Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127054/jana-eyrova-127054.jpg
5
4415
4415
Jana Eyrová je sirota, ktorej krutý svet odopiera poznať lásku a teplo rodiny. Ona sa však nevzdáva a vytrvalo bojuje svoj veľký boj proti zlu a krutosti. Vďaka svojej energickej a nebojácnej povahe, duševnej sile a čistému charakteru prejde so vztýčenou hlavou peklom smutného detstva, nájde si slušné zamestnanie a životnú lásku. Svojou skromnosťou, múdrosťou a úprimnosťou sa jej podarí otvoriť si dvierka do srdca svojho zamestnávateľa – bohatého pána Rochestera. Ich láska môže naplno rozkvitnúť. Múry jeho domu však skrývajú mučivé tajomstvo, ktoré ich môže zničiť...... celý text
Přidat komentář
Rozhodně se mi moc líbil celý Janin příběh. Milostná linka mi bohužel míč neřekla..
Do knihy jsem se pustila s né moc vysokým očekáváním. A o to víc mě proto překvapilo, že jsem hltala doslova každé slovo a prožívala každý zvrat. Kniha je navíc neskutečně nadčasová a postavy krásně vykreslené. Určitě jsem proto Thornfield nenavštívila naposledy.
Jana Eyrová je krásně odvyprávěný román. O ději tu bylo už mnoho řečeno, a tak doplním pouze to, že se čte s nesmírnou lehkostí. Otevřela jsem knihu na první stránce a najednou bylo přečteno. Klasická literatura, jedna z těch, kterou nebolí číst. :)
(SPOILER)
Tak toto bola naozaj krásna kniha. Prvých 100 strán sa mi to trochu ťahalo. V nich bolo opísané Janine detstvo a neraz som pri tom, čo musela prežívať uronila slzu. Po tom, čo dôjde do Thornfieldu sa začína romantika a čítanie ide samo. V časti, keď po neúspešnej svadbe uteká od pána Rochestera, som bola na Janu nahnevaná a mala som chuť knihu vyhodiť von oknom. Bo našťastie som to neurobila a koniec je viacmenej šťastný, čo ulahodilo mojej duši.
Kniha mi priniesla aj námety na zamyslenie. Práve vtedy keď Jana utiekla od svojej lásky, len pre mravné, náboženské a ľudské zákony. Štvalo ma to nehorázne a ja byť na jej mieste, už som v južnom Francúzku. Nuž, to hovorí aj o inej sile charakteru a samozrejme aj o inej dobe.
Ako som už spomínala, kniha má očarila. Aj sa mi už s pánom Rochesterom snívalo, prežívala som to, plakala. Odporúčam knihu všetkým romantikom. Tí, čo sú práve na začiatku vzťahu sa budú vedieť dokonale do Jany vcítiť. Tí, ktorí už sú vo vzťahu dlhšie si pripomenú prvotnú zamilovanosť. A tí, ktorí ešte na svoju lásku čakajú sa budú môcť zasnívať a predstaviť si seba na jej mieste.
(SPOILER)
Taková červená knihovna 19. století. Kdyby to nebyla tak stará kniha, dala bych hodnocení ještě horší.
Nevím, ale děj měl opravdu ubohoučkou zápletku, příběhy typu “jak hodná chudá dívka ke štěstí přišla” mě nikdy moc nebraly a jednu celou hvězdu ubírám za naprosto nepravděpodobný dějový zvrat, že Rochester na konci knihy začal vidět.
Knihu jsem četla kdysi jako velmi mladá a od té doby zhlédla několikeré filmové zpracování. A i přesto jsem knihou znovu okouzlená. Myslím si, že tento příběh patří mezi nejkrásnější milostné romány.
Jana Eyrová patří k mým oblíbeným knihám a průběžně se k ní vracím. V některých chvílích považuji Janino chování za velmi naivní a chování pana Rochestra za namyšlené, místy zcela nelogické, ale těžko je soudit, když se doba naprosto změnila. Příběh je příjemně romantický, není nouze o nepředvídatelné situace. Jediným mírně rušivým prvkem pro mě byla postava Jana Křtitele, který mi vůbec nebyl sympatický.
Jane Eyrová patří k mým nejspíše úplně nejoblíbenějším hrdinkám z klasické literatury. Je to statečná dívka s nesmírně silným charakterem a osobním přesvědčením. Své pevné zásady klade nade vše. No a pan Rochester bojuje o nejlepšího hrdinu s panem Darcym a celkem se mu daří. Je sice občas nesnesitelně arogantní a ukecaný, ale pod povrchem chladné skořápky se skrývá srdce, které dokáže milovat nade vše. Miluju dialogy mezi Jane a panem Rochesterem. Miluju drobné i velké náznaky, kterými se Rochester snaží Jane ukázat, jak je do ní zamilován, ačkoliv některé ty náznaky jsou dost kruté a neohleduplné. Co úplně nemiluju jsou Janiny sáhodlouhé myšlenkové pochody a také část knihy, kdy je u Jana Křtitele a jeho sester. To mě příliš nebaví a když si dávám rereading, přiznávám, že tyto části občas přeskakuju. Ale jinak je kniha prostě skvělá!
Nádherný příběh. Trochu jsem se bála do knihy pustit, ale hned od začátku jsem se začetla a celý příběh mě nepřestal bavit. Tahle klasika teď bude ozdobou mé knihovny a budu ji doporučovat. Krásným způsobem napsané ale děj se pořád odvíjí. Sice některé části trochu zdlouhavé, ale nijak na překážku. Konec knihy je nádhernou ukázkou toho, že opravdová láska dělá člověka pro toho druhého tím nejkrásnějším na světě.
Podobně jako Werther patří Jane Eyreová k literárním postavám, které představují osobnostní typ INFP. A vzhledem k tomu, že k tomuto typu sám patřím, jsem byl schopen pozorovat podobnosti mezi sebou a knižní hrdinkou. Jane jako taková představuje citlivou a milou dívku, které osud hází klacky pod nohy a ona se stále snaží najít někoho, komu by mohla skutečně zasvětit svůj život. Materiální život pro ní nic neznamená a o peníze se raději podělí. A když je tu někdo, kdo jí ublížil, dokáže mu i po tom všem odpustit. Kniha má funkční dějový oblouk a víceméně ukazuje, jak se má správně psát podle Aristotelovy teorie dramatu, protože to kniha splňuje vlastně ve všech bodech. A vzhledem k tomu, že mi ke konci i slza ukápla, dávám dílu plný počet.
Tak jsem to konečně dala! Uff... Zhruba v půlce bych ještě přísahala, že udělím hodnocení daleko horší. Začátek dost zdlouhavej a ukňouranej. Část na internátní škole byla celkem fajn, ale jinak nic moc. Největší zklamání ale přišlo po představení pana Rochestera, kterej mi přišel neskutečně plochej a dialogy mezi ním a Jane byly dost těžko uvěřitelný (třeba za to částečně mohl překlad, nevím)... Jediný, co mě nutilo číst dál, byl občasnej foreshadowing "čehosi divnýho na půdě" a tohle odhalení pak udělalo druhou část knihy o dost zajímavější... Zkrátka, jisté literární kvality tomuhle dílku upřít nelze, ale zbylé sestřičky Brontëovy se mi do vkusu trefily víc.
V průběhu četby jsem se nemohla ubránit antipatiím vůči hlavní hrdince. Připadalo mi, že je líčena jako statečná chudinka, která se pere s nepřízní osudu. Příběh ani milostná zápletka mě ničím nezaujaly. Také postavy na mě působily trochu ploše. Věřím však, že ve své době tato kniha představovala velký přínos a rozhodně i dnes patří právem mezi literární klasiku.
(SPOILER) No... tak to bylo něco! Musím říct, že jsem velice ráda, že jsem knihu konečně dočetla. Dlouho jsem se na ni těšila, ale musím bohužel říct, že mě velmi zklamala. Nepocítila jsem žádné napětí mezi Jane a Rochesterem. Nebýt to kniha do výzvy, tak to po pár stránkách vzdám. 2*
Janu Eyrovou jsem v rámci povinné školní četby nestihla, ale vždycky jsem se těšila, až si ji přečtu. Několikrát jsem narazila na přirovnání ke knihám Jane Austenové a tu mám opravdu v oblibě. Ale bohužel jsem zklamaná. Ne že by příběh nebyl zajímavý, ale styl vyprávění mi zkrátka nesedl. Neustále jsem se dívala pár stránek dopředu, kdy konečně nastane nějaký zvrat nebo skončí zdlouhavý rozhovor/popisná pasáž apod. Na svou dobu to byla určitě jedna z hodnotnějších knih, ale pro mě je zkrátka rozvleklá a jaksi naivní.
V paměti mi utkvěla vzpomínka na náš černobílý seriál s křehkou a éterickou Martou Vančurovou co by Janou Eyrovou a Janem Kačerem v roli pana Rochestera. V podání Marty Vančurové byla Jana takový kultivovaný a intelektuální dívčí typ. Vlastně pořád je. Jana Eyrová byla na svou dobu velmi moderní dívka a žena, jako by snad ani do své doby nepatřila. Byla jiná a zvláštní, myšleno ale v dobrém. Příběh je velmi propracováný do nejmenšího detailu a když říkám velmi, tak tím myslím opravdu velmi. To se týká i samotného prostředí a atmosféry. Při čtení jsem si připadala jako nějaký šmírák, co Janu špicluje na každém rohu. Jako bych si listovala v jejím deníku. A to čtení stálo rozhodně za to. Nelíbilo se mi jak se k ní zachovala Reedovic rodinka. Ta nespravedlnost světa na mě taky dopadla a při tom je Jana smýšlená postava. Jsem se nechala dobrovolně strhnout a pohltit příběhem. No, chování pana Rochestera mi taky nepřišlo úplně normální, byl dítětem své doby. Souhlasím s petaSk, že Jana Eyrová je nádherně pozvolné a pomalé čtení.
Klasika, ke které jsem se konečně dokopala. Jana Eyrová je tak nádherně pomalá a pozvolná, přitom nabízí portrét zásadové a v některých ohledech i nesympatické hrdinky, což se mi hrozně líbí. Nanicovatých milých holek, co jsou hlavně obětmi svého okolí, už mám dost. V knize je spousta zvratů a pestrých postav.
Krásná kniha.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
| 1973 |  Jana Eyrová |
| 1991 | Sirotek lowoodský |
| 1990 |  Villette |
| 1975 | Shirley |
| 2010 | Emma |
S chvilkovým odstupem od dočtení knihy musím bohužel říct, ze čtení Jany Eyrové pro mě bylo víc utrpením než radostí. Dala jsem jí šanci a celou jsem ji přečetla, ale kdyby byla o půlku kratší, o nic bychom. nepřišli a já bych určitě byla spokojenější. Po přečtení knihy jsem si s velkou úlevou oddechla. Holt tyto dlouhé popisné pasáže opravdu nejsou pro mě. :-(
Během čtení se mi v hlavě několikrát promítlo srovnání s Kvítkem karmínovým a bílým. Číst Kvítek pro mě byla neskutečná slast. Číst Janu Eyrovou byla někdy opravdu velká otrava.
Snad si příště vyberu nějakou lepší knihu, až si budu chtít zase přečíst něco staršího z 19. století.