a bílým. Číst Kvítek pro mě byla neskutečná slast. Číst Janu Eyrovou byla někdy opravdu velká otrava.
Snad si příště vyberu nějakou lepší knihu, až si budu chtít zase přečíst něco staršího z 19. století.
Rozhodně se mi moc líbil celý Janin příběh. Milostná linka mi bohužel míč neřekla..
Do knihy jsem se pustila s né moc vysokým očekáváním. A o to víc mě proto překvapilo, že jsem hltala doslova každé slovo a prožívala každý zvrat. Kniha je navíc neskutečně nadčasová a postavy krásně vykreslené. Určitě jsem proto Thornfield nenavštívila naposledy.
Jana Eyrová je krásně odvyprávěný román. O ději tu bylo už mnoho řečeno, a tak doplním pouze to, že se čte s nesmírnou lehkostí. Otevřela jsem knihu na první stránce a najednou bylo přečteno. Klasická literatura, jedna z těch, kterou nebolí číst. :)
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
Nestárnoucí klasika, láska napořád.